Můj svět fantazie

Protáhnu se jako mlha do kobky, kterou obývám již několik let. Začíná svítat a to je pro mě jako upíra dost zásadní problém. Vlezu si do jedné rakve, ze které jsem původního majitele vystěhoval, a zavřu za sebou víko. Uvelebím se a zavřu oči. Je to už pět staletí, co jsem se stal upírem. Nedobrovolně samozřejmě. Nebyl jsem nikým významným, jen obyčejný syn sedláka. Sám sedlák a navíc ženatý. Stačila porodit tři děti, než si mě vzal ten upír. Vědom si toho, že by mě zničili, jsem po pohřbu zmizel. Tajně jsem se pokoušel jí pomoct, ale jako vdova to měla těžké. Jedno z našich dětí, chlapec, zemřelo na horečku. Další dvě se dočkali dospělosti, chlapec a dívka. Viděl jsem je růst, brát si jiné lidi, mít děti a pak umírat. Po celá ta staletí jsem svůj rod chránil. Nebyli ničím výjimeční, takže si jich vrchnost nevšímala. Díky všem bohům za to. Dneska jsem opět pozoroval potomky svého syna, a když všechno utichlo, vloupal jsem se do jejich domu. Pozoroval jsem je a hlídal jejich spánek. Nevím, zda se mi to nezdálo, ale jakoby se jedno z jejich dětí probudilo. Byl to chlapec, tedy již mladý muž. Předevčírem oslavil své osmnácté narozeniny. V té době já už byl ženatý, ale teď se to bere jinak. Chlapec je na nějaké škole a dost se mu daří. Každopádně zítra musím být opatrnější. Nechci vzbudit podezření. Mohlo by to přitáhnout lovce. S touto myšlenkou se odeberu ke spánku.

Probudí mě nějaký hluk před hrobkou. Zamračím se, potichu vylezu z rakve a jako mlha se dostanu zpod dveří. Zhmotním se nedaleko tak, abych nebyl vidět. Slunce už zapadlo, ale tma ještě nepřevzala svou vládu. Před hrobkou, ve které jsem spal, se perou dva kluci. V jednom poznám potomka mého syna. Vidím, jak se napřahuje a druhému klukovi vrazí pěstí do obličeje. Ten zaskučí.

„Dobře, dobře, věřím ti! Jen už ze mě slez!“ Zahuhňá skrz přeražený nos. Chlapec z něho sleze a lehne si k němu do trávy.

„Promiň, vytekli mi nervy.“ Omluví se druhému klukovi. Ten si povzdechne.

„V pohodě,“ vstane ze země a ohmatává si nos,

„půjdu už domů. Uvidíme se zítra?“ Chlapec zavrtí hlavou.

„Ne, vždyť víš, že jedeme k tetě.“ Zašklebí se. Kluk kývne, mávne mu na pozdrav a odejde. Chlapec vstane také a opráší se.

„Už můžeš vylézt.“ Prohodí. Zmateně nakrčím nos.

„Ale no tak. Vím, že tu jsi, stejně jako jsem to věděl v noci.“ Tak vida, nezdálo se mi to. Ale že bych chtěl vylézt, to se říct nedá. Jen mlčky stojím ve stínu tak, abych nebyl vidět, a pozoruju ho. Chlapec si povzdechne.

„Naši tě chtějí také poznat. Dáváš na nás pozor, viď. Prosím ukaž se mi.“ Rozhlédne se kolem sebe. Chvíli přemýšlím, než vyjdu ze stínu. Všimne si mě téměř okamžitě. Oči se mu rozšíří překvapením a pootevře pusu. Ono se není čemu divit. Na poměry, co panovali v mé době, jsem vysoký s vypracovanou postavou teď zahalenou do černé uplé košile, černých kalhot a dlouhého černého kabátu. Delší hnědé vlasy mám rozpuštěné a momentálně trochu rozcuchané. Pohledný obličej s plnými rty a hnědýma očima, které se mění v rudou, když mám hlad nebo se zlobím. Naproti tomu, chlapec je o trochu menší než já. Spíše hubené postavy. Na sobě má ty jejich moderní džíny a triko s lehkou mikinou přes sebe. Krátké hnědé vlasy, kulatý obličej a hnědé oči, které zdědili po mě.

„Ahoj, jsem Dan.“ Usměje se na mě, když se vzpamatuje. Prohlédnu si ho a pohledem zakotvím na jeho očích.

„Měl bys jít domů, Dane.“ Odtuším a vydám se kolem něho do města. Chvíli tam opařeně stojí, než mě dohoní.

„Ale neměl bys mě jít vyprovodit, když na nás dáváš pozor?“ Zavrní. Podívám se na něj.

„A kdes přišel na to, že na vás dávám pozor?“ Pozvednu obočí. Poškrábe se na hlavě.

„No, zatímco skoro každému v našem okolí se vloupali do domu, tak nám se to zdárně vyhnulo. Navíc, vím, že si zasáhnul, když mě obtěžovali ti kluci, když jsem šel domů z diskotéky.“ Prohodí. Studeně se na něj podívám.

„Co chceš?“ Kouzelně se usměje.

„Abys přišel dovnitř, když jsme vzhůru, a seznámili se s tebou. Nemusíš být sám.“ Pohne rukou a pohladí mě po rameni. Pozvednu obočí.

„Jdi domů.“ Vyhnu se dalšímu doteku a ztratím se upíří rychlostí mezi uličkami ve městě. Pravdou je, že jeho dotek pálí a svrbí mě až ke konečkům prstů, abych se ho dotknul. Povzdechnu si a opřu se v nějaké uličce o zeď. Už je to dlouho, co jsem někoho měl. Jako upír jsem ztratil zájem o ženy a spíš mě v posteli vzruší muž. Zavrtím hlavou a vydám se na lov. Ulovím si nějakého bohatě oblečeného muže. Napiju se jen trochu, aby mohl dojít domů. Ono by nebylo dobré, kdyby se tu začali objevovat mrtvoly. Jako každý večer dojdu k domu rodiny. Postavím se do stínu a pozoruju je. Zrovna večeří. Dan něco vypráví svým rodičům a sestře. Rodiče se mračí. Počkám, až dojí, a pomalím krokem se vydám ke dveřím. Nejspíš je načase se jim představit. Mám z toho strach. Co když zavolají lovce, aby mě zabili? Budu to muset risknout. Zaklepu na dveře a opřu se o zárubeň. Trvá chvíli, než mi otevře Dan. Ten, jakmile mě uvidí, se usměje.

„Vítej, pojď dál.“ Poodstoupí, abych mohl projít. Odlepím se od zárubně, strčím ruce do kapes u kalhot a vejdu dovnitř. Okamžitě z jídelny vyjdou jeho rodiče a sestra. Muž, jakmile mě uvidí, strne a otevře pusu údivem. Naši podobu nelze vyvrátit. Jeho žena přeskakuje pohledem ze mě na něj.

„Kdo to je, miláčku?“ Otočí se na svého manžela. Ten pokrčí rameny.

„Nevím, nejspíš ztracený příbuzný. Proč se nám vloupáváš do domu!“ Vystartuje po mě. Studeně se na něj podívám a pak přesunu pohled na Dana. Pozvednu obočí. Dan si povzdechne.

„Tati, podívej.“ Ukáže mu nějakou knihu. Muž si ji vezme a chvíli studuje, co tam je, než se pohledem přesune na mě. Je značně omráčený.

„Ty si…..ty si zakladatel našeho rodu? Ale jak? Jak je to možné?“ Nechápe.

„Myslím, že byste se měli posadit.“ Usoudím a jdu první do obýváku. Následují mě a usadí se na pohovku. Asi ze mě mají strach.

„Zemřel jsem, když mi bylo dvacet tři. Tedy zemřel.“ Ušklíbnu se.

„Oženil jsem se s jednou moc hezkou dívkou z vedlejší vesnice. Zamiloval jsem se do ní a rodiče tomu nebránili. Bylo mi tehdy myslím jako vašemu synovi. Otěhotněla hned po svatbě. Stačila mi dát tři krásné děti, než přišel on. Nevím, kdo to byl, ale napadl mě, když jsem se vracel večer z pole. Pak si jen pamatuji, že jsem se probudil v rakvi. Prohrabal jsem se nahoru. Chtěl jsem jít domů za svou ženou, ale najednou mi došlo, že mě pohřbili. Odešel jsem z té vesnice, ale pravidelně jsem se vracel a dával pozor na své potomky a jejich děti.“ Klidně dopovím. Všichni čtyři na mě koukají dost vyjeveně.

„Chcete mi říct, že jste pět století starý?“ Ozve se muž. Ušklíbnu se na něj, ale kývnu. Najednou vyskočí Dan a vrhne se ke mně. Už se připravuji na obranu, když mi dojde, že mě chce obejmout. Pověsí se mi kolem krku. Zamrkám a najednou nevím, co mám dělat. Jeho dotek mě znovu pálí a konečky prstů brní potřebou se ho dotknout. Muž se usměje a podívá se na manželku.

„Tak to vypadá, že jsi přijat do rodiny, i když vlastně rodinou už jsi. Kde bydlíš?“ Ozve se manželka.

„A asi bychom se měli představit, že. To klíště na tvém krku, je Dan, tohle je Mia,“ ukáže na Danovu sestru,

„já jsem Claris a můj manžel je Robert.“ Představí je všechny. Opatrně se dotknu Dana a pomalu ho ze sebe sundám.

„Při narození jsem dostal jméno Derek, ale moc ho nepoužívám.“ Kývnu hlavou. Dan se usměje.

„Derek zní fajn. Tak tedy, těší mě Dereku.“ Zavrní. Přivřu oči. Ten kluk něco plánuje. Robert se zvedne.

„Tak kde bydlíš?“ Pokrčím rameny.

„Kde se dá. Teď momentálně obývám hrobku na hřbitově.“ Claris pozvedne obočí.

„V žádném případě tam nezůstaneš. Budeš tady v hostinském pokoji. Postel tam je.“ Mírně si odkašlu. Podívá se na mě.

„Je nějaký problém?“

„Ano, jsem upír, to znamená, že spím v rakvi.“ Upozorním ji. Zamyšleně si promne bradu.

„Jestli nějakou máš, tak ji s Robertem doneste. Zatím připravím pokoj.“ Rozhodne. Povzdechnu si a jsem nucen jít s Robertem do toho stroje, který nazývají autem. Odveze nás to ke hřbitovu, kde ho odvedu ke své hrobce. Spolu vytáhneme rakev a naložíme ji do auta. Pak se vrátíme zpátky do domu. Claris mezitím nejspíše vycídila pokoj, jelikož ve chvíli, kdy jsme se vrátili, mě nažene dovnitř. Rozhlédnu se kolem sebe. Je to klasický moderní pokoj. Na jedné straně postel se skříní, na druhé zas psací stůl. To doplňuje ještě menší komoda s nějakou jejich technickou vymožeností.

„Líbí?“ Usměje se na mě. Kývnu.

„Ano, děkuji.“ Přikývne.

„Tak doneste tu rakev.“ Pobídne nás. S Robertem pro ni zajdeme a nastěhujeme do pokoje. Musím říct, že se mi to nelíbí. Je moc na očích.

„Už tě tu necháme o samotě. Kdyby něco, jsme dole.“ Usměje se na mě Robert a odejdou. Chvíli přemýšlím, než začnu potichu ťukat do zdí. Přeci jen jsem tu prošmejdil každý kout domu. Tento dům má svá tajemství na rozdíl od těch jejich novostaveb. Proklepu se až ke dvířkám, které mi otevřou průchod do tajné chodby. Potichu tam přesunu rakev a dveře zase zavřu. Nemusí vědět, kde jsem. Ve dne mě mohou zabít. Jsem sice paranoidní, ale tohle mi zachránilo nejednou kejhák. Jakmile si pokoj uzpůsobím podle svého, svléknu si kabát a natáhnu se na tu postel. Ruce založím za hlavou, zkřížím nohy v kotnících a odpočívám. Nechám mysl plynout. Zároveň s tím poslouchám, jak se dům ukládá ke spánku. Pomalu utichá, až slyším jen pravidelný dech lidí v domě. Do doby, než uslyším, jak někdo potichu vstává z postele, přechází chodbou k mým dveřím a pomalu je začne otevírat. Přivřu oči na štěrbinu a dívám se, kdo se objeví ve dveřích. Není to nikdo jiný, než Dan. Opatrně za sebou zase zavře a přejde k posteli. Všimnu si, že na sobě má jen tenké kalhoty od pyžama.

„Spíš?“ Zašeptá. Otevřu oči a zavrtím hlavou. Okamžitě si ke mně lehne do postele a přitulí se. Obejmu ho a snažím se udržet svůj chtíč na uzdě, i když to jde fakt ztuha.

„Víš, že jsem si často představoval, že vejdeš do mého pokoje?“ Zavrní. Pozvednu obočí.

„A co bych tam dělal?“ „V těch představách? Lehl si ke mně do postele a pomiloval mě.“ Špitne celý zrůžovělí.

„A co když nejsem na muže?“ Dan si povzdechne.

„To je škoda, nerad bych, aby tě někdo zabil.“ Zavrní ten malý vyděrač.

„Tys to plánoval, že?“ Pozvedne obočí.

„Co jsem měl plánovat?“

„Tohle všechno. Jak dlouho víš, že sem chodím?“ Přivřu oči.

„Už pár měsíců.“ Přizná.

„Zjistil jsem si o tobě všechno, co se dalo. Rodiče to chvíli nemohli překousnout, ale teď to dávají.“ Zavrní.

„Tak proto si mě sem tak rychle nastěhovali?“ Suše se zeptám. Kývne.

„To víš, mají strach, že bychom to dělali v té tvé hrobce.“ Zavrní, vytáhne se k mým ústům a zajme je. Musím bojovat sám se sebou, abych se na něj hned nevrhl. Pořád si musím opakovat, že je nezkušený. Chvíli mu polibky oplácím, než konečně vyhraje mé rozumnější já a odtáhnu Dana od sebe.

„Nech toho, Dane, prosím. Jsi ještě mladý chlapec. Nevíš, co opravdu chceš. Teprve své hranice testuješ. Nechci ti ublížit.“ Dan se na mě zamračí.

„Neublížíš mi. Vím, co chci a vím to už dost dlouho. Hledal jsem někoho, jako jsi ty. Zamiloval jsem se do tebe. Prosím, neodháněj mě.“ Naléhá na mě. Počká, až přestanu být tak ostražitý, a znovu se ke mě přitulí. Vzdám to a obejmu ho. Jeho krev mi zpívá pod rukama a jeho dotek cítím až v páteři, jak se do mě vpaluje.

„Nikdy mě nebudeš moct představit svým kamarádům jako přítele.“ Upozorním ho.

„Budu jen ten ve stínech. Jednoho dne tě to přestane bavit a odejdeš, Dane. Jenže jakmile o někom z nás víš, ostatní tě budou vyhledávat. Nebudu tě moct ochránit.“ Dan si povzdechne.

„To budeme řešit, až to nastane. Teď se chci milovat.“ Zavrní a znovu se přisaje k mým ústům. Jeho polibky jsou tak sladké, že to vzdám a prostě mu je oplácím. Snažím se držet alespoň trochu na uzdě, abych mu neublížil. Ale s tou vášní, co mi probíhá tělem, je to těžké. Povalím ho pod sebe a polibky začnu objevovat jeho tělo. Vždycky, když narazím na nějaké citlivější místečko, důkladně ho olížu, než se posunu dál. Kalhoty mu stáhnu přitom, abych se pak nezdržoval. Nakonec si samozřejmě nechám jeho penis. Zasténá, když ho pohltím do úst, a prsty si vplete do mých vlasů. Pustím po chvíli jeho penis z úst a natáhnu k jeho ústům ruku. Zvědavě se na mě podívá.

„Olízej je, zlato. Nemám tu nic jiného.“ Trochu zčervená, když to pochopí, ale pak zavrtí hlavou.

„V šuplíku ve stolku. Včera jsem to koupil.“ Navede mě. Vytáhnu se tedy k šuplíku. Otevřu ho a najdu nějakou tubu. Chvíli ji studuju, než zjistím, že je to lubrikant. No jo, já se naučil číst. Chodil jsem několik let do večerní školy. Pak se vrátím k Danovi a polibky se vrátím k jeho penisu. Sténá a vzdychá. Pohltím znovu jeho penis, prsty si naberu trochu toho lubrikantu a nejdřív to nanesu trochu zvenku jeho otvůrku, než vjedu prstem dovnitř. Všimne si až druhého prstu, ale to jen nepohodlně zakňourá, dokud prsty nezavadím o ten kouzelný hrbolek uvnitř. Vykřikne a prohne se. Pustím jeho penis z úst, vytáhnu se k jeho ústům a pohltím je. Sténá a sem tam vykřikne slastí, když ho dál roztahuju. Vytáhnu je těsně před tím, než by vyvrcholil.

„Ne, ne, zlato. Uděláš se, až ti to dovolím.“ Zavrním mu do ucha. Vzrušeně se na mě podívá.

„Prosím, pojď už.“ Zasténá. Potřu si penis a uvelebím se mezi jeho nohama. Chvíli ho jen líbám, než do něj proniknu. Vykřikne bolestí. Naštěstí výkřik zadržím svými ústy. Prohne se a zareje mi nehty do paží.

„Bolí to.“ Vzlykne tiše. Pohladím ho po tváři a nehýbu se. Dávám mu čas, aby si zvykl.

„Prosím, jdi pryč.“ Zakňučí. Jen se k němu skloním a znovu ho začnu líbat. Rukama ho hladím po jeho těle. Uvolní se, až po nějaké době. Zkusím se pohnout. Zasténá slastí a překvapeně se na mě podívá. Uculím se a začnu se v něm pohybovat. Sténá a vzdychá a vychází mi vstříc. Vyvrcholíme společně. Beze spěchu se k němu skloním a líbám ho. Rozhodně ho po jednom kole nenechám. Ukážu mu několik dalších poloh. Má, co chtěl. Musím přiznat, že hlad po něm se ještě zvětšil. Jakmile se mě dotkne, nedokážu se ovládnout. A po každém vrcholu ho trochu kousnu do krku. Do místa, kde to jde lehce skrýt. Nechám ho být až nad ránem. Dan se pak vyplíží zpátky do svého pokoje a já si zalezu do skrýše do rakve. Než usnu, ještě poslouchám, jak se dům probouzí. Probudím se těsně potom, co slunce zajde. Opatrně vylezu z rakve a ze skrýše. V pokoji se zarazím. Něco je zatraceně špatně. Zamračím se, potichu se vyplížím z pokoje a sejdu dolů. Rodina je v obýváku s lovci. Stojí kolem nich rozesetí po celém obýváku.

„Kde je ten upír?“ Zavrčí jeden z nich a uhodí Roberta.

„My nic nevíme, co po nás chcete?“ Vzlykne Claris. Mia se k ní tiskne a tiše pláče. Dan sedí vedle nich a drží Miu za ruku. Dívá se strnule před sebe a kouše se do rtu. Nejspíš neví, co má dělat.

„My víme, že tu je v domě. Ale nikde jsme nenašli jeho skrýš!“ Zavrčí a chystá se znovu uhodit Roberta.

„A co po mě chcete?“ Objevím se ve dveřích. Všichni strnou a Dan do mě zabodne oči. Čtu v nich jako v otevřené knize. Má o mě strach. Lovec nechá Roberta a narovná se.

„Sledujeme tě už dlouho, upíre. Půjdeš s námi.“ Odtuší. Pozvednu obočí.

„A proč bych to dělal?“ Založím si ruce na prsou. Další lovec se přesune za mě.

„Nejspíš proto, že nechceš, aby tahle rodinka přišla k úhoně, že?“ Zavrní ten, co mlátil Roberta. Podívám se na něj a prohlédnu si ho.

„Co po mě chcete? Ještě jsem se to nedozvěděl.“ Odtuším. Lovec se zasměje.

„To se dozvíš až u nás.“ Kývne na ostatní chlapy a ti rozvinou stříbrný řetěz. Bez nějakého boje se nechám spoutat a odvést. A to všechno jen kvůli Danovi. Raději ať zabijí mě, než toho chlapce. Před domem mě vhodí do dodávky a zavážou mi oči. Pak se dodávka rozjede. Díky těm řetězům jsem dezorientovaný a zmatený. Dodávka nejspíše po půl hodiny zastaví. Otevřou se dveře a někdo mi sundá ten šátek, co mi dali přes oči. Pak mě vytáhnou z auta a odvedou do nějakého bunkru. Táhnou mě velmi dlouhou chodbou až do nějaké místnosti. Přivážou mě k židli a poodstoupí. Po chvíli vejde zřejmě nejvyšší velitel. Usměje se na mě.

„Tak se konečně setkáváme. Pět set let. Úctyhodný věk. Unikal si nám opravdu bravurně. Nedostali bychom tě, kdybys neudělal tu kolosální pitomost včera v noci.“ Osvětlí mi. Pozvednu obočí.

„Ještě jsem se nedozvěděl, proč jste mě tak hrozně hledali.“ Odtuším. Velitel se ušklíbne.

„Mám pro tebe takový návrh. Můžeš si svůj mizerný život zachránit, když budeš dělat pro nás“

„Prosím?“ Zeptám se, jelikož se domnívám, že jsem se přeslechl.

„Budeš pracovat pro nás. Budeš nám hlásit nebezpečné upíry, abychom je likvidovali.“ Dívám se na něj s otevřenou pusou.

„Vy jste se asi zbláznil, ne? Děláte si ze mě prdel? To si rovnou můžu stoupnout do slunce, ty hovado.“ Zavrčím po chvíli, když se vzpamatuju. Jeden z lovců, co mě přitáhli, se pohne a vrazí mi facku. Velitel další agresi zarazí zdviženou rukou.

„Rozmysli si to. Necháme tě tu přemýšlet. Vrátíme se pro odpověď.“ Odtuší, vydá pár rozkazů a odejde. Jednotka, co mě přitáhla, mi víc upevní řetězy a odejdou. Jsem v háji. Kdybych nechránil svou rodinu a hlavně Dana, bylo by všechno v pohodě. Zase bych jim zmizel. Jenže jsem musel podlehnout mladému muži. Sklopím hlavu a snažím se vydržet bolest, která se mi zařezává do celého těla. Najednou se otevřou dveře. To se už vrátili pro odpověď? Bleskne mi hlavou. Zvednu ji. Není to nikdo, koho bych znal. Je to mladý muž. Vyšší než já. Delší černé vlasy mu spadají na ramena. Oválný obličej, černé oči a úzké rty. Chvíli se na mě dívá, než vejde do místnosti, zavře za sebou a otočí se zpátky ke mně.

„Pomůžu ti z těch řetězů.“ Promluví melodickým barytonem. Jen se na něj dívám a mlčím. Povzdechne si, přejde ke mně a začne mě rozvazovat. To, že to byla chyba, pozná až ve chvíli, kdy ho držím v náručí a piju z něj.

„Dost, prosím. Nechci zemřít.“ Zakňučí. Pustím ho a narovnám se. Zranění se zahojila, ale má síla je poznamenaná, alespoň pro tento den.

„Děkuji.“ Kývnu mu a vydám se ven z místnosti. Zadrží mě jeho ruka.

„Prosím, vezmi mě sebou.“ Podívám se na něj a pozvednu obočí.

„Proč bych měl?“ Kousne se do rtu.

„Nechci tu už být. Oni mě nechtějí pustit.“ Zalijí se jeho oči slzami. Chvíli si ho prohlížím, než kývnu. Vezmu ho za paži a vyjdeme z cely. Naviguje mě nejkratší cestou ven. Je mi divné, že jsme ještě nikoho nepotkali. Lehce se zamračím.

„Mají nějakou poradu.“ Špitne mi ten kluk.

„Musíme rychle, jinak nás chytí.“ Vystrašeně se rozhlédne. Kývnu, víc si ho přitáhnu k sobě a použiju upíří rychlost. Takže jako uragán vyletíme z jejich bunkru. Zastavím se až kousek od vchodu, abych se rozhlédl. Jsme uprostřed nějakého lesa. Určím si směr a vydám se pryč z lesa. Ještě, že je noc, jinak bych byl mrtvý. Ten kluk za mnou klopýtá, a co chvíli zakopne o kořeny stromů. Povzdechnu si a po chvíli ho vezmu do náruče. Nechám si narůst netopýří křídla a vyletím nad stromy. Vydám se tím směrem, kterým jsem si určil. Trvá to dobře tři čtvrtě noci, než přeletím les a objevím nějakou samotu. Unaveně sletím dolů, pustím kluka z náruče a nechám zmizet křídla. Opatrně nakouknu do samoty a vlastně zjistím, že je opuštěná. To nám pro dnešek stačí. Kývnu na kluka a vejdeme dovnitř. Já se natáhnu v bývalé spíži, protože tam nedosáhne slunce. O kluka se nestarám. On se o sebe postará sám. Probudí mě nějaký šramot.

„Kruci, je to jediná samota, kam mohl zdrhnout. Kde sakra je?“ Zavrčí někdo. Přivřu oči a opatrně vstanu. U dveří do spíže sedí ten kluk a třese se strachy. Přejdu k němu a zacpu mu pusu, aby nemohl vykřiknout. Podívá se na mě a uklidní se. Přetáhnu ho do zadního kouta a opřu o sebe. Stále mu zacpávám pusu, aby nevydal ani hlásku. Nechá se a úplně se mi poddá. Ještě nás zakryju stínem, aby nás nemohli najít. Klidně leží a mlčí a tak odendám ruku z jeho úst. Chytne ji do své a znovu si ji tam dá. Pozvednu obočí, skloním se k jeho krku a olíznu ho po celé délce krční tepny. Zalapá po dechu a zavrtí se. Jelikož sedí na mém klíně, má tak možnost zjistit, že mi to není lhostejné.

„Ještě se takhle zavrť a neudržím se.“ Zašeptám mu do ucha. Podívá se na mě a já v jeho očích rozeznám ten svit vzrušení. Uculím se, odendám ruku z jeho úst a zacpu mu je svým jazykem. Tiše mi zasténá do rtů a oplácí mi polibky. To, že jsou ve vedlejší místnosti lovci, ani nevnímám. Teď se zajímám jen o jediné. Strhnout z něho oblečení a vzít si ho. Stáhnu mu kalhoty a obemknu prsty jeho penis. Tiše mi zasténá do úst. Jen se uculím a zatím co ho jednou rukou zpracovávám, druhou zajedu k jeho zadečku a prstem do něj vniknu. Zrychleně dýchá a snaží se nevydat ani zvuk. Po chvíli z něj vytáhnu prst, sundám ho ze svého klína, opřu o zeď a zvednu mu nohy. Zároveň s tím mu stáhnu kalhoty. Aby nevydal ani hlásku, narvu mu kus kalhot do pusy. Zálibně si ho pak prohlédnu, než si rozepnu kalhoty, vytáhnu svůj penis a vniknu do něj. Prohne se a zafuní. Jeho výkřik pohltila látka. Proniknu do něj až po kořen a přestanu se hýbat. Po chvíli mi naznačí, že můžu, a tak se v něm začnu pohybovat. Prohýbá se a zrychleně dýchá. Ještě, že lovci jsou jen lidé. Jeho kňučivé zvuky se linou potichu i přes látku. Vyvrcholím do něj a zabráním mu, aby se sám přivedl k vrcholu. Nespokojeně se na mě podívá. Uculím se, vytáhnu z něj svůj penis a ten jeho pohltím do úst.

Prohne se a vykřikne. Přivedu ho na pokraj vrcholu, ale nedovolím mu vyvrcholit. Ve chvíli, kdy se blíží jeho orgasmus, mu surově zacpu močovou trubici. Prohne se a vykřikne. Stále má v ústech kus kalhot, takže jeho výkřik pohltí. Hraju si s ním takhle do doby, než lovci odejdou. Což znamená několik hodin. Samozřejmě, že jsem ho nechal několikrát vyvrcholit. Ale trápil jsem ho. Hodněkrát jsem si ho posadil na svůj penis, až byl krásně roztažený a připravený na další kola. Jakmile lovci odešli, vytáhl jsem z jeho úst ten kus látky a zacpal je svým jazykem. Pak jsem se ústy přesunul na jeho krk a kousl jsem ho. Jen zasténal a znovu se mi nabídl jako nedočkavá děvka po dalším kole. Využil jsem tedy toho a znovu do něj pronikl. Tentokrát to byla rychlovka. Jakmile jsem vyvrcholil, vytáhl jsem svůj penis a zapl si kalhoty.

„Uprav se, za chvíli odcházíme.“ Oznámil jsem mu a odešel z místnosti. Čekal jsem na něj venku. Přišel až po půl hodině a přimkl se ke mně. Přitáhl jsem si ho do náruče a znovu si nechal narůst křídla. Vyletěl jsem směr nejbližší město, kde jsem zjistil, jak se dostat zpět domů. Pak už stačil jen směr a vyletěl jsem. Do svého města jsem přiletěl až krátce po půlnoci. Pustil jsem na zemi kluka z náručí a podíval se na něj. Koukal kolem sebe a kousal se do rtů.

„Co chceš dělat?“ Prohodil jsem. Pokrčil rameny.

„A nemohl bych zůstat s tebou?“ Pozvednul jsem obočí.

„Proč bys to dělal?“ Znovu pokrčil rameny.

„Sex s tebou je fakt dobrej.“ Dál jsem se na něj díval.

„Máš rád sex?“ Kývnul a trochu se na mě usmál.

„Pokud ti nevadí každý noc jiný, můžu tě někam odvést. Postarají se o tebe.“ Polknul a podíval se na mě.

„Chceš mě odvést do nevěstince?“ Prsknul. Uculil jsem se.

„Ale no tak, ty malá kurvo. Už upíří coura jsi, tak v čem je problém?“ Zalapal po dechu.

„To nemyslíš vážně?!“ Prsknul jako navztekaný kocour. Pohladil jsem ho po tváři, přitáhl do náruče a znovu s ním vyletěl. Tentokrát byl let krátký. Letěl jsem jen přes půl města a to není tak velké. Pustil jsem ho až před jedním nenápadným domem. Chytil jsem ho za paži a odvedl k němu. Zaklepal jsem smluvené znamení. Okamžitě se otevřely dveře. Vtáhl jsem kluka dovnitř. Vešli jsme do nádherné zdobené haly, kde se producírovali polonazí kluci a holky. Naproti dveřím byl udělaný bar s alkoholem a krví. S klukem jsem zamířil k baru.

„Ahoj, je tu šéf?“ Prohodil jsem. Barman se na mě usmál.

„Ahoj Dereku, jo, je tu. Zavolám ti ho. Kdo pak je ten koloušek s tebou?“ Zavrněl. Uculím se.

„Vaše nová posila.“ Odtuším. Kývne a zavolá svého šéfa. Není to můj stvořitel, ale mám k němu úctu. To on mě naučil, jak mám žít a co upíří život znamená. K baru po chvíli přijde nádherný vysoký chlap s delšími hnědými vlasy po ramena, vypracovanou postavou a pronikavýma očima zlatohnědé barvy.

„Dereku, už je to dlouho, cos mě přišel navštívit.“ Zavrní a obejme mě. Oplatím mu objetí.

„Marku.“ Pozdravím ho s úsměvem.

„Prý mi vedeš dalšího.“ Zavrní a pustí mě z objetí. Kývnu a popostrčím k němu kluka. Prohlédne si ho od hlavy po paty a sáhne mu mezi nohy.

„Pojďte.“ Vybídne nás, otočí se na patě a odchází. Popostrčím kluka a rozejdeme se za ním. Odvede nás k sobě do pracovny, kde má i postel.

„Svlékni se.“ Nařídí klukovi. Ten se nejdřív otočí ke mně, a když mu kývnu, začne se svlékat. Mark se opřel o stůl a pozoroval kluka. Sjížděl ho pohledem. Ve chvíli, kdy byl kluk nahý, se k němu rozešel. Objal ho a natiskl na své vypracované tělo. Dlaněmi nejdříve zkoumal chlapcovu hruď, než se přesunul k jeho penisu. Opřel jsem se o dveře a pozoroval to. Mark vzal jeho penis do ruky a začal ho zpracovávat. Z chlapcových úst se linuli steny a vzdechy. Mark ho po pár minutách pustil.

„Lehni si na postel. Na záda.“ Instruoval ho. Chlapec to udělal. Mark ho chytil za nohy a vytáhl mu je nahoru. Pak si rozepnul kalhoty a svým penisem do chlapce pronikl. Ten se prohnul a zasténal. Kousnul jsem se do rtu. Zatraceně mě to vzrušovalo. Po chvíli z něj Mark vyjel, obrátil ho na břicho a vytáhl do kleku. Pak do něj znovu vjel. Tentokrát si ho takhle bral, dokud nevyvrcholil do něho. Přitom ho kousl do krku a napil se trochu jeho krve. Chlapec vyvrcholil také. Opatrně z něj vyjel, zapl si kalhoty a hodil chlapcovi hadřík.

„Utři se.“ Nařídil mu.

„Jak se jmenuje?“ Otočil se na mě. Pokrčil jsem rameny.

„Netuším, pustil mě od lovců.“ Informuju ho. Mark pozvednul obočí a otočil se na chlapce.

„Jak se jmenuješ?“ Chlapec se na něj podíval.

„Hano.“ Špitl. Mark kývnul a zavolal svého podřízeného.

„Odveď ho na pětku. Jmenuje se Hano. Vybav ho vším, co bude potřebovat. Hlavně mu pořiď nějaké slušivé oblečky. A Chrisi, opovaž se do něj vjet svým ptákem, jinak ti ho uříznu.“ Zavrčel na muže. Ten sklopil hlavu a kývnul.

„Jak si přejete, pane.“ Popadl Hana za paži a nahého ho odvedl na jeho pokoj.

„Bude velmi žádaný. Je to novinka a hlavně je fakt dobrej. Což ty už víš, že Dereku.“ Podíval se na mě. Uculím se a přejdu k němu.

„Znáš mě, přece bych ti ho nepřivedl, kdybych ho nevyzkoušel.“ Uchichtnul se a přitáhl si mě za pas k sobě. Pak se sklonil a políbil mě.

„Jsi cítit ještě jedním člověkem. Do kohopak si vjel svým penisem?“ Zavrněl mi do ucha. Opřel jsem se o jeho hruď.

„Jmenuje se Dan a je to můj potomek. Lidský potomek.“ Upřesnil jsem. Pozvednul obočí.

„Ty sis začal něco se svou krví?“ Žalostně jsem se na něj podíval.

„Ne, to on mě do toho namontoval. Kvůli němu jsem také skončil u lovců.“ Odtušil jsem. Kývnul hlavou a pohladil mě po zadečku, než ruku přesunul na můj penis.

„Marku, nechci s tebou spát.“ Zamračil jsem se na něj. Zavrčí.

„Nech toho, Dereku. Chceš mě a já tebe. Tak v čem je problém? S tím chlapcem sis užíval dlouhé hodiny a neříkej, že to není pravda. Všiml jsem si, že byl dost roztažený.“ Podíval se na mě. Povzdechnu si.

„Víš, že tohle naše období skončilo.“ Znovu mě políbí a sevře přes kalhoty můj penis, až zasténám.

„Neskončilo, jen jsem ti dovolil, aby ses ode mě vzdálil.“ Zavrní mi do úst a začne mě svlékat. Podlehnu mu a nechám se svléknout. Zároveň svlékám i já jeho.

„Marku.“ Zasténám, když mě položí do postele, kde před chvílí souložil s Hanem, a vezme do úst můj penis. Zároveň s tím do mě pronikne prstem. Roztáhnu nohy, aby měl lepší přístup, a sténám. Vjede do mě ještě dalšími dvěma prsty, než pustí můj penis z úst a vyhoupne se k mým rtům. Oplácím mu polibky neméně vášnivě. Mark pak do mě vjede svým penisem. Prohnu se a okamžitě ho vybídnu k akci. Když jsem dole, mám to rád tvrdě a Mark to ví, takže se okamžitě začne pohybovat, aniž by mi dal čas si zvyknout. Sténám a pohybuju se proti němu. Oba vyvrcholíme současně. Opatrně ze mě vyjde a lehne si ke mně. Přitulím se k němu a nechám se políbit. Samozřejmě u jednoho kola to nezůstane. Promilujeme spolu zbytek noci. Mark mi pak ukáže svou skrýš. Vím, že jsem u něj měl vždycky rakev a ta tu zůstala. Takže si do ní dneska vlezu a po chvíli usnu ani nevím jak.

Probudím se až po západu slunce. Vylezu z rakve a chvíli nevím, kde jsem. Pak si ale vzpomenu na předešlé události a povzdechnu si. To se všichni najednou zbláznili, že se mnou chtějí spát? Ušklíbnu se a vylezu z tajné místnosti. Dojdu do Markovi pracovny a zaklepu.

„Dále.“ Křikne. Vejdu dovnitř.

„Ahoj, jen jsem ti chtěl říct, že už odcházím.“ Mark se na mě otočí od stolu a přejde ke mně.

„Ahoj, miláčku, kam bys chodil? Tady máš přece své místo.“ Zavrní a políbí mě.

„Marku, nech toho. Nejsme partneři a nikdy nebudeme.“ Zřejmě jsem to neměl říkat. Jeho oči zrudnou a chytne mi čelist.

„Tak teď mě hezky poslouchej. Jsi můj, Dereku. Zřejmě jsem tě nechal dlouho dělat si, co chceš. Ale tomu je konec. Nedovolím, aby mi tě zabili nějací lovci. Jestli chceš toho člověka, fajn, přiveď ho, ale tady odtud se nehneš!“ Vrčí na mě tiše. U Marka je to totiž čím tiší řeč, tím je to horší. Polknu.

„Marku, to bolí.“ Vypravím ze sebe s obtížemi. Okamžitě mě pustí a obejme.

„Vidíš, co se mnou děláš.“ Povzdechnu si.

„Co po mě vlastně chceš?“ Nechápu ho.

„Tebe. Chci tebe, Dereku.“ Kousnu se do rtu.

„Ale já už partnera mám.“ Namítnu tiše.

„Smířím se i s tím člověkem, jestli to znamená, že budeme spolu.“ Pohladí mě po tváři. Na chvíli zavřu oči. Jsem kompletně v háji.

„Dobře, půjdu za ním a budu se snažit mu to nějak říct.“ Opatrně volím slova. Mark kývne a políbí mě.

„Půjdeme spolu, kocourku.“ Zavrní. Pustí mě z obětí a zavolá si své podřízené. Vydá pár rozkazů a za chvíli jsme už venku z jeho domu. Vedu ho nejkratší cestou k domu své rodiny. Cestou díky všem bohům nikoho nepotkáme, i když je to zase škoda. Mám už docela hlad. Mark mě celou dobu drží za ruku. Nelíbí se mi to, ale nemůžu s tím nic udělat. Mé postavení není takové, abych si mohl vyskakovat. Sice je mi už pět set, ale Mark je ještě starší a hlavně, je to upíří lord. A takovým se neodmlouvá. Vždycky sklopíte hlavu a uděláte, co po vás chce. A Mark je zvyklí dostávat to, co chce. Přijdeme k domu, kde se svítí jako na hradě. Přejdu ke dveřím a opatrně zaklepu. Otevře mi Dan s červenýma očima od pláče. Jakmile mě uvidí, rozšíří se mu oči údivem. Okamžitě mi skočí kolem krku.

„Dereku, bál jsem se, že jsi už mrtvý.“ Vzlykne. Pohladím ho po zádech.

„Pojď, půjdeme dovnitř, tam ti všechno řeknu.“ Přikývne, odtáhne se ode mě a podívá se na Marka.

„Kdo to je?“ Nakrčí čelo, jak přemýšlí.

„Řeknu ti to vevnitř.“ Namítnu. Kývne a pozve Marka dál, aby mohl vejít. Oba vejdeme a Dan nás odvede do obýváku, kde je zbytek rodiny. Robert okamžitě vyskočí a obejme mě.

„Báli jsme se o tebe, Dereku. Jsem rád, že jsi v pořádku.“ V rozpacích kývnu a po chvíli se posadíme.

„Jak si jim utekl?“ Prohodí Dan. Podívám se na něj.

„Pomohl mi nějaký kluk.“ Mia se kousne do rtu.

„Co se s ním stalo? Zabil si ho?“ Zavrtím hlavou.

„Ne, je v pořádku. Mark se o něj postaral.“ Pousměju se. Přece jim nebudu říkat, že teď dělá kurvu upírům. Robert pozvedne obočí.

„Kdo je Mark?“ Vrátím se zpátky na zem.

„Promiň, já ho zapomněl představit. Tohle je Mark. Když jsem se zrodil jako upír a utekl jsem ze své rodné vesnice, on mi moc pomohl.“ Dan Marka probodne pohledem a prohlédne si ho.

„Spali jste spolu, že?“ Zavrčí. Mark se uculí.

„Máš snad pocit, že bych svého partnera nechal jen tak být?“ Dan najednou vyskočí a zavrčí.

„Derek je můj!“ Zařve, až sebou trhnu, jak to bylo hlasité. Mark vstane a přejde k Danovi.

„Derek je můj partner, človíčku. Budu tak hodný, že ho nechám spát i s tebou, ale zapomeň, že ti ho nechám.“ Zavrčí mu do obličeje.

„Mimochodem, jestli chceš spát s Derekem, budeš muset spát i se mnou.“ Odtuší mrazivě. Robert okamžitě vstane a chce jít svému synovi na pomoc. Také vstanu, přejdu k těm dvěma a dám ruku na Markovo rameno.

„Marku, prosím. Musíš všechno tak hrotit? Šlo to říct i jinak.“ Zavrčím tiše. Mark se na mě podívá a ušklíbne se.

„Vyřiď si to s nimi, počkám venku.“ Odtuší, otočí se na patě a odejde z domu. Stisknu si kořen nosu.

„Proč jsi s ním?“ Prskne Dan.

„Protože se mu nemůžu postavit, Dane. On je vládcem téhle oblasti, a jestli tu chci žít, musím ho poslouchat. Vždycky dostane to, co chce, a teď si usmyslel, že chce mě. Nevím, jak dlouho to bude trvat, než se mu omrzím, ale nemůžu s tím nic udělat.“ Přejdu k němu a vezmu jeho obličej do dlaní.

„Nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo. Ale s tímhle nemůžu nic udělat.“ Pohladím ho palci po tvářích. Podívá se na mě se slzama v očích, ale kývne.

„Takže musím spát i s ním?“ Lehce ho políbím.

„Taková je jeho podmínka, poklade.“ Kousne se do rtu.

„Kdy?“ Povzdechnu si.

„Přijď zítra do jeho domu. Dám ti adresu.“ Úplně zkoprní.

„Ty sem nepřijdeš?“ Zavrtím hlavou.

„Nenechá mě. I tuhle návštěvu jsem si musel vybojovat.“ Znovu ho políbím a pustím ho.

„Uvidíme se zítra. Musím už jít.“ Rozloučím se s nimi, dám Danovi adresu a odejdu z domu. Mark mě čeká venku. Jakmile vyjdu, sevře mě v náručí a vyletí se mnou do noci. Jen čas ukáže, zda mé rozhodnutí bylo správné a zda v Markově a Danově náručí najdu klid.