Můj svět fantazie

Po osmi letech.

„Asire!“ Zařvu nepříčetně. Ten kluk mě nehorázně vytáčí. Od té doby, co umřel Lovec je klid. Asir dospěl a donutil mě udělat z něj upíra. Samozřejmě z Rafaela je také upír. Kníže se stáhl z politického života a už několik let o něm nikdo neslyšel. Jen já vím, že je ve Španělsku. Díky bohu, že si ho jeho milenec hlídá. Nerad bych ho zabil. Ale zpět k Asirovi. Už zase něco provedl. Tentokrát to je podpálení stáje. Já toho kluka snad zabiju.

„Ano, bráško?“ Přiběhne ke mně a tváří se jako andílek.

„Můžeš mi říct, proč si podpálil stáje?“ Zavrčím a promnu si kořen nosu. Zamrká.

„Ale to já nebyl, to byl Rafael.“ Zakňourá. Ach, zapomněl jsem se zmínit, že mu jeden z mých milenců pomáhá.

„Rafaeli!“ Okamžitě přiběhne.

„Ano?“

„Proč si podpálil stáje?“

„Abys nikam nejel.“ Zářivě se na mě podívá. Jen pozvednu obočí a povzdechnu si.

„Dobře, nikam nejedu.“ Zamručím. V té chvíli mám plnou náruč všech svých příšerek. Usměju se. Už bych si život bez nich nedokázal představit.