Můj svět fantazie

Samozřejmě ten týden to nevydrží. Nevím, kde zjistil, jak se jmenuju a kde bydlím, ale najednou stál před mým domem i s tou upírkou ve chvíli, kdy jsem se vracel z práce. A to bylo teprve úterý, prosím. Pracuji jako makléř na burze. Vím, že s mým postižením to není jednoduché, ale alespoň mám náskok, ne. Nebojte se, nezneužívám to. Snažím se neposlouchat, ale někdy je to opravdu těžké. Jsem tak zabraný do myšlenek, že si jich v první chvíli nevšimnu. Všimnu si ho, až když do něj málem vrazím. Trhnu sebou a podívám se mu do očí. Pozvedne své obočí a uculí se.

„Nad čímpak si přemýšlel?“ Zavrní. Zhluboka se nadechnu.

„Nevím, co je Vám do toho.“ Odseknu a zdůrazním vykání. Jen se uculí a zablýskne se mu v očích. Žena vedle něj, ta co mi v baru zastoupila cestu, protočí oči.

„Chci s tebou mluvit.“ Prohodí. Vlažně se na něj podívám.

„Už mluvíte.“ Odtuším a striktně mu vykám. Znovu se uculí.

„V soukromí.“ Naznačí, že ho mám pozvat do svého domu. Podívám se na něj a pozvednu obočí.

„Snad si nemyslíte, že Vás opravdu pozvu do svého domu.“ Protočí oči.

„Klidně potom pozvání můžeš zrušit.“ Chvíli přemýšlím, než kývnu.

„Fajn, pojďte prosím dál.“ Zavrčím se sebezapřením a jdu dovnitř. Ti dva jdou samozřejmě za mnou. Bez úhony vejdou dovnitř.

„Dáte si něco?“ Prohodím, když si sundám kabát a tašku nechám na botníku.

„Jestli máš krev B negativní.“ Objedná pohledný majitel baru. Odejdu do kuchyně, kde každému ohřeji láhev krve a sobě večeři. Nejdříve do obýváku donesu láhve krve se skleničkou a do kuchyně se vrátím pro svou ohřátou hotovku z mrazáku. Usadím se v obýváku a pustím se do jídla.

„Tak o co jde?“ Promluvím mezi sousty.

„Jak si věděl o té zásahovce?“ Probodne mě uhrančivým pohledem modrých očí. Polknu další sousto.

„Proč to chcete vědět?“ Nadhodím. Majitel baru vstane a přejde ke mně. Posadí se na bobek přede mě, z prstů mi vezme mou večeři, kterou postaví na stůl, a vezme mé ruce do svých dlaní.

„Líbím se ti, že?“ Zavrní domýšlivě. Pozvednu obočí.

„Nevím, o čem to mluvíte.“ Statečně zapírám. Uchichtne se.

„Víš, že poznám lež? Buší ti srdce takovým tempem, až mám strach, že ti vyskočí z hrudi. Cítím tvé vzrušení a chtíč.“ Zašeptá a rty se otře o mé. Zalapám po vzduchu a chci vyskočit a odstrčit ho, ale nedovolí mi to.

„Tak jak si to věděl?“ Uculí se. Polknu a snažím se dostat své tělo pod kontrolu.

„Když ti to řeknu, necháš mě?“ Prsty vezme mou bradu a zadívá se mi do očí.

„Ne, nenechám. Zaujal si mě.“ Zavrní.

„A co se mnou chceš udělat?“ Zašeptám napjatě. Uchichtne se.

„Teď bych tě nejraději přišpendlil k té pohovce a vzal si tě.“ Zašeptá mi do ucha a olízne ho. Musím se držet, abych nezasténal. Jen třes mého těla prozradí, s čím bojuju. Silně se kousnu do rtu, až si ho téměř prokousnu. Polknu.

„Jsem telepat.“ Zašeptám. Napřímí se a podívá se mi do očí.

„Čtu lidem myšlenky.“ Rozvedu trochu víc, když mlčí.

„Slyšíš i naše?“ Napne se a přivře oči. Zavrtím hlavou.

„Ne, proto tak rád chodím do tvého baru, jsou tam převážně upíři.“ Zamumlám. Pohladí mě po tváři, nakloní se ke mně a spojí naše rty. Po chvíli zapojí i jazyk a zuby a já mu tiše zasténám do úst, jak mě ovládne vášeň. Polibek skončí na můj vkus moc brzy. Mám pootevřené rty a ztěžka dýchám. Znovu mě pohladí po tváři.

„Pat, můžeš jít.“ Prohodí k upírce. Ta se ušklíbne, ale poslechne ho. Sedí tu a najednou prostě zmizí. Podívám se na něj.

„Jak se jmenuješ, můj sladký telepate?“

„Mark, Mark Simons.“ Vyderu ze sebe. Usměje se.

„Velmi mě těší, Marku. Používám jméno Erik Nash.“ Zavrní a svými rty přejede přes mé. Pohladí mě prstem po tváři.

„Pojď mi ukázat svou ložnici, poklade.“ Olízne si rty. Neovládá mě hlasem, jak je to u jiných lidí, kteří mají mysl nechráněnou, ale svou smyslností, tím, co mi slibuje v dalších chvílích. Vstanu tedy a jdu před ním do své ložnice. Jde za mnou, ale tak blízko, že cítím, jak je vzrušený. Dovedu ho do ložnice a otočím se na něj. Přejde tu malou vzdálenost ke mně, obejme mě kolem pasu a znovu si ukradne mé rty. Tiše mu zasténám do rtů a oplácím mu polibek. Vášeň se v mém těle znovu rozhořela a já se třesu vzrušením. Cítím, jak svými dlaněmi přejel po celé délce mých zad a pak zajel pod košili, kterou mám na sobě. Začal mě svlékat a já nebyl o nic pozadu. Také jsem se pustil do jeho oblečení. Byl jsem tak zaujat jeho hrou rtů a jazyka a oblečením, že jsem si nevšiml, kam se se mnou rozešel. Položil mě na postel a vyhoupl se nade mnou. Opustil mé rty a já zrychleně dýchal, jako kdybych uběhl maraton. Svými rty se přesunul na můj krk a pak níž na mou odhalenou hruď. Zasténám, když se dotkne mé rozpálené kůže. Usměje se a vsaje jednu bradavku do úst. Chvíli u ní zůstane, než se přesune k druhé. Sténám a prsty se rozeběhnu po jeho zádech. Opustí mé bradavky a polibky se přesune níž. Vezme do úst můj penis, až zasténám a prohnu se. Ani si nevšimnu prstů v mé dírce. Sevřu v ruce prostěradlo a znovu se prohnu. Sténám. Přestane ve chvíli, kdy se už blížím k vrcholu. Zasténám na protest. Usměje se na mě, jedním tahem mě převrátí na břicho. Otočím k němu hlavu. Sehne se a políbí mě. Pak mě zvedne na kolena. Jedním přírazem do mě vnikne. Prohnu se a zasténám bolestí. Jeho prsty mě rozhodně nepřipravili na jeho velikost. Ztěžka oddechuje, i když upíři vlastně vzduch nepotřebují, a prsty se rozeběhne po mém těle. Po chvíli zasténám a pohnu se, protože mi to přijde dost dlouho. Poprvé zasténá a začne se ve mně pohybovat. Otočím hlavu tak, abych na něj viděl, a on si ukradne mé rty. Začne mě líbat a steny tiší svými rty. Ve chvíli, kdy cítí, že už bude, vezme můj penis do ruky a začne ho zpracovávat v rytmu přírazů. Dovede mě na vrchol. Opustí mé rty a já tak vykřiknu nahlas. To, že vyvrcholil on, poznám, když se mi zakousne do krku. Zasténám a nahnu hlavu tak, aby měl lepší přístup. Napije se jen trochu a olízne ranky, aby nekrváceli. Opatrně ze mě vyjde a lehne si ke mně. Vtáhne si mě do náruče. Unaveně zavřu oči a nechám se hýčkat. Pohladí mě po tváři.

„Budu tě chránit, můj malý telepate. Ale za to mi budeš pomáhat.“ Lehce pozvednu obočí.

„Co tím myslíš?“ Usměje se.

„Jakmile tě zavolám, přijdeš a zjistíš, jestli ten člověk mluví pravdu.“ Znovu mě pohladí po tváři. Lehce se zamračím, vyvléknu se z jeho náruče a posadím se.

„Nejsem žádná prodejná děvka! Nepotřebuju tvou ochranu!“ Zavrčím rozzlobeně. Natáhne se ke mně a sevře mi ruku.

„Nic takového jsem přece neřekl, můj poklade. Ale tím, že jsi mi pomohl, si na sebe upozornil. Stejně jako tím, že ses se mnou vyspal.“ Zavrní, zvedne mou ruku k ústům a políbí mi klouby. Chvíli se na něj dívám. Já věděl, že je pitomost mu pomoct, ale copak jsem mohl udělat něco jiného? Už jen pomyšlení na to, že by skončil v base, se mi příčilo. Zaškaredím se na něj.

„Věděl si to, co?“ Zavrčím. Pozvedne obočí.

„Co máš na mysli?“

„To, že jsem telepat.“ Upřesním mu. Zavrtí hlavou.

„Ne, nevěděl jsem, že dokážeš číst myšlenky. Myslel jsem si, že jsi špeh, který měl za úkol se dostat ke mně dost blízko.“ Zavrní a znovu si ukradne mé rty. Zasténám mu do nich, jak mnou projede vzrušení. Po chvíli je však opustí a přejede jazykem po rankách, které mi způsobil. Zrychleně dýchám a dívám se mu do očí. Usměje se na mě. Po chvíli si přiloží k ústům své zápěstí a kousne se.

„Chci, aby ses napil.“ Poplašeně se na něj podívám. To se zbláznil nebo co?

„Ale já nechci být upírem.“ Zasměje se.

„Ne, neboj. Nestaneš se upírem. Jen chci vědět, jestli jsi v pořádku.“ Zmateně nakrčím čelo.

„Tím myslíš co?“ Pohladí mě po tváři.

„Jen se napij, poklade.“ Zavrní. Povzdechnu si a po chvíli mu vyhovím. Je to fakt nechutné. A nejzvláštnější je, že po jednom doušku je mi fakt úžasně. Bolest hlavy, která mě sužovala už dva týdny, zmizela, stejně jako bolest zad. Pustím jeho ruku. Rána se okamžitě zacelí a on se nahne ke mně. Jemně mě políbí. Oplatím mu polibek a přitulím se k němu. Vzrušení ze mě opadlo, jakmile začal s tou krví. Obejme mě a já s hlavou na jeho hrudi usnu ani nevím jak.