Můj svět fantazie

Dojdu do svého bytu. Vyzuji se a rovnou jdu do ložnice, kde si začnu vybírat oblečení na večer. Kamarád mě pozval na svou oslavu narozenin. Dárek už pro něj naštěstí mám. Nakonec si po dlouhém rozhodování vyberu černé kožené kalhoty, které zdůrazňují mé přednosti, a k tomu si vezmu červenou košili. Ještě lehkou bundu a můžu vyrazit. Nezapomenu se ještě osprchovat, co kdybych tam náhodou narazil na pěkného chlapa, že. Jen se sám pro sebe uchichtnu a vyrazím i s dárkem v ruce. Mám to jen tak tak, protože mě zdrželi v práci. Dělám manažera podniku, takže jsem čtyřiadvacet hodin na telefonu. V práci bývám hodně přesčas a tak případný přítel nepřichází v úvahu. Kdo by taky chtěl chlapa workoholika, že. Ale zase o známosti na jednu noc nemám nouze. Jsem dost pohledný třicátník. Vysoký s vypracovanou postavou a delšími černými vlasy na ramena, kulatý obličejík s hnědýma očima mandlovitého tvaru, malým nosem a plnými rty. Dojdu k domu kamaráda a zazvoním. Vyjde mi otevřít menší muž s hnědými krátkými vlasy, vypracovanou postavou a hnědýma oříškovýma očima.

„Ahoj, Jarede.“ Zahaleká vesele a pustí mě dovnitř.

„Ahoj Marku, všechno nejlepší k narozeninám.“ Předám mu dárek. Usměje se.

„Díky, Miranda říkala, že už nepřijdeš.“ Uchichtne se a vede mě do domu. Pozvednu obočí. Miranda je jeho žena a je známo, že se nemáme rádi. Nesnáší gaye a myslí si, že se snažím o jejího manžela. Což je samozřejmě nesmysl. Párkrát jsme spolu spali, ale nebylo to ono. Oba jsme usoudili, že jen kamarádi budou stačit.

„Miranda by si svoje názory měla nechat pro sebe.“ Zavrčím a vejdu do domu. Mark se jen ušklíbne.

„Nechápu, co proti tobě má.“ Pokrčím rameny.

„Jsem gay, Marku, to proti mně má.“ Odtuším a zuju se. Pověsím si bundu na věšák a nechám se Markem vést do obýváku, kde je obrovská sešlost.

„Jo, přijde i můj šéf, tak doufám, že ho nebudeš balit.“ Varuje mě. Podívám se na Marka a uculím se.

„Copak? Máš strach, že to budu dělat s tvým šéfem, a on tě pak vyhodí?“ Zasměju se. Kývne.

„Jo, přesně tak.“ Zavrtím hlavou a protočím oči.

„Klídek, Marku. Nic si nezkusím, dokud na mě nevyjede.“ Slíbím mu. Kývne a vejdeme do obýváku. Všichni samozřejmě zvednou hlavu a přivítají se semnou. Jsou to naši společní známí a ty, co neznám, tak se mi představí. Jedna hnědovlasá pohledná žena na mě udělá oči. Zdvořile se na ni usměju a posadím se na volné místo.

Začne zábava. Bavíme se všichni spolu. Jen Miranda je na mě nějak nabroušená.

„Hej, Mirando, já jsem nic neprovedl.“ Bráním se, když po mě znovu hodí ten vražedný kukuč.

„Provedl, chceš mi odloudit Marka.“ Prskne. Zvednu ruce v obraně.

„Ženská, nikdy jsem o Marka nejevil zájem. Jsme jen kamarádi. Mám jiné typy.“ Osvětlím jí to. Přivře oči a chvíli si mě prohlíží.

„No dobře, ale zkus to jednou a nebudeš mít koule.“ Zavrčí.

„Tak to riskovat opravdu nebudu.“ Pobaveně si ji změřím. Hnědovláska, matně si vzpomínám, že se jmenuje Christina, se na nás zmateně podívá.

„O čem to mluvíš, Mirando?“ Miranda se na ni shovívavě podívá.

„Jared je výhradně na chlapy, Christi. Ten ženské v posteli nechce.“ Osvětlí jí to. Christina zamrká a podívá se na mě. Prohlédne si mě od hlavy k patě a zpátky.

„Já myslela, že gayové jsou takový ty, co nosí růžovou a fakt to na nich poznáš.“ Ušklíbnu se.

„Někteří takový jsou, ale já ne.“ Kývne a už to nerozebírá. V tom nejlepším přijde Markův šéf. A že je to kus. Dlouhé blonďaté vlasy do půli zad má sepnuté sponou s drakem. Na vypracované postavě má zřejmě pěkně drahý oblek. Je o něco vyšší než já a to je už co říct. Ostře řezaný obličej a v něm krásné modré oči, malý nos a plná ústa. Tak tohle je podraz. Mark věděl, že za normálních okolností bych po něm vyjel, ale teď nemůžu. Slíbil jsem mu to. Zaúpím v duchu a vstanu, když nás Mark začne představovat.

„Tohle je můj kamarád Jared, Jarede, tohle je můj šéf Gabriel.“ Představí nás. Podám mu ruku a on mi ji stiskne.

„Moc mě těší.“ Zamumlám a zkouším vydýchat vzrušení, které mnou projelo.

„Mě také moc těší.“ Usměje se okouzlujícím úsměvem. Chci mu vytrhnout svou ruku, ale podrží ji o něco déle. Nakonec se mi to podaří, omluvím se a vypadnu na záchod. Zatraceně. Tohle mi byl čert dlužný. Povzdechnu si a na toaletě si opláchnu tvář studenou vodou. Chvíli se dívám na sebe do zrcadla, než se vzchopím a vyjdu ven. Vrátím se do obýváku. Gabriel sedí mezi Christinou a Mirandou a zrovna jim něco říká. Posadím se k Markovi na své místo a snažím se Gabriela nevnímat. Ten, jakmile si mě všimne, přesune svou ruku na Christinino koleno. V očích mi proběhne něco jako žárlivost, ale nedám to na sobě znát. Tenhle hříšný chlap je očividně na ženský.

„Tady Mark říkal, že jste manažer, Jarede.“ Osloví mě. Kývne.

„Ano, to jsem.“ Klidně mu odpovím. Usměje se.

„A pro mě byste pracovat nechtěl?“ Jo, to víš. A v práci se pak neudržím a znásilním tě. Pomyslím si.

„Nechtěl, jsem se svou prací spokojený.“

„U mě byste měl stálou pracovní dobu, skoro žádné přesčasy.“ Láká mě dál. Usměju se na něj.

„Jsem se svou prací spokojený. Přesčasy mi nevadí.“ Odtuším.

„A kde vlastně pracujete?“ Padne ta osudová otázka. Napiju se.

„Myslím, že Vám do toho nic není, Gabrieli.“ Odtuším. Nikomu jsem to neřekl, ale dělám manažera nočního klubu. No jo, jsou to fakt dobrý prachy a s holkama, co tam pracují, si rozumím. Občas přijde i nějaký ten kluk, ale v práci to nedělám, takže jsou přede mnou v bezpečí.

„Z něho to nedostanete, Gabrieli. Ani nám to nechtěl říct.“ Ozve se Miranda a vrhne na mě zlý pohled. Jen se na ni ušklíbnu a dopiju sklenku.

„Omlouvám se, ale už musím jít. Ráno musím do práce.“ Omluvím se a vstanu. Mark si povzdechne, ale jde mě vyprovodit.

„Proč jdeš tak brzy? Vždyť ani ještě není devět.“ Zamračí se na mě. Ví, že bych za normálních okolností tu zůstal až do konce.

„Protože se bojím, že se neudržím. Máš fakt rajcovního šéfe.“ Zavrním mu potichu, nevěda, že nás onen muž poslouchá. Mark si povzdechne.

„Dobře, tak dej na sebe pozor, uvidíme se v úterý jako vždycky?“ Kývnu.

„Jasně, to stále platí.“ Pousměju se, dám mu pusu na tvář a odejdu. Zatraceně moc bych chtěl mít toho chlapa v posteli. Hm…..byl by nahoře on nebo já? Nejspíš on, vypadá, že je dominantnější. Povzdechnu si a vydám se domů. Kousek od svého bytu si to rozmyslím a otočím to do klubu zkontrolovat to tam. Vyhazovač mě pustí bez nějakých potíží. Sám jsem ho nabíral, takže aby mě nepoznal, že. Kývnu mu na poděkování a vejdu dovnitř. Všude hraje hudba a zrovna tančí jedna z holek na pódiu. Další holky se producírují polonahé po place a nejeden chlap jim sáhne tu na prso, tu zas na zadek. Daria, pohledná zrzka s vosím pasem a dlouhýma nohama, si zrovna odvádí jednoho z hostů na pokoj. Přejdu k baru a posadím se.

„Dobrý večer, šéfe.“ Pozdraví mě barman Jack. Kývnu.

„Dobrý večer, Jacku. Nějaké problémy?“ Muž za barem se jen uchichtne.

„Ne, jen jeden v mých kalhotách.“ Pobaveně se na mě podívá a dá přede mě mou oblíbenou skleničku whisky. Pozvednu obočí. Ten chlap mě balí už od té doby, co sem nastoupil.

„S podřízenými do postele nelezu.“ Suše ho odpálkuju, vstanu a i se skleničkou odejdu do své kanceláře. Zašiju se tam do půlnoci, kdy odejdu konečně domů. Domů však nedojdu. Cestou v jedné uličce mě přepadne nějaký chlap. Peru se s ním, ale je to dost marné. Je zřejmě cvičený na takovéhle situace. Nacpe mě svázaného do připravené dodávky a odjede. Zavrčím a snažím se uvolnit pouta na rukou, ale než se mi vůbec něco podaří, dodávka zastaví a otevřou se dveře. Chlap mě vytáhne z auta a přehodí si mě jako pytel mouky. Zaúpím.

„Blbě se mi dýchá, debile.“ Zavrčím. Neodpoví a nijak nereaguje. Trvá dobře pět minut, než mě stáhne dolů a hodí na postel v nějaké místnosti. Ruce mi rozváže, ale neraduji se dlouho z nabyté svobody. Zaváže mi je k čelu postele. Pak odejde a zamkne mě v té místnosti. Ještě, že tu svítí světlo, jinak je místnost bez oken. Je kamenná, dost velká s nevšedním vybavením. Kromě velké postele, na které teď ležím přivázaný, je tu ještě pár polic s nějakými erotickými hračkami, dřevěné x s pouty jak na ruce, tak na nohy a další podivné podstavce s různými bičíky a dalšími věcmi. Kam jsem se to kruci dostal? Zaúpím v duchu. Kdo je můj únosce? Zacloumám pouty, ale ty se mi spíš zařežou víc do zápěstí. Povzdechnu si a zavřu oči. Nezbývá než čekat. Po nějaké době se otevřou dveře a vejde nějaký člověk. Otevřu oči, abych se podíval na svého únosce. Vzápětí vytřeštím oči. Je to Gabriel, šéf Marka.

„Co po mě krucinál chceš?! Okamžitě mě pusť!“ Zavrčím a znovu zacloumám pouty. Gabriel se jen uculí, přejde k posteli a posadí se na ni.

„Pomalu, mohl by sis ublížit.“ Zavrní. Prsty pak sevře mou bradu a natočí si mou hlavu k sobě.

„Pusť mě.“ Zasyčím vztekle.

„Ale, ale, takový vzteklý kocourek. Budu si tě muset zkrotit, poklade, pokud tě chci předvádět.“ Zavrní. Pozvednu obočí.

„O čem to mluvíš?“ Nechápu. Znovu se uculí.

„Jsi můj a to znamená, že se ke mně budeš chovat s úctou a náležitou pokorou.“ Zašeptá, skloní se ke mně a začne mě líbat. Neodpovídám mu na polibky, i když je to tak hříšný chlap. Já rozhodně nejsem věc, kterou bude někdo vlastnit. Pořádně ho kousnu do jazyka. Zaúpí a odtáhne se ode mě. Vzápětí mi přistane na tváři facka, ale taková, že mám co dělat, abych nebrečel.

„Pořádně si rozmysli, co děláš. Buď budeš trpět, nebo tě budu nosit na rukou, Jarede.“ Zavrčí. Podívám se na něj s přivřenýma očima.

„Jestli si chtěl se mnou spát, nemusel si mě unášet, blbečku.“ Prsknu.

„Já nejsem věc, kterou můžeš vlastnit!“ Zařvu na něj. Místo toho, aby se mi začal omlouvat, se jen zasměje. Natáhne ke mně ruce a začne mě svlékat. Nejdříve mi svlékne kalhoty s trenýrkami, protože jdou nejsnáze. Spokojeně se usměje, když poprvé uvidí můj penis, a prsty ho polaská. Kousnu se do rtu, abych nevzdychnul. Pak začne rozepínat mou košili.

„Ohromně ti sluší, musím ti jich koupit víc.“ Zavrní. Jenže nemá tolik trpělivosti s knoflíčky a tak jí roztrhne, až se jich několik rozkutálí po podlaze. Cáry košile mi pak sundá tím stylem, že nejdříve odváže jednu ruku, sundá mi košili a ruku přiváže a pak druhou. To, že vrčím a bráním se, ho vůbec nezajímá. Když už jsem nahý, sundá si svou košili, vyhoupne se na postel a prsty začne objevovat mé tělo. Koušu se do rtů, abych nevzdychal a nesténal, jak je to příjemné. Stejně mi nějaký ten zvuk ujde. Vždycky se potěšeně uculí. Pak skloní svou hlavu a začne mě líbat. Nejdřív na krk, kde mi udělá několik cucfleků, pak pokračuje na hruď, kde mučí mé bradavky, až jsou ztvrdlé a citlivé, a skončí na bříšku. Mého vztyčeného penisu si ani nevšimne. Vyhoupne se zpátky k mým rtům.

„Budeš ještě zlobit? Pokud ano, slibuji, že se dnešní noci neuděláš.“ Zavrní mi do nich. Zamračím se na něj.

„To je vydírání.“ Uchichtne se.

„To je obchod, poklade.“ Zavrní. Chvíli přemýšlím.

„Pak mě pustíš?“ Pozvednu obočí.

„Jen, aby sis zabalil své věci, je nepraktické, abys pořád pendloval, poklade. Vlastně na to nebudeš mít ani čas. Chystám si tě vzít a ne jednou. Bude se ti to líbit.“ Zamračím se na něj.

„Dokonce ti dovolím i tu tvou práci, když mi řekneš, kde pracuješ. Budeš tam mít svého bodyguarda. To, aby někoho nenapadlo si tě vzít. Jsi jen můj a jen já rozhodnu, s kým budeš spát.“ Zavrní.

„Fajn, pusť mi ty ruce.“ Zaprosím. Jestli si myslíte, že jsem s ním souhlasil rychle, tak ne. Jen budu hrát jeho hru, dokud se odtud nedostanu. Usměje se.

„Hodný chlapec.“ Zavrní a políbí mě. Tentokrát mu polibek oplatím. Odtáhne se ode mě, až když nám dochází dech. To vstane z postele a z polic a těch opěrných zařízení něco vezme. Rozváže mi ruce a hodí mi nějaký postroj.

„Obleč si to.“ Poručí mi. Povzdechnu si a nejdřív si to pořádně prohlédnu. Jsou to kožené pásky, které mají na sobě očka a řetízky. Těmi řetízky to jde spojit do sebe. Kousnu se do rtu a podívám se na Gabriela, který mě s očekáváním pozoruje. Povzdechnu si a zkusím si to navléknout. Jedny pásky jdou z ramen šikmo přes prsa, přes záda jsou pak spojeny s pásem kolem břicha a ten pak s pásky na stehnech. Nemusím říkat, že tam jsou i kožené řemínky na penis a varlata. Gabriel se ke mně skloní a nasadí mi obojek, na kterém visí nějaké udidlo. Zavrní, když si mě prohlédne. „Lehni si na záda a skrč kolena.“ Přikáže mi. Udělám to a on spojí řetízky z pásků na stehnech s těmi přes prsa. Tím vlastně odhalím můj zadeček a stanu se kompletně bezmocným. Kousnu se do rtu. Uculí se na mě.

„Takhle jsi vystavený poprvé, že?“ Zavrní, skloní se ke mně a vezme jednu mou ruku do své. Přitáhne si z jednoho sloupku nějaký řetěz a spoutá mi ruku. Pak se natáhne za sebe, kam předměty položil, a ukáže mi vibrátor. Ale jaký vibrátor. Je obří. Vytřeštím na to oči. Gabriel se uchichtne, skloní se k mému zadečku a svým jazykem mě začne připravovat. Zasténám a prohnu se. Rejdí svým jazykem ve vnitř i okolo vstupu. Když si je jistý, že mě dostatečně navlhčil, vrazí do mě ten obří vibrátor. Vykřiknu bolestí a prohnu se.

„Ale no tak, ty moje malá couro. Nemohlo tě to bolet.“ Zavrní mi do ucha, a aniž by mi dal možnost se na to připravit, zapne ho na plné otáčky a začne s ním pohybovat. Zaúpím. Po chvíli si však zvyknu a tak začnu vzdychat a pohybovat se proti vibrátoru. Zavrní, přestane s ním hýbat a vytáhne další hračku. Zapne to a zacvakne na mé citlivé bradavky. Vykřiknu. Takovou slast jsem ještě nezažil. Gabriel mě s téměř vědeckým zaujetím pozoruje. Vyvrcholím dost brzy, až i já jsem překvapený. Počká, až se vzpamatuji, vytáhne ze mě vibrátor a rozepne si kalhoty. Přemístí se mezi mé nohy, a aniž by čekal na cokoliv, vjede do mě svým penisem. Zasténám a pohnu se. Gabriel mě zastaví.

„Ale ale, takový zlobivý chlapeček, nech tatínkovi, ať ti to udělá. Chtěl bys tatínkovo mlíčko?“ Zavrní. Kousnu se do rtu, ale rozhodnu se s ním tu hru hrát.

„Ano, udělej mi to, chci tatínkovo mlíčko.“ Zasténám. Gabriel se uchichtne a začne se ve mně pohybovat. Znovu mě to vzruší. Jenže tentokrát mě nenechá vyvrcholit. Jakmile se totiž blíží vrchol, stiskne mi brutálně penis u kořene. Vykřiknu a nechápu, co se stalo. Ty pocity přišli, ale já nevyvrcholil. Za to Gabriel vyvrcholí do mě. Sehne se a rozepne řetízky. Opatrně dám nohy dolů a vydechnu úlevou. Jenže Gabriel neskončil. Otočí mě na bok, zvedne mi jednu nohu a znovu do mě pronikne. Zasténám a nechám si to znovu udělat. Tentokrát mě nechá vyvrcholit. Takhle to jde zbytek noci. Celou noc do mě vráží svůj velký penis a střídavě mě nechává vyvrcholit. Když je konečně ukojený, vezme vlhký hadřík a otře mi vytékající sperma z dírky. Pak si mě stulí do náruče a usne. Povzdechnu si, zavřu oči, ale nespím. Nemůžu usnout, i když jsem unavený. Snažím se přijít na to, jak z tohohle ven. Už pomalu usínám, když ucítím, jak se pohne. Odhrne mi jemně vlasy z krku, rozepne mi obojek a pohladí krk prsty. Pak se nakloní a nejdříve mě tam začne líbat, než ucítím bolest. Zasténám a chytnu ho rukou za jeho vlasy. Chci ho ode mě odtáhnout, ale nemám dost sil. Po chvíli upadnu do bezvědomí.

Probudím se v jiné místnosti. Tentokrát má okna a kromě velké postele s nebesy je tu i krb, u kterého jsou křesílka se stolkem, skříň a nějaká knihovna. V krbu plápolá oheň. Jsem nahý. Nemám ani ten obojek s postrojem. Tiše si oddechnu, vylezu z postele a nahý se vydám hledat koupelnu. Zkusím hlavní dveře, ale ty jsou zamčené. Dveří do koupelny si všimnu až později, kdy ze zoufalství propátrávám pokoj. Jsou umně skryty v obložení, že na první pohled je nenajdete. Musíte vědět, kde jsou. Zavrtím hlavou. Zkusím je otevřít a světe div se, oni jdou. Vejdu dovnitř a pozvednu obočí. Koupelna je nádherná, laděna do černobílé. Naproti dveřím je obrovská vana, vedle ní stojí sprchový kout. Napravo od vany je pak záchod a umyvadlo. Nalevo jsou skříňky. Přejdu k vaně a začnu ji napouštět horkou vodou. Než se mi napustí vana, použiji záchod a ještě si najdu ručník. Pak se s rozkoší ponořím do vody. Zasténám blahem a opřu si hlavu o opěrku, která tu je. Zavřu oči a relaxuju. Jediné, co mi tady chybí je zrcadlo. Nemůžu se podívat, jak moc mi ten krk zřídil. Nenašel jsem žádný obvaz, kterým bych ho měl převázaný, a nic jsem také nenahmatal. Nechám to být a myšlenky nechám bloudit, jak se jim zachce.

Probudí mě nějaký hluk vedle v místnosti. Zmateně zamrkám. Já usnul? Voda už je studená, tak vylezu ven a vypustím ji. Utřu se připraveným ručníkem, který si uvážu kolem boků, a vydám se z koupelny. Otevřu dveře a pozvednu obočí. V místnosti je Gabriel a zuří. Právě jednomu z nějakých chlapů nadává.

„O co jde?“ Ozvu se. Všichni strnou a podívají se na mě.

„Kdes byl?!“ Vyletí na mě Gabriel. Zmateně se na něj podívám.

„Přece v koupelně.“ Ukážu za sebe. Gabriel se podívá na své lidi a pozvedne obočí.

„Vy jste se tam nekoukali?“ Všichni svorně zahanbeně zavrtí hlavou. Gabriel si stiskne kořen nosu.

„Vypadněte.“ Zavelí jim. Chlapy na nic nečekají a zmizí z místnosti jako pára nad hrncem. Gabriel pak přejde ke mně a sevře mě v náručí.

„Bál jsem se o tebe, poklade.“ Zavrní.

„Pusť mě, úchyle.“ Prsknu.

„Kdo si? Proč si mě kousal do krku?“ Vyjedu na něj a vyvléknu se z jeho sevření. Zatváří se udiveně.

„Tys nespal?“ Zavrtím hlavou.

„Jasně, že ne.“ Povzdechne si.

„Jsem upír, Jarede. S tím, s kým spíme, tak se z něj i krmíme. Proto nechci, abys měl svůj byt.“ Osvětlí mi to. Pozvednu obočí.

„Neměl si mi to říct tak náhodou na začátku?“ Gabriel se uchichtne.

„Ahoj, jsem Gabriel, rád bych s tebou spal, mimochodem jsem upír, takže se nelekej, až tě při souloži kousnu.“ Stisknu si kořen nosu.

„Fajn, zní to fakt blbě.“ Usoudím a posadím se na postel.

„Co měla znamenat ta místnost?“ Gabriel se uculí.

„Myslel jsem, že tě tohle zajímá, když pracuješ v nočním podniku.“ Zavrní. Sjedu ho vzteklým pohledem.

„Jsem jeho manažer, já tam nepracuju. Nejsem děvka.“ Zavrčím. Gabriel pozvedne obočí. „A ten chlap minulý týden byl co?“ Zamrkám. „Jaký chlap?“ Nechápu. Gabriel se zamračí.

„Jen se nedělej, byli jsme v tvém podniku minulý týden. Byl jsi tam na baru a pak přišel nějaký chlap a ty sis ho odvedl.“ Odtuší. Aha, už si vzpomínám. Zasměju se.

„Ten chlap byl tanečník. Chtěl práci. Na každého čekám u baru. Samotné je do zákulisí nepouštíme.“ Osvětlím mu to. Gabriel něco zabručí.

„Je fakt, že jsme ho pak viděli na pódiu.“ Připustí. Uculím se.

„Já to v práci nedělám, Gabrieli.“ Odtuším. Gabriel se na mě podívá a posadí se ke mně na postel. Ruku mi dá stehno. Jede s ní výš, takže mi shrne ručník a vykoukne můj penis. Sevře ho prsty. Tiše zasténám.

„Gabrieli, chci domů.“ Zašeptám. Povzdechne si.

„Už tě do té místnosti nevezmu, zlato. Jsi můj partner, budeš tu šťastný. Dovolím ti tu tvou práci.“ Začne mě přemlouvat. Zamračím se na něj.

„Nechci být jen vydržovaná děvka.“ Zavrčím a přitom narážím na jeho poznámku, že budu spát i s těmi, které určí. Skloní se ke mně a políbí mě.

„Jsi můj partner a já se s nikým nedělím, poklade.“ Zapřede jako spokojený kocour. Zavrčím a bouchnu ho pěstí do ramene, ale je to jako jít s klackem proti skále. Tiše se zasměje, položí mě na záda a položí se na mě. Jednou rukou obejme můj penis a začne ho zpracovávat, zatímco mě líbá a druhou rukou připravuje na svůj vpád.

„To ti to ještě nestačilo?“ Zakňučím, když se odtrhne od mých úst.

„Miláčku, tebe se nenabažím nikdy. Jsi krásný a vzrušuješ mě už pouhým pohledem.“ Zavrní a zvedne se na kolena. Rozepne si kalhoty. Nedočkavě roztáhnu nohy. Nejsem z toho nadšený, ale milenec je to výborný. Dokáže mě uspokojit jako málokdo. Na jeden příraz do mě pronikne a já zasténám. Také zasténá a začne se ve mně pohybovat. Vycházím mu vstříc a přiznávám, že ho prosím, aby si mě vzal rychleji a tvrdě. Což mi vzápětí splní. Vyvrcholíme společně a v tom si všimnu, že jsme měli publikum. Zrudnu jako právě zralá malina. Stojí tam nádherný dlouhovlasý černovlásek. Má ostře řezané rysy, tmavě hnědé oči téměř až do černa, tak hluboké jako studánka. Malý nosík a plná ústa. Je stejně vysoký jako Gabriel a má snad ještě vypracovanější postavu. Gabriel beze spěchu ze mě vyjde, zandá svůj penis do kalhot a zapne si je. Pak se otočí na příchozího.

„Co chceš, Kime?“ Muž zvaný Kim se uculí.

„Slyšel jsem, že sis přivedl novou hračku, Gabrieli, ale že je tak žhavá, to mi nikdo neřekl.“ Zavrní. Gabriel se zamračí a stoupne si přede mě.

„Vypadni, ani se ho nedotkneš!“ Rozkáže mu. Kim se zasměje a přejde až těsně ke Gabrielovi.

„Ale, ale nejsme trochu moc majetničtí? Víš, jak to chodí. Jsem tvůj stvořitel, Gabrieli. Buď se o něj podělíš, nebo ho zabiju.“ Odtuší klidně. Gabriel se podívá na mě a pak zpátky na Kima.

„Zabiješ ho stejně, tak v čem je háček?“ Kim se uculí.

„Pokud bude opravdu dobrý, necháme si ho.“ Zavrní. Polknu. Já nechci spát s oběma. To už se odtud nikdy nedostanu!

„No moment, a to se nikdo nezeptá, co chci já?“ Vyprsknu. Kim se na mě ani nepodívá.

„Rozmysli si to teď a tady, Gabrieli. Buď bude mít oba, nebo ani jednoho.“ Na chvíli zavřu oči a stisknu si kořen nosu, takže nevidím Gabrielovo kývnutí na souhlas. To, že vlastně souhlasil, zjistím ve chvíli, kdy se mých úst zmocní ty cizí. Poplašeně otevřu oči a podívám se do očí toho Kima. Pak vyhledám Gabriela. Stojí u postele, ruce má sevřené v pěst, ale pohledem mě prosí, abych přijal i tohohle upíra. Zavřu tedy oči a poddám se tomu muži. Přiznávám, že mě to vzrušuje. Jaké by to asi bylo mít oba naráz? To si nechám, až je oba pořádně poznám. Rozhodnu se. Oplácím Kimovi polibky a nechám ho bloudit rukama po mém těle. Po chvíli se k nám přidá i Gabriel. Kim mu přenechá má ústa a svými putuje po mém těle. Polibky se dostane k mému vztyčenému penisu, ale mine ho a raději do úst vsaje má varlata. Zasténám Gabrielovi do úst. Ten se usměje a pohladí mě po tváři. Kim po chvíli přestane a vztyčí se nade mě. Uslyším zvuk rozepínání poklopce a pak na světlo vytáhne svůj penis. Je dlouhý a štíhlí. Ne jako Gabrielův. Roztáhne mi nohy a na jeden příraz vnikne do mě. Zasténám slastí. Gabriel si klekne nad mou hlavu čelem ke Kimovi. Vytáhne svůj penis. Skloní se na všechny čtyři, takže mám jeho penis přímo u úst. Vím, co chce. Vezmu jeho penis do ruky a vložím si ho do pusy. Zasténá a vezme i můj penis do pusy. Je to nepopsatelný pocit. Mít penis v zadečku a zároveň svůj v ústech. Sténám a vzdychám. Gabriel mě zdárně přivádí k vrcholu. První vyvrcholím já, pak Kim, kterého jsem poslal na vrchol stahy ve svém zadečku, a poslední Gabriel. Chci ho pustit ve chvíli, kdy cítím, že bude, ale nedovolí mi to. Takže jsem nucen ho ochutnat. Gabriel se pak podívá na Kima a pozvedne obočí. Kim se k němu nahne a políbí ho.

„Necháme si ho. Je dobrý.“ Zavrní. No, tak to jsem v háji. Zaúpím v duchu. Padnu hlavou na postel a zavřu oči.

„Půjdu domů.“ Oznámím jim. Kim se uchichtne.

„Ten kluk je zábavný, copak neví, že doma je tady?“ Zavrní. Gabriel se uchichtne a pohladí mě po tváři.

„Tady jsi doma, zlatíčko. Tvé věci ti sluhové donesou a byt pustí.“ Zamračím se na něj a zavrčím.

„Ten byt je můj, ty debile! A nic mi nosit nebudou! Do toho bytu nikdo nepáchne!“ Vyletím jako čertík z krabičky. Kim se zamračí a nahne se ke mně. Zavrčím a má ruka se sama od sebe pohne. Mám v úmyslu mu vrazit facku. Nestane se tak. Mou ruku zachytí vteřinu před tím, než měla dopadnout na jeho tvář. Zalapám po dechu a vykřiknu bolestí, když mi ji brutálně zmáčkne.

„Sice jsem souhlasil, že si tě necháme, ale nemysli si, že ti dovolím, aby sis takhle vyskakoval.“ Zavrčí a nebezpečně se mu blýskne v očích. Zakňourám a vyděšeně polknu. Druhou rukou mi sevře bradu a nahne se těsně ke mně.

„Půjdeš teď s námi a sbalíš se. Odteď tu budeš bydlet. Jak ti slíbil Gabriel, necháme tě pracovat, ale to je všechno. Zbytek svého času budeš s námi, rozuměls?“ Zavrčí. V očích se mi objeví slzy.

„Prosím, pusť mi tu ruku.“ Zašeptám s pláčem na krajíčku.

„Tak rozuměls mi?!“ Zvýší hlas a ještě víc mi stiskne ruku. Mé kosti ten tlak nevydrží a prasknou. Vykřiknu bolestí a z očí se mi spustí slzy. Okamžitě mi ruku pustí. Přitáhnu si ji k tělu a schoulím se do klubíčka.

„To se ti vážně povedlo, Kime. Teď už nám věřit nikdy nebude.“ Zavrčí Gabriel a opatrně mě pohladí po zádech.

„Ukaž mi tu ruku, zlatíčko. Ošetřím ti ji, ano?“ Zavrtím hlavou a ani se nehnu. Povzdechne si, ale násilím si mě otočí k sobě.

„No tak, Jarede. Měj rozum. Když ti ji neošetřím, přijdeš o ni.“ Domlouvá mi. Zavrtím hlavou.

„Chci do nemocnice.“ Postavím si hlavu. Oba si povzdechnou, ale Gabriel nakonec svolí. Pomůže mi se obléct a odvezou mě tam. V nemocnici si oba vymýšlejí, až se hory zelenají. Prý že jsem nešika a nalehl jsem si na ni. Vrčím v duchu nad tou nespravedlností, ale nakonec to nechám být. Dostanu sádru a prášky na bolest a propustí mě. Ani se na ty dva nepodívám a zamířím k sobě domů.

„Zlato, kam jdeš, auto mám tam?“ Zmateně se na mě podívá Gabriel.

„Jdu domů, ty tupče. Sám a bez vás.“ Prsknu a odejdu dřív, než mi stačí něco dalšího udělat. Jsem unavený, nevyspalí a ruka mi bolí jako čert. Dojdu do svého bytu bez nehody, aniž bych věděl, že mě ti dva sledovali. V ložnici se převléknu do pyžama a zalezu si do postele. Usnu ani nevím jak. Vzbudí mě až ráno nějaké bouchání na dveře. Povzdechnu si, vykopu se z postele a jdu otevřít. Jakou chybu jsem udělal, když jsem se nepodíval do kukátka, poznám ve chvíli, kdy se mi do domu nacpe pět namakaných chlapů s pistolema u pasu a připravených zabíjet. Zamrkám a ustoupím před nimi.

„Co chcete!“ Zavrčím.

„Žádné cennosti tu nemám.“ Odtuším. Jeden se na mě pobaveně podívá.

„Pan Gabriel říkal, abychom Vás hlídali, dokud večer nepřijdou. Máme instrukce se od Vás ani na krok nehnout a vzkazuje Vám, že si máte zabalit.“ Osvětlí mi svoji přítomnost.

„Ven!“ Zařvu nepříčetně a ukážu na dveře. Ani jeden se nehne.

„Upřímně, jich se bojíme víc než Vás.“ Odtuší a vejdou dál do bytu. Povzdechnu si a jdu se aspoň obléct, když už tu musím mít ty okupanty. Natáhnu si tepláky na doma a triko a navštívím koupelnu, než se vydám do kuchyně. Ti chlapy si posedali v obýváku, který je spojený s kuchyní. Dojdu k lednici a vytáhnu si nějaké ingredience, než si začnu dělat snídani.

„Dáte si něco?“ Zavrčím se sebezapřením. Přeci jenom výchova se nezapře.

„Jen vodu, děkujeme.“ Odpoví jeden za všechny. Naleju jim ji a dám před ně, pak si začnu dělat snídani. Tedy jde to dost ztuha. Bude to o držku, než se naučím pracovat i s tou sádrou. Povzdechnu si, dodělám si jídlo a pustím se hladově do něj.

„Máte dneska někam namířeno?“ Prohodí najednou jeden z nich. Ušklíbnu se na něj a napiju se kávy.

„Do práce, představ si to.“ Zavrčím. Najím se a naskládám nádobí do myčky. Zrovna se chystám jít do ložnice se převléct, když mi zazvoní telefon. Ušklíbnu se, ale zvednu ho.

„Prosím? Ano, za chvíli jsem tam. Klid, René. Jo, za chvíli jsem tam.“ Zavěsím a v ložnici se převléknu. Vyjdu z bytu i s těma pitomcema a vydám se do baru. Procházím pro ně zřejmě nebezpečnýma uličkama, protože je mám neustále kolem sebe. Protočím oči a zahnu za roh jednoho domu. Bočními dveřmi vejdu do nočního klubu.

„Tady jste, šéfe. Je tu majitel.“ Špitne mi barman vykuleně. Kývnu a vydám se do své kanceláře, kde jistě bude. A mám pravdu.

„Dobré ráno, šéfe.“ Pozdravím ho a posadím se na židli před svým stolem. Za ním sedí můj šéf a majitel tohohle podniku nejnebezpečnější muž v tomhle městě. Tedy z lidí. Mafián každým coulem. Kai Hared.

„Dobré ráno, Jarede. Jak se mají moje holky?“ Prohodí. Pousměju se.

„Dobře, pane. Každou noc je tu narváno.“ Kývne a prohlédne si mě.

„Včera mě kontaktoval jeden muž.“ Prohodí jakoby nic. Pozvednu obočí a opřu se.

„Jaký?“ Ušklíbne se.

„Jmenuje se Kim a je to upír.“ Tušil jsem to.

„A?“ Nadhodím nevzrušeně.

„Proč si mi neřekl, že jsi jeho partner?“ Zavrčí na mě. Udiveně se na něj podívám.

„Nechápu. Já jeho partner nejsem.“ Zavrčím. Uchichtne se.

„Kdybys nebyl, tak ti nedává své chlapy na ochranu, a nevyhrožuje mi.“ Zamrkám.

„Prosím? On Vám vyhrožoval?“ Kai zavrtí hlavou.

„On přímo ne, ale jeho potomek. Myslím, že se jmenuje Gabriel.“ Povzdechnu si.

„Co chtěl?“ Kai se ušklíbne.

„Abych tě propustil, samozřejmě. Odmítl jsem, takže mi vyhrožovali, ať se ti nic nestane.“ Vstane a přejde za mou židli. Položí mi ruce na ramena a začne je masírovat. Polknu. Tohle nevěstí nic dobrého. Najednou se skloní a lehce mi foukne do ucha.

„Škoda, že jsi jejich. Už delší dobu jsem plánoval, že si tě vezmu.“ Zapřede. Otočím k němu hlavu a on toho využije. Přisaje se mi na rty a začne mě líbat. Kruci, co se to najednou se všema děje. Zaúpím v duchu a odtáhnu se od něj.

„Šéfe, jestli se to dozví ti dva, tak zabijí Vás a mě taky.“ Zašeptám. Pohladí mě po tváři.

„Máš pravdu, ale je to škoda.“ Pustí mě a narovná se.

„Ty jejich ochránce měj vždycky u sebe. Nechci přijít kvůli tobě o život.“ Odtuší a i se svými lidmi odejde. Povzdechnu si a přemístím se za stůl. Když už jsem tady, pustím se do účtů. Zaberu se do toho na tolik, že zapomenu na čas. Probere mě až zaklepání na dveře.

„Dále.“ Křiknu. Vejde jeden z těch ochránců, co mi přidělili upíři.

„Pane, jsou už čtyři hodiny. Ještě jste ani neobědval.“ Upozorní mě. Kývnu.

„Jasně, už jdu.“ Uložím, co jsem měl rozepsané, a vydám se na bar, odkud objednám pizzu pro sebe a ty hlídače. Pak si naleju sklenku a usadím se na baru. Pizza dojede přesně hodinu od objednávky. Najíme se a jeden z bodyguardů se podívá na hodinky.

„Pane, v šest máte být doma.“ Upozorní mě.

„To mě jako budete ještě kontrolovat, kdy jdu domů nebo co?“ Vztekle na ně zavrčím.

„Ne, dneska je neděle, navíc nás upozorňovali, že v šest musíte být doma.“ Odtuší a nesmlouvavě se na mě podívá. Založím si ruce na prsou.

„Ani náhodou.“ Odtuším. Ti chlápci se semnou nepárají a prostě mě vytáhnou na nohy a táhnou dál z budovy.

„Okamžitě mě pusť! Co si to dovoluješ, ty přerostlá gorilo!“ Vztekám se, ale je mi to platné asi jako mrtvému zimník.

„V šest máte být doma.“ Odtuší suše.

„To je hezké, ale já nemám uloženou práci a nic vyplého, ty debile!“ Prsknu vytočeně.

„To jsme zařídili za Vás.“ Odpoví mi klidně další bodyguard a pomůže tomu prvnímu s mým únosem ke mně domů. Peru se s nimi statečně, ale s jednou rukou toho moc nenadělám. Ale párkrát jsem je bouchnul sádrou. Vydupu schody k mému bytu a zabouchnu vztekle dveře. Bohužel se stihli nacpat ke mně do bytu. Alespoň se jdu převléct do domácího oblečení a v obýváku se schoulím v křesle u knížky. Vyruší mě až příchod těch dvou upírů a dalších bodyguardů. Jen vzhlédnu od knihy a znovu se k ní vrátím.

„Ta musí být velmi dobrá, když nás ignoruješ.“ Zasměje se Gabriel, najednou mě vytáhne z křesla, posadí se a mě si posadí na sebe. Vykuleně na něj koukám.

„Pokud vím, je tu dost místa, aby sis mohl sednout sám.“ Zavrčím.

„Ale no tak, miláčku. Prosím, dost už bylo toho vztekání.“ Povzdechne si a pohladí mě po zádech. Sežehnu ho pohledem.

„Co měli znamenat ti chlapy a ten telefonát mému šéfovi?“ Prsknu. Kim se zasměje.

„Museli jsme mu přece říct, aby dal své nenechavé pracky dál od tebe, poklade.“ Na chvíli zavřu oči, abych se uklidnil.

„A ti chlapy?“ Uculí se jako měsíček na hnoji.

„To, abys nás nechtěl ignorovat.“ Gabriel mi najednou přejede jazykem po obvodu ucha. Přivřu oči slastí a podívám se na něj. Usměje se a ukradne si mé rty. Chvíli odolávám, než mu polibky začnu oplácet. Odtáhne se ode mě, až když mi dochází dech. Pohladí mě po tváři a opře si své čelo o mé.

„Omlouvám se, že jsem tě předhodil i Kimovi, ale nedokážu se tě vzdát, Jarede. Miluju tě.“ Zašeptá.

„Miluješ? Kdybys mě tak miloval, nedopustil bys, aby mi udělal tohle.“ Zavrčím vyčítavě a ukážu mu sádru. Pak vstanu a odejdu do své ložnice, kde se složím na postel. Ti dva za mnou za chvíli přijdou a lehnou si ke mně.

„Omlouvám se za to, že jsem ti ublížil. Občas nedokážu odhadnout svou sílu a vy lidé jste tak křehcí.“ Pohladí mě Kim po vlasech. Zřejmě spolu měli debatu a Gabriel mu vynadal.

„Jděte pryč, chci být sám.“ Zašeptám. Vím, že mě uslyší. Oba zavrtí hlavou a obejmou mě.

„Když nechceš do našeho sídla, nebudeme tě nutit, ale musíš si v tom případě zvyknout na ochránce. Také budeme muset přestavět trošičku byt. S Gabrielem tu potřebujeme skrýš.“ Sleví Kim ze svých požadavků. Zamračím se.

„Co tak najednou?“ Rýpnu si do něj. Jen se na mě usměje, ale nezodpoví mi otázku. Gabriel se ke mně trochu víc přitiskne.

„Lásko, tak jak se rozhodneš?“ Zavrní mi do ucha. Povzdechnu si a přemýšlím. Těhle dvou pijavic se už nezbavím, ale jedno vím jistě, že se s nimi nudit nebudu. Takže jen zbývá rozhodnout, kde budeme žít. Bude to v malém bytě, který mi říká pane, nebo v obrovském sídle, kde se po libosti můžu ztratit, když nebudu mít náladu ani jednoho vidět? Volba je jasná. V tomhle případě vyhrálo SÍDLO. Tady bych se z nich po chvíli zbláznil a vraždil je jen pohledem. Ale proč jim to říkat, že. Trochu si pohrajeme. Co říkáte? Máte rádi hry? Já hrozně. Hlavně ty vzrušující a plné sexu.