Můj svět fantazie

Mlčky stojím se sklenkou šampaňského u zdi a rozhlížím se. Jsem na Vánočním charitativním plese. Dost se nudím, když v tom spatřím toho nejhezčího muže, co jsem kdy viděl. No muže, spíš je to ještě chlapec. Může mu být tak sedmnáct nebo osmnáct. Mě samotnému už táhne na třicet. Chlapec je o půl hlavy menší než já, štíhlé vysportované postavy. Zatímco já jsem o trochu robustnější, ale svaly mám vypracované z bojových umění. Dlouhé černé vlasy mi spadají do půli zad. Na temeni je mám svázané sponou s drakem, rodinné dědictví. V pohledném obličeji mám bouřkově šedé oči, trochu větší nos, ale nic hrozného, a úzké rty. Zatímco jemu delší hnědé vlasy spadají do tváře a do uličnických čokoládových očí. Krásný obličej bez jediné vady a ty rty. Tak šťavnaté plné rty jsem viděl jen u žen. Trochu zasněně se usměju. V mých představách jde přímo ke mně a přímo v tomhle sálu mě přitiskne na zeď. Políbí mě tak dravě a chtivě až tiše zasténám. Okamžitě se proberu a hodím do sebe zbytek sektu. Je čas jít domů. Stejně jsem se tu moc nebavil. Každého by otrávilo, kdyby vám lezli do zadku a podbízeli se.

„Tady jste, Lorde.“ Přijde ke mně jeden z těch patolízalů. S nevolí se na něj podívám.

„Omlouvám se, že jsem Vás tak přepadl. Rád bych Vám představil svého syna.“ Usměje se na mě. Pozvednu obočí a podívám se na chlapce kousek za ním.

Na chvíli strnu, za ním je totiž ten mladý muž, co mě tak zaujal. Mávnu tedy rukou, že může pokračovat. Znovu se usměje.

„Tohle je Erik, můj syn. Vystudoval teď střední ekonomickou a moc ho baví programování.“ Představí mi ho. Prohlédnu si ho od shora dolů a naopak. On udělá to samé. Nahnu hlavu na stranu.

„Eriku, tohle je lord Hano Saikovský.“ Představí mě svému synovi. Ten pozvedne obočí a s nově nabytým zájmem se na mě dívá.

„Máte obrovskou firmu zaměřenou na zabezpečení počítačů.“ Promluví melodickým hlasem.

„Ano.“ Kývnu. Tak hoch si o mě něco našel. Když vidí, že se k tomu dál nevyjadřuji, omluví se a odejde za někým stejně mladým, jako je on sám. Dívám se za ním. To, jak pohupuje vypracovaným pozadím, by jednoho dostalo do varu. Jeho otec si mě prohlédne a odkašle si.

„Líbí se Vám, že?“ Pozvednu obočí a otočím se na něj.

„Prosím?“

„Můj syn se Vám líbí. Chtěl byste ho?“ Šokuje mě dost nepřístojnou otázkou.

„Nechápu, o čem to mluvíte.“ Odtuším mrazivě, když se vzpamatuju. Ušklíbne se.

„Také se mu líbíte, lorde. Nabízím Vám jednu noc s mým synem.“ Položím skleničku na nejbližší stůl a otočím se na něj.

„Proč to děláte?“ Prohlížím si ho.

„Nic nedělám. Vy se líbíte jemu a on Vám, lorde. Za milion ho můžete mít.“ Přiblíží se ke mně a konec mi zašeptá do ucha. Poodstoupím od něj a přivřu oči.

„To je dost nemístný žert.“ Upozorním ho. Zavrtí hlavou.

„To není žert. Pokud máte zájem.“ Podá mi navštívenku i s číslem účtu.

„Půlku před nocí a druhou po ní.“ Informuje mě. Vezmu si ji a mlčky na ni chvíli koukám.

„Kolik jste mu takhle dohodil známostí?“ Zvednu svůj pohled k tomu patolízalovi. Usměje se.

„Vy jste první. Teď mě to napadlo.“ Zavrní.

„Dobrou noc, lorde.“ Ukloní se mi a odejde. Trochu otřeseně dojdu do šatny, vyzvednu si svůj kabát a vyjdu z budovy státní opery, kde se ples konal. Už na mě čeká má limuzína a tak do ní nasednu.

„Kam to bude, pane?“ Ozve se řidič.

„Domů, Simone.“ Unaveně si povolím kravatu a opřu se. Limuzína se hladce rozjede. Zavřu oči a přehrávám si celý ten rozhovor. Milion za noc s tak nádherným chlapcem. Je sice o téměř jedenáct let mladší, ale proč ne. Ani jsem si nevšiml, že by po mě pokukoval, ale to nevadí. Po chvíli dalšího přemítání a přemýšlení o kladech a protikladech se rozhodnu. Vytáhnu svůj telefon a pošlu půl milionu tomu chlapovi. Do poznámky uvedu, že je to platba za jeho syna a s datem naší noci. Datum dám samozřejmě na zítra. Pozítří jsou už Vánoce a tuhle noc bych ho nechtěl odtrhnout od rodiny. Telefon vrátím zpátky do kapsy a teď už poklidně se dívám na ubíhající krajinu za oknem limuzíny. Limuzína po téměř půl hodině dorazí na mé panství. Zastaví u hlavního vchodu. Počkám, až mi otevřou dveře a vystoupím. Poděkuju Simonovi a jdu si lehnout. Ten se mi ukloní a s limuzínou odjede do garáže. Ve svých komnatách se odstrojím, dám si horkou sprchu a nahý si lehnu do postele. To, že jsem na muže, ví snad každý. Netajím se tím. Ale tohle je poprvé, kdy mi někdo za peníze nabídl svého vlastního syna. Imaginárně nad tím pokrčím rameny a snažím se usnout.

Po několika marných pokusech to vzdám. Vstanu tak, jak jsem, tedy nahý a odejdu do svého tajného pokoje. Je to pokoj s obrovskou postelí, která zaplňuje téměř polovinu pokoje, a různými sexuálními hračkami. Samozřejmostí jsou protihlukové výztuže. Vytáhnu si jich pár a natáhnu se na postel. Zapnu si vibrátor a bez přípravy si ho strčím do své dírky. Zasténám, jak mě zaplaví vzrušení. Na penis si umístím vibrační kroužek, který zároveň brání ve vyvrcholení. Začnu vibrátorem ve mně pohybovat a sténám. Ve chvíli, kdy mám vyvrcholit, mě zaplaví bolest. No ano, kroužek tomu zabránil. Trochu mě to ochromí, ale přesto vibrátor dám na vyšší obrátky a prohýbám se, abych se nějak vyrovnal s tou slastí. Kroužek si strhnu o několik chvil později a vyvrcholím. Udýchaně uklidím hračky a odejdu do své ložnice si lehnout. Tentokrát usnu hned.

Brzy dopoledne mě probudí telefon. Hmátnu po něm a vyzvednu si smsku. Stojí tam jediné: platba přijata a čas, kdy má mé auto vyzvednout chlapce. Usměju se, zavřu telefon a znovu se na chvíli zachumlám do deky. Vylezu až těsně před obědem, obléknu se a jdu do jídelny.

„Dobré poledne, pane.“ Ukloní se mi kuchařka.

„Dobré poledne, k večeři prostři pro dva, budu mít hosta.“ Oznámím jí. Jen se ukloní a donese mi oběd. Posadím se na své obvyklé místo, poděkuju jí a najím se. Pak se vydám na čerstvý vzduch.

„Marto, ať za mnou přijde Simon.“ Podívám se na služku, která mě míjí a míří k mé ložnici tam uklidit.

„Jistě, pane.“ Ukloní se, dá pomůcky na čistění na schod a odběhne pro Simona. Zatím dojdu na terasu a posadím se. Simon přiběhne po chvíli.

„Přejete si, pane?“

„Ano, k večeru pojedeš normálním autem na tuhle adresu.“ Podám mu ji.

„Musíš tam být v půl šesté. Vyzvedneš mladého muže. Bude na tebe čekat.“ Klidně mu předám instrukce. Vezme si adresu domu a ukloní se.

„Jak si přejete, pane.“ Kývnu, že může jít. Simon odejde a já se chvíli kochám pohledem na zahradu, kterou mám moc rád. Nakonec se odeberu zpět do zámku do své pracovny. Musím vyřídit ještě pár záležitostí. Z práce mě vytrhne až zaklepání na dveře.

„Dále.“ Křiknu. Vejde Simon a ukloní se.

„Pane, bude půl páté, vyjíždím tedy.“ Podívám se překvapeně na hodinky.

„Jistě, jeď, já se jdu připravit. Děkuji za upozornění.“ Usměje se na mě a s úklonou odejde. Já uklidím papíry, zamknu pracovnu a jdu do své ložnice. Dám si horkou koupel a obléknu se do jednoho z mých lepších obleků. Z tajného pokoje si přinesu pár hraček, ale důkladně je skryju, aby na první pohled nic nepoznal. Pak jdu čekat do salónku. Přitom si naleji lehké víno. Simon ho přivede přesně na šestou. Vstanu, když vejdou.

„Dobrý večer.“ Pozdraví mě nepříliš nadšeně.

„Dobrý večer.“ Oplatím mu pozdrav.

„Půjdeme?“ Položím skleničku na stůl. Vidím, jak úplně strnul. Usměju se na něj.

„Uklidni se, jen předáš svou tašku služce, odnese ji do tvých komnat, jdeme na večeři.“ Objasním mu to. Ulevilo se mu a s kývnutím mě následuje.

„Marto, odnes prosím chlapcovi věci do komnat, které si připravila.“ Zavolám na služku, která jde po schodech dolů. Okamžitě k nám doběhne a vezme si jeho tašku. Erik se trochu ošije, ale následuje mě do jídelny, kde už je prostřeno. Usadím ho po své levici a posadím se do čela. Rozhlédne se kolem sebe.

„Je to tu obrovské. Žijete tu sám?“ Poděkuju kuchařce, když nám nandá polévku.

„Ano, je tu jen Marta, služebná, Simon, můj řidič a ochránce v jednom, kuchařka a zahradník.“ Odpovím mu klidně. Chvíli jíme mlčky.

„Proč?“ Podívá se na mě při hlavním chodu. Pozvednu obočí.

„Proč co?“ Zamračí se na mě.

„Vy víte, co mám na mysli. Proč jste to udělal!“ Usměju se na něj.

„A proč ne?“ Odložím příbor.

„Jsi mladý, krásný a atraktivní. Zaujal si mě na první pohled.“ Vyskočí ze židle a vztekle se na mě dívá.

„Otčím tohle neudělal poprvé, ale poprvé mu na to někdo skočil! Nejsem prodejná děvka! To, že mám rád muže, neznamená, že půjdu s každým!“ Rozkřičí se na mě. Klidně se na něj dívám. To ho snad rozzuří ještě víc. Najednou mě popadne za sako a chce si mě přitáhnout k sobě, ale jsem těžší, než se zdá. Spíš na mě spadne. Využiju toho a obejmu ho kolem pasu. Zalapá po dechu a chce ode mě odskočit, ale nedovolím mu to. Pohladím ho po tváři.

„Jen tahle noc, pak si volný.“ Zašeptám mu do rtů a políbím ho. Cítím, jak úplně strnul. Když se vzpamatuje, pokusí se mě odstrčit. Pustím ho tedy. Udýchaně se narovná a podívá se na mě.

„Vezmu si své věci a odcházím. Ty prachy si vezmete zpátky.“ Klidně se na něj dívám.

„Nemyslím si.“ Pozvedne obočí.

„O čem to mluvíte?“ Pousměju se a vstanu.

„Nemyslím si, že odtud teď odejdeš. Příliš tě přitahuju.“ Přitáhnu si ho zpátky do své náruče.

„Ne.“ Zašeptá, ale nepokusí se ode mě odtáhnout. Pohladím ho po tváři a palcem přejedu po jeho rtech. Přivře oči, pootevře je a tiše zasténá. Ten zvuk mě vzruší.

„Jen tahle noc, Eriku.“ Zašeptám. Po chvíli kývne.

„Dobře.“ Souhlasí nakonec. Vezmu ho za ruku a odvedu do své ložnice. Nenechám ho, aby si to zas rozmyslel. V ložnici ho začnu líbat a pomalu svlékat. Nechá se a po chvíli mě začne také svlékat. Když už jsme nazí, položím ho na postel a polibky se přesunu na jeho tělo. Po chvíli začne sténat a nabízet se mým dotekům. Polibky sjedu až na jeho vztyčený penis a pohltím ho do úst. Vykřikne a zaplete si prsty do mých vlasů. Nechám ho a rukou zajedu pod polštář, kde mám lubrikant. Okamžitě jednou rukou odšroubuju víčko a vymáčknu si část na prsty. Přesunu prsty k jeho zadečku, a zatímco, zpracovávám jeho penis ústy, ho začnu připravovat na svůj vpád. Ani si toho nevšimne. Sténá a podle intenzity poznám, že se už blíží k vrcholu. Pustím jeho penis z úst a surově mu zacpu močovou trubici. Spolehlivě mu tak zabráním vyvrcholit. Než se vzpamatuje, opatrně do něj proniknu. Jakmile jsem v něm až po kořen, přestanu se hýbat. Erik oddechuje a vzpamatovává se z neuskutečněného orgasmu. Sehnu se k němu a začnu ho líbat. Oplácí mi polibky. Po chvíli to už nevydržím a pohnu se. Jeho slastný sten mě vzruší ještě víc. Zasténám a pohybuju se v něm až na doraz. Sténá a vychází mi vstříc. Vyvrcholíme společně a já se svalím na něj.

Erik mě obejme kolem krku a polibky ho začne zasypávat. Tiše zasténám.

„Eriku.“ Zašeptám. Jemně mi prohrábne dlouhé vlasy.

„Prosím, chci se milovat celou noc.“ Zašeptá mi do ucha. Usměju se na něj a políbím ho na rty.

„Však budeme.“ Zavrním. Vyjdu z něj a vytáhnu několik hraček, které jsem vzal ze svého tajného pokoje. Koukne se na ně a kousne se do rtu. Přejdu k němu a jednu ruku mu přivážu k posteli. Vyhoupnu se obkročmo na jeho hruď a přivážu mu i druhou ruku. Je k zulíbání s tím jeho vyplašeným pohledem.

„Budu opatrný, zlato. Bude se ti to líbit.“ Zašeptám mu do rtů a začnu si hrát. Pomilujeme se ještě několikrát, než unaveně odpadne. Ošetřím mu zadeček a pak si zalezu k němu do postele. Ve spánku se ke mně přitulí. Pohladím ho po tváři a chvíli ho pozoruju, než také usnu.

Probudím se na mě dost brzy. Erik ještě stále spí. Opatrně se vymotám zpod něho, dám si horkou sprchu a pošlu peníze. Přijde mi zpráva, že byly peníze přijaty a že má do hodiny řidič přivést Erika. Jen si povzdechnu a začnu ho jemně budit. Zavrní a otevře rozespale oči. Pohladím ho po tváři.

„Zlato, vstávej, po snídani musíš jet.“ Okamžitě se zatváří, jako kdyby ho polila studená voda, a odtáhne se od mé ruky.

„Jistě, můžu se osprchovat?“ Špitne s podivným pohledem v očích. Kývnu a ukážu mu, kde je koupelna. Vezme si nějaké věci z tašky a odejde do koupelny. Doobleču se a posadím se na postel. Prohrábnu si vlasy. Zjistil jsem, že jsem se do něj nejspíš zamiloval. Jenže dohoda zněla jen jedna noc. Netušil jsem, že mě naprosto a neodvratně zničí. Nechci ho nechat jít, ale musím. Seberu se, než vyjde z koupelny. Jeho červené oči svědčí o tom, že plakal. Otočím se od něj, ač bych ho nejradši schoval ve své náruči a chránil před celým světem. Bez jediného slova vyjdu z ložnice. Následuje mě i se svou taškou. Kývnu na Simona, který je v hale.

„Dobré ráno, pane.“ Ukloní se mi.

„Dobré ráno, po snídani ho odvezeš.“ Oznámím mu. Simon přikývne.

„Jak si přejete, pane.“ Bez dalšího slova se otočím a odejdu do jídelny. Erik mě následuje. Posadí se na to samé místo. Mlčky mu sám naleju čaj, který si přeje. Sobě si naleju kávu a v tichu se nasnídáme. Erik pak vstane. Chvíli postává u mě, než se sehne a políbí mě na tvář. Pak se otočí a odejde. Odložím hrnek s nedopitou kávou a jdu za nimi. Z terasy se pak dívám, jak nastupuje do auta a Simon ho odváží pryč ode mě. Z oka mi vyklouzne jedna jediná slza. Jakmile mi auto zmizí z dohledu, odejdu do své pracovny. Jen tam tak sedím za stolem a spíš popíjím jeden panák whisky za druhým, než abych pracoval. Ne, nemrzí mě ten milion, ale to, že jsem ho ztratil. Zamiloval jsem se za jediný večer a ztratil ho. Zoufale si prohrábnu vlasy. Do hodiny se vrátí Simon. Vím to, protože jsem slyšel přijíždět auto. Oběd vynechám úplně a z večeře sním jen dvě sousta, než to odstrčím. Nemám vůbec na nic chuť. Odejdu do své ložnice a zastavím se na prahu. Znovu se mi spustí slzy a já se složí na posteli tam, kde spal Erik. Nakonec se propláču do spánku.

Druhý den se probudím s ohromnou bolestí hlavy. V koupelně si dám sprchu, spolknu prášek a jdu pomalu na snídani. Cestou si všimnu, že se služebné činili a celý zámek svátečně vyzdobili. Dojdu do jídelny. Posadím se ke stolu a jen si naleju kávu. Pomalu upíjím a přitom přemýšlím, co budu dělat. V tom přijde Marta a ukloní se mi.

„Dobré ráno, pane.“

„Dobré ráno, Marto, ty jsi ještě tady?“ Odpovím ji. Překvapeně se na mě podívá.

„No já…“ Zakoktá se.

„O štědrý den tu zůstává jen Simon, protože nemá kam jít.“ Upozorním ji. Její oči se rozzáří a ukloní se mi.

„Omlouvám se, pane. Už tu nejsem.“ Usměje se a zmizí. Zavrtím hlavou, z jídla si jen uždibnu a tentokrát se zašiju do knihovny. Strávím tam celý den, i když se na nic nemůžu soustředit. Pořád mám před sebou Erika a to, jak pode mnou sténal. Dám knihu na stůl a schovám tvář do dlaní.

„Zamiloval jste se do něj, že?“ Překvapeně zvednu hlavu a podívám se na Simona. Dívá se na mě s pochopením. Kývnu.

„Jo, nejhorší je, že ho už nikdy neuvidím.“ Zašeptám. Záhadně se na mě usměje.

„Nikdy neříkejte nikdy, lorde. Mimochodem opravdu to byl dost blbý nápad.“ Do hlasu se mu vloudí káravý tón. Lehce pokrčím rameny.

„Myslel jsem, že to bude jen chvilkové rozptýlení.“ Přiznám mu. Poplácá mě po zádech.

„Nikdy jste tohle nedělal. Za své milence jste nikdy neplatil, proč on?“ Zeptá se mě. Znovu skloním hlavu a zadívám se na své ruce.

„Zaujal mě hned na první pohled a pak přišel jeho otec s tím návrhem. Přemýšlel jsem o tom v autě a přišlo mi to jako dobrý nápad.“ přiznám mu. Zavrtí hlavou.

„Lorde.“ Povzdechne si.

„Já vím, Simone. Byl to dost blbý nápad. Ublížil jsem mu.“ Zašeptám.

„A nejen jemu.“ Pohladí mě po rameni. Smutně se na něj podívám.

„Udělal jsem, co jsem udělal. Musím s tím žít, Simone. Nemyslím si, že by se chtěl vrátit zpátky ke mně, když jsem ho vlastně využil.“ Přiznám mu. Jen si povzdechne a dojde mi pro panáka. Vezmu si ho a mlčky se napiju.

„Přinesl jsem do společenského salonu stromek. S holkama jsme ho ozdobili. Až odbije devátá hodina, buďte u něj.“ Požádá mě. Podívám se na něj a chvíli si ho podezřívavě měřím. Pak kývnu, že tam budu, vypiju panáka a jdu do svého pokoje. Na chvíli si jen tak lehnu do postele, než mě přepadne nervozita. Vstanu tedy a dojdu do své šatny, kde si začnu vybírat nějaké sváteční oblečení. Nakonec si vyberu jemný krémový oblek s odpovídající košilí a kravatou. Pak odejdu do koupelny, kde si napustím plnou vanu horké vody. Naložím se do ní a s povzdechem s přivřenýma očima se opřu o opěrku vany. Po chvíli oči zavřu a vychutnávám si to teplo. Přitom myslím na Erika. Už jen myšlenka na to, jak pode mnou sténal, mě vzrušuje a zároveň mě z ní píchne u srdce. Lehce sebou trhnu a otevřu oči. Nesmím na něj myslet. Je to jen pár hodin, co odjel, a já se tu utápím v zoufalství. Co budu dělat za týden? Zešílím z toho? Posmutněle se usměju a nakonec vylezu z vany. Vypustím ji a utřu se. Nahý se vrátím do své ložnice. Natáhnu se znovu na postel, protože je stále spoustu času. Vždyť je pět hodin. Ani nevím jak, usnu.

Probudím se a podívám se na hodinky. Okamžitě vyskočím. Je za deset minut devět. Obléknu si oblek, co jsem si připravil. Pak se vydám do salonku, kde je ozdobený stromek. Přijdu tam přesně na devátou. Nikdo tu není. Pokrčím rameny a posadím se do křesla. Čekám tu již deset minut a přemýšlím, jestli si nemám nalít sklenku panáka, když se otevřou dveře.

„Jdeš pozdě, Simone.“ Zavrčím, vstanu a otočím se. Strnu v půli pohybu a jen zírám na muže, který vešel do salonku. Je to Erik. Nervózně se trochu usměje.

„Ahoj.“ To mě probere ze strnulosti a přejdu k němu.

„Co tu děláš? Myslel jsem, že budeš s rodinou.“ Vezmu ho za ruku. Stiskne mi ji.

„Když se máma dozvěděla, co otčím provedl, vyhodila ho z domu. Peníze z té noci ti poslala zpět.“ Špitne. Zvednu druhou ruku a lehce ho pohladím po tváři.

„Tos mi mohl poslat smskou.“ Trochu se usměje.

„Já vím, ale chtěl jsem tě vidět. Já….zamiloval jsem se do tebe a jen pomyšlení na to, že bych tě nikdy neviděl, mě bolelo.“ Nakloním se nad něj a jemně ho políbím. Oplatí mi polibek a prohloubí ho. Tiše zasténám do jeho rtů. Jakmile polibek skončí, zadívám se mu do očí.

„Také jsem se do tebe zamiloval. Zůstaň se mnou.“ Nabídnu mu.

„Moc rád.“ Přitulí se ke mně. Obejmu ho rozhodnut ho už nikdy nepustit. Zamiloval jsem se po jedné noci plné vášně a teď je můj. Můj krásný vánoční dárek.