Mafián
Vyjdu z luxusního baru a zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu. Pak z kapsy u svého prvotřídního saka vytáhnu krabičku cigaret a jednu si zapálím. Jsem majitel jedné z mezinárodních prosperujících firem na poli bezpečnosti online světa, tedy antiviry a tak. Jmenuji se Kazuki Samuel. Ano, jsem Japonec, ale otec trval na Americkém jméně. Upřímně je mi to jedno. Jsem poměrně vysoký s vypracovanou postavou. Mám dlouhé černé vlasy, které nosím sepnuté na temeni sponou s drakem. Je to rodinné dědictví po babičce a mám ji moc rád. Pohledný obličej a tmavě zelené oči, které jsou od jisté doby ledové. Zradil mě ten, od koho bych to čekal nejméně, můj milenec. A co tu vlastně dělám? Do tohoto baru mě zatáhl jeden známí. Nějak moc ho žere, že se nijak zvlášť nechodím bavit. Nebaví mě to. Alkohol moc nemusím a ženy mě nezajímají. Za to muži tam jsou jen povrchní a vypočítaví. Potáhnu z cigarety a překvapeně se podívám do zapadlé uličky, ze které uslyším známky boje. Mám to nechat plavat? Není to můj boj. Po chvíli si však povzdechnu a vydám se tam. Nedokážu to nechat být. Vejdu do temné uličky a zavrčím. Jedna parta si dovoluje na nějakého muže. Zahnali ho do kouta a zatím se baví tím, že jeden po druhém ho napadají. Odkašlu si.
„Zmizte.“ Rozkážu jim. Všichni jako jeden muž se na mě otočí.
„A proč bychom to měli udělat, starochu?“ Zasměje se zřejmě jejich kápo.
„Nebudu to opakovat. Řekl jsem: zmizte.“ Zavrčím a nebezpečně přivřu oči. Och, asi jsem zapomněl říct, že mám černý pásek v karate, judu, taikwondu a pouličním boji. Znovu se zasmějou a naráz na mě zaútočí. Nijak se s nimi nemažu a všechny zmlátím na hromadu. Uslyším i pár křupnutí, jak jim zlomím pár kostí, ale tak, aby mohli odtáhnout po svých. Což udělají, jakmile zjistí, že proti mně nemají šanci. Pak se otočím na toho muže. Stojí tam jako solný sloup a probodává mě pohledem. Sice sem dopadá jen slabé světlo z lampy, ale i v tom světle si všimnu, že je o něco vyšší než já. Má krátké tmavé vlasy a pohledný obličej. Barvu očí nezjistím, na to je moc tma. Je také v obleku. Podle značky na klopě saka, které má rozeplé, je dost drahý. Košile mu obepíná hrudník jako druhá kůže, takže zjistím, že má vypracovanou postavu. Zřetelně na sobě cítím i jeho pohled. Sjíždí přes mé dlouhé vlasy do půli zad, které mám na temeni sepnuté sponou s drakem, až k vypracované postavě.
„Prošel jsem?“ Pobaveně se uculím. Zamračí se, přejde až těsně ke mně a zavrčí mi do obličeje.
„Neměl ses do toho plést.“ Pozvednu obočí.
„Prosté děkuji by stačilo.“ Odtuším a otočím se, že se vrátím. Chytne mě za ruku a tím mě zadrží. Podívám se na něj a pozvednu obočí.
„Omlouvám se, děkuji.“ Promluví bez špetky pokory. Pozvednu obočí ještě víš a podívám se na naše spojené ruce.
„Už mě můžeš pustit.“ Ujistím ho. Nepustí mě, ba právě naopak. Za ruku mě otočí a přitáhne k sobě. Pak mě políbí. V šoku zůstanu stát a pohnu se až po dlouhé době, kdy ho od sebe odstrčím.
„Co to děláš?“ Zasyčím. Uculí se.
„To, co chci.“ Zavrní, natiskne mě na stěnu uličky a přilepí se na mě. Pak si znovu ukradne mé rty. Chvíli odolávám, než mu podlehnu, a polibek mu začnu oplácet. Odtáhnu se od něj, až když nám dojde dech. Pohladí mě po tváři a prsty se začne dobývat do mých kalhot. Zadržím jeho ruku.
„Zapomeň, že to budu dělat tady.“ Odtuším. Přestane a podívá se na mě.
„Kousek odtud je jeden hotel.“ Nadhodí. Přikývnu.
„Dobře, tak mě veď.“ Vezme mě tedy za ruku a začne se proplétat uličkami snad ještě temnějšími, než byla ta, kde jsme se potkali. Nakonec mě dovede k jednomu menšímu hotýlku. Udiví mě, že tu vůbec něco takového je. Vejde dovnitř a já ho následuji. Vstupní hala vypadá útulně a čistě. Je laděna do červenozlaté. Můj společník přejde k pultu na recepci.
„Dobrý večer, dejte mi klíče k pokoji číslo 501.“ Pozvednu obočí. Proč chce zrovna tento pokoj? Pak pokrčím rameny a zatím se rozhlížím po výzdobě. Recepční mu zatím vydá klíče a můj společník mě vezme za ruku.
„Pojď.“ Kývnu a nechám se vést do výtahu, kde zmáčkne páté patro. Mimochodem to poslední. Pak se otočí ke mně a namáčkne mě na stěnu výtahu. Obejmu ho jednou rukou kolem pasu, druhou zajedu do jeho vlasů a začnu ho líbat. Rozhodně se nenechá pobízet, obejme mě kolem krku a s radostí se do polibku ponoří. Odtáhneme se od sebe, až když výtah oznámí, že jsme na místě. Pustím ho a on mě vezme za ruku. Stisknu mu ji a vyjdeme z výtahu. Nasměruje mě k pokoji. Nechám se a vydám se určeným směrem. Upřímně je tu spousta pokojů, ale 501 je až úplně na konci chodby. Počkám, až odemkne a nedočkavě ho strčím dovnitř. Zasměje se, otočí se ke mně čelem a s uličnickým úsměvem se začne svlékat. Rozhlédnu se po pokoji, abych věděl, kde je postel. Je to klasický hotelový pokoj, jen s tím rozdílem, že jsou tu dvoje dveře, jedny jsou pootevřený a vedou do nějaké další místnosti. Ty druhé jsou nejspíš do koupelny. Zavřu za námi dveře, přejdu k němu. Znovu si ho polonahého přitáhnu do náruče a ukradnu si jeho rty. Zavrní a ponoří se do polibku. Nepozorovaně ho vmanévruji k posteli, a aniž bych rozpojil naše rty, ho položím na postel, kde ho svléknu ze zbytku oblečení. Nebrání se a pak mě začne také svlékat. Nechám se a pomůžu mu s tím. Jen zavrní a pak se prsty rozeběhne po mém těle. Vzdychnu a začnu polibky prozkoumávat to jeho. Po chvíli začne sténat a prohýbat se ke mně. Jen zavrním a polibky se dostanu k jeho již vztyčenému penisu. Vzhlédnu k němu, abych se ujistil, že mě sleduje, a s vrněním ho pohltím ústy. Dlouze zasténá a prohne se ke mně. Jen znovu zavrním, až zasténá, a prstem vjedu do jeho dírky.
Všimne si toho, až když mu tam strčím druhý, abych ho připravil na svůj vpád. Začnu s nimi v něm hýbat. Když jsem si jistý, že je dost připravený, pustím jeho penis z úst. Zklamaně zakňučí, protože byl už dost blízko vrcholu. Vytáhnu se k jeho hlavě a políbím ho.
„Uděláš se, až ti to dovolím.“ Zašeptám mu smyslně. Zasténá a nabídne se mi jako prostopášná děvka. Rozhodně se nenechám pobízet dlouho. Proniknu do něj na jeden příraz a ukradnu si jeho rty. Zasténá mi do rtů a pohne se proti mně. Vzdychnu a začnu se v něm pohybovat. Jeho steny a vzdechy tlumím ústy. Jakmile cítím, že už budu, vezmu do ruky jeho penis a vynesu ho k sobě. Společně vyvrcholíme. Opatrně z něj vyjdu a lehnu si vedle něho. Přitulí se ke mně, ale moc dlouho mě odpočívat nenechá. Pomilujeme se za tu noc ještě pětkrát, než má dost. Upřímně, nikdy jsem si nemyslel, že s rozkoší budu nastavovat i svůj zadek. Probudím se pozdě dopoledne a protáhnu se. Jsem v posteli sám, ale z druhé místnosti uslyším nějaké hlasy. Pozvednu obočí a potichu vylezu z postele. Natáhnu si kalhoty a přejdu potichu ke dveřím.
„Už si zjistil, kde jsou mé peníze?“ Zavrčí můj noční milenec. Pozvednu obočí. Chvíli je ticho, zřejmě poslouchá toho na druhém konci.
„Tak mu je zlámej všechny, chci tu mít do večera své peníze, rozuměl si?“ Zavrčí. No doprčic, do čeho jsem se to nechal zatáhnout? Kousnu se do rtu. Mám nenápadně zdrhnout? Uslyším zaklapnutí telefonu.
„Šéfe, co s tou bandou, co Vás včera napadla?“ Ozve se jiný hlas. Strnu.
„Zničit.“ Odtuší.
„A ten muž, co Vám pomohl?“ Ozve se další hlas. Kruci, kolik jich tam je?
„Ten je můj.“ Odtuší. Kousnu se znovu do rtu a přešlápnu. Bohužel v té chvíli vrzne podlaha. Určitě se teď všichni otočili. Zhluboka se nadechnu a jednou klepnu, než nakouknu dovnitř. Je to zařízené jako pracovna s obrovským stolem jako dominantou a knihovnou zatím. V místnosti jsou tři muži a můj neznámí. Můj milenec se na mě podívá a přivře oči. No jo, jsem jen v kalhotách. Usměju se.
„Jen jsem se chtěl rozloučit. Už musím jít.“ Přejde ke mně, majetnicky mě obejme kolem pasu a políbí mě. Rozhodně se nebráním a obejmu ho kolem krku.
„Nikam nepůjdeš.“ Rozkáže mi, když se ode mě odtrhne kvůli vzduchu. Zasměju se a pustím ho.
„Bohužel to nezáleží na mě, kocoure. Práce volá.“ Poplácám ho po ruce a vymaním se z jeho náruče. Pak se vrátím zpět a pořádně se obléknu. Přejde za mnou a mračí se jak tisíc čertů.
„Jak se jmenuješ?“ Vyštěkne. Zastavím se v půli pohybu a podívám se na něj.
„Kocoure, sex na jednu noc znamená žádná jména.“ Odtuším, navléknu si sako a přejdu ke dveřím.
„Třeba se ještě někdy potkáme.“ Pousměju se a vyjdu z pokoje. Nevím proč, ale neodchází se mi nejlépe. Povzdechnu si, sjedu do vstupní haly a odejdu před hotel. Rozhlédnu se kolem sebe. Tady to neznám a podle toho, jak to tu vypadá špinavě a zanedbaně, ani znát nechci. Ušklíbnu se a snažím se dostat na hlavní ulici. Což se mi podaří až tak po půl hodině bloudění. Zavrtím hlavou a mávnu si na taxík, který tudy projíždí. Zastaví mi. Nastoupím tedy a udám mu adresu svého domu. Cestu ani moc nevnímám. Na to, že jsme už před domem, mě musí upozornit řidič. Zaplatím mu, nechám mu nějaké dýško a vylezu z auta. V domě si dám sprchu a převléknu se do čistého obleku. Pak si prohrábnu své dlouhé vlasy. Krucinál, celou dobu na něj musím myslet. Zakňučím v duchu. Ještě si dám nějaké rychlé jídlo, než svým autem odjedu do firmy. Ani si nevšimnu, že mě po celou dobu sledují jeho lidé. V práci si zalezu do kanceláře a po zbytek dne pracuji na nových projektech. Tedy snažím se. Pořád na něj musím myslet. Povzdechnu si.
„Šéfe, kde lítáte?“ Zavrčí můj sekretář Hitory.
„Co?“ Vzhlédnu k němu.
„Prosím vás jděte domů. Stejně tu jen vzdycháte jako zamilovaná školačka.“ Zavrčí. Zamrkám.
„Cože?“ „Řekl jsem, že byste měl jít domů. Stejně tu pořád vzdycháte. To musela být tedy noc.“ Odtuší. Podepřu si hlavu rukou a podívám se na Hitoryho.
„Chceš to vědět, že?“
„Co?“ Pozvedne obočí.
„Kdo byl ten šťastný.“ Uculím se.
„Nechci to vědět. Jen buďte opatrný.“ Zamumlá. Pozvednu obočí.
„Máš o mě strach?“
„Jistě, že ano. Když Vás opustil ten idiot, co šel jen po prachách, byl jste zničený. Nechci to už zažít, Same. Báli jsme se o Vás.“ Přizná a nevědomky mě osloví jménem. Jeho starostlivý pohled nevydržím moc dlouho.
„Myslím, že tenhle po prachách nejde, Hitory. Znám ho jen od včerejší noci a vůbec netuším, jestli se znovu někdy potkáme.“ Sklopím hlavu a začnu se probírat papíry, co jsou na stole. Hitory se najednou pohne a vezme mě za ruku. Stisknu mu ji a trochu se na něj usměju. Och, nemyslete si, že po mě jede. Je šťastně ženatý se ženou a mají dvě krásné děti. Po chvíli mě pustí a znovu se ponoříme do práce. Domů se vrátím až večer utahaný jako kotě. Odemknu vchodové dveře a zastavím se uprostřed kroku. Okamžitě poznám, že tu někdo je. Ze sejfu poblíž dveří si vezmu pistoly a potmě se vydám na průzkum. Vetřelce objevím až v obýváku. Najednou se rozsvítí světlo, jehož vypínač je vedle mě a k mé hlavě je přiložena pistole.
„Odhoď to.“ Zasyčí dotyčný. Na chvíli zavřu oči, zajistím zbraň a pomalu ji položím na zem. Pistole se oddálí a já si trochu oddechnu. Co tu kruci chtějí a kdo jsou. Zamračím se. Do mého zorného pole najednou přejde nějaký muž. Je celý v černém a ozbrojený. Prohlédnu si ho a pak polknu. Je to ten samý muž, se kterým jsem prožil noc plné vášně.
„Vážně si myslíš, že tě jen tak nechám jít?“ Zavrní a prsty mě vezme za bradu, aby mě mohl políbit. Zamračím se na něj a ruku mu srazím.
„Nejsem tvůj majetek, to si ujasníme už na začátku.“ Zavrčím a unaveně přejdu z obýváku do kuchyně, aniž bych o další ozbrojené muže zavadil pohledem. Naleji si vodu a napiju se. Začíná mě bolet hlava. Opře se o kuchyňskou linku a pozoruje mě se založenýma rukama.
„Kdo jsi?“ Prohodím a znovu si naleju skleničku vody. Podívá se na mě a uculí se.
„Satoshi Kai, můj otec je jedním hlavních bossů Yakuzy.“ Jakmile to vysloví, polknu a úplně zblednu.
„Co po mě chceš? Nejsem nijak významný, abyste se o mě zajímali.“ Odtuším. Dávám si sakra pozor, abych se vyhnul jejich zájmu, a pak se vyspím se synem jednoho z nejvyšších šéfů. Sakra a ještě jednou sakra. Zasměje se, otočí se ke mně a obejme mě kolem pasu.
„Och, ano, to je pravda. Ale v posteli si nepřekonatelný. Už jsem se rozhodl, budeš můj.“ Zavrní mi do ucha, až mi naskočí husí kůže. Kousnu se do rtu, abych nezasténal. Ten jeho hlas je hrozně rajcovní.
„Tvůj co?“ Zavrčím.
„Přeci partner, zlato.“ Zavrní. Opatrně položím skleničku a opřu se oběma rukama o sektorku.
„Kaii, nejsem stavěný na tyhle vtipy. Buď mi řekni, co chceš, nebo vypadni.“ Zavrčím. Povzdechne si.
„Není divu, že mi nevěříš potom, co ti udělal ten kluk, ale já nejsem on, miláčku.“ Otočí si mě čelem k sobě a podívá se mi do očí.
„Jak to víš?“ Pozvednu obočí. Pohladí mě po tváři.
„Něco jsem si o tobě zjistil Kazuki Samueli.“ Pousměje se a osloví mě mým jménem. Podívám se na něj.
„Neznám tě, jak můžu vědět, že si jen ze mě neutahuješ?“ Zamračím se. Kývne.
„Čekal jsem to. Chci, abys byl mým životním partnerem.“ Pousměje se, pustí mě jednou rukou a z kapsy u své černé bundy vytáhne nějakou krabičku. Podá mi ji. Opatrně si ji vezmu a otevřu. Na sametové podušce si tam odpočívá nádherný zlatý pánský prsten s malými diamanty v půlkruhu. Podívám se na něj a kousnu se do rtu.
„To si nemůžu vzít.“ Zašeptám. Pozvedne obočí.
„Odmítáš?“ Zavrčí. Zavrtím hlavou.
„Ne, ale na tohle tě znám příliš málo.“ Uculí se.
„Právě proto si ho musíš vzít.“ Vytáhne prsten, vezme mi levou ruku a nasadí mi ho. Pak se ke mně skloní a políbí mě. Oplatím mu polibek a nechám se vtáhnout do objetí. Také ho obejmu a jen tam tak stojím. Poprvé po dlouhé době si dovolím věřit, že mohu i já být šťastný. Co na tom, že je to zrovna mafián.
