Můj svět fantazie

Zírám na ni dobrou minutu. Vážně řekla, že se šli sami udat? Neříkal náhodou Drake, že je zabije? Jsem z toho dost zmatený, ale jsem rád, že jim neublížil. Koneckonců oni by proti němu neměli žádnou šanci. Zvládnu se usmát na mámu.

„To je moc dobře.“ Odpovím jí. Vrátí mi úsměv.

„Ano, to je.“ Pak už se k tomu nevrací a spíš povídá o práci a tak. Přiznám se, že ji poslouchám jen tak na půl ucha. Vlastně ji ani moc nesleduju. Jsem zabraný do svých myšlenek. Najednou se máma ohne a sebere z podlahy nějaký předmět, který jí vypadl z ruky. V té chvíli i odhalí část krku, kde má nějaké ranky.

„Odkud to máš?“ Zeptám se jí. Chvíli se na mě dívá naprosto zmateně.

„Co odkud mám?“ Nechápe.

„Ty ranky na krku. Kdes k nim přišla?“ Usměje se na mě.

„Víš, že ani nevím? Probudila jsem se a už tam byli.“ Pokrčí rameny. Zamrkám.

„A je ti dobře? Nemotá se ti hlava nebo tak něco?“ Zavrtí hlavou.

„Ne, je mi dobře.“ Usměje se na mě.

„Nedělej si starosti, Saimone. Jsem v pořádku.“ Povzdechnu si.

„Tak dobře, mami. Ale hned mi řekneš, kdyby ti bylo špatně.“ Kladu si podmínky. Přikývne a pohladí mě po ruce. Po chvíli se zvedne a rozloučí se semnou. Také se s ní rozloučím a zavřu oči. Probudí mě večer sestra. Dojdu si opatrně na záchod, osprchuju se a zalezu si zpátky do postele. Sestra mi donese večeři. Najím se tedy a znovu si lehnu. Zavřu oči, ale stejně už nemůžu usnout. Pořád myslím na Drakea. Pil z mé mámy! Jak si to mohl dovolit?! Zuřím v duchu. Stejně cítím, že mi schází. Ten parchant mi neuvěřitelně chybí. A přesně tohohle se bojím. Vytvořil mezi námi pouto, které možná ani zrušit nepůjde. Proč jsem mu podlehl? Vím proč. Protože je to neuvěřitelně sexy chlap a hrozně mě přitahuje. Povzdechnu si a po chvíli skutečně usnu. Probudí mě Drakeův polibek. Zavrním a obejmu ho kolem krku. Jen se uchichtne a znovu mě políbí. Opatrně mě zvedne, lehne si ke mně a mě si uloží do náruče. Neprotestuju. Líbí se mi být v jeho náručí.

„Dobrý večer, zlatíčko.“ Zavrní.

„Ahoj.“ Zamumlám a opřu si hlavu o jeho hruď.

„Drakeu?“ Ozvu se po chvíli.

„Ano?“ Pohladí mě po ruce.

„Tys pil z mé mámy, že jo.“ Není to otázka. Vím to. Cítím, že na chvíli strnul.

„Ano.“ Přizná napjatě.

„Proč?“ Nechápu.

„Měl jsem hlad, zlato. A z tebe jsem pít nechtěl.“ Odpoví mi. Lehce se zamračím. Neříká mi všechno.

„To není všechno, že?“ Povzdechne si.

„Nechci, aby nám dělala problém. Takhle ji mám ve své moci.“ Přizná. Zamračím se a nadzvednu se na lokti, abych mu viděl do tváře.

„Drakeu, tohle přece nejde. Nemůžeš každého člověka mít pod svou kontrolou.“ Pohladí mě prstem po tváři.

„Já vím, zlato. Ale dělala by nám problémy, kdybys se mnou chtěl odejít. Takhle to bude lepší.“ Chlácholí mě.

„Zařídil jsem, že jakmile tě pustí, můj člověk tě tu vyzvedne a budeš se uzdravovat u mě doma.“ Přejde na jiné téma. Zavrčím a bouchnu ho pěstí do hrudi. Je to jako kdybych praštil do tvrdého kamene. Zabolí to i tak.

„Nemůžeš všechno rozhodovat za mě!“ Zavrtí hlavou.

„Chci tě mít pod dohledem, zlato. Nechci, aby se ti něco stalo.“ Vezme mě za bradu a přitáhne ke svým rtům. Políbí mě a mě se v té chvíli všechno vykouří z hlavy. Jak je možné, že stačí jediný polibek, abych mu neodporoval? Zaúpím.

„Dobře, půjdu k tobě, ale mou mámu necháš na pokoji.“ Kladu si podmínky, když ukončí polibek, abych se mohl nadechnout. Usměje se na mě.

„Nechám ji na pokoji.“ Slíbí mi. Pousměju se s pocitem, že jsem alespoň vyhrál bitvu.

„Hodnej.“ Zavrním a dám mu pusu. Obejme mě a oplatí mi ji.

„Jak ti je?“ Zeptá se mě po chvíli, kdy spolu ležíme přitulení k sobě.

„Lépe. Rány se už začínají hojit.“ Zavrním. Pousměje se.

„To je moc dobře, zlato.“ Zašeptá mi do ucha. Polknu a podívám se na něj. Navlhčí si rty jazykem, až mám co dělat, abych rozdýchal nával vzrušení. Jeho ruka na mých zádech se najednou pohne a zajede až k mému zadečku. Kousnu se do rtu.

„Drakeu, jsme v nemocnici.“ Zašeptám. Usměje se na mě uklidňujícím úsměvem.

„Nikdo nás neuslyší.“ Zavrní a přiblíží se k mým rtům.

„Chceš to?“ Zašeptá podmanivým hlasem, až se mi rozbuší srdce snad ještě víc.

„Chci.“ Přiznám. Jeho úsměv mě potěší, stejně jako jeho polibek. Tenhle je vášnivější a dobyvačnější. Oplácím mu ho stejně vášnivě. Jemu stačí, aby mi vyhrnul nemocniční košili. Prsty začne kroužit kolem mého otvůrku. Nechám ho a začnu mu rozepínat košili. Ve chvíli, kdy se pustím i do kalhot, jeden prst zajede dovnitř. Tiše zasténám. Můj sten ztiší svými rty. Po chvíli přidá druhý prst, a nakonec i třetí. Roztahuje mě tak důkladně, až zvládnu jen sténat. Mé steny tiší svými ústy. Když mě roztáhne ke svém spokojenosti, vytáhne je a otočí si mě k sobě zády. Otočím k němu hlavu, abych na něj viděl. Přitáhne si mě k sobě tak blízko, že mám pocit, že jsme jeden. V té chvíli do mě pronikne. Prohnu se a zasténám trochu bolestí. Nechá mi chvíli na vzpamatování a zatím mě jen líbá. Nejdříve ukradne mé rty, pak se ale odtáhne a rty putuje po mém krku až do místa, kde krk přechází do ramene. Ucítím ohromnou bolest, jak se do mě zakousne. Vykřiknu. Jeho ruka se přesune před má ústa, aby mě ztišil. V té chvíli se začne i pohybovat. Bolest se smísí se slastí a já zvládnu jen sténat. Odtáhne se od rány, olízne je a začne mě líbat na rty. Oplácím mu polibky a pohybuju se proti němu. Ve chvíli, kdy cítí, že bude, vezme můj penis a vynese mě k sobě. Vyvrcholím jako první do jeho ruky. Za okamžik mě následuje. Znovu se napije z rány, kterou mi způsobil, ale už jen trochu. Opatrně ze mě vyjde a utře mi zadeček od svého spermatu. Pak nás upraví a znovu si ke mně lehne. Přitulím se k němu a zavřu oči. Jsem kupodivu spokojený. Najednou se Drake pohne. Zmateně otevřu oči a podívám se na něj. Usměje se na mě a dá mi před oči svou ruku, která krvácí. Kousnu se do rtu.

„Napij se, zlato.“ Pobídne mě. Váhavě vezmu jeho ruku do své a přiložím si ránu ke rtům. Začnu sát krev, kterou mi nabídl, až mi po chvíli musí ruku vytrhnout.

„To stačí, lásko. Nechci, aby se z tebe stalo to, co jsem já.“ Pohladí mě prstem po tváři a utře mi rozmazanou krev z tváří. Sehne se ke mně a políbí mě. Oplatím mu polibek naprosto unavený.

„Už spi, zlato.“ Zavrní mi do ucha a přitulí si mě k sobě. Naprosto spokojený zavřu oči. Cítím se v bezpečí. A s tímhle pocitem nakonec i usnu.

Probudí mě ráno sestra. Zkontroluje mě a odejde. Opatrně vstanu, dojdu si na záchod a osprchovat se. Drake neutřel všechno, takže tam mám trochu zaschlého sperma. Musím se vydrhnout opravdu celý. Prsty ohmatám i ránu na krku, kterou mi způsobil. No ránu, jsou to dvě malé ranky, kterých si na první pohled nikdo nevšimne. Po sprše se utřu a zkoumám rány v zrcadle. Vypadají jako několik dní staré. Po chvíli toho nechám a vrátím se do pokoje. Na stolku už na mě čeká snídaně. Pustím se hladově do jídla. Noční dobrodružství mě kupodivu vyčerpalo. Po jídle si zalezu zpátky do postele. Tam, kde ležel Drake. Je po něm cítit. Lehnu si na tu stranu. Cítím se tak líp. Jeho vůně mě ukolébává do pocitu bezpečí.

Trvá další dva dny, než mě pustí. Máma je u mě přes den a Drake v noci. Každou noc se semnou miluje a já neprotestuju. Také proč, když to chci taky. Propustí mě samozřejmě dopoledne. Máma mi den předtím donesla věci, takže se jen převléknu, počkám, až mi dají papíry a vyjdu z nemocnice. Před ní na mě čeká Kain. Překvapeně zamrkám.

„Ahoj.“ Kývne na mě.

„Ahoj.“ Váhavě ho pozdravím.

„Prý tě mám zavést k němu domů.“ Prohodí.

„Nejspíš jo.“ Pokrčím rameny.

„Tak pojď.“ Otočí se a jde přede mnou. Vydám se za ním.

„Proč poslal tebe?“ Zajímám se, když ho dohoním. Ten mě teda nešetří, i když jsem ještě zraněný. Ušklíbne se.

„Copak vím? Táta se nabízel, že pro tebe dojede.“ Zavrčí.

„Nemáš ho rád.“ Konstatuju.

„Ne. Myslí si, že jsme jeho otroci nebo co.“ Prskne.

„Co tím myslíš?“

„Můj předek mu sloužil, než je napadli lovci. On zmizel a nechal mého předka na holičkách. Nakonec se můj předek odstěhoval z toho místa, kde žil s tím pošukem, sem. Oženil se a měl děti. Sepsal deník, kde všechno bylo. Každý si ho v našem rodě musel přečíst. Tušil jsem, že se někdy objeví, ale nevěděl jsem, že tak brzy.“ Zamračí se.

„Chceš kontaktovat lovce, že?“ Napadne mě. Podívá se na mě.

„Ne, příliš se ho bojím. Je to lovec, Saimone. Jakmile mu podlehneš, půjde prostě o dům dál. Jestli to ovšem přežiješ ty, to už je věc druhá.“ Oplácím mu pohled.

„Takže si myslíš, že si se mnou hraje?“ Kývne.

„Ano, hraje si s tebou a jen tě oblbuje. Průser je, že ani lovci ho možná nemůžou zabít.“ Zamračí se.

„Proč si to myslíš?“ Zajímám se.

„Četl jsem nějaké zápisky lovce. Stříbrný řetěz na něj vůbec nepůsobil a slunce mu problém nedělá. To jsem se přesvědčil sám. Lidské jídlo sní, i když si na něm moc nepochutná.“ Odtuší.

„A co svěcená voda?“ Napadne mě. Zavrtí hlavou.

„To jsou jen výmysly.“ Kousnu se do rtu.

„Kaine, proč mi to všechno říkáš?“ Napadne mě. Podívá se na mě a vezme mě za ruku.

„Protože nechci, aby ti ublížil, Saimone. Vím, žes byl do mě zamilovaný. Omlouvám se za ten blbej vtípek na večírku. Nejsem na muže.“ Omluví se mi smutně. Vytrhnu mu svou ruku.

„Víš, co je nejhorší? Že jsem ho potkal po tom tvém vtípku.“ Zavrčím a pokračuju v cestě. Dožene mě.

„Mrzí mě to.“ Špitne. Pokrčím rameny.

„Už je to za mnou. V jiném životě bychom možná byli přátelé.“ Odtuším. Zastaví se.

„Třeba jimi můžeme být.“ Nabídne mi. Zastavím se také a otočím se k němu.

„A chceš být kamarád někoho, komu ses do teď posmíval?“

„Omlouvám se za to.“ Špitne. Povzdechnu si.

„Fajn, dobře. Klidně můžeme být kamarádi.“ Usměje se na mě.

„Děkuji.“ Kývnu hlavou a nechám se vést k Drakeovi domů.