Můj svět fantazie

Vyjdu z práce a nasednu do svého auta. Právě mi začíná dovolená, na kterou brzy ráno odlétám se svým přítelem. Přítelem, který na mě poslední dobou nemá čas nebo si mě nevšímá. Povzdechnu si, připoutám se a vyjedu domů. Propletu se uličkami až k paneláku, kde máme byt, zaparkuji na svém parkovacím místě, zamknu auto a odejdu dovnitř. Výtahem se dostanu do pátého patra a odemknu dveře. Můj přítel je jak jinak na gauči a hraje hry. Ušklíbnu se.

„Ahoj.“ Přejdu do obýváku.

„Ahoj.“ Odpoví mi a ani nevzhlédne.

„Zabalil si?“ Zeptám se, i když nečekám, že by to udělal. Teď vzhlédne a podívá se na mě.

„Ne, to jsem měl?“ Zamračím se na něj.

„Tak ty jsi celý den doma a nedokážeš zabalit?“ Zavrčím.

„Ty bys to po mě stejně přebalil.“ Pokrčí rameny a znovu se zaměří na obrazovku. Vztekle něco zavrčím a odejdu do ložnice, kde jsou připravené prázdné kufry. Pustím se do balení, a přitom drtím polohlasně nadávky. Vůbec netuším, proč jsem vlastně s ním. Zatímco on je blonďatý, modrooký s menším nosíkem, pohlednou tvářičkou a vypracovanou tedy teď už pěkně zakulacenou postavou, já jsem černovlasý, hnědooký s plnými rty, trochu výraznějším nosem a hubenou menší postavou. Nikdy jsem na blonďáky nebyl, jenže, nevím proč, jsem skončil s ním. Povzdechnu si a dobalím.

Pak se vrátím zpátky do obýváku. Můj přítel, mimochodem jmenuje se Kail, se pořád válí na gauči. Nakloním se přes opěradlo pohovky a chci mu dát alespoň pusu.

„Co děláš, Simone?“ Zavrčí na mě. Zamračím se.

„To mi nedáš ani pusu, nebo co?“ Vrátím mu zavrčení. Ušklíbne se.

„Potom.“ Odbude mě.

„Potom nebudu mít chuť.“ Odtuším, v kuchyni si splácám alespoň sendvič a zalezu si zpátky do ložnice. Kail nevypadá, že by za mnou přišel. Povzdechnu si a plácnu sebou na postel. Po chvíli ležení rukou zajedu k poklopci u kalhot. Rozepnu ho a rukou zajedu dovnitř. Prsty obemknu již probuzený penis a začnu ho zpracovávat. Se zavřenýma očima přitom myslím na nějakého fakt hezkého chlapa s dlouhými vlasy, který se na mě dívá s vášní v očích. Vyvrcholím na můj vkus dost rychle. Jen si povzdechnu, zajdu se osprchovat a alespoň na chvíli si lehnout. Nedělám si iluze, že by za mnou Kail přišel do ložnice, a tak se roztáhnu po celé posteli.

Probudí mě budík, co jsem si nařídil. Vylezu z postele, opláchnu se a obléknu. S kufry vylezu z ložnice. Kail sedí u stolu a jí. Vzhlédne ke mně.

„Ahoj, udělal jsem ti něco k jídlu. Na cestu jsem udělal nějaké sendviče.“ Překvapí mě tím a to tak, že jen chvíli stojím a koukám na něj.

„Děkuju.“ Promluvím, když se vzpamatuju. Najím se s ním a sendviče na cestu zabalím do batohu. Taxikář na nás zazvoní po dalších deseti minutách, a tak vylezeme z domu. Zamknu za sebou dveře a nechám si naložit kufr. Nastoupím ke Kailovi a připoutám se. Taxík se rozjede na letiště. Opřu se okýnko. Celou cestu mlčím. Taxík zastaví u letiště, mlčky vystoupíme, vezmeme si kufry a odejdeme k přepážce na odbavení. Nebudu tu sáhodlouze popisovat let. Však to všichni znáte. I když je to letadlo, cesta je dost únavná.

Ubytujeme se v našem vybraném luxusním hotelu na Sicílii, kde máme zaplacený all inclusive. Vybalím si nějaké věci, převléknu se a jdu k bazénu. Kail samozřejmě na mě nečekal. Skočím si do bazénu, abych se zchladil. Přeplavu ho dvakrát, než vylezu a vyvalím se na lehátko. Najednou se u mě objeví Kail a podá mi nějaký koktejl. Překvapeně si ho vezmu.

„Díky.“ Kývnu. Trochu se na mě usměje.

„Za nic. Je tu pár dost dobrých kluků. Řekl jsem jim, že jsme jen kamarádi.“ Napil jsem se toho zatracenýho koktejlu, takže jsem se zakuckal.

„Co prosím?“

„Řekl jsem jim, že jsme jen kamarádi, taky si chci něco užít.“ Zamračí se na mě.

„Aha, takže to, že jsme pár, si prostě jen tak hodil za hlavu? Tak dík, že ses vůbec obtěžoval mi oznámit, že náš vztah ti nestojí ani za pár dní strávených spolu.“ Vstanu.

„Neobtěžuj se, už si sám poradím. Mimochodem, jakmile skončí tenhle pobyt, chci, aby ses odstěhoval z mého bytu.“ Zavrčím.

„Prosím tě, Simone, nedělej tu scény.“ Zavrčí mi nazpět.

„Ó tak promiň, ono to odradí ty tvoje perfektní objevy. Asi by měli vědět, že jsi jen příživník.“ Odtuším nasraně, vychrstnu mu koktejl do obličeje a odejdu. V pokoji se osprchuju, obléknu si něco na sebe a odejdu do jídelny, kde si něco vyberu a najím se. Pak se odeberu sám do města. Je mi z toho smutno. Strávili jsme spolu dost dlouhou dobu a mrzí mě, že to pro Kaila nic neznamená. Povzdechnu si, vyberu si nějakou restauraci a usadím se na terase s výhledem na moře. Objednám si nějaké víno a dívám se na moře. Představoval jsem si to jinak. Myslel jsem, že se spolu znovu sblížíme a najdeme společnou řeč. Jenže on místo toho mi oznámil, že si už stihl nabrnknout nějakého chlapa.

„Ahoj, můžu si přisednou?“ Ozve se najednou hlas nade mnou. Vzhlédnu a tam stojí nádherný chlap, kterého bych si představil jako svého milence. Dlouhé černé vlasy má sepnuté v týlu nějakou sponou, hluboké černé oči na mě koukají se zájmem a svítí inteligencí a šibalstvím, malý nosík a krásná plná ústa doplňuje vypracovanou postavou, kterou halí jen bílá košile a černé upnuté kalhoty.

„Jistě, můžete.“ Kývnu a trochu se usměju. Vrátí mi úsměv a posadí se. Objedná si také skleničku vína. Chvíli je ticho.

„Jste tu na dovolené?“ Zeptá se zvědavě. Přikývnu.

„Ano, přijel jsem dneska odpoledne.“ Pousměje se.

„Na jak dlouho tu jste?“

„Na deset dní.“ Přiznám.

„Užijete si to tu. Je tu krásně.“ Zvědavě se na něj podívám.

„Vy tu žijete?“ Přikývne.

„Ano.“ Víc to nerozebírá. Povídáme si docela dost dlouho, než se rozloučím a odejdu na hotel. Až před hotelem si uvědomím, že neznám jméno toho muže a nemám ani jeho telefon. Škoda. Byl krásný a milý. Na recepci si vyzvednu klíč k pokoji a vyjedu k němu výtahem. Kail už je na pokoji. Ušklíbnu se, osprchuju se a padnu do postele. Na Kaila se ani nepodívám.

„Ty se zlobíš?“ Ozve se najednou. Zavrčím.

„Ne, vůbec ne. Jen si náš vztah poslal do kytek kvůli nějakým cizím chlapům.“ Povzdechne si.

„Simone, nezlob se na mě, ale poslední dobou si jako kus ledu.“ Posadím se.

„A ty se divíš? Celé dny jen vysedáváš u her. Ani si nepamatuju, kdy jsme naposledy měli sex! Nebo kdys mi dal pusu bez toho, aniž bych si ji musel vynutit!“ Vztekle na mě zavrčí.

„Jsi jak kus ledu! Proto jsem celé dny u her!“ Vstanu z postele a hodím na sebe nějaké oblečení.

„Víš co?! Užij si to tu s těma chlapama, protože to je taky to jediné, co tu chceš dělat!“ Odejdu a prásknu dveřmi.

Vztekle vyběhnu z hotelu a zamířím na nejbližší pláž. Teď tam stejně nikdo nebude, a to mi vyhovuje. Kail mi ublížil a já teď nevím, jak se s tím mám vyrovnat. Ne, nemiloval jsem ho, ale stejně to bolí. Setřu si slzy a posadím se na jedno z lehátek. Po chvíli dám stejně hlavu do dlaní a tiše se rozpláču.

„No tak, snad není tak zle.“ Ozve se známí hlas nade mnou. Vzhlédnu k němu. Stojí tam ten muž z restaurace.

„Smím se posadit? Třeba ti můžu pomoct.“ Nadhodí. Kývnu.

„Posadit se můžeš, ale obávám se, že mi nepomůžeš.“ Špitnu a utřu si slzy hřbetem ruky. Vytáhne z kapsy kapesník a podá mi ho.

„Děkuji.“ Vezmu si ho a vysmrkám se.

„Tak proč tu sedíš a pláčeš?“ Zadívám se na své ruce a kousnu se do rtu.

„Na tuhle dovolenou jsme jeli s přítelem. Jenže, hned jak jsme sem dorazili, náš vztah hodil za hlavu a že si chce užívat s jinými. Krach našeho vztahu hází na mě. Vůbec nevím, co mám dělat.“ Vyklopím mu to. Vezme mě za ruce.

„Bude to v pořádku, uvidíš. Co kdybys těch deset dní strávil se mnou?“ Nadhodí najednou. Kousnu se nejistě do rtu.

„Jak se vlastně jmenuješ?“ Usměje se.

„Já se nepředstavil?“ Podiví se.

„Jsem Dante.“

„Simon.“ Představím se také. Jeho úsměv se rozšíří.

„Souhlasíš?“ Po chvíli kývnu.

„Tak dobře.“ Vstane.

„Pojď.“ Vezme mě za ruku, abych vstal. Vstanu tedy, jenže on mou ruku nepustí. Spíš si mě přitáhne ještě blíž.

„Krásně voníš.“ Zašeptá a pak se přiblíží k mým rtům. Nenechám se dlouho pobízet. Překonám zbylou mezeru a políbím ho. Jen zavrní a přitáhne si mě ještě blíž. Obejme mě a prohloubí náš polibek. Musím uznat, že je to rychlost. Jsem tu ani ne pár hodin a už se líbám s jiným chlapem a můj vztah s Kailem šel do kopru. Ne, že by mě to v tuhle chvíli zajímalo. Své ruce obtočím kolem Danteho krku a zajedu prsty do jeho dlouhých vlasů. Vzdychne mi do úst a přeruší polibek.

„Půjdeme na vhodnější místo.“ Usměje se na mě. Souhlasně kývnu a pustím se ho. Ihned mě zalije pocit opuštěnosti. Zmírní se ve chvíli, kdy mě vezme za ruku a odvádí mě pryč z pláže. Stisknu mu ji a následuju ho. Vede mě přes pěší zónu a dál do hlubin městečka až do míst, kde bydlí jen místní. Zastaví se před obrovskou vilou, ze které čpí luxus. Překvapeně se na něj podívám. Jen se na mě usměje a vejde dovnitř. Následuju ho, ani nevím, kdy vytáhl klíče a odemkl. Vejdeme společně do haly. Je to obrovská místnost s malým stolkem u vchodu a schodištěm vinoucím se do patra. Jsou tu tři dveře, které vedou někam dovnitř domu. Dante mě vezme za ruku a odvede po schodišti do patra, kde otevře jedny dveře. Pobídne mě, abych vešel jako první. Udělám to tedy a zastavím se na prahu. Je to velký pokoj s manželskou postelí hned uprostřed. Naproti dveřím je pak francouzské okno s balkónem a výhledem na moře. Vedle dveří stojí vestavěná obrovská skříň. Hned vedle postele jsou ještě jedny dveře.

„Je krásný.“ Otočím se na Danteho. Usměje se na mě.

„Jsem rád, že se ti líbí. Je tvůj.“ Zavrní a přitáhne si mě k sobě, aby mě objal kolem pasu.

„Ty dveře vedou do tvé soukromé koupelny.“ Zavrní mi do ucha a pomalu se semnou rozejde k posteli. Vzhlédnu k němu. Usměje se a skloní se ke mně pro polibek, který mu milerád opětuju. Ani si nepamatuju, kdy jsme k posteli došli, ale pomalu mě na ni položí. Jen zavrním a nechám ho, aby si se mnou dělal, co chce. Dante se polibky přesune na krk. Líbání přeruší jen ve chvíli, kdy mi stáhne tričko. Přitáhnu si ho zpátky k polibku a začnu rozepínat jeho košili. S knoflíčky mi po chvíli pomůže a stáhne si ji. Pak se odpoutá od mích rtů a začne polibky objevovat mou hruď. Zasténám a prsty se začnu probírat jeho vlasy. Jen zavrní. Jeho prsty po chvíli ucítím na poklopci. Uslyším jeho rozevírání, ale to už zajede rukou pod mé spodní prádlo a sevře v nich můj probuzený penis. Zasténám.

„Dante.“ Vzhlédne ke mně a usměje. V jeho očích to šibalsky zajiskří. Stáhne mi kalhoty i se spodky, sehne se a poprvé olízne můj penis. Dlouze zasténám a boky vystřelím vstříc jeho ústům. Dlaněmi mě zatlačí zpátky do postele.

„Ne, ne, zlatíčko. Tohle je v mé režii.“ Zavrní, olízne si rty a znovu se skloní. Lehce znovu olízne penis, než si ho plně vloží do úst. Zasténám a plně se soustředím na jeho hru jazyka, rtů a zubů na mém penisu, takže si nevšimnu jeho prstů, jak klouzají do mě. Všimnu si toho, až ve chvíli, kdy tam jsou tři a roztahují mě.

„Prosím.“ Zakňučím. Pustí můj penis z úst a podívá se na mě.

„O co prosíš, zlato?“ Zavrní.

„Prosím, pojď už. Chci tě.“ Zasténám. Usměje se.

„No když tak hezky prosíš.“ Zavrní. Rozepne si kalhoty, vytáhne svůj penis a bez dalšího průtahu si dá mé nohy na ramena.

„Uvolni se, zlato, nechci ti ublížit.“ Usměje se na mě. Přikývnu a uvolním se, jak nejvíc to jde. Stejně to zabolí, když do mě vstupuje. Už dlouho jsem sex neměl. Zapomněl jsem, jak je to vzrušující. Ten první kontakt, kdy do mě vjede až po kořen. Zasténám a pohnu se proti němu, takže se nabodnu na jeho penis celkem rychle. Zamračí se na mě.

„Zlobíš, mohl jsem ti ublížit.“ Uculím se.

„Ale neublížil.“ Zavrním. Zavrtí hlavou, shodí mé nohy z ramen a pohne se ve mně. Zasténám slastí a vyjdu mu vstříc. Oba zasténáme slastí. Dante pokračuje v pohybech a já mu vycházím vstříc. Je to rozhodně jiné než s Kailem. Takové vzrušující. Ve chvíli, kdy se blíží k vrcholu, vezme můj penis do ruky. Zpracovává mě v rytmu přírazů, takže vyvrcholíme společně. Opatrně ze mě vyjde a svalí se do postele. S vrněním se k němu přitulím. Usměje se a obejme mě.

„Spi, zlato.“ Zavrní, pohladí mě prstem po tváři a políbí. Oplatím mu polibek. Vzdychne a polibek prohloubí. Rozhodně si nestěžuju a oplácím mu polibek neméně vášnivě. Po chvíli se od sebe odtáhneme, abychom nabrali dech.

„Spát můžu i ve dne.“ Zavrním a prsty vyhledám jeho penis. Zasténá.

„Ty jsi nenasytný malý ďáblík, že?“ Uchichtnu se.

„Ale jen tvůj a měl jsem dlouhý půst. Jsem nevybouřený.“ Zamrkám na něj. Zasměje se a povalí mě pod sebe, aby si mě znovu vzal. Rozhodně neprotestuju a ve všem mu vycházím vstříc. Rozdáváme si to vlastně celou noc. Ke konci jsem už tak unavený, že ani nezaznamenám jeho tesáky na krku a to, že se vlastně napil mé krve. Usnu jako špalek a probudím se pozdě odpoledne. Protáhnu se a jdu si dát sprchu. Mám snad všude zaschlé sperma. Ušklíbnu se, jak je to nepříjemné. Otevřu dveře do koupelny a zarazím se. Je fakt obrovská. Naproti dveřím je velká vana, vypadá spíš jako malý bazén, hned u ní je otevřený sprchový kout, vedle kterého je umyvadlo se záchodem. Je to luxusní. Nejdříve se opláchnu ve sprše. Přitom narazím prsty na ranky na krku. Podivím se, kde se tam vzali, ale neřeším to. Proč taky. Nejspíš je to jen následek nočních hrátek. Poté si napustím plnou vanu horké vody a vlezu si do ní. Zasténám blažeností, jak je to příjemné. Strávím snad hodinu v horké vodě, než začne chladnout. Umyju se a vylezu. Utřu se připraveným měkoučkým ručníkem. Nahý se vrátím do pokoje, který je už uklizený. Překvapeně zamrkám, ale nešťourám se v tom. Na posteli je nějaký vzkaz. Posadím se na ni a začtu se. Je od Danteho, že se uvidíme při večeři a že mi přestěhoval věci z hotelového pokoje sem. Usměju se, přejdu ke skříni a otevřu ji. Jsou tam veškeré mé věci vybalené z kufru. Obléknu se a vyjdu z pokoje.

Musím si přece prohlédnou tuhle výstavní vilu, kterou mám dalších devět dní obývat. Začnu patrem. Jsou tam další čtyři dveře kromě mého pokoje. Jedny vedou do další koupelny, druhé do jiného pokoje, který je neobydlený, ale ty další dvoje jsou zamčené. Pokrčím rameny a vydám se dolů. Otevřu první dveře hned vedle schodů. Vedou do nádherné obrovské knihovny. Okouzleně vejdu dovnitř. Je nádherná. Nejen že jsou tu obrovské regály plné starých knih, ale uprostřed ní je stolek s křesly, která zvou k odpočinku a čtení si v nich. Je tam taky takový ten starý globus, vycpaná nějaká zvířata, ale hlavně ty knihy, které miluju. Vejdu dovnitř a pustím se mezi regály. Čtu si nápisy na hřbetech, kam jen dohlédnu a prsty se jich dotýkám. Strávím tu snad hodinu, když se otevřou dveře a vejde Dante. Usměje se, když mě uvidí.

„Tady si, zlato. Hledal jsem tě.“

„Ano, tady jsem.“ Přikývnu a přejdu k němu. Přitáhne si mě do náručí a políbí. Oplatím mu polibek.

„Jak ses vyspal?“ Pokrčím rameny.

„Dobře, a ty?“ Pohladí mě po zádech.

„Také dobře, pojď se najíst. Celý den si nic nejedl.“ Kývnu hlavou a jeho slova vlastně potvrdí i můj žaludek. Zrudnu. Dante se uchichtne a odvede mě z knihovny. Otevře další dveře vedle knihovny a mě se otevře pohled na obrovskou jídelnu s dlouhým stolem nejspíše pro padesát lidí. Prostřeno je na jednom konci jen pro mě. Zamračím se na Danteho.

„Ty jíst nebudeš?“ Zavrtí hlavou.

„Jedl jsem ve městě s obchodním partnerem. Najez se, zlato.“ Pobídne mě. Povzdechnu si a posadím se k prostřenému místu. Dante se usadí ke mně a naleje si alespoň víno. Zatímco jím, povídáme si a já se ho snažím poznat. Dante se moc dobře neotevírá a je vidět, že je opatrný. Nevím, co se děje.

„Dante, tys mě kousal včera do krku?“ Pozvedne obočí.

„Proč bych tě kousal? Ty máš rád bolest?“ Zavrtím hlavou.

„To ne, ale našel jsem nějaké ranky na krku.“ Vysvětlím mu. Kývne hlavou.

„Aha, nejspíše máš na krku jemnou kůži a omylem jsem ti ji narušil při dělání cucfleku.“ Lehce se zamračím. Tohle se mi nikdy nestalo, ale nebudu to rozebírat a dělat scény. Rozhodnu se.

„Máš rád hračky?“ Zeptá se mě najednou Dante. Zakuckám se, protože jsem se napil vína.

„Jaké máš na mysli?“ Zajímám se.

„Vibrátory a tak.“ Osvětlí mi to.

„No, nikdy jsem je nepoužíval.“ Přiznám. Dante nakloní hlavu na stranu.

„Chceš to vyzkoušet?“ Zamyslím se. Jsem na dovolené, mám právo si užívat no ne? Kývnu hlavou.

„Tak jo, ale budeš opatrný.“ Usměje se na mě.

„Neboj se, zlato.“ Zavrní.

„Nebude to bolet?“ Zeptám se ještě pro jistotu.

„Možná trošičku.“ Zavrní.

„Dobře, ale když to bude k nesnesení, přestaneš.“ Kladu si podmínky. Souhlasně kývne.

„Neboj se, jakmile řekneš jedno slovo, které si spolu vymyslíme, tak přestanu.“ Přikývnu a dojím. Jako by čekal jen na tohle, vstane a podá mi ruku. Vstanu také a nechám se vést do patra do jedněch ze zamčených dveří. Jakmile je otevře, naskytne se mi pohled na místnost celou v červeném a černém. Naproti mně je postel s nebesy s připravenými pouty. Je tam i takové to X s pouty, stojany se spoustu hraček a dalších věcí jako jsou biče, rákosky a tak. Otevřu pusu, abych něco řekl, ale zase ji zavřu a vejdu dovnitř. Dante vejde za mnou a zamkne dveře.

„Vítej v mém světě.“ Zavrní za mnou a mě najednou naskočí husí kůže. Nejde o to, co řekl, ale jak to řekl.

„Dante.“ Otočím se k němu. Mé srdce bije jako splašené. Sám nevím, jestli vzrušením nebo strachem. Dívá se na mě jako na kořist a objekt jeho tajných snů. Zhluboka se nadechnu.

„Co to slovo?“ Připomenu mu. Přejde až ke mně a nakloní se nade mě. Je vyšší než já, ale to jste už nejspíš postřehli. Kousnu se do rtu.

„Co takhle žlutá?“ Zavrní. Kývnu hlavou.

„Dobře.“ Souhlasím hned. Usměje se tak, že mám najednou chuť zdrhnout. Dante ale poodstoupí a chvíli se na mě dívá.

„Svlékni se.“ Poručí mi. Svléknu si triko, které jsem si ani ne před dvěma hodinama oblékl, a pak i džíny a spodky. Obejde mě, jako kdyby si mě prohlížel na nějakém trhu. Zůstane pak stát přede mnou. Jeho ruka najednou vystřelí a sevře můj penis. Začne ho zpracovávat. Zvrátím hlavu dozadu a zasténám. Najednou na penisu ucítím něco studeného. Rychle se tam podívám. Navlékl mi nějaký kroužek.

„Uděláš se, až ti to dovolím. Tohle ti v tom pomůže. Nedovolí ti vyvrcholit.“ Zašeptá mi do ucha. Pak mě vezme za ruku a odtáhne k tomu X. Otočí si mě zády k sobě a připoutá jak ruce, tak nohy. Polknu obrovský knedlík v krku, protože mě najednou přepadne strach. Dante se na mě zezadu natiskne.

„Bojíš se?“ Zašeptá mi do ucha.

„Jo.“ Přiznám. Políbí mě pod uchem.

„Nemusíš se bát, zlato, neholduju násilí. Bude to jen vzrušující.“ Zavrní mi do ucha uklidňujícím hlasem. Odlepí se od mích zad a něco vezme z nějakého stojanu. Snažím se ho mít na očích, abych věděl, co dělá, ale je to dost těžké, když jste zády. Co to je zjistím, až když mi to přiloží k zadečku a zapne. Začne to vibrovat, a dokonce se to hýbe. Opatrně mi to strčí dovnitř. Zasténám, jak je to příjemné. Uslyším jeho tichý smích. Nechá mi to tam dost dlouho a celou dobu se kouká na to, jak se trápím. Totiž ve chvíli, kdy mám vyvrcholit, mě zaplaví ohromná bolest, jak mi to kroužek zastaví. Tohle se stane nejméně dvakrát, než se smiluje. Vytáhne ten zatracený vibrátor, pustí mě z pout a donese na postel, kde mě položí na břicho. Vytáhne mě na kolena a jedním pohybem do mě vnikne. Zasténám a vyjdu mu vstříc. Vzdychne. Rozhodně se nenechá pobízet dlouho. Ve chvíli, kdy se blíží k vrcholu, sundá ten zpropadený kroužek a nechá mě konečně vyvrcholit. Sám vyvrcholí chvíli po mě. Vyjde ze mě a políbí mě mezi lopatky. Otočím k němu hlavu a trochu se na něj usměju. Vrátí mi úsměv.

„Jsi dokonalý, zlato.“ Zavrní. Otočím se na záda a políbím ho.

„To určitě ne, ty jsi.“ Zavrním. Jen se uchichtne, natáhne se ke mně a obejme mě.

„Víš, je to zvláštní.“ Podívám se na něj a vezmu do ruky pramen jeho dlouhých vlasů.

„Co je zvláštní?“ Políbí mě.

„Nikdy jsem s nikým nic takového necítil a teď přijdeš ty a je všechno na ruby.“ Přizná. Přikývnu.

„To je zvláštní. S tebou zapomínám i na bývalého a že mi ublížil.“ Také přiznám a podívám se mu do očí. Usměje se a pohladí mě po tváři.

„Bude to v pořádku, zlato.“ Přikývnu. Věřím mu. Je to podivné, ale naprosto a bezmezně mu věřím. Dante najednou vstane, vezme mě do náruče a tak, jak nás pán bůh stvořil, vyjde z tohohle pokoje plného sexuálních hraček. Odnese mě do mého pokoje a lehne si i se mnou do postele. Povídáme si přitulení k sobě, občas se semnou pomiluje. Usnu zase až nad ránem, takže znovu necítím, jak mě kousne do krku a napije se mé krve. Takhle to jde celý týden. Celý týden plný sexu a válení se v posteli. Za tu dobu se mi stihl převrátit biorytmus, takže jsem v noci čilí a ve dne spím. Jenže pak se to stane. Je to osmí den, co jsem tady. Tedy osmá noc. Čerstvě osprchovaný sejdu dolů do jídelny, abych se najedl. Vlastně ani do jídelny nedojdu. Uslyším nějaký hluk z knihovny. Lehce se zamračím, přejdu ke dveřím a potichu je pootevřu. Vevnitř je Dante s nějakým mužem, kterého jsem nikdy neviděl.

„Co chceš?“ Zavrčí Dante nepřátelsky.

„Co chci? Ty moc dobře víš, co chci! Kdy ten človíček zmizí, Dante! Pořád nechápu, jak můžeš mít slabost pro ně. Je to jen odpad a naše potrava!“ Zavrčí chlap. Dante se na něj povýšeně podívá.

„Co je ti do toho. Je to můj člověk a tobě do toho nic není! Vypadni!“ Zavrčí Dante zpět. Počkat, človíček? Potrava? O čem to ten chlap mluví?

„Dost oba!“ Ozve se najednou třetí hlas a k těm dvoum se připojí další chlap. Zatímco ten první je vysoký s vypracovanou postavou, delšími blond vlasy po ramena a pichlavýma šedýma očima, tenhle má hnědé krátké vlasy s rošťáckým rozcuchem. Je menší a spíše šlachovitý, než Dante a ten blonďák, ale čiší z něj autorita. Jeho inteligencí zářící oči jsou hnědé. Otřesu se, když se na vteřinu podívá na mě. Přes jeho přísně stažené rty přejede lehký vypočítavý úsměv, ale je to jako závan větru a je hned pryč. Kousnu se do rtu a přemýšlím, jestli se mi to nezdálo. Pak se už soustředí na Danteho a toho blonďáka.

„Nechte toho! Dante, rada chce, abys ho buď proměnil nebo pustil! Kolikátý je to tenhle rok?“ Zavrčí. Dante si povzdechne.

„První, André. Prosím, nech to na mě. On je jiný.“ Zašeptá a zahledí se smutně z okna. Hnědovlasý, kterého pojmenoval jako Andrého, se na něj zamračí.

„O čem to mluvíš?“ Dante k němu přesune svůj pohled.

„Je to on, André. Je to můj Samuel. Nemůžu se ho vzdát, ale zároveň ho nemůžu ani proměnit.“ Zašeptá. André si povzdechne stejně jako blonďák.

„Dante, smiř se s tím, že Samuel už není a nikdy nebude. Jeho duše je ztracená.“ Dante zavrtí hlavou.

„Ne, to není pravda. Kouká se na mě z očí Simona!“ Zavrčí. Blonďák a André se na sebe podívají.

„Navíc, jeho krev chutná jako Samuelova.“ Dořekne tiše Dante. André se ostře nadechne.

„Kolikrát si z něj pil?!“ Zavrčí. Dante couvne před jeho hněvem.

„Napiju se z něj vždycky těsně před tím, než vyjde slunce, ale jen malý doušek.“ Přizná. Nedokážu zastavit zalapání po dechu, až se po mě všichni tři podívají. Dívám se na ně s rozevřenýma očima dokořán. Dante tiše zakleje nějakým jazykem a vydá se ke mně.

„Zlato, co tu děláš? Myslel jsem, že budeš ještě spát.“

„Kdys mi to chtěl říct?!“ Vypálím na něj vztekle.

„Nechtěl.“ Přizná.

„Ty jeden podrazáku! Můj rozchod s Kailem si taky zařídil?!“ Vztekle na něj zařvu.

„Nic jsem nezařizoval. Byla náhoda, že jsem tě tam potkal.“ Hájí se.

„Tak si ty náhody nech!“ Zavrčím. Otočím se na patě, vyběhnu z knihovny a běžím rovnou do pokoje, kde si sbalím věci. Dante za mnou po chvíli přijde.

„Zlato, co to děláš?“

„Balím.“ Zavrčím.

„Simone, opravdu jsem nic nezařídil.“ Hájí se.

„Jasně, a to, že ze mě piješ krev, si my chtěl říct kdy?“ Zavrčím.

„Až bys mě chtěl zabít?! Spal si se mnou jen kvůli tomu, že ti připomínám toho chlapa!“ Vyčtu mu.

„To není pravda.“ Zašeptá slabě.

„Vždyť tomu ani ty sám nevěříš!“ Vmetu mu, popadnu kufr a táhnu ho dolů. Kufr má kolečka, takže po chodbě to jde, ale snést to po schodech je fakt fuška, ale zvládnu to. Celou dobu mám za sebou Danteho a smutně se za mnou dívá. Podrazák jeden. Vyjedu s kufrem před dům, kde už čeká taxík, kterého jsem zvládl zavolat v průběhu balení. Taxikář vyleze z auta a pomůže mi naložit kufr. Aniž bych se otočil, nasednu do auta.

„Kam to bude, pane?“ Podívá se na mě taxikář.

„Na letiště.“ Oznámím mu. Kývne a vyjede. Opřu se o okýnko a je mi do pláče. Proč nikdy nemůžu mít štěstí? Za co mě ti nahoře tak trestají? Zamiloval jsem se do něj za těch osm dní a teď nevím, jak mám dál žít. Taxík zaparkuje u letiště. Zaplatím mu, vezmu si kufr a odejdu k přepážce koupit si letenku domů. Mají volno až na let někdy kolem osmé ráno. Je mi to jedno. Koupím si letenku a čekám na letišti až otevřou přepážku, abych se nechal odbavit. Celou dobu jen tak bloumám po letišti a snažím se necítit to obrovské prázdno a bolest ve mně. Přetrpím tak celou tu dobu, než mi poletí letadlo a pak i let domů.

Nejhorší je, že když přijedu domů, je to ještě horší. Padnou na mě vzpomínky na Kaila a na náš vztah. Do toho ještě vzpomínky na Danteho. Po zbytek dovolené, kterou mám nahlášenou, zvládám jen sedět, plakat a koukat se ven. Moc toho ani nesním, takže teď vypadám spíš jako kdyby mě pustili z koncentráku. Do toho všeho navíc přijede i Kail. Překvapeně se na mě dívá ve dveřích.

„Myslel jsem, že tam zůstáváš, když si nebyl na letišti.“ Přizná. Nevyjadřuju se k tomu a další den se dokopu k tomu, abych se zkulturnil a šel do práce. To mě probere jakž takž k životu, takže se snažím alespoň normálně žít jako předtím. I když je to těžké. Dante mi neuvěřitelně chybí.

Je to už měsíc, co jsem se vrátil ze Sicílie. Měsíc, co jsem bez Danteho. Kail se konečně odstěhoval, takže bydlím sám. S nákupem přijdu do bytu. Hodím klíče do misky na chodbě, zuju se a nákup odtáhnu do kuchyně. Jsou to vlastně jen hotovky. Nemám náladu vařit. Ohřeju si jednu z nich. Posadím se ke stolu, a zatímco se pustím do jídla, luštím křížovky. Stihnu si dát dvakrát do pusy, když v tom někdo zazvoní. Zmateně nakrčím čelo, ale vstanu a jdu otevřít. Za dveřmi je ten blonďák, který se hádal s Dantem. Koukám na něj dobře minutu, než se pokusím dveře zavřít. Zatarasí je, abych je zavřít nemohl.

„Můžeme si promluvit?“

„Nemáme o čem mluvit.“ Zavrčím.

„Pusť ty dveře!“ Zavrtí hlavou.

„Pustím, ale až budu uvnitř.“ Uculí se. Mračím se na něj, ale stejně ho po chvíli pustím dál, jelikož nemám moc šancí na to, abych ho přemohl. Jenže není sám. S ním dovnitř vejde i Dante a André. Ustoupím dál od dveří, ale z chodby se nehnu.

„Není to nezdvořilé?“ Namítne ten André.

„Je mi to jedno.“ Suše mu odseknu a založím si ruce na prsou. Dante si povzdechne.

„Omlouvám se, Simone. Nevěděl jsem, jak ti mám říct, že nejsem člověk.“ Nakousne. Zamračím se.

„A co jako jsi? Zelený skřítek?“ Vyprsknu vztekle. Blonďák se uchichtne.

„Jsme upíři.“ Nakousne André.

„Jo jasně, nic lepšího nemáte?“ Prsknu.

„Pamatuješ si, jak ses ptal na ty rány?“ Ozve se Dante a přejde ke mně. Couvnu, abych vytvořil mezeru mezi námi.

„Jo, řekls mi, že jen mám jemnou kůži na krku.“ Odtuším. Dante se zatváří, jako kdybych mu dal facku.

„Netušil jsem, jak ti to mám říct. Spousta lidí by nás zabili.“

„Tak sis vymyslel tuhle historku.“ Znovu prsknu.

„Neznal jsem tě dost dlouho na to, abych ti to řekl. Nemohl jsem vědět, jestli nepůjdeš a neprodáš nás nějakému zabijákovi.“

„Ale na to, abys mi pil krev, si mě znal dostatečně, co?“ Zavrčím. Znovu se zatváří tak bolestně. Blonďák se najednou pohne a ve vteřině je u mě.

„Přestaň mu ubližovat.“ Zavrčí a sevře mi loket v medvědím sevření.

„Au! Pusť mě!“ Dante se v tu chvíli pohne také a sevře jeho ruku.

„Pusť ho!“ Blonďák to udělá, ale přitom vztekle vrčí.

„Nech toho, Dante. Nemá to cenu. On to nikdy nepřijme a my ho stejně budeme muset zabít!“ Dante zamítavě zavrtí hlavou.

„Ochráním ho. To budete muset nejdřív zabít mě!“ Zavrčí.

„Nechte toho!“ Zavrčí André a podívá se na mě. Mnu si postižený loket a dívám se na Danteho.

„Proč jste tady?“ Zašeptám. Dante se na mě ani nepodívá, za to André se ušklíbne.

„Protože nechci přijít o syna. Odmítá kohokoliv, téměř nejí.“ Zavrčí. Kousnu se do rtu.

„Dante?“ Oslovím ho. Konečně se na mě podívá. Jeho oči jsou plné smutku a beznaděje. Pustím si loket a vztáhnu k němu ruku. Opatrně mu přejedu konečky prstů po tváři.

„Chceš mě, protože ti připomínám toho muže?“ Zašeptám. Zavrtí hlavou.

„Zamiloval jsem se do tebe. Je mi naprosto jedno, kdo nebo co jsi.“ Přizná. Kousnu se do rtu.

„Už mi nebudeš nikdy lhát?“ Zavrtí hlavou.

„Ne.“ Zhluboka se nadechnu.

„Dobře, pojď sem.“ Přitáhnu si jeho hlavu za prameny vlasů a políbím ho. Oplatí mi polibek tak náruživě, až zasténám. Jen budoucnost odhalí, co jsme rozpoutali svým rozhodnutím.