Můj svět fantazie

Novoroční párty. Super. Na párty jsem nebyl ani nepamatuji. A přišla mi pozvánka až ze samotného Japonska. Nakladatelství Masamone Shoten. Jedno z nakladatelství, co překládá mé knihy. Takže se samozřejmostí sednu na první letadlo do Japonska. Podle mailu, který mi přišel, mám již zajištěný i hotel. Jen se uculím. Zrovna jsem byl v Americe, takže do Japonska to nemám tak daleko. Letím jen necelých šest hodin místo patnácti. Na letišti mě už čeká nějaký muž.

„Pan Owen?“ Přikývnu.

„Ano.“

„Jsem Isama Ryuuchi.“ Představí se.

„Dobrý den, vy jste mi poslal tu pozvánku, že.“ Pousměju se.

„Ano, jsem jedním z ředitelů. Půjdeme? Zavezeme Vás nejdříve do hotelu, abyste se ubytoval.“ Přikývnu.

„Kdy je ta párty?“ Zeptám se.

„Zítra odpoledne. Můj řidič Vás vyzvedne. Zatím Vás můžu provést po nakladatelství.“ Navrhne mi. Zavrtím hlavou.

„Raději bych si prošel město, nakladatelství až po párty.“ Navrhnu zas já. Přikývne.

„Jak si přejete.“ Usměje se a odvede mě do auta. Nastoupím a jeho řidič vyjede do hotelu. Opřu se o okýnko a dívám se na cestu. Dojedeme před luxusní hotel a Isama-san se mnou vystoupí. Oba vejdeme dovnitř a Isama přejde k recepci. Něco začne říkat slečně za pultem a ta ťuká chvíli do počítače, než mi podá klíče a popřeje mi anglicky příjemný pobyt a hezký den. Poděkuju jí a za doprovodu Isami vyjedu do příslušného patra. Najdu svůj pokoj a vejdu dovnitř. Okamžitě otevřu pusu údivem. Museli mi zajistit hodně drahé apartmá. Skládá se totiž ze vstupní místnosti, kde je i místo na odpočinek, ložnice a obrovské koupelny.

„Jste spokojený?“ Ozve se za mnou Isama. Otočím se.

„Ano, děkuji.“ Přikývne.

„Už Vás nechám o samotě, jste jistě unaven. Zítra Vás vyzvedneme ve tři, buďte prosím připraven.“ Usměju se.

„Budu, děkuji. Hezký zbytek dne.“ Popřeju mu. Ukloníme se navzájem a on odejde. Zavřu za ním dveře a vybalím si svou skromnou tašku. Potom se natáhnu do postele a unaveně usnu. Předchozí noc jsem toho totiž moc nenaspal. Můj přechodný milenec byl k neutahání. Tedy spíš můj dobrovolný otrok. Doslova vyžadoval, abych si s ním dělal, co jen chtěl. Bylo to tak vzrušující, až jsem neodolal a strávil s ním několik dní plných sexu na různé způsoby. Ani jsem netušil, že mě bude tak vzrušovat svazování. Probudím se až druhý den hodinu před obědem. Dám si dlouho sprchu, obléknu se a odejdu se do jídelny najíst. Pak se vrátím a připravím se na párty. V příhodnou dobu se obléknu a odejdu do haly čekat na Isama s řidičem. Netrvá to moc dlouho a uvidím je vejít. Vstanu tedy z křesla, do kterého jsem se posadil, a vyjdu jim naproti. Isama mě přejede pohledem a dojdou ke mně. Oba se ukloní. Podle jejich zvyklostí to udělám také.

„Dobrý den, vidím, že jste připraven. Prosím následujte mě do auta.“ Promluví Isama.

„Dobrý den.“ Kývnu a jdu za nimi. Řidič mi otevře dveře a já tedy nastoupím. Oba po mě nastoupí a řidič vyjede. Dojedeme přesně na čas. Isama se mnou vystoupí a odvede mě do prostor, kde se bude odehrávat párty.

„Zde předložíte svou pozvánku.“ Nenápadně mi ukáže. Přikývne, dojdu tam, ukážu pozvánku a mladý kluk mi podá nějaký předmět. Poděkuji mu, připnu si to na sako a Isama mě odvede dovnitř. Nechám se vést a přijmu sklenku sektu, když mi ji podá.

„Už jsou tady.“ Zamručí. Pozvednu obočí a pak si všimnu, že vešli nějací muži. Všichni si začnou šuškat. Uslyším jen, že je to nějaký smaragdový tým nakladatelství. Upřímně, nejsou k zahození, ale nijak z nich odvařený nejsem. Nejspíš jejich vedoucí promluví s nějakými dívkami. Od Isama se dozvím, že to jsou autorky. Každý, kromě autorů, tu má jmenovky, kterým nerozumím, protože neumím číst japonsky. Povzdechnu si v duchu. Isama mě najednou popadne za ruku a někam táhne.

„Takano-san!“ Zakřičí na jednoho hnědovláska. Ten se zastaví a otočí se na nás. Pomalu k němu dojdeme.

„Isamo-san.“ Pozdraví. Isama kývne.

„Rád bych ti představil zahraničního autora, co překládáme. Toto je Seth Owen. Pane Owene, toto je Takano-san.“ Pozdravím ho a ukloním se. Také se ukloní.

„Moc mě těší.“

„Mě také.“ Usměju se. Chvíli si zdvořile povídáme, když k nám přijde nějaký muž. Je o něco menší než já. Černé vlasy krátce střižené mu uličnicky padají do zvláštních fialkových očí. Modrý oblek mu rozhodně sluší a pod ním bude mít vysportovanou postavu. Pozdraví a pak si mě prohlédne. Na rozdíl od něj jsem vyšší. Černé dlouhé vlasy mám na temeni sepnuté sponou s drakem. Zeleně smaragdové oči mi teď hoří zájmem. Na sobě mám černý oblek se zelenými klopami a pod ním vypracovanou postavu. Isama se na něj podívá.

„Yokozawa-san, toto je Seth Owen. Náš zahraniční autor. Pane Owene, toto je Yokozawa-san. Stará se o prodej knih.“ Pozdravím ho.

„A jak si vede má nová kniha?“ Pozvednu obočí. Yokozawa se na mě podívá.

„Jak se jmenovala?“ Uchichtnu se. Beru to sportovně, zatímco Isama se na něj podívá dost zaskočeně a Takano také.

„Poslední se jmenovala Duch pomsty.“ Osvětlím mu to. Kývne.

„Ta se stále drží na prvních příčkách. Zásoby začínají ubývat, takže jsme dali pokyn k dotisku.“ Pousměju se.

„Je dobře, že se prodává. Upřímně můj editor mě nutil předělat konec, ale nedal jsem se. Série končí tak, jak má.“ Yokozawa se na mě konečně podívá se zájmem.

„Četl jsem ji a upřímně, za ten konec jsem Vás chtěl zabít. Takhle ho zmrzačit.“ Zamračí se na mě. Pokrčím rameny.

„Já ho chtěl nejdřív zabít, ale pak jsem si to rozmyslel.“ Takano se uchichtne.

„Tak to by Vás zabil tuplovaně. Tu sérii miluje.“ Yokozawa ho poctí vražedným pohledem.

„Jestli máte zájem, budu tu ještě pár dní.“ Nabídnu Yokozawovi. Chvíli se na mě dívá a pak kývne.

„Chcete provést po městě?“ Nabídne mi. S úsměvem přijmu.

„Hrozně rád.“ Upřímně jsem potom skočil jako hladový pes po kosti. Taková šance se nemusí naskytnout podruhé a navíc s takovým krásným chlapem. Vrním v duchu. Takano se na mě podívá a pozvedne obočí. Nijak si ho nevšímám a dál si povídám s Yokozawou. Zjistím vlastně, že je zábavný a ještě tak sexy. Na jeden zátah vypiji sklenku a omluvím se. Odložím prázdnou skleničku na stůl a dojdu si na toaletu. Opřu se o hranu umyvadla a opláchnu se. Co to vlastně dělám? Svádím chlapa, kterého jsem viděl poprvé, a ještě nevím, jestli je taky na chlapy. Povzdechnu si, znovu se opláchnu a vrátím se do sálu. Yokozawa se mezitím přesunul k jinému hloučku a Isama se také baví s někým jiným. Jelikož jsou to kromě Takany jediní dva lidé, které znám, vezmu si jen skleničku a postávám opodál. Samozřejmě si mě všimne pár děvčat a už se rojí kolem mě. Jen si tiše povzdechnu a bavím se s nimi. I když mě nezajímají, pořád jsou kolem mě a stále štěbetají. Abych řekl pravdu, nudí mě to. Takže se není co divit, že jsem rád, když už je konec. Všechny autory nacpou do výtahu a nechají odjet do jiné místnosti na další večírek po párty. Vyhnu se tomu a vydám se pomalu ven na vzduch. Yokozawa stojí před dveřmi a vdechuje čerstvý vzduch. Postavím se k němu.

„Ty ženské byli k nesnesení.“ Tiše si postěžuju. Uchichtne se a podívá se na mě.

„Nedáte si se mnou drink?“ Kývnu a nechám se vést do nějakého podniku. Posadíme se k baru a Yokozawa objedná drink. Po chvíli skleničky postaví před nás. Vezmu si ji a s Yokozawou si ťukneme. Pak se napiju. Hm….objednal mi whisky. Není špatná. Uznám v duchu. Yokozawa skleničku vypije na ex a barman před něj postaví další. Zřejmě je tu známí.

„Takže, Isama-san Vás sem pozval z jakého důvodu?“ Promluví Yokozawa. Podívám se na něj.

„Na párty, přece.“ Zasměje se.

„Tak tomuhle neuvěřím.“ Ujistí mě. Pousměju se.

„V mailu opravdu nic jiného nebylo. Pokud potřebuje něco projednat ohledně knih, tak mi to zatím neřekl.“ Osvětlím mu to. Kývne a znovu vypije skleničku. Barman mu ji opět doplní.

„Jak se Vám líbí v Japonsku?“ Usměju se.

„Zatím jsem skoro nic neviděl, ale mám Japonsko rád, i vaši kulturu a bojová umění.“ Zvědavě se na mě podívá. „Vy se učíte bojová umění?“ Pousměju se.

„Ano, už deset let.“ Znovu se na mě zvědavě podívá.

„Řeknete mi něco o sobě?“ Zasměju se.

„A co chcete vědět?“

„Všechno.“ Ujistí mě.

„Na to je tu moc uší.“ Uculím se a napiju se. Yokozawa se rozhlédne kolem nás a jedním lokem vyprázdní skleničku a mávne na barmana. Ten k němu dojde a Yokozawa zaplatí.

„Vypij to a jdeme.“ Zamrkám, ale vypiju svou první skleničku na ex. Yokozawa vstane a odvede mě ven. Na to, že měl tři plné skleničky whisky, jde docela rovně.

„Ve kterém hotelu bydlíte?“ Zamyslím se a řeknu mu jeho název. Kývne a mávne na taxíka. Nechá mě nastoupit a udá řidiči adresu. Taxík zastaví až před hotelem. Oba vystoupíme a zaplatím taxikáři. Ten pak odjede a já se podívám na Yokozawu. Chvíli si ho prohlížím. Nechá se a oplácí mi stejným pohledem.

„Tak pojďte. Jsem si jistý, že hoříte zvědavostí.“ Jen kývne a nechá se vést dovnitř. Odvedu ho přes vstupní místnost hotelu do výtahu. Zmáčknu třetí patro a výtah se rozjede. Yokozawa chvíli stojí v klidu, než zmáčkne stopku a výtah zastaví. Zmateně se na něj podívám. Přejde ke mně.

„Co to děláš?“ Zašeptám.

„To, co chceme oba, a neříkej, že to není pravda. Svlékal si mě pohledem už na párty.“ Zavrní a políbí mě. Při pohledu do jeho očí mi je jasné, že je opilí.

„Yokozawa-san.“ Vzdychnu mu do úst, ale polibek mu oplatím. V téhle chvíli mi to ani moc nevadí. Za pás si ho přitáhnu blíž k sobě a líbám ho. Obejme mě kolem krku a polibky mi oplácí stejně vášnivě. Odtáhnu se, až když nám dojde dech. Pohladím ho po tváři a znovu výtah rozjedu. Držím ho, dokud výtah nezastaví ve správném patře. Pak ho pustím z objetí, popadnu ho za ruku a táhnu do svého apartmá. Nechá se a jen trochu zrychlí, aby mi stíhal. Vpustím ho do apartmá a za námi zamknu. Rozhlédne se kolem sebe a pak se otočí na mě. Zadívám se mu do očí.

„Vážně to chceš? Ještě můžeš odejít.“ Zašeptám. Zavrtí hlavou a začne se svlékat. Dívám se na to s rozšířenýma očima. Vzpamatuju se až, když má na sobě jen kalhoty. Přejdu k němu, obejmu ho jednou rukou v pase a začnu ho líbat. S vrněním mi polibky oplácí. Vmanévruju ho do místnosti s postelí a cestou mu svléknu kalhoty. Nechá se a také mě svlékne z obleku. Zavrním, položím ho na postel a polibky a doteky ho začnu vzrušovat. Moc velkou práci mi to nedá. Během chvíle je vzrušený na maximum. Polibky se dostanu až k jeho vztyčenému penisu, který vezmu do úst. Vykřikne a prohne se ke mně. Zavrním, a zatímco mu ho ústy zpracovávám, prsty začnu roztahovat jeho dírku. Ani si toho nevšimne. Nechám ho vyvrcholit. Ve chvíli, kdy zažívá extázi z vyvrcholení, do něj proniknu. Jen zasténá a znovu se vzruší. Nechám mu chvíli oddechu a pak se v něm začnu pohybovat. Sténá a vychází mi vstříc. Když cítím, že se dostávám na vrchol, vezmu do ruky jeho penis a vynesu ho k sobě. Vyvrcholíme společně a udýchaně se na něj položím, aniž bych z něj vyšel. Také oddechuje, ale obejme mě a začne si hrát s mými vlasy. Otočím k němu hlavu a políbím ho. Polibek mi oplatí a sevře mě v sobě. Zasténám.

„Ty jsi nenasytný.“ Pousměje se na mě.

„To jsem.“ Zavrní. Rozhodně se nenechám pobízet dvakrát a znovu se v něm pohnu. Promilujeme spolu půlku noci, než Yokozawa odpadne. Nechám ho spát, opatrně vstanu z postele, abych ho neprobudil, a vedle v pokoji si zapálím cigaretu. Netušil jsem, že v Japonsku jsou tak vášnivý chlapy. To bych sem přijel už dřív. Dokouřím a vrátím se do postele, kde po chvíli usnu.

Probudím se jako první, opatrně vstanu, obléknu si alespoň kalhoty a objednám snídani do pokoje. Chvíli si pohrávám s myšlenkou objednat tradiční anglickou, ale pak si to rozmyslím a objednám tradiční japonskou. Chci vědět, co jí hned po ránu. Mezitím si dám v koupelně sprchu a znovu si obleče jen kalhoty. Do hlavní místnosti se vrátím ve chvíli, kdy někdo klepe na dveře. Odemknu tedy a otevřu. Za nimi stojí poslíček s vozíkem na jídlo.

„Dobré ráno, pane, vezu Vám snídani pro dva.“ Ukloní se.

„Dobré ráno, jistě, pojďte dál.“ Pustím ho dovnitř. Mlčky připraví snídani na stůl k tomu určený a odejde. Zamknu za ním dveře. Už chci zasednout ke stolu, když z ložnice vyjde Yokozawa v kalhotách a zmateně se rozhlíží kolem sebe.

„Kde to jsem?“

„V mém hotelovém pokoji, Yokozawa-san.“ Odpovím mu. Ach, včera byl vlastně opilí. Zabodne do mě oči a polkne.

„Co tu dělám?“ Vstanu a přejdu k němu.

„Ty si to nepamatuješ?“ Zavrním, za pas si ho přitáhnu do náruče a políbím. Vytřeštěně na mě kouká. Druhou rukou zabloudím k jeho pozadí a prstem zajedu do jeho dírky. Trhne sebou a vzdychne.

„Co to děláš?! Okamžitě mě pusť.“ Zasyčí. Vytáhnu z něj prst a ukážu mu, že v sobě má stále mé sperma. Oči se mu šokovaně rozšíří a zalapá po dechu.

„Tady máš svou odpověď na otázku, co tu děláš.“ Odtuším.

„Měl by ses jít osprchovat a pojď se najíst. Isama-san by mě tu měl vyzvednout. Mám slíbenou prohlídku vašeho nakladatelství.“ Posadím se ke stolu. Chvíli stojí jako opařený, ale pak se vydá do koupelny. Uslyším zvuk tekoucí vody a po chvíli se do místnosti vrátí Yokozawa. Sesbírá své oblečení, které si sám sundal, a dooblékne se. Pak zasedne naproti mně a popřeje mi dobrou chuť. Oplatím mu stejnou zdvořilost a pustím se do jídla. Najíme se v tichosti. Po jídle složím nádobí na vozík, který tu nechal poslíček, a doobléknu se už méně formálně. Své dlouhé vlasy pročešu a nechám je volně. Když se vrátím, Yokozawa tam stále stojí. Podívá se na mě a kousne se do rtu.

„Opil jsem se, že?“ Kývnu.

„Využil si toho.“ Obviní mě.

„Ne, to tys mě svedl. Pod záminkou, že se o mně chceš dozvědět něco víc, jsi mě odtáhl sem do hotelu. Vyjel si po mě už ve výtahu.“ Odtuším. Zaskočeně se na mě podívá a sklopí hlavu. Přejdu k němu a za bradu mu ji zvednu. Pak ho jemně políbím.

„Záleží na tobě, zda v tom chceš pokračovat. V Japonsku budu ještě pár dní. Jestli přijdeš, zůstanu tu. Pokud ne, budu vědět, že nemám šanci u tebe uspět.“ Zašeptám mu do rtů. Ještě jednou ho políbím a pak ho pustím.

„Tak pojď. Za chvíli je tu Isama-san.“ Odemknu dveře. Kývne a vyjde z pokoje za mnou. Zamknu pokoj a vydáme se spolu do výtahu a následně na to před hotel. Isama-san zrovna přijíždí. Vyleze z auta a překvapeně se podívá na Yokozawu.

„Dobré ráno, Yokozawa-san.“

„Dobré ráno, Isama-san.“ Vrátí mu pozdrav.

„Yokozawa-san mě chtěl vzít na obhlídku města, tak do nakladatelství bychom přijeli později, jestli to nevadí.“ Vložím se do toho, aby Isama nevrtal. Yokozawa se na mě vděčně podívá. Isama kývne.

„Dobře, to není problém. Můžu se zeptat, zda byste souhlasil s autogramiádou své nové knihy zde v Japonsku?“ Zeptá se mě. Zamyslím se.

„Nevidím v tom problém. Za tři dny bych odjel, takže pozítří?“ Navrhnu. Přikývne.

„Podrobnosti dořešíme odpoledne v nakladatelství.“ Ukloní se mi, nasedne do auta a odjede. Yokozawa se na mě podívá.

„Děkuji.“ Kývnu.

„Není za co. Pojď, jsem si jistý, že se chceš převléct.“ Vykročím jedním směrem. Yokozawa mě dožene.

„Jestli chceš vědět, kde bydlím, tak to jdeš na druhou stranu.“ Upozorní mě.

„Tam se dostaneme později. Ukaž mi město, prosím.“ Podívám se na něj. Po chvíli kývne a udělá mi průvodce. Celé dopoledne mi ukazuje pamětihodnosti. Na oběd si vezmeme jen něco malého u stánku a cestou do nakladatelství se zastavíme u něho doma. Nasype kočce, převlékne se do jiného obleku a odvede mě do nakladatelství. Nevím, na co přitom myslí, ale všiml jsem si, že se vyhýbá jakémukoliv doteku se mnou. Je napjatý, a co chvíli se na mě podívá. Nijak to nekomentuju. Jakmile dorazíme do nakladatelství, okamžitě se ode mě odpojí a nechá mě v péči Isama-san. Trochu mě to mrzí. Přeci jen byl v posteli naprosto nepřekonatelný. S Isama-san dojednáme podrobnosti autogramiády a nechám se odvést zpět do hotelu. Zbytek pobytu hotel opustím jen na tu zpropadenou autogramiádu. Sice měla ohromný úspěch, ale mě to tak moc netěší. Jsem myšlenkami úplně jinde. Na první pohled to vidět ani moc nebylo. S fanoušky jsem se byli úplně normálně, dokonce jsem i vtipkoval. Do hotelu jsem se pak vrátil s mizernou náladou a neměl jsem ani chuť psát. Což se u mě moc nestává. Povzdechnu si.Yokozawu už neuvidím a dost mě to mrzí. Možná jsem to moc uspěchal. Povzdechnu si, sbalím si zbytek věcí a rozhlédnu si po apartmá, jestli jsem nic nezapomněl. Pak se vydám do hotelové haly, kde už na mě čeká Isama-san. Odhlásím se z hotelu a Isama si vezme fakturu. Pak se vydáme do auta. Nastoupím a nechám se odvést na letiště.

Zrovna procházím odbavením, když zaslechnu někoho volat mé jméno. Otočím se a překvapeně pozvednu obočí. Běží ke mně Yokozawa a mává na mě. Stoupnu si tedy stranou a počkám na něj. „Stalo se něco, Yokozawa-san?“ Chvíli se vydýchává, aby mohl promluvit.

„Omlouvám se, prosím neodjížděj.“ Dívám se na něj minutu, než odpovím.

„Proč se přesně omlouváš?“

„Že jsem tě nechal tak čekat.“ Přizná.

„Proč si přišel, Yokozawa-san.“ Sklopí hlavu a kousne se do rtu.

„Chci tě poznat, chci, abys zůstal tady, se mnou. Prosím, neodjížděj. Nemůžu snést to pomyšlení, že by ses dotýkal někoho jiného, než mě.“ Přizná potichu. Vezmu ho jemně za bradu a zvednu mu hlavu.

„Jsi si jistý? Jestli tu zůstanu, už tě nepustím.“ Zavrním. Zadívá se mi do očí.

„Ani bych ti to nedovolil.“ Zazní jeho odpověď. Pousměju se.

„Dobře.“ Vezmu své zavazadlo a u přepážky stornuji let. Peníze mi vrátí na účet. Yokozawa mě odvede ven a mávne na taxík. Nastoupíme a nechám Yokozawu, aby udal svou adresu. Pak se o mě opře. Obejmu ho a jemně ho hladím po ruce. Nechá se. Taxík po pár minutách zastaví. Oba vystoupíme a já si vezmu své zavazadlo. Pak se rozhlédnu kolem.

„Tady bydlíš.“ Konstatuji. Stejně kývne.

„Ano, v hotelu tě nenechám.“ Odtuší a odvede mě do svého bytu, kde se okamžitě vrhne na mé rty. Musím pustit kufr, abych ho mohl obejmout, a s radostí mu polibky oplácím. Teď už ho rozhodně nepustím. Sám se rozhodl se mnou zůstat.