Můj svět fantazie

Mlčky se dívám z okýnka kočáru na ubíhající krajinu. Právě mě vezou za mou snoubenkou, kterou jsem v životě neviděl. Povzdechnu si. Jsem princ země Lva a jmenuji se Richard. Upřímně, nechce se mi tam. Nemám rád ženy, ale muže, a můj otec mi to nemůže odpustit. Z tohohle důvodu zásnuby tak urychlil.

„Otče, potřebuji na záchod.“ Podívám se na otce. Podezřívavě se na mě podívá, ale dá pokyn k zastavení.

„Opovaž se utéct, Richarde.“ Zavrčí na mě. Otráveně se na něj podívám.

„Jako kdybych mohl utéct, když mě na každém kroku hlídáš.“ Prsknu, počkám, až kočár zastaví, a vystoupím. Okamžitě se ke mně připojí stráže. Nijak to nekomentuju a odejdu do křoví. Skutečně vykonám potřebu, ale využiju toho, že mě nevidí, a okamžitě vymýšlím plán útěku. Začnu se rozhlížet kolem sebe. Jsem ve křoví u hlubokého lesa. Zasvítí mi oči a křovím se proderu do bezpečí lesa, kde se potichu a nenápadně odplížím pryč z doslechu královských stráží. Až teď začnu řešit, co vlastně budu dělat. No, hlavní je, že jsem daleko od otce. Rychle se rozhlédnu a skryju se zatím do nějaké jeskyně. Budou mě hledat v nejbližším okolí. Povzdechnu si a raději zajdu hloub do jeskyně. Posadím se k jedné stěně a schoulím se. Je tu poměrně zima a já mám na sobě jen kalhoty a košili a samozřejmě v kalhotách malou baterku, kterou sebou nosím neustále. Ale vydržím to, musím. Nechci si vzít tu rozmazlenou nánu. Stráže uslyším za hodnou chvíli. Křičí mé jméno a prohledávají nejbližší okolí. Zatajím dech, ale naštěstí nejdou moc hluboko. Stejně si oddechnu až, když okolí ztichne.

V té chvíli začnu i řešit, kde najdu nějaké jídlo, jelikož mi hrozně zakručí v žaludku. Od včera jsem nic nejedl, jak jsem měl stažený žaludek. Tiše si povzdechnu a pomalu se sunu k východu. Jsem opatrný, kdyby tu náhodou byli ještě nějaké stráže. Což se mi docela vyplatí. Když totiž dojdu k východu, naproti stojí jeden a rozhlíží se. Okamžitě se skryju do stínu. Co teď? Nemůžu tudy, okamžitě by mě zase odvedli k otci a ještě bych byl potrestaný za útěk. Zamračím se a zase se potichu vrátím do hloubky jeskyně. Snad na druhé straně bude nějaká cesta ven. Vydám se do hlubin jeskynní chodby. Když už nic nevidím a musím se sunout po hmatu, vytáhnu svou baterku a rozsvítím ji. Asi by bylo dost blbí, kdybych spadl do nějaké prohlubně a zabil se tu. Chodba se po chvíli začne zužovat a zmenšovat. Nakonec musím lézt po kolenou, abych se dostal dál. Baterku přesunu do zubů. Po pár dalších nekonečných metrů se chodba zúží do tak malého otvoru, že abych prolezl, musím se jím proplazit. Tohle nejsou prostory pro ty, co mají klaustrofobii. Nejspíš by se tu v záchvatu paniky udusily. S hlubokým nádechem se položím na břicho a proplazím se otvorem.

Jakmile se dostanu na druhou stranu, oněmím úžasem. Přede mnou se rozprostírá úžasný jeskynní komplex s krápníky a tak nádhernými, že nestačím zírat. Tedy vidím jen to, kam se dostane malý kužel světla z mé baterky. Je to obrovské, ale jak se dostanu tady odtud? To bude trochu oříšek. Povzdechnu si a pustím se do prohledávání jeskyně. Další otvor najdu až na druhé straně. Ty krápníky jsou dost nebezpečné. Několikrát jsem se na ně málem napíchl, jak jsem je postřehl až na poslední chvíli, protože byli takový maličký a hlavně splývali s okolím. Ušklíbnu se a prolezu otvorem do další chodby. Tahle se díky bohu svažuje už nahoru, takže si myslím, že vylezu na druhé straně. Což se za několik hodin potvrdí a já vyjdu z jeskyně uprostřed ještě hlubšího lesa, než když jsem vlezl dovnitř. Nijak mě to nepřekvapuje, jen bych měl najít nějaké jídlo a vodu. Mám takový hlad, že bych snědl snad medvěda a žízeň, že bych vypil jezero. Vypnu světlo baterky a zandám ji do špinavých kalhot. Stejně je už světlo a vydám se do lesa.

Vodu najdu docela snadno. Jdu prostě po stopách zvířat až ke studánce. Usměju se, padnu na kolena a napiju se. Vodu si nabírám do dlaní, i když abych uhasil žízeň, strávím nad tím hodnou chvíli. Lepší by nejspíš bylo, kdybych ponořil hlavu do vody, ale to se mi zas nechce. Je poměrně chladno a mě už tak je docela zima. Oblečení mám špinavé po lezení v jeskyních a někde i roztrhané. Vstanu, když uhasím žízeň, utřu si mokré ruce do sebe a rozhlédnu se kolem sebe. Nevím, kde jsem, a nevím, jak najdu něco k jídlu. Ještě by měli růst nějaké plody lesa, jako jsou maliny a borůvky. Tak snad něco najdu. Ušklíbnu se a pustím se do hledání. Borůvčí najdu docela snadno, ale je obrané. Povzdechnu si a hledám dál. Po několika minutách narazím na nějaký keř porostlí modrými bobulkami. Nejspíš to budou také borůvky. Pár si jich nasbírám a už se chystám je ochutnat, když mi někdo chytí ruku. Podívám se na toho dotyčného a zamrkám.

Přede mnou stojí nádherný muž. Dlouhé černé vlasy mu povlávají ve větru. Upřeně se na mě dívá zelenýma očima se šikmou zorničkou, jako mají kočky. Polknu. Takové oči mají jen čarodějové. Tak to padá otázka, kde se tu vzal. Zatímco já jsem menší s hnědými vlasy krátce střiženými a očima modro-šedo zelenýma. On je větší. Pod pláštěm nerozeznám, jestli je hubený nebo ne, ale na mě mé věci teď dost přiléhají, takže je jasně vidět má vypracovaná postava.

„Tohle nejez, nebo se snad chceš zabít?“ Pozvedne obočí. Pustím bobulky.

„Vypadalo to jako borůvky.“ Pokrčím rameny. Stále mi drží ruku a prohlíží si mě v dohasínajícím slunečním světle.

„Copak tu pohledáváte, princi?“ Položí mi otázku a já zamrkám. Jak to, že mě zná? Nikdy jsem se s ním nesetkal a v téhle zemi jsem poprvé. Nebo snad ne? Dobu do třinácti let si nějak nepamatuji.

„Odkud mě znáte?“ Pozvednu pro změnu obočí já.

„Vaše podoba je rozvěšena po všech vesnicích, hledají Vás tedy urputně.“ Osvětlí mi záhadu a konečně mi pustí ruku. Povzdechnu si a prohrábnu si krátké vlasy. Co teď budu dělat? Bezradně se rozhlédnu kolem sebe. Čaroděj mě stále pozoruje.

„Proč jste utekl?“ Pokrčím ramenem.

„Protože tu vaší princeznu nechci.“ Pozvedne obočí.

„Útěkem ale nic nespravíte a ještě na Vás budou pořád hon.“ Rozhodím ruce.

„A co mám dělat?!“ Zařvu vztekle.

„Když jsem to otci říkal, tak to jen smetl ze stolu. Snažil jsem se argumentovat, čím se dalo, ale to, že ženskou nechci, ho vůbec nezajímá!“ Začnu přecházet před čarodějem a všechna frustrace ve mně nahromaděná se dere ven. Právě si tu vylívám srdce cizímu čarodějovi. Větší blbost jsem udělat nemohl. Popadne mě za ruku a tím mě zastaví.

„Tak princátko je na muže.“ Zavrní, přitáhne si mě k sobě a jednou rukou obejme kolem pasu. Šokovaně se na něj dívám neschopen jakéhokoliv slova nebo pohybu. Uculí se a přiblíží své rty k těm mým. Vědom si toho, že jakmile mě políbí čaroděj, budu s ním svázaný, se začnu zmítat.

„Pusť mě! Okamžitě mě pusť!“ Poplašeně křičím. Jen se zasměje a přenese nás zřejmě do jeho příbytku. Tam mě pustí.

„Nikdo neví, kde jsi. A já si dám moc dobrý pozor, aby to nikdo nezjistil, princátko. Budeš můj, ale počkám si, až za mnou přijdeš sám a dobrovolně.“ Zavrní, nechá mě stát uprostřed kruhové místnosti a odejde do jedněch dveří, které jsou všude kolem mě. Dívám se za ním s vytřeštěnýma očima. No tak to jsem se dostal do pořádné šlamastyky. Po chvíli si povzdechnu a vyzkouším jedny dveře. Za nimi je knihovna snad ještě větší, než je na mém rodném hradě. Zase dveře zavřu a vyzkouším jiné. Hledám koupelnu, abych se primárně umyl. Zrovna se trefím do nějaké ložnice. Pozvednu obočí a prohlédnu si místnost. Je vkusně zařízená. Dominuje jí obrovská postel a jedna skříň přes celou stěnu. Víc tam toho není. Taková se mi také líbí. Pousměju se, zavřu dveře a vyzkouším další. Konečně se trefím do koupelny. Vejdu dovnitř a s úsměvem se svléknu. S rozkoší si dám sprchu a ještě si trochu operu oblečení. Sice to žádná sláva není, ale stejně si ho navléknu. Vyjdu z koupelny a vyzkouším poslední dveře, které tu jsou. Otevře se mi pohled do kuchyně spojené s obývákem. Oddechnu si a vejdu dovnitř. V kuchyni si ukrojím krajíc chleba a namažu ho máslem. Neumím vařit a zkoušet to nebudu. Jen bych to tu podpálil nebo něco takového. Upřímně, už ukrojit chleba bez zranění, je úspěch. Uklidím po sobě a s krajícem se posadím do křesla, které tu je. Sním ho a uvelebený v křesle po chvíli usnu. Probudí mě čaroděj. Rozespale se na něj podívám.

„Pojď si lehnout do postele. Jedl jsi?“ Kývnu.

„Jo, chleba.“ Zamručím ospale. Pozvedne obočí.

"V troubě je kuře.“ Chvíli se na něj dívám dost zmateně.

„A jak taková trouba vypadá?“ Vypadne ze mě inteligentně. Zasměje se.

„Zítra ti to ukážu, pojď spát.“ Povzdechnu si a vstanu. Nohy mě ale odmítají nést a podlomí se mi. Okamžitě mě zachytí.

„Nejsi zvyklí na takovou námahu, že?“ Zavrtím hlavou.

„Jsem, trénuju s mečem, přece.“ Odseknu.

„Ano, ale útěk je jiná forma zátěže.“ Osvětlí mi a v náručí mě vezme do té ohromně velké postele, na kterou jsem narazil při hledání koupelny. Nechám se položit a čaroděj mě začne svlékat. Začnu se poplašeně bránit.

„Uklidni se, v těch špinavých věcech mi do postele nepůjdeš.“ Zavrčí. Polknu, ale přestanu se bránit a nechám se svléct. Jakmile mě svlékne, chvíli si mě obdivně prohlíží. Rychle si zakryji přirození. Jen se uchichtne a hodí mi jen kalhoty od pyžama. Rychle si je navléknu a zalezu si pod peřinu. Čaroděj vezme mé věci a odnese je pryč. Po chvíli se vrátí s vlhkými vlasy a jen v kalhotách od pyžama. Polknu. Je hubený, ale není na něm ani gram tuku. Zaleze si ke mně do postele. Vytřeštím na něj oči.

„Co tu děláš?!“ Uculí se na mě.

„Tohle je jediná postel v mém domě a ne, na gauči se spát nedá.“ Odtuší. Okamžitě vyskočím z postele. Nejspíš to předpokládal, protože mě pohotově stáhne zpátky, vmanévruje do své náruče a drží dost pevně. Kousnu se do rtu.

„Spi. Jsi unavený a já také.“ Zabručí mi do ucha. Jak mám sakra spát s tak sexy čarodějem po boku? Zakňučím v duchu. Dřív nebo později mu podlehnu a to bude pak doma mela. Povzdechnu si.

„Jak se jmenuješ?“ Zašeptám.

„Jsem Darkon.“ Odpoví mi zřejmě už v polospánku. Vytřeštím oči do tmy. Unesl mě dračí čaroděj a ten nejmocnější ze všech! Celou noc spím jen napůl nebo vůbec. Jsem napjatý a hlavou se mi honí čím dál tím víc absurdnějších myšlenek. Také vždycky nadskočím nad každým zvukem. Takže není divu, když druhý den ráno vypadám jako orangutan s obrovskýma kruhama kolem očí. Když mě uvidí Darkon, tak pozvedne obočí.

„Ty jsi nespal?“ Zavrtím hlavou.

„Nemohl jsem usnout.“ Zašeptám.

„Tak si ještě lehni, jídlo ti nechám na sektorce pod poklopem.“ Pohladí mě po tváři. Kývnu a zalezu si zpátky do postele. Zpod přivřených víček se dívám na to, jak se obléká a pak odchází. Usnu v momentě, kdy se zavřou dveře.

Jsem tu už skoro dva týdny a tak nějak všechno zaběhlo do stereotypu. Celý den ho nevidím. Vždycky přijde až k večeři, kterou sám uvaří. Po dvou dnech se přestal snažit mě něco naučit, protože jsme oba uznali, že to nemá smysl. Buď jsem všechno spálil, nebo to bylo tak nepoživatelné, že jsme to museli vyhodit. Celé dny se tedy flákám buď v obýváku, nebo v knihovně a čtu si. Nic jiného se tu dělat nedá a ven mě nepustí. Nejhorší je, že mu začínám podléhat. Těším se na jeho objetí před spaním. Na jeho doteky. Nikdy sice nezašel dál a ani mě nepolíbil, ale mé tělo na něj reaguje až s bolestivou touhou. Jsem bezradný. Co mám dělat? Vzít si dědičku království, jak požaduje otec, nebo podlehnout svému tělu a srdci a vzít si nejmocnějšího čaroděje světa? Vstanu z křesla, kam jsem si sedl ke knize, a začnu přecházet po místnosti. Žena nebo muž? Jakmile si vzpomenu na jeho ruce, okamžitě se ve mně probudí až bolestná touha po jeho blízkosti. Tiše zakňučím, znovu si sednu do křesla a dám hlavu do dlaní. Toužím nejen po jeho blízkosti, ale i po jeho dotecích. Jakmile si vybavím jeho dotyk, můj penis okamžitě zareaguje a vzruším se. Kousnu se do rtu a podívám se ke dveřím. Ještě tak dvě hodiny než přijde. Opřu se pohodlněji do křesla, rozepnu si kalhoty a sevřu v ruce svou chloubu. Vzdychnu, a zatímco si ho zpracovávám, myslím na Darkona. Na jeho dlouhé prsty. Jaké by to asi bylo, kdyby mi jimi objal penis a hladil ho. Zasténám náhlím přívalem rozkoše. Najednou mám neodbytný pocit, že musím otevřít oči, které jsem soustředěním zavřel.

Stojí naproti mně v celé své kráse a zvědavě mě pozoruje. Ztěžka polknu. Uculí se, přejde ke mně a nahne se k mým ústům.

„Na co myslíš?“ Zašeptá a svými prsty skutečně obejme můj penis. Zasténám.

„Hm….musíš myslet na něco zvlášť vzrušujícího, že jsi tak tvrdý.“ Znovu zašeptá. Ten hlas je tak smyslný až mě to dohání k šílenství. Zalapám po dechu a znovu zasténám.

„Ó ano, chceš, abych tě udělal?“ Souhlasně zasténám.

„Ano, prosím.“ Uculí se.

„Tak ty už prosíš, hm.“ Zavrní a začne můj penis zpracovávat. Sténám a prohýbám se v zádech, abych se nějak vyrovnal s tou rozkoší. Po chvíli mě přivede k vrcholu. Opřu se do křesla, zavřu oči a oddechuju.

„To bylo docela rychlé.“ Ohodnotí to. Otevřu oči a podívám se na něj. Usměje se na mě, pohledem se ujistí, že ho pozoruju a zvedne ruku ke svým rtům a olízne si ji. Tu ruku, kterou jsem mu potřísnil svým spermatem. Zalapám po vzduchu, jak mnou projede nová vlna vzrušení. Přejede mě pohledem, až znovu zalapám po dechu. Jasně vidím, že se zastavil na mém penisu a dívá se, jak se probouzí opět k životu. Uculí se a vrátí se pohledem zpět k mým očím. Zaseknu se v těch jeho a cítím, jak mu podléhám. Podléhám jeho touze vzít si mě. Natáhne ke mně ruku a já se dívám, jak pozvedám tu svou a vkládám ji do té jeho. U všech svatých, co to dělám? Nejsem absolutně schopný kontrolovat to. Darkon mě za ruku vytáhne na nohy a přitáhne k sobě. Nechám se a instinktivně ho obejmu kolem krku. Opřu si čelo o jeho hruď. Nechá mě a pohladí mě po zádech.

„Proč?“ Zašeptám jedno jediné slovo. Cítím, jak se pousmál.

„Vím, že si to nepamatuješ, ale jednou jsme se setkali. Bylo ti dvanáct nebo třináct. Zatoulal ses do lesů pod hradem. Tvůj otec mě zavolal, abych tě našel. Tvrdil, že mi dá cokoliv, o co si řeknu. Kývl jsem tedy na to. Hledal jsem tě dvě noci, než jsem na tebe narazil v jedné jeskyni. Plakal si a byl si dost vystrašený. Trvalo mi dvě hodiny, než jsem tě uklidnil. Objal jsem tě a ty ses ke mně přitiskl. Pohladil jsem tě po zádech a tys vzhlédl a pak mě políbil. Nevím, co tě to napadlo.“ Zalapám po dechu. Cože?!

„Vyspali jsme se spolu?“ Zasměje se.

„Copak vypadám, že jsem na děti? Jasně, že ne, jen si mě políbil. Když jsme se vrátili, tvůj otec řádil jak pominutý. Zvlášť, když jsem požadoval tebe a argumentoval spojením. Byl nepříčetný, tak jsem se stáhl a čekal na příhodný okamžik. Dost si mi to ulehčil. Myslel jsem, že budu muset vtrhnout na tu svatbu a překazit to.“ Zabručí. Podívám se na něj dost vytřeštěně.

„Já tě políbil?“ Kývne a pohladí mě po tváři. Usměju se dost šibalsky a pak si ukradnu jeho rty. Překvapeně vydechne, ale k polibku se připojí. Ani nezaregistruju, že mi stáhl kalhoty a vmanévroval mě na pohovku. Zjistím to, až když mě na ní položí. Odtáhnu se od jeho sladkých úst a vzdychnu. Pousměje se a svlékne mi zbytek oblečení. Nijak se nebráním a svléknu ho také. Nechá se a ústy začne zkoumat mé tělo. Sténám a pod náporem vzrušení se prohýbám. Ani nevnímám, že do mě strčil prst. Všimnu si toho, až když jsou ve mně dva a začne mě roztahovat. Zasténám a s obavou se na něj podívám. Skloní se ke mně a políbí. Oplatím mu polibek.

„Budeš opatrný?“ Zašeptám. Přikývne, a když si je jistý, že jsem dostatečně připravený, nalehne na mě a začne do mě pronikat. Zasténám bolestí a prohnu se. Ani mi nedá chvíli, abych se s tou bolestí vyrovnal, a pronikne do mě celý. Vykřiknu bolestí, zatnu mu nehty do paží a prohnu se.

„Pšš, už to bude v pořádku.“ Vydechne.

„Bolí to.“ Zašeptám téměř zlomeně. Jako odpověď mě pohladí a začne mě líbat a hladit. Po chvíli začnu sténat. Zavrní a pohne se ve mně. Znovu zasténám a vyjdu mu vstříc. Pomiluje mě s takovou láskou a tak něžně, až tu jeho lásku doslova cítím v každé buňce svého těla. Vyvrcholíme společně a Darkon ze mě pak vyjde. Lehne si ke mně. Otočím se k němu a přitulím. Obejme mě a políbí. Oplatím mu polibek.

„Udělal jsem to, protože jsem věděl, že můžu být jen s tebou.“ Potichu zašeptám.

„O čem to mluvíš? Ty jsi snad jasnovidec?“ Zasměju se.

„Ne, to nejsem, ale byl jsem u jedné cikánky.“ Přiznám. Povzdechne si.

„Ti, kdyby jednou drželi jazyk za zuby, tak udělají nejlíp.“ Uchichtnu se a zavřu oči.

„Proč si vlastně přišel tak brzy?“

„Protože jsem tě chtěl dneska svést.“ Zabručí.

„Moc ti to práce nedalo.“ Uchichtnu se. Také se zasměje.

„Zítra se vrátíme na hrad.“ Otevřu oči, opřu se o loket a podívám se na něj.

„To nemyslíš vážně. Táta nás zabije.“ Pozvedne obočí.

„Ne, nezabije.“ Povzdechnu si.

„No, dobře.“ Znovu se k němu přitulím a spokojeně usnu.

Probudím se v ložnici a zmateně se posadím.

„Copak se děje, zlato?“ Ozve se vedle mě rozespale Darkon.

„Jak jsem se ocitl v ložnici?“ Zmateně. Uchichtne se.

„Přenesl jsem tě. Krásně ses ke mně tulil.“ Zavrní. Zrůžovím a vypláznu na něj jazyk.

„Kdy chceš jet?“ Povzdechne si a posadí se.

„Po snídani.“ Zabručí a políbí mě. Oplatím mu polibek.

„Jinak dobré ráno, Richarde.“ Zašeptá mi do rtů. Zavrním.

„Dobré ráno.“ Usměju se na něj, vstanu a obléknu se. Povzdechne si a také vyleze z postele.

„Na to, že jsi tam včera moc jet nechtěl, se teď nějak ženeš.“ Nespokojeně se na mě podívá.

„Už to chci mít za sebou.“ Vysvětlím. Kývne a odejde do kuchyně udělat snídani. Po chvíli ho tam následuju a posadím se ke stolu. Darkon dá jídlo na stůl a tak začnu po dobré chuti pomalu jíst. Darkon jí ještě pomaleji než já a natahuje to, jak jen může. Stejně dojdeme k té chvíli, kdy mě v kruhové místnosti obejme a přenese k hradu, kde je otec. Kupodivu je to náš hrad v zemi Lva. Polknu a podívám se na Darkona. Povzbudivě se na mě podívá a stiskne mi ruku. Také mu ji stisknu, pak ji ale pustím a vydám se do hradu. Už u brány na mě stráž vytřeští oči a spustí poplach. Nijak si toho nevšímám a vejdu do hradu. Jakmile překročím práh, okamžitě se na mě vyřítí můj otec. Nejdřív mě sevře v nářuči a pak se odtáhne a dá mi pořádnou facku.

„Co sis jako myslel?!“ Zařve vztekle. Další rána už nepřijde a já tedy otevřu oči, které jsem zavřel ve chvíli, kdy mě poprvé uhodil.

„To by stačilo, králi.“ Zavrčí Darkon až všem v okolí zamrzne krev v žilách. Otec polkne a kývne. Darkon mu tedy pustí ruku.

„Musíme si promluvit a nejlepší to bude u Vás v pracovně.“ Klidně doporučí. Otec přikývne a odvede nás tam. V pracovně se posadí za stůl a podívá se s přivřenýma očima na Darkona.

„Co to má znamenat, proč jsi s mým synem?“ Zasyčí.

„Jasně jsem ti řekl, že se k němu už nikdy nepřiblížíš!“ Zamračím se na otce.

„Dost, otče. Můj život je pořád můj život a s Darkonem chci zůstat. Teď už vlastně musím, protože jsme spojeni.“ Odtuším. Zavrčí.

„Ne! Dokud budeš pod mou střechou, tak si vezmeš ženu!“ Klidně se na něj podívám.

„V tom případě se stěhuji k Darkonovi.“ Sejmu ho. Otec zalapá po dechu a chvíli se na nás dívá. Pak si povzdechne.

„Dobře, už jste spolu spali?“ Zrudnu jako právě zralá jahoda a zalapám po dechu.

„Tati!“ Pohoršeně se na něj podívám. Zvedne v obraně ruce.

„Zeptat jsem se musel. Kdybyste to neudělali, tak byste měli dost velké problémy se šlechtou a dalo by se to vaše spojení zrušit.“ Zmateně se na něj podívám.

„Cože? Proč jsme jeli do vedlejší země?“ Uculí se na mě.

„Protože tam byl Darkon, to dá rozum.“ Vstane, plácne mě po rameni a odejde. S Darkonem se na sebe podíváme a pak ho odvedu k sobě do pokoje. Prohlédne si mé komnaty, které jsou sice luxusně, ale zato hodně přeplácaně zařízené. Zatím přejdu k oknu a zadívám se na les, který mám moc rád. Darkon po chvíli přejde ke mně a zezadu mě obejme. Opřu se o něj a s úsměvem se dívám z okna. Tenhle útěk se opravdu vydařil.