Přítel
Otevřu oči ve své rakvi. Slyším nějaký hluk v hrobce. To je podivné. Tuhle hrobku totiž moc lidí nenavštěvuje. Musím to vědět, spím tu totiž už tři staletí. Lehce se zamračím. Kdo by tu co dělal mezi mrtvými? Podivím se a napnu uši. Okamžitě uslyším tiché vzlyky a slabé bušení na vchod hrobky.
„No tak, kluci, to fakt není vtipný! Otevřete ty zatracený dveře!“ Vykřikne a znovu zabuší na dveře. Z venku se ozve smích.
„Snad se nebojíš. Ó, já zapomněl, on by mohl někdo z nich vylézt a sežrat tě!“ Znovu se ozve smích a pak kroky pryč. Chlapec tady v hrobce se usedavěji rozpláče. Slyším, jak se po dveřích svezl na zem. Promnu si kořen nosu. Co teď? Normálním způsobem nemůžu vylézt. Vyděsil bych ho k smrti. Ještě, že jsem upír. Usoudím po chvíli přemýšlení. Proměním se v mlhu a lehce vyklouznu z rakve.
Zhmotním se ve stínu, kterého je tu požehnaně, neboť sem světlo svítí jen sporadicky a hlavně jen z měsíce. Lampa v tomto odlehlém koutu hřbitova není. Lehce si opráším již prožrané oblečení od molů. Musím si dojít nakoupit. Měl bych mít své jmění schované ve svém domě. Snad mě ta rodinka nenechala na holičkách a o dům se řádně starala. Co naplat, musím se mu ukázat i v tomhle oblečení. Potichu se přesunu k přední části hrobky, kde je chlapec opřený o dveře a pláče.
„Snad není tak zle.“ Promluvím potichu. Což jsem nejspíš neměl dělat. Vykřikne, vyskočí na nohy a s děsem vepsaným do pohledné tváře se natiskne na dveře.
Protočím oči. Ti lidé mají pořád stejnou reakci. Zároveň využiji toho, že se postavil, a prohlédnu si ho. Je o půl hlavy menší než já, ale i přes oblečení tuším, že má vypracovanou postavu. Má delší hnědé vlasy po ramena, hnědé čokoládové oči a rty zvoucí k polibku. Oblečen je do kalhot a nějakého trika s potiskem. Lehce se třese. Pomalu vyjdu ze stínu, aby věděl, kde jsem. Nemůže si mě prohlédnout, na to je tu moc málo světla. Ale i tak vidí, že jsem vyšší než on. Na svou postavu jsem náležitě hrdý. Mám ji vypracovanou. Dlouhé stříbrné vlasy mám teď rozcuchané z dlouhého spánku v rakvi. Mé oči jsou po většinu času černé. Jen když mám opravdu velký hlad, se změní v rudé žhavé uhlíky. Mám kulatý obličej s ostře řezanými rysy, menším nosem a plnými rty. Pomalu přejdu k němu. Ještě víc se roztřese. Z jeho očí tečou potoky slz. Zvednu ruku a lehce se dotknu jeho tváře. Jeho oči se ještě víc rozšíří, než se pomalu uklidní. Pousměju se. Polkne.
„Jak jste se sem dostal? Tohle je jediný východ, ne?“ Zašeptá roztřeseně.
„Chodím sem přemýšlet. Není to jediný východ.“ Zalžu. Rozhlédne se po hrobce, až kam mu jeho omezené oči dovolí.
„Nechápu, proč sem?“ Špitne. Pousměju se.
„Je tu klid a nikdo mě neruší. Proč tě tady zavřeli?“ Sklopí hlavu.
„Myslel jsem, že to jsou mí kamarádi, ale jakmile zjistili, že jsem na muže, tak byl oheň na střeše.“ Přizná mi. Asi to už někomu potřebuje říct. Němě ho pobídnu, aby pokračoval. Mlčí a s očekáváním na mě kouká. Sakra, zapomněl jsem, že má gesta moc nevidí.
„Pokračuj.“ Pobídnu ho. Chvíli se zdráhá, než mi vypoví celý svůj příběh. Jeho bývalí kamarádi ho ve škole začali trápit. Šikaně se bránil, seč mu síly stačili. Dneska si na něj počíhali a bylo jich jednoduše moc. Svázali ho a jeden si vzpomněl, že se bojí večer na hřbitově. Jeden z nich měl klíče od téhle hrobky, protože je to jeho rodinná hrobka, a tak ho sem zamkli. Ti lidé jsou čím dál tím víc omezení. Povzdechnu si a obejmu ho. Lehce sebou trhne, ale zůstane v mé náruči. Třese se a po chvíli se znovu rozpláče. Rozhlédnu se kolem sebe a posadím se s ním na kamenný sarkofág jednoho z mrtvých. Nechá se a tiskne se ke mně. Hladím ho po zádech, abych ho uklidnil. Po chvíli se skutečně uklidní, ale dál se ke mně tiskne.
„Máte příjemně studené ruce.“ Zašeptá. Překvapeně se na něj podívám. Střetnu se s jeho nevinným pohledem. Lehce se nad něj nakloním a políbím ho. Nejdřív jen jemně přitisknu své rty na jeho, abych zjistil, co udělá. Tiše zasténá. Vezmu to jako pobídku a začnu si s jeho rty hrát. Nejdřív vsaju jeho horní ret, než ho vezmu mezi zuby a zatahám za něj. To samé udělám s jeho dolním rtem, než je objedu jazykem a požádám o vstup do jeho lákavých úst. Vyjde mi vstříc a pootevře je, abych mohl vniknout do jeho úst. Což vzápětí udělám. Nejdříve je celé propátrám, než vyzvu jeho jazyk ke hře. Zasténá, když se naše jazyky střetnou. Zavrním a líbám ho dost dlouho, než ho pustím se nadechnout. Udýchaně se na mě dívá rozšířenýma očima, ve kterých je patrné vzrušení. Je roztomile červený ve tvářích a má mírně pootevřené rty. Pousměju se a jednu ruku přesunu z jeho zad na tvář, kde palcem pohladím i ty lákavé rty. Jaké by to asi bylo, kdyby se z nich linuli steny ve chvíli, kdybych si ho bral? Kousnu se do rtu, jak mnou projede vzrušení. Pitomče, teprve si ho poznal a už ho chceš do postele? Nehledě na to, že je vystrašený. Vynadám si v duchu. Jenže on má zřejmě jiné plány. Nahne se ke mně a znovu mě políbí. Lehce se od něj odtáhnu.
„Jestli budeme pokračovat, nezůstane to jen u polibků.“ Zašeptám mu.
„Rozmysli si to. Budeš jen můj, navždy. A já se nerad dělím.“ Dodám jako varování. Zasténá.
„Prosím, chci být tvůj.“ Pozvednu obočí nad takovou odpovědí.
„Skutečně?“ Aby bylo jasno. Svou schopnost manipulovat s lidmi, aby udělali, co chci, tu použít nemůžu z jednoho prostého důvodu. Nevidí mi pořádně do očí. Přikývne.
„Ano, někoho takového, jako jsi ty, jsem ještě nikdy nepoznal a nenechám si tě vzít.“ Odpoví mi. Pohladím ho po tváři.
„Už si to někdy dělal?“ Zrudne a zavrtí hlavou.
„Ne, ale něco jsem četl a viděl no….hm…“ Pozvednu obočí.
„Ano? Cos viděl?“ Trochu ho potrápím. Kousne se do rtu.
„Porno.“ Špitne. Pohladím ho druhou rukou po rameni.
„To není nic, za co by ses měl stydět. Chceš se na něco zeptat?“ Lehce se kousne do rtu.
„Psali, že to poprvé vždycky bolí. Mám strach, budeš opatrný?“ Pousměju se a jemně ho políbím.
„Ano, poprvé to bude bolet, protože ještě na to není tvé tělo zvyklé. Budu hodně opatrný, zlato.“ Zavrním. Usměje se na mě. Pohladím ho po tváři a znovu si ukradnu jeho rty. Jenže tentokrát si začnu všímat i zbytku jeho těla. Jedním pohybem mu stáhnu triko. Nespokojeně zamručí, když se musí odtrhnout od mých rtů. Pousměju se, a jakmile odhodím triko na podlahu, znovu se přisaju na jeho lákavé rty. Položím ho na sarkofág. Trochu sykne, když se jeho záda dotknou studeného kamene. Dál už ho nenechám přemýšlet a jednoduše se odlepím od jeho rty, abych těmi svými putoval po jeho těle. Zasténá, když olíznu po celé délce krku krční tepnu. Pousměju se a rty putuju na jeho hruď, kde se zastavím na jeho bradavkách. Vykřikne a prohne se ke mně. Usměju se a hraju si s jeho bradavky, dokud nejsou tak ztvrdlé, až to trochu bolí. Můj noční společník zatím sténá a jeho prstíky se probírají mými dlouhými vlasy. Nechám ho, opustím jeho bradavky a polibky putuju dál. Jednou rukou mezitím rozepnu jeho kalhoty a vjedu do nich. Stačí, abych ho jen prsty krátce polaskal, a s výkřikem vyvrcholí. Využiju toho, že je chvíli mimo, a stáhnu mu kompletně kalhoty i se spodním prádlem. Počkám, až se vzpamatuje, vezmu jeho penis do ruky. Je krásně citlivý na každý dotek, takže stačí jen párkrát přejet po celé jeho délce a palcem polaskat žalud, a je znovu vzrušený.
Přesunu se k jeho penisu. Chlapec se nadzvedne na loktech a snaží se dívat na to, co dělám. Uculím se a pohltím celou jeho délku do úst. Zasténá, padne zpátky na záda a jeho boky vystřelí do vzduchu. Jen tak tak, ho zachytím, aby nespadl ze sarkofágu. Něco zamumlá, ale nerozumím mu. Nejspíše to ani nebyli slova, jinak by je můj upíří sluch zachytil. Nechám to být a pustím jeho penis z úst. Zmateně se na mě podívá. Natáhnu k němu ruku a prstem ho poklepu po jeho rtech.
„Otevři pusinku, zlato.“ Zavrním. Udělá to a já mu do ní strčím tři prsty.
„Pořádně je olízni, kocourku.“ Nařídím mu. Pochopí a jazykem je začne olizovat, až mám co dělat, abych si ho hned nevzal. Místo toho druhou rukou vezmu jeho penis a znovu si ho vložím do úst. Sténá a chvílemi zapomíná i olizovat prsty. Díky tónu jeho sténání poznám, že se blíží vrcholu. Vytáhnu své prsty z jeho pusinky a nechám jeho penis vyklouznout z úst. Zklamaně zasténá a vzrušeně se na mě podívá. Pousměju se.Vytáhnu se k jeho ústům, ale dávám si pozor, abych se neotřel o jeho penis. Ukradnu si je a jedním z olíznutých prstů vjedu mezi jeho půlky. Chvíli kroužím kolem jeho otvůrku, než dovnitř vjedu prvním článkem. Ani si toho nevšimne a vzrušeně mi vzdychá do úst.
„Prosím.“ Zašeptá mezi polibky, kdy mu dávám čas se nadechnout. Já dýchat nepotřebuji.
„O co prosíš, kocourku?“ Zavrním a strčím do něj celý prst. Trochu se napne a zamrká. Pousměju se a začnu v něm opatrně pohybovat prstem. Rozevře oči dokořán.
„Co to děláš?“ Vydere ze sebe mezi vzdechy. Políbím ho.
„Musím tě roztáhnout. Jsi tak nevinný. Všechno tě naučím.“ Zavrním do jeho rtů a strčím do otvůrku další prst. Znovu s nimi začnu pohybovat. To už se mu tak nelíbí, dokud nenajdu ten kouzelný hrbolek uvnitř něj. Vykřikne, prohne se a sevře v pěstičkách mou špinavou košili. Nechám ho a po chvíli do něj strčím i poslední olíznutý prst. Snažím se ho, co nejvíc roztáhnout, ale sám vím, že je to nedostatečné. Jsem na pokraji své sebekontroly. Chci ho tak moc. Několik minut mu to dělám prsty a on jen sténá a sem tam vykřikne, když přejedu po prostatě. Dívám se na jeho slastí stažený obličej. Stačí ještě párkrát vjet do jeho sladké dírky prsty a vyvrcholí i bez toho, abych se dotknul jeho penisu. Okamžitě využiju jeho rozkoše, vytáhnu z něj prsty, rozepnu si kalhoty a vytáhnu svůj opomíjený penis. Flusnu si do dlaně a přejedu si po celé délce naběhlého penisu. Vezmu obě jeho nohy, dám si je ramena a proniknu do něj celou svou délkou. Musím se držet, abych hned nezačal přirážet, protože se kouše do rtu. Má pevně zavřené oči a z nich se mu koulejí slzy. Shodím jeho nohy z ramen, sehnu se k němu a začnu ho líbat.
„Bolí to.“ Vzlykne mi do rtů.
„Prosím, jdi pryč.“ Neposlechnu ho. Místo toho ho začnu hladit po těle a vezmu do ruky i jeho penis. To, že bolest odezněla, poznám po chvíli, když se uvolní a dokonce zasténá. Zkusmo se pohnu. Zasténá slastí a s rozšířenýma očima mi vyjde vstříc.
„Mám jít pryč?“ Zavrním mu do rtů. Zavrtí hlavou.
„Ne-e, pokračuj.“ Zasténá. Rozhodně se nenechám pobízet dvakrát. Začnu se v něm pohybovat.
„Jsi tak těsný, kocourku.“ Zasténám. Jen mě rukama obejme kolem krku a ukradne si mé rty. Odtrhnu se po chvíli od jeho rtů, narovnám se, dám si jeho nohy na ramena a změním trochu úhel přirážení. Vykřikne a prohne se ke mně. Přizpůsobí se mému tempu a vychází mi vstříc. Po několika málo minutách, kdy se už blížím k vrcholu, vezmu jeho penis do ruky. Vyzvednu ho k sobě a nechám vyvrcholit. Při orgasmu stáhne svaly ve svém zadečku a tím pošle na vrchol i mě. Přitom se sehnu a jemně ho kousnu do krku tam, kde je krční žíla. Okamžitě se otevřou dvě ranky. Olíznu je a ještě se párkrát pohnu, abych ze sebe dostal všechno sperma, a pak z něj opatrně vyjdu. Udýchaně mě pozoruje a jeho oči svítí nepoznaným svitem. Stále klečíc se upravím a zapnu kalhoty, pak se sehnu a políbím ho. Oplatí mi polibek a pohladí mě po tváři.
„Kdy si to zopakujeme?“ Nadhodí nevině. Uchichtnu se a pohladím ho po nahém těle. Zasténá a vyjde mi vstříc.
„Ty jsi ale nenasytná malá děvka, co?“ Zalapá po dechu.
„Nejsem děvka!“ Posadí se a chce ze sarkofágu slézt, jenž mu to nedovolím. Chytím ho za ruku a stáhnu ho zpátky. Dávám si pozor, abych ho nezmáčkl příliš moc.
„Au, to bolí! Pusť mě.“ Zanaříká. Ze zadu ho obejmu a vezmu jeho penis do ruky.
„Jsi můj. Sám si to chtěl. S nikým se nedělám a nepočítej s tím, že tě pustím.“ Zašeptám mu do ucha a jemně mu do něj fouknu. Zasténá, když začnu zpracovávat jeho penis. Opře si hlavu o mou hruď, nestydatě sténá a vychází mi boky vstříc. Uculím se, pustím jeho penis a vytáhnu ho do kleku. Zmateně na mě kouká. Stoupnu si na sarkofág, rozepnu své kalhoty a vytáhnu penis. Jsem znovu vzrušený a to stačil jediný dotek po jeho těle.
„Otevři pusinku.“ Pobídnu ho, a aniž bych čekal, co on na to, mu nedočkavě strčím dovnitř svůj penis. Dost mě udiví, že mu nemusím říkat, co má dělat. Zručně mě začne kouřit. Sevřu v prstech jedné ruky jeho vlasy a přirážím mu do úst. Vyvrcholím na můj vkus dost rychle. Vytáhnu z jeho úst svůj penis. Podívá se na mě. Teď skutečně vypadá jako nedočkavá děvka po dalším kole. Z koutku úst mu vytéká pramínek mého sperma stejně jako z jeho zadečku. Upravím se, kleknu si na jedno koleno a s vrněním ho políbím. Tím mám možnost ochutnat sám sebe. Pak vstanu a seskočím dolů.
„Obleč se, doprovodím tě domů.“ Přikývne, opatrně sleze z rakve a obleče se. Vezu ho za ruku.
„Bojíš se pavouků?“ Nadhodím. Úplně zesiná a přikývne.
„Jo.“ Pípne.
„Dobře, tak zavři oči.“ Pobídnu ho. Kousne se do rtu, ale udělá to. Přitáhnu si ho ke svému boku a obejmu ho. Opře se o mě a nechá se vést. Žádný jiný východ tu není a tak ho chvíli vodím sem a tam, než se i s ním proměním v mlhu a proklouznu pod dveřmi. Zhmotním nás až kus od hrobky, aby to nebylo podezřelé.
„Můžeš otevřít oči.“ Udělá to a poprvé si mě prohlédne. Usměju se na něj.
„Pamatuj, si jen můj.“ Zašeptám, než ho políbím. Rty pak sjedu na jeho krk, kde ho kousnu v místě, kde přechází krk v ramena, aby se to dalo lehce skrýt. Zakňučí a prsty jedné ruky sevře mé vlasy. Vezmu si jen trochu krve, než ho pustím. Vymažu mu to kousnutí.
„Uvidíme se zítra?“ Nadhodí. Pozvednu obočí.
„Jestli budeš chtít.“ Kývnu. Usměje se na mě.
„Tak zítra tady?“ Navrhne.
„Dobře, zítra tady hodinu po západu slunce.“ Naposledy ho políbím a dívám se, jak odchází. Ve chvíli, kdy mi zmizí z dohledu, se proměním v netopýra. Odletím do svého starého domu na kraji lesa. Zakroužím nad ním. Je v perfektním stavu a jasně vidím, že se tam svítí. Přistanu na parapetu okna v místnosti, kde se svítí. Je to první patro, bývalá ložnice mého sluhy. Pozvednu obočí nad obrázkem, co se mi naskytne. Je to zřejmě potomek mého sluhy a zrovna proniká svým penisem do kluka. Už chci odletět, když si všimnu podoby mezi nimi. Tak otec dostal chuť na svého syna. Kluk nevypadá, že by se mu to nelíbilo. Právě naopak. Se zájmem na to divadlo koukám. Ve chvíli, kdy oba vyvrcholí, vzlétnu. Přistanu před domem, ale už jako člověk, a vejdu dovnitř. Potichu se dostanu do hlavní ložnice, kde se převléknu do svého obvyklého oblečení. Pak se vydám do ložnice sluhy. Oba už jsou znovu vzrušení a navzájem si kouří penisy. Opřu se o futra, založím si ruce na prsou a odkašlu si. Starší muž mě zaregistruje jako první, jelikož je otočen čelem ke mně. Vytřeští na mě oči a pustí z úst penis svého syna. Ten nespokojeně něco zamrmlá a také pustí z úst penis svého otce.
„Co se děje, tati?“ Na konci zavrní. Za okamžik si však všimne, kam kouká jeho otec a také se otočí. Vytřeští na mě oči.
„Kdo jsi? Co tu chceš?“ Vyletí na mě útočně. Pobaví mě to.
„Toto je můj dům, chlapečku.“ Odtuším. Otec se posadí, pohledem umlčí svého syna a toporně se mi ukloní.
„Omluvte mého syna, pane. Ještě Vaši podobiznu neviděl.“ Kývnu.
„Tak incest, jo? Za mých let byste už vyseli.“ Ušklíbnu se. Syn se na mě útočně podívá.
„To já ho svedl!“ Ironicky se na něj usměju.
„Dokončete to a vypadněte. Pro příště, pokud chcete souložit u mě v domě, tak buď se mnou, nebo vůbec.“ Upozorním je a odejdu z místnosti. Vydám se nejdříve do pracovny a po zbytek noci kontroluju účty. Jen zaslechnu kolem jedenácté cvaknout zámek v hlavních dveřích. Ještě, než vyjde slunce, mám vše hotové. Pomalým krokem pak přejdu do pokoje sluhy, abych si odtud vzal lubrikant, který vše usnadní. Dám si ho do kapsy, dojdu si do sklepa pro krev v ledničce a zalezu si do rakve. Jakmile jsem v klidu a přítmí rakve, zavřu oči a musím se kousnout do rtu, abych nezasténal. Za víčky se mi objeví vzpomínka na toho chlapce na hřbitově a jeho úzkou prdelku. Vzruší mě a tak si musím dopomoct rukou. Usnu téměř ihned po orgasmu.
Probudím se těsně před západem slunce. Otevřu víko rakve, vylezu a odejdu si dát sprchu. Náležitě se vydrhnu, obléknu se a s čerstvě umytými a upravenými vlasy sejdu dolů. Už tam je sluha. Pokloní se mi.
„Mohu s Vámi mluvit, pane?“ Ušklíbnu se. Mám pocit, že to bude ohledně včerejška.
„Mluv, ale rychle, nemám mnoho času.“ Upozorním ho. Přikývne.
„Chcete do postele mě nebo mého syna?“ Přejde rovnou k věci. Pozvednu obočí. Musí být opravdu zoufalí, když udržuje poměr se svým synem a ještě mi ho chce strčit do postele.
„Ani jedno, už partnera mám. Své hrátky budete muset přesunout jinam.“ Odtuším a odejdu do noci. Vydám se pěšky na hřbitov. Procházkou se dívám, co se kde změnilo. Rovnou si někoho ulovím. Je to nějaký mladý muž. Napiju se z něj a nechám ho sedět spícího na lavičce. Na hřbitov dojdu s předstihem, ale stejně tu už můj kocourek čeká. Přejdu k němu.
„Dobrý večer.“ Podívá se na mě.
„Dobrý večer.“ Usměje se na mě. Posadím se k němu. Ihned se ke mně přivine a spokojeně vydechne. Obejmu ho jednou rukou a druhou ho pohladím po tváři. Vzhlédne ke mně a políbí mě.
„Chci tě.“ Zašeptá. Uchichtnu se.
„Nejsme trochu nadržení, hm..?“ Jen si povzdechne.
„Hrozně, stačí, abych na tebe pomyslel, a jsem vzrušený na maximum. Musel jsem si to udělat ve škole na záchodech.“ Přizná mi zoufale. Uculím se. Tak nejsem jediný, kdo má problém, kdykoliv si na toho druhého vzpomene.
„Pojď, nebudu to dělat tady.“ Vstanu a vytáhnu ho na nohy. Zakňučí.
„Nemůžu ti ho tady ani vykouřit?“ Zaprosí. Otočím se čelem k němu a prsty zajedu do jeho vlasů. Na zátylku je sevřu v pěsti, až zakňučí.
„Bolí, moje malá děvko?“
„Trochu jo.“ Přikývne, ale už se neohradí, že není děvka, jako včera.
„Jmenuju se Mark.“ Zašeptá. Přiblížím se svými rty k těm jeho.
„Já se tě na něco ptal, děvko?“ Sevřu jeho vlasy o trochu víc. Znovu zaskučí.
„Ne.“ Uculím se.
„Ne, co?“ Polkne a oči se mu rozšíří vzrušením.
„Ne, pane.“ Pohladím ho druhou rukou v rozkroku a sevřu jeho penis přes látku kalhot. Zakňourá a jeho boky vyletí. Okamžitě stáhnu ruku.
„Nedovolil jsem ti, aby ses hýbal.“ Zalapá po vzduchu.
„Omlouvám se, pane.“ Zašeptá. Znovu se rty přiblížím k těm jeho.
„Copak bys chtěl?“ Zavrním.
„Udělejte mi to, pane.“ Zakňourá. Za vlasy, co držím v pěsti, mu zvrátím hlavu dozadu. Tím odhalím celý jeho krk. Dychtivě se k němu přisaju. Okusuju ho a líbám na různá místa, až je celý pokrytý drobnými modřinkami.
„Chtěl bys můj penis, děvko?“ Zavrním.
„Ano, pane, prosím.“ Zakňučí. Rozepnu jeho kalhoty, stáhnu je a pustím ho. Podívá se na mě. Musím říct, že vypadá rozkošně. Kalhoty na půli stehen, jeho penis trčící do vzduchu a červenající tváře vzrušením.
„Otoč se, předkloň se a opři se o tu lavičku.“ Nařídím mu. Okamžitě to udělá. Rozepnu si kalhoty a vytáhnu svůj penis. Z kapsy pak vytáhnu i lahvičku lubrikantu, kterou jsem našel v pokoji sluhy. Kalhoty mu stáhnu ještě níž a bohatě si vymáčknu z tuby na prsty. Ty pak strčím do jeho zadečku. Pohltí mě téměř okamžitě.
„Ale, ale, kdopak ti to dělal, děvko?“ Předkloním se a zavrčím mu do ucha. Polkne a otočí na mě tvář.
„To já, vibrátorem.“ Zakňučí, když v něm rozpohybuju prsty. Sice nevím, co to ten vibrátor je, ale odvedl skvělou práci. Vytáhnu ani ne po minutě prsty, zbytky lubrikantu na prstech si potřu penis a proniknu do něj. Zakňučí a vyjde mi vstříc. Zasténám a okamžitě se v něm začnu pohybovat. Vychází mi vstříc a sténá a vzdychá. Po chvíli vezmu jeho naběhlí penis a začnu ho zpracovávat. Tentokrát vyvrcholíme společně. Přitom se zakousnu do jeho krásného krčku a trochu se napiju. Udýchaně se víc opře o lavičku. Vysunu se z něj a upravím se.
„Obleč se.“ Nařídím mu. Udělá to, aniž by se staral o to, že mu mé sperma vytéká z dírky. Otočí se pak ke mně. Přitáhnu si ho do náruče a políbím.
„Tak pojď, ty nedočkavče.“ Odfrkne si.
„Neříkej, že tys to nechtěl.“ Vyplázne na mě jazyk. Jen zavrtím hlavou a vedu ho do svého domu.
„Jak se jmenuješ?“ Zeptá se při cestě.
„Saimon.“ Odpovím mu.
„Hm….proč mi občas říkáš děvko?“ Podívám se na něj.
„Ne, že by se mi to líbilo. Jen je to občas vzrušující, ale proč?“ Ošije se. Pousměju se koutkem úst.
„Protože si malá děvka.“ Zamračí se na mě.
„Nejsem! Jak tě tohle napadlo!“
„Normálně, jen děvka jde s někým, koho ani nezná.“ Odtuším. Zalapá po dechu.
„Za to můžeš ty.“ Trucovitě našpulí rty.
„Jo? A čím?“
„Že mě pořád tak vzrušuješ už od prvního polibku.“ Dá mi překvapivou odpověď. Podívám se na něj a zavrtím hlavou. Raději se k tomu už nevyjadřuji. Dovedu ho k sobě do domu. Překvapeně vejde dovnitř a rozhlédne se po uklizeném a krásně zařízeném vnitřku.
„Je to krásné.“ Podívá se na mě s úžasem v očích.
„Dáš si něco?“ Nabídnu mu.
„Kolu, jestli máš.“ Kývnu a dojdu do kuchyně. Sakra, nevím, co to je. Tedy do doby, než se podívám na kuchyňskou linku, kde je černý nápoj s nápisem Coca Cola. Oddechnu si a naleju mu ji do sklenice. Donesu to do obýváku, kde ztuhle sedí.
„Stalo se něco?“ Postavím před něj skleničku.
„Jasně, že stalo. Jak tě kruci někdo mohl namalovat před pěti sty lety?!“ Zavrčí na mě. Pozvednu obočí.
„Kdes viděl můj obraz?“ Ukáže na jednu stěnu za mnou. Otočím se a tam se vyjímá má podobizna v životní velikosti. Já toho sluhu zabiju. Povzdechnu si.
„Jsem upír.“ Přiznám. Úplně zesiná a odsune se co nejdál ode mě.
„Kruci! Kousls mě?“ Vykřikne najednou.
„Co?“ Pozvednu obočí.
„Tak kousl si mě?!“ Vyskočí najednou na nohy a začne si osahávat krk.
„Jistě, že ano. Při vyvrcholení vždy koušeme svého partnera.“ Zavrčím.
„No do háje!“ Vykřikne téměř hystericky a s pláčem na krajíčku vyběhne ven. Povzdechnu si.
„Tak tohle bude tedy jízda.“ Zamručím, odnesu skleničku zpátky do kuchyně a vyleju ji. Přitom si všimnu několik věcí, které neznám. Zamračím se. Šel jsem si lehnout do rakve téměř před třemi stoletími, pokrok lidí se zřejmě dost posunul. Zvědavě je začnu obhlížet, když přijde sluha. Zmateně se na mě podívá, ale ukloní se.
„Pane? Nikdy jste do kuchyně nechodil.“
„Vždycky je něco poprvé.“ Ušklíbnu se.
„Znáš zdejší svět. Seznam mě s těmihle udělátky a pak s dalšími, které bych měl znát, abych nevypadal jako pitomec.“ Požádám ho. Chvíli se na mě dívá, než se ukloní.
„Jak si přejete, pane.“ Povzdechnu si.
„Fajn, můžeš tu být se svým synem, jen když na to přijdou, mě vynech.“ Stisknu si kořen nosu. Radostně se na mě usměje.
„Děkuji!“ Protočím oči, a jakmile slétne z obláčku štěstí, nejdříve mě seznámí se spotřebiči v kuchyni, potom se přesuneme do obýváku a nakonec do mé pracovny, kde je podivný přístroj, kterého jsem si už dřív všiml. Posadí mě ke stolu a zapne přístroj.
„Tohle je počítač, pane.“ Seznámí mě s tím a po zbytek noci mě učí, jak s tím zacházet. Druhý den večer se protáhnu v rakvi a jdu si dát sprchu. Mám dát chlapci čas na vzpamatování? Řekne to svému otci? No to se asi nejspíš brzy dozvím. Usoudím po chvíli, vypnu sprchu a jdu se obléct. Poté sejdu dolů do sklepení a najdu místnost s ohromnou zásobou zchlazené krve. Jeden sáček si vezmu a ihned ho vypiju. Pak si vezmu ještě jeden a jdu do pracovny. Pustím si ten počítač a ponořím se do něj, takže ani nevzhlédnu, když mé uši zaslechnou kroky na chodbě. Otevřou se dveře. Znovu nevzhlédnu myslíc si, že je to sluha.
„Co se děje? Myslel jsem, že si mi všechno řekl.“ Promluvím po chvíli ticha. Dotyčný přejde za mě.
„Neřekl.“ Ozve se cizí hlas a než stačím zareagovat, něco mi vpíchne. Samovolně se mi zavřou oči. Otevřu oči a pokusím se vstát. U pokusu to zůstane. Jsem přivázaný k nějakému stolu silnými stříbrnými řetězy, které mám podložené nějakou látkou. Stejně mě to dost oslabuje. Zamračím se. Takže tohle nejspíš bude odpověď na mé otázky, zda to řekl svému otci. Zacloumám cvičně řetězy, ale ani se nehnou. Jsem příliš slabý, než abych zkusil celou svou sílu. Najednou se otevřou dveře, na které v téhle pozici nevidím. Dotyčný vejde dovnitř, tedy je jich několik. Přejdou ke mně tak, abych si jich hned všiml, a vede je muž, který je mému partnerovi dost podobný. Tohle bude zřejmě jeho otec.
„Takže je to pravda.“ Odtuší. Pozvednu obočí.
„Co je pravda?“
„Po dvou dnech v těhle poutech bys neměl být schopný ani otevřít oči.“ Odtuší.
„Živíš se z mého syna!“ Zavrčí najednou nahlas. Ušklíbnu se.
„Můžeš to zopakovat? Neslyšel jsem tě.“ Zničehonic se pohne další muž za ním a vrazí mi facku.
„Nehraj si s námi, zrůdo!“ Znovu se ušklíbnu.
„Jako kdybych to mohl udělat. Mark se rozhodl svobodně ze své vlastní vůle. Já ho k ničemu nenutil.“ Odtuším.
„Lžeš! On není buzerant!“ Zavrčí vztekle. Tak odtud vítr vane.
„Není? Pokud vím, tak říkal, že je na muže.“ Opravím ho. Nejspíš jsem to neměl dělat. Usoudím, když se pohne další chlap na druhé straně a donese Markovu otci nějaké nažhavené železo.
„Chceš mě mučit?“ Klidně se na ně podívám.
„Upozorňuji tě, že mou bolest ucítí i tvůj syn.“ Vztekle přivře oči, když to vyslovím.
„Plánoval si to, že jo? Ponížit mě a pak bys ho zabil?!“ Zavrčí. Udiveně se na něj podívám.
„Prosím? Proč bych to dělal? Neznám tě.“ Všichni se po sobě podívají.
„Jak nemůžeš neznat velitele lovců?“ Podiví se jeden z nich. Protočím oči.
„Nejspíš proto, že jsem se probudil tak před třemi dny, tupci.“ Zavrčím.
„Nelže.“ Prodere se skrz lovce starší muž o holi.
„Znám ho jen z knih. Jmenuje se Saimon. Zmizel před třemi sty lety. V knihách o něm píší, že nikdy své oběti nezabil. Ani když byl novorozený. Také nikdy nikoho nestvořil.“ Řekne o mě dost věcí. Pozvednu obočí. Nechápu, kde to ten autor vzal. Jasně, že jsem zabíjel jako novorozený a taky jsem stvořil dalšího upíra. Bohužel dar věčnosti neunesl a spáchal sebevraždu. Markův otec se na mě podívá a kývne na jiného muže. Ten odejde a po chvíli se vrátí s Markem, který má uplakané oči a obtisk na tváři. Přivřu oči. Ještě jednou na něj sáhnou a zlomím jim obě ruce! Mark se rozeběhne ke mně, ale jeho otec ho zastaví těsně přede mnou.
„Tati.“ Zakňourá. Zavrtí hlavou a pokyne dalšímu. Ten vezme rozžhavené železo a přiloží mi to na nohu. Rozkoušu si ret, abych vydržel nekřičet. Bolest je fakt nepříčetná. Mark se po chvíli bolestně rozkřičí, a kdyby ho jeho otec nedržel, spadl by na zem. Z očí se mu valí slzy jako hrachy.
„Tati, prosím! Prosím nech toho!“ Vzlyká.
„Když ho zabiju, vaše spojení pomine.“ Odtuší jeho otec.
„Zabijete i Marka.“ Zavrčím. Seberu veškerou sílu, co mi zbyla a přetrhnu řetězy. Skoro okamžitě se mi trochu uleví. Jenže víc nezvládnu. Příliš dlouho jsem byl vystaven stříbru, takže jakmile vstanu, zatočí se mi hlava, a kdybych se neopřel o ten debilní mučící stůl, poroučím se k zemi. Mark se vytrhne svému otci a přiběhne ke mně. Z jedné strany mě podepře a nabídne mi své zápěstí.
„Na, napij se.“ Zavrtím hlavou.
„Ne, musíš mě odvést domů.“ Zašeptám a polknu, jak se mi udělá zle. Na chvíli zavřu oči. Když je znovu otevřu, Mark kouká na svého otce. Ten si nás prohlíží.
„Co za to, když tě nechám žít? Přidáš se k nám?“ Podívám se na něj.
„Nebudu lovit své lidi.“ Odtuším mrazivě. Posměšně se na mě podívá.
„Nemáš na vybranou, jestli nechceš ohrozit i Marka.“ Vztekle stisknu rty. Parchant jeden. Dál se bohužel nedostaneme, jelikož je toho na mě docela dost, navíc rána na noze dost bolí, a tak se víc pověsím na Marka a zavřu oči.
„Saimone? Saimone!“ Slyším chvíli jeho hlas, než se poroučím do bezvědomí. Probudím se v nějaké posteli. Opatrně otevřu oči. Je noc. Mark leží vedle mě a objímá mě jednou rukou kolem pasu. Je roztomilý, když spí. Zvednu jednu ruku a lehce ho pohladím po tváři. Jen se zavrtí a dál spí. Usměju se. Opatrně se dostanu zpod něho. Aniž bych se nějak zabýval tím, co mám na sobě, zmizím z domu si něco ulovit. Potkám člověka hned na prvním náměstí. Nalákám ho do stínů a rovnou se vrhnu na jeho krček. Musím se dost držet, abych ho nezabil. Pustím ho s vymazanou pamětí a bez víc jak litru krve. Bohužel mi to nestačilo a tak lovím další dvě hodiny, než mám dost. Zranění a stříbro udělalo své. Pak se vrátím do toho domu a k Markovi do postele. V nějaké koupelně se umyju, aby nic nepoznali, a lehnu si k Markovi do postele, tak jsem ležel před probuzením. Mark se zavrtí a otevře oči.
„Saimone! Díky bohu.“ Skočí mi kolem krku.
„Bál jsem se o tebe.“ Vzlykne. Také ho obejmu.
„Neplač, zlato.“ Pohladím ho po zádech.
„Už bude jen dobře.“ Usměje se na mě a políbí mě.
„To si piš, že jo. Táta od mámy dostal za uši, když zjistila, že se tě pokusil zabít. Zvlášť, když jsme spojeni.“ Přizná. Už chci odpovědět, když se otevřou dveře a vejde krásná žena a za ní Markův otec. Žena má dlouhé hnědé vlasy do půli zad. Je menší než jeho otec, hubená. Kulatý obličejík a v něm na mě koukají hnědé teplé oči. Malý nosík svědčí o tvrdohlavosti a má přísně stažené plné rty.
„Jak ti je?“ Přejde k posteli a dá mi ruku na čelo. Zmateně zamrkám.
„Lépe, děkuji.“ Opatrně jí odpovím. Kývne a vztekle loupne pohledem po Markovu otci. Ten zvedne ruce v obraně.
„Je to upír, Laro!“
„Upír?! Upír?! To je jen tvá výmluva proto, abys ho mohl zabít!“ Zavřeští na něj. Lehce sebou trhnu, jak mě ten zvuk překvapí. Podívá se na mě.
„Promiň, zítra už můžeš jít domů. Pak se domluvíme na tom, jak to bude s Markem a ty,“ podívá se přísně na svého manžela,
„se mu omluvíš a jako řádný otec a hostitel se budeš chovat slušně!“ Zabodne ukazováček do jeho hrudi. Ten si povzdechne.
„Dobře, dobře, jak chceš, ale jestli ublíží našemu synovi, tak ho zabiju.“ Zavrčí a odejde. Žena se na mě otočí.
„To platí i pro mě. Ubliž mu a neschováš se ani v pekle. To, co četl ten lovec, že si nikoho nezabil, je nesmysl. Nevěřím tomu, ale pokud tě to udrží v bezpečí před nimi, fajn. Jsem ochotná na to přistoupit. Ale zkus jedno uklouznutí a budu první, kdo po tobě půjde. Doufám, že jsme si rozuměli.“ Usměje se nakonec, otočí se, a aniž by čekala na odpověď, odejde. Udiveně se za nimi koukám, ale neřeším to. Stejně jako Mark, který se ke mně přitulí a už spokojeně usne.
Musím říct, že se to od té noci vyvíjí dost zajímavě. Náš vztah trvá už přes půl roku a ta moje šelmička mě dokáže každý den něčím překvapit. Po dvou dalších dnech jsem tam odtud odešel i s Markem po boku. Díky všem bohům za to, jinak nevím, co by se stalo. Ti dva se kvůli mně pořád hádali. Ale zpět k mému novému partnerovi. Zjistil jsem, že jsem se do něj vlastně zamiloval. Proč bych si ho taky připoutal k sobě, že? Nebo že bych se tak nudil? To je věc názoru. Ona věčnost prožitá ve dvou je o něčem jiném, než trýznivá samota. Na jeho narozeniny plánuju speciální dárek. Věčnost se mnou. Snad to přijme, jinak netuším, co bych bez něj dělal. Dopíšu poslední výkaz a zadívám se na blednoucí oblohu. Za okamžik se můj milenec a partner probudí a já chci být u toho. Je přitom totiž tak roztomilý a neznám nic lepšího, než ranní sex.
