Můj svět fantazie

Tak jo. Uběhli téměř dva roky od našeho seznámení. Nekecám. Fakt. Od toho mého útěku si mě Grey nastěhoval k sobě a bedlivě hlídal. Vydržel to tři týdny. Dlouhé tři týdny pod dozorem. Než jsem ho samozřejmě umluvil. Z práce mě nakonec nevyhodili. Ten poslední článek byl tak dobrý, že mě ještě povýšili. Takže můj útěk byl v podstatě k ničemu. No, i když má druhá kniha vyšla dva měsíce po napsání a je to bestseller. Napsanou mám už další, ale zatím to držím pod pokličkou a bavím se tím, jak můj nakladatel hořekuje, že nic nemám. Nakonec s Greyem žijeme už rok a půl a jsme šťastní. Teď se chystá naše svatba. Chtěl jsem, aby mi dal podepsat předmanželskou smlouvu, ale odmítá to. Tvrdohlavec. Jeho rodiče z toho byli dost zmatení. Většinou smlouvu chce ten boháč. Tak to na úvod, abyste byli v obraze.

Teď momentálně se připravuju na obřad. Už mám na sobě drahý luxusní oblek šitý na míru v bílé barvě. Greye jsem dva dny neviděl a strašně mi chybí. Unesli ho z našeho bytu. Obřad je samozřejmě u Greyových rodičů, takže jsem sem dojel až dneska ráno. Ne sám. Vyzvedávali mě mí rodiče, kde na zadním sedadle už seděl i Mark.

„Tati?“ Nakoukne do pokoje Mark. Otočím se od zrcadla a usměju se na něj.

„Copak?“

„No, wau, sluší ti to.“ Usměje se pyšně.

„Děkuju, tobě taky.“ Prohlédnu si ho. V obleku vypadá fakt pěkně. Mark mě obejme.

„Jsem rád, že jsi šťastný, tati.“ Usměju se a taky ho obejmu.

„Také jsem za to rád. A co ty a nějaké slečny?“ Mark mě pustí a odfrkne si.

„Buď jsem na chlapy, nebo jsem nenašel tu, která by za to stála.“ Odtuší. Zasměju se.

„Však není všem dnům konec.“ Zvědavě se na mě podívá.

„Jsi nervózní?“ Kývnu.

„Strašně.“ Uculí se.

„Gray taky. Bojí se, že mu utečeš od oltáře.“ Práskne mi. Uchichtnu se.

„Myslíš, že bych měl?“ Zauvažuju nahlas.

„Tati!“ Zhrozí se. Zasměju se.

„Však si z tebe střílím.“ Mark si odfrkne a zavrtí hlavou.

„Ty tvoje vtipy.“ Najednou někdo klepne na dveře. Mark je otevře. Za nimi stojí máma.

„Jste připravení? Marku jdi na své místo, Andrého tam dovedu.“ Mark jen kývne a rychle vyběhne z pokoje. Máma vejde dovnitř. Prohlédne si mě kritickým okem.

„Sluší ti to.“ Přejde ke mně a obejme mě. Také ji obejmu. Po chvíli mě pustí.

„Tak pojď, už to začíná.“ Pousměje se. Kývnu a nabídnu jí rámě. Zavěsí se do mě a jdeme pomalu dolů. Projdeme domem a objevíme se na zahradě, kde je již všechno připravené. Už hrají i svatební pochod. Zhluboka se nadechnu a vykročím ven. Nechám se odvést k oltáři, kde už stojí Grei. Je v klasickém tmavě modrém obleku a moc mu to sluší. Máma mě odvede k němu a předá mou ruku jemu.

„Dej na něj pozor.“ Zašeptá Greyovi a jde na své místo u táty, kde se posadí.

„Sluší ti to.“ Zašeptá mi Grey a otočí se k oddávajícímu. Také se k němu otočím. Usměje se na nás.

„Sešli jsme se zde, abychom spojili dva životy. Greův a Andrého.“ Začne. Zbytek obřadu ani moc nevnímám, dokud se mě nezeptá, zda si Greye vezmu dobrovolně a z vlastní vůle. Otočím se k němu.

„Ano, beru.“ Grey se na mě usměje. Oči mu jen září. Oddávající se zeptá i Greye a po jeho souhlasu nás vyzve k výměně prstýnků. Nechám si ho nasadit od Greye a sám mu ho také nasadím. Pak mě políbí. Oplatím mu polibek. Je to jen taková malá cudná pusa. Po ní se podepíšeme na doklady a představí nás jako manžele. Přijmeme gratulace od hostů a začne kolo tradic a veselé zábavy. S úsměvem si zatančíme nejdříve spolu a pak s rodiči. Pak se vytratím do labyrintu, který tu mají. Posadím se o samotě do altánku přímo uprostřed bludiště. Sundám si sako a opřu se.

„Co tu tak sám, manželi?“ Ozve se po chvíli nade mnou. Otevřu oči, které jsem měl do teď zavřené a přijmu od Greye skleničku vína. Napiju se.

„Potřeboval jsem chvíli klidu.“ Vysvětlím. Chápavě se na mě usměje. Posadí se ke mně a obejme mě kolem ramen. Opřu se o něj.

„Dobře, zlato. Je tam hodně hluku, že?“ Souhlasně kývnu, ale to už nás vyhmátne fotograf.

„Je to tu krásné a příhodně klid.“ Je nadšený, takže si odbudeme i svatební focení jen nás dvou. Pak odkvačí zpátky na zábavu a já se znovu usadím. Grey se posadí ke mně.

„Miluju tě, André.“ Podívá se na mě. Vrátím mu pohled.

„Také tě miluju, Greyi.“ Mírně se usměju. Teď už můžu říct, že ten rozhovor byl opravdu osudový. Věřím, že po těch problémech už budeme jen šťastný, ale čert ví, co přinese budoucnost. S ním se nudit nebudu a on se mnou už tuplem ne.