Můj svět fantazie

Zaplatím vstup a vejdu do upířího baru. Jediného tady ve městě. Asi bych měl říct, že upíři vyšli na světlo světa. No ano, Japonci totiž vymysleli nějakou syntetickou krev a tak upíři vylezli na světlo. Prostě jeden večer vystoupili v televizi s poselstvím: tady jsme a díky syntetické krve nejsme nebezpeční. Od té doby se vyrojili patolízalové a sympatizanti s upíry. Zároveň se na druhé straně vyrojili tací, co je chtěli všechny vymítit. V televizi běžely co hodinu debaty mezi upíry a jejich odpůrci. Všechny země světa se s tím snažili nějak vypořádat. Po celém světě běželi ve vládách debaty o právech a povinnostech upírů. Některým bylo po chuti, že mají několik tisíc obyvatel, které platí daně. To, že jsou vlastně mrtví, je nezajímalo. Zároveň byli takové země, co povolili beztrestný lov upírů. Z těch zemí všichni upíři okamžitě zmizeli.

Nejsem tu poprvé a tak se moc nerozhlížím. Je to klasický bar. Jsou tu tanečnice a tanečníci z řad upírů, číšnice a barman. Číšnice jsou lidské ženy. Upíři roznášet pití nechtěli. Barman je samozřejmě upír. A pak je tu on. Majitel baru. Sedí na svém trůnu přímo na pódiu. Je nádherný, vysoký a nepřehlédnutelný. Delší blonďaté vlasy mu sahají na ramena a padají mu do nebesky modrých očí. Dnes je oblečen do černých kožených kalhot a černé košile. Jeho vypracovanou postavu to obepíná jako druhá kůže. Sjedu pohledem z jeho vypracované hrudi níž a polknu. Jeho chlouba musí být obrovská, když má tak naprané kalhoty. Potřesu hlavou, abych si ji vyčistil, a pohledem rychle vylétnu k jeho obličeji. Nijak si mě nevšímá. Jeho plné rty jsou mírně pootevřené. Ach, kéž by byl na chlapy. Povzdechnu si v duchu a vydám se k baru.

„Co to bude?“ Postaví se přede mě barman.

„Dobrý večer, whisky, prosím.“ Zamumlám svou obvyklou objednávku. Barman mi ji během okamžiku přinese. Zaplatím ji a vezmu si skleničku. Asi se ptáte, co dělám v baru plném upíru, že. Jsem vlastně telepat. Dokážu číst myšlenky jiných lidí. Naučil jsem se je blokovat, ale stojí mě to spoustu energie. Při jednom experimentu jsem zjistil, že nedokážu číst myšlenky upírům. Jen při nich se dokážu uvolnit tak, abych se bavil. Napiju se, ale vzápětí mám, co dělat, abych to nevyprsknul. Do baru totiž vešel nějaký muž. Rozhlédnul se. To by nebylo ani tak divné, jako to, na co myslel.

‚Obhlédnu to tu a za chvíli sem vrazí zásahovka. Však my ty upírský svině dostaneme.‘ Je tu pár lidí, co se na záchodech nechalo kousnout od upíra. K sakru právě je na záchodech upírka, co saje nějakého chlapa. Ne, není to nelegální, ale nelegální je, to dělat na veřejnosti. Polknu, co mám dělat? Chlap se mezitím porozhlédnul tady v sálu a zamířil na záchody. Rozhodnu se ve vteřině. Kopnu do sebe zbytek panáka, postavím skleničku na stůl a vydám se k majiteli. Už jsem skoro u pódia, když mi zastoupí cestu upírka. Je hubená, menší než já a to je co říct, měřím jen 170 cm. Dlouhé hnědé vlasy má krásně upravené tak, že každý vlásek ví, kde má ležet. Pohledný obličejík a v něm menší nosík, krásné hnědé oči a plné rudé rty. Kdybych byl na ženy, dal bych si říct. Já se svou vypracovanou hubenou postavou, delšími černými vlasy a tak tmavýma očima, že se dají považovat za černé, jsem gay. No jo, telepat a gay. Pozvednu obočí a podívám se na upírku.

„Potřeboval bych mluvit s majitelem.“ Špitnu jí důvěrně. Pozvedne obočí a otočí se na toho upíra na pódiu. Ten si mě chvíli prohlíží, než kývne. Upírka mě pustí a tak přejdu až k tomu krasavci. Snažím se nebýt nervózní a neculit se jako debil. Nahnu se k němu. On přivře oči a vycení zuby.

„Měl byste rychle zmizet.“ Zašeptám mu.

„Proč?“ Procedí.

„Ten chlap, co šel na záchody, ten s tou bílou kšiltovkou, je tajný polda.“

„Neděláme tu nic nelegálního.“ Zavrčí.

„Vy ne, ale ta upírka na záchodech, co se krmí z chlápka, kterého jste minulý týden odkopnul, ano. Za chvíli je tu zásahovka.“ Zašeptám. Vím, že mě zaslechl, protože se ihned napřímí. Pohledem vyhledá tu upírku a kývne na ni. Pak se zvedne, popadne mě za ruku a táhne dozadu. Zřejmě do míst pro zaměstnance. Nechám se táhnout. Kdybych se vzepřel, jen by to přitáhlo pozornost, a navíc, právě se mě dotýká ten nejvíc sexy chlap na světě. Protáhne mě nějakou temnou chodbou a na konci otevře dveře. Objevíme se za barem. Vyprostím ruku z jeho sevření a kývnu mu.

„Tak za týden.“ Uculím se a odejdu.