Můj svět fantazie

Dívám se na zavřené dveře a nevím, co mám dělat. Odejít odtud? Pustil by mě ten neznámí upír? Najednou ucítím jeho ruce na svých ramenou.

„Nemusíš se mě bát, neublížím ti.“ Kousnu se do rtu a otočím k němu hlavu. Usměje se na mě.

„Pojď se posadit, promluvíme si.“ Rozechvěle se nadechnu, ale kývnu a nechám se odvést k židli. Posadím se. On sám se posadí na postel.

„Jak se jmenujete?“ Zeptám se po chvíli ticha, kdy si mě jen prohlíží. Zamrká.

„Jsem to ale nezdvořák. Omlouvám se, teď mi říkají Deryl.“ Představí se.

„Teď?“ Lehce se zamračím.

„Ano, během staletí občas měním jména. Je to tak bezpečnější.“

„Aha.“ Odpovím inteligentně.

„Kdy tě Drake…..no stvořil.“ Špitnu. Usměje se.

„Narodil jsem se v osmém století. Zrovna jsme vedli válku proti sousednímu kmeni. Po bitvě jsem zůstal ležet na bojišti. Myslím, že mi tenkrát bylo dvacet. Drake mě odtamtud odtáhl a vyléčil mě. Jenže má rodina si myslela, že jsem mrtví. Přidal jsem se tedy k Drakeovi a putovali jsme spolu. On pil převážně ze mě. A než se zeptáš tak ano, byli jsme i milenci. Jenže z člověka nemůžeš pít donekonečna. Jednoho dne si prostě vzal víc, než jsem mohl zvládnout. Kdyby mě neproměnil, zemřel bych. Potom jsem se učil, jak být upírem, pak přišlo to, co zákonitě přijít muselo. Drake se usadil v opuštěném hradě a já šel dál. Od té doby jsem ho neviděl, i když přes naše pouto jsem cítil, že tam někde je.“

„Jak jste se přidal k lovcům?“ Zajímám se. Upřímně, jeho vyprávění je hodně zajímavé.

„Před sto lety, kdy jim můj stvořitel vyklouzl a uložil se ke spánku, přišli za mnou. Nevím, jak zjistili, že mě stvořil, ale najednou tam byli.“ Zvědavě na něj koukám.

„A dál?“ Zajímám se, když se odmlčí. Usměje se na mě.

„Nejdřív mě samozřejmě chtěli zabít nebo využít proti mému stvořiteli, ale pak uznali mé argumenty, že jen prostě chceme žít. Vytvořili jsme dohodu.“ Lehce se zamračím.

„Jakou dohodu?“

„Lovci nás nechají na pokoji, když budeme dodržovat pár pravidel. Na oplátku budou smět lovit ty, co pravidla porušují.“

„To dává smysl.“ Souhlasím. Usměje se na mě.

„Kdy ses poprvé setkal s Drakeem?“ Zamyslím se.

„Myslím, že už to bude tak měsíc.“ Kývne.

„Pil ještě z někoho ve tvém okolí?“ Kousnu se do rtu.

„No, z mámy.“ Přiznám. Pozvedne obočí.

„Řekl ti proč?“ Kývnu.

„Prý, aby nám nedělala problémy, až budu s ním chtít odejít.“ Deryl se pousměje.

„Celý Drake. Všechno chce mít pod kontrolou. Kdy ses do něj zamiloval?“ Nahne hlavu na stranu. Kousnu se znovu do rtu.

„Já nevím. Ale uvědomil jsem si to po našem rande. Mimochodem dost zpackaném.“ Přiznám. Deryl vstane, přejde ke mně a sedne si přede mě na bobek.

„Nedivím se, že po tobě vyjel. Sám bych po tobě skočil.“ Zavrní. Lehce sebou trhnu dozadu, abych vytvořil mezeru mezi námi. Všimne si toho, ale nedává to na sobě znát.

„Neboj se, neublížím ti. Jsi partner mého stvořitele. Je mou povinností tě chránit.“

„Vážně bude v pořádku?“ Špitnu. Kývne.

„Tohle Drakea nezabije, neboj se o něj.“ Přikývnu, i když mu moc nevěřím.

„Můžu ho vidět?“ Vstane a zavrtí hlavou.

„Teď ne, nejdříve ho musím uklidnit. Nerad bych, aby tě zabil. Po zranění bývá nepředvídatelný. Jednou mě také málem zabil.“ Sklopím hlavu a vstanu.

„Děkuju za popovídání.“ Trochu se usměju a odejdu. Deryl mi v tom nebrání. Vyjdu z jeho pokoje. Před dveřmi na mě čeká Mailo. Usměje se na mě.

„Projdeme se?“ Chvíli se na něj dívám, než kývnu.

„Tak mě veď.“ Mailo se rozejde do středu hangáru.

„Prý cvičíš karate.“ Nadhodí. Přikývnu.

„Jo, cvičím. Ale teď jsem byl dlouho mimo.“ Přiznám. Pozvedne obočí.

„Jak to?“

„Byl jsem v nemocnici a doktor mi to zatím nepovolil.“ Tiše zamumlám.

„Aha. Jak ti je? Zvládl bys to?“ Prohlédne si mě.

„Netuším, možná i jo.“ Pokrčím rameny.

„Tak začneme něčím lehčím, kdyby se něco dělo, okamžitě mi to musíš říct.“ Nabádá mě. Souhlasně kývnu. Nechám se odvést ke středu, kde je i plac se žíněnkama. Mailo se postaví proti mně a začneme spolu bojovat. Tedy do té doby, než mě praští do ještě nezhojené rány. Zaúpím a svezu se na kolena. Držím se za bok, který příšerně bolí. Mailo se ke mně okamžitě sehne.

„Ukaž mi tu ránu.“ Vytáhnu triko a ukážu mu bok. Lehce se zamračí. Rána se totiž lehce otevřela a pomalu z ní vytéká krev. Ostatní, co jsou kolem nás, okamžitě všeho nechají.

„Mailo, mám zavolat našeho doktora?“ Ozve se jeden zamračeně a starostlivě. Mailo se na mě podívá a kývne.

„Jo, zavolejte ho. Musí ho vidět.“ Pomůže mi se posadit na nějakou lavičku. Doktor přijde po chvíli a prohlédne ránu. Pak mi ji znovu zalepí.

„Žádné prudké pohyby a hlavně žádný boj. Mohlo by se ti ještě víc přitížit.“ Odtuší a nechá mi pár obvazových náplastí.

„Snaž se si to nenamočit.“ Doporučí mi a odejde. Mailo si povzdechne.

„Pojď, najíme se a ty si půjdeš odpočinout. K večeru tě pak vyzvednu, abychom počkali na toho tvého upíra.“ Naplánuje a pomůže mi vstát. Odvede mě přes hangár do dalšího umě skrytými dveřmi. Je to obrovská jídelna spojená s kuchyní. Usadí mě u jednoho stolu a dojde nám pro jídlo. Poděkuju mu. Netuším, jaký mám hlad, dokud se nepustím do jídla. I Když ani netuším, co vlastně jím. Pak mě odvede do pokoje, kde mě ubytovali.

„Hezké sny.“ Popřeje mi. Jen kývnu a padnu na postel. Tentokrát usnu ani nevím jak. Probudí mě Mailo. Posadím se na posteli a podívám se na něj.

„Za chvíli se probudí, pojď.“ Pobídne mě. Kývnu.

„Nejdřív potřebuju.“ Naznačím.

„To zvládneme cestou.“ Usměje se. Vstanu tedy a jdu s ním. Odvede mě nejdřív do koupelny, kde vykonám potřebu a trochu se opláchnu. Pak mě odvede do hangáru a přímo k Derylovi do pokoje. Už na mě čeká. Usměje se na mě.

„Počkáš tady. Jdu ho uklidnit.“ Ukáže mi na židli a odejde s Mailem. Svezu se na židli, i když moc dlouho nevydržím sedět. Po chvíli vyskočím a začnu přecházet. Mám obrovský strach o Drakea. Trvá dost dlouho, než ho Deryl přivede. Drake se na mě podívá tak chladně, až sebou trhnu. Sklopím hlavu a přemáhám pláč. Na chvíli zavřu oči, abych zadržel slzy, které hrozí, že přetečou.

„Nezradil tě, Drakeu.“ Ozve se najednou Deryl.

„To já jsem je přivedl na tvou stopu.“ Vzhlédnu k nim a dívám se na jeho reakci. Drake jen pozvedne obočí.

„Proč?“ Promluví poprvé. Deryl se posadí.

„Bál jsem se, že se příliš utrhneš ze řetězu a budeme tě muset zabít. Tak jsem využil tvého milence.“ Odtuší nevzrušeně. Drake přivře oči a tiše zavrčí. Jeho černé studně se změní na rudé. Deryl se na něj podívá a nevzrušeně mu oplácí pohled.

„O čem to mluvíš?“ Zavrčí.

„Máme dohodu, Drakeu. My nebudeme bezmyšlenkovitě lovit lidi a oni nás nechají na pokoji.“ Odtuší a řekne mu ještě pár pravidel. Drake se mezitím přesune ke mně. Deryl si toho všimne a v očích se mu mihne něco jako žárlivost.

„Kdy jste tu dohodu uzavřeli?“ Pozvedne Drake obočí.

„Po tvém zmizení.“ Přizná Deryl. Drake se ušklíbne.

„Ale, a proč nepřišli dřív? Proč mě nejdřív museli napadnout v mém domě?!“ Zavrčí. Deryl sebou trhne a mlčí. Drake se znovu ušklíbne.

„To jsem si myslel. Nejdřív mě měli buď zabít nebo vyštvat, že? Teprve potom začala platit ta vaše dohoda. Nemohl bych totiž s ní nic udělat.“ Deryl se na něj podívá.

„Ano, zradil jsem tě a víš proč?! Protože si mě odkopl jako nepotřebný hadr! Miloval jsem tě! Ale ne, pánovi to nebylo dost dobrý!“ Prohrábne si vlasy.

„Přiznávám, že jsem Kaina a jeho rodinu štval proti tobě. Přes naše spojení jsem věděl, že se zajímáš o tohohle kluka. Tak jsem prostě šel a donutil Kaina, aby Vás rozeštval. Bylo lehké Saimonovi nalhat spoustu výmyslů a zviklat ho. Pak se s tebou rozešel a já najednou zjistil, že i když tě miluju, nedokážu tě dostat zpátky. Tak jsem vymyslel, aby ho unesli. Chtěl jsem, aby tě donutili to říct. Říct, že ho miluješ.“ Drake přejde zpátky k Derylovi a vezme jeho tváře do dlaní.

„Víš, že se upír zamiluje jen jednou. Saimona jsem hledal tisíciletí. Než jsem se stal upírem, zabili mi muže, kterého jsem miloval. Ty tisíciletí jsem čekal na jeho reinkarnaci a hledal ho po celém světě. Jakmile zemřeš, trvá dlouho, než se znovu narodíš. Věděl si to, a přesto si semnou šel.“

„Ano, protože jsem tě miloval a miluju.“ Zašeptá.

„Nedokážeš si představit ta muka, když si mě opustil. Nechal na pospas světu samotného. Měl si mě raději zabít.“ Dořekne tiše. Drake zavrtí hlavou a políbí ho.

„Pokud tě Saimon přijme, dokážeš přijmout i ty jeho?“ Zeptá se Drake, když ukončí polibek. Zamrkám. Prosím? On chce, abychom byli tři?

„Drakeu, to nemyslíš vážně.“ Ozvu se. Drake Deryla pustí a otočí se ke mně.

„Nedělám si o něm iluze, Saimone. Jakmile bych odmítl nějaký kompromis, zabil by tě.“ Kousnu se do rtu a podívám se na Deryla.

„Ale…“ Nedořeknu. Deryl obejde Drakea a přejde ke mně. Sevře mi prsty bradu a nahne se k mým rtům.

„A přijme on mě?“ Prohodí k Drakeovi a políbí mě. Vytřeštím oči a zalapám po dechu. Toho Deryl využije a vnikne jazykem dovnitř. Podívám se na Drakea. Pozoruje nás s nakloněnou hlavou na stranu. Pomalu přejde k nám a zezadu mě obejme. Rty se přisaje k mému krku. Nepoužívá zuby, jen jazyk. Vzdychnu Derylovi do úst a zavřu oči. Deryl po chvíli polibek ukončí a nechá mě se nadechnout.

„Myslím, že to bude zajímavé zpestření. Rozhodně si ho musíme nechat.“ Zavrní Deryl. Drake se uchichtne.

„Co na to říkáš, miláčku?“ Zašeptá mi do ucha. Kousnu se do rtu.

„Dobře, ale nechci, aby ze mě pil.“ Kladu si podmínky. Deryl přikývne. Nejspíš je vůbec rád, že mu dovolím, aby byl s námi.