Můj svět fantazie

Zhluboka se nadechnu a opatrně vystoupím z auta. Grey vystoupí z druhé strany. Během chvíle je u mě a vezme mě za ruku. Stisknu mu ji a nechám se odvést k jeho rodičům.

„Mami, tati, tohle je André Black, můj partner. André, tohle je Leona a Jack Simonsovi. Mí rodiče.“ Pak ukáže na sourozence.

„Tohle je Elena, Kail a Saimon, mí sourozenci.“ Představí nás. Pozdravím je a zvědavě si je prohlížím. Jeho máma je menší, než otec. Dlouhé hnědé vlasy má stažené do vyčesaného culíku. Kolem hnědých očí se vyjímají vrásky od smíchu. Je hubená. Na sobě má kalhoty a nějakou halenku.

„Moc mě těší, André. Vítej v rodině.“ Přejde ke mně a obejme mě. Ostýchavě jí objetí vrátím.

„Děkuji.“ Špitnu. Greyův otec je namísto toho ještě vyšší než Grey. Krátké hnědé vlasy, hnědé oči a kulatý obličej. Usměje se na mě a stiskne mi ruku.

„Vítej v rodině.“ Přivítá mě jen. Poděkuju mu a to už mě obklopí sourozenci. Elena je dokonalou směsicí jich obou. Je vysoká, hubená s pohledným obličejem a čokoládovýma očima. Namísto toho Kail je spíše po jejich mámě. Je menší, než jeho ségra. Vypracovaná postava je vidět i přes triko, které má na sobě a dokonale mu kopíruje jeho tělo. Vlasy tak tmavé až téměř do černa mu spadají uličnicky do pohledné tváře s plnými rty a oříškovýma očima. Saimon je spíše zase po otci. Vysoký stejně jako jeho otec se vyjímá nad svými sourozenci jako stožár s vypracovanou postavou. Vlasy má podobně dlouhé jako já a svázané do culíku. Inteligentní hnědé oči si mě měří s podezřením.

„Nechte ho, pak si s ním popovídáte. Teď je ubytujeme.“ Napomene je Leona. Grey jí poděkuje a obejme mě kolem pasu.

„Ukaž mu svůj pokoj, Greyi. Budete tam.“ Ozve se jeho otec. Grey jen kývne hlavou a odvádí mě dovnitř.

„Greyi, ale co můj kufr?“ Zašeptám mu potichu, když jsme dál od jeho rodiny. Usměje se na mě.

„Služky nám je donesou, zlato. Než se osprchuješ, budeš ho mít v pokoji.“ Mrkne na mě. Povzdechnu si a kývnu.

„Tak jo.“ Nechám se odvést do toho ohromného sídla. Už jen hala je obrovská a čiší z ní luxus. Grey mě provede tou halou až na konec, kde je obrovské schodiště. Vydáme se po něm do prvního patra, kde zahne do leva. Je to obrovská chodba lemovaná asi jen pěti dveřmi. Otevře druhé po své levici. Nakouknu tam a zůstanu zírat. Místnost je obrovská. Je laděna do béžovo krémové rozdělena na tři zóny. Spací, pracovní a pak odpočinkovou. Vůbec se to nemlátí. Kromě obrovské postele, psacího stolu s židlí a pohovky s televizí tu však nejsou žádné skříně

„Líbí?“ Usměje se na mě. Kývnu hlavou.

„Je to tu krásné. Ale kde jsou skříně?“ Pousměju se.

„ Na co skříně, když mám šatnu?“ Pozvedne obočí a ukáže na dveře napravo od postele, kterých jsem si nevšiml.

„A v těch druhých je co?“ Poukážu na dveře na levo.

„Koupelna.“ Políbí mě a vtáhne dovnitř.

„Jdi se osprchovat, zlato. Za chvíli tu jsou naše kufry.“ Přejdu k nim a otevřu. Je tam koupelna. Je sice menší, ale stejně se tam vešlo umyvadlo, sprchový kout i vana. Grey vejde za mnou a vytáhne mi z jedné skříňky ručník. Pak mě nechá o samotě. Svléknu se. Mezitím si napustím vanu a s rozkoší se do ní ponořím. Opřu si hlavu, zavřu oči a relaxuju. Najednou mi někdo začne třást ramenem. Rozespale a zmateně se napřímím. Je to Grey.

„Miláčku, spát máš v posteli ne ve vaně.“ Zamrkám na něj, než mi dojde, co řekl.

„Já usnul?“ Chytře se zeptám. Grey se zasměje.

„Očividně. Pojď, pomůžu ti do postele.“ Kývnu a opatrně vstanu. S Greyovou pomocí vylezu z vany, utřu se a obléknu si alespoň spodky, co mi přinesl do koupelny. Grey mě pak vezme do náruče a odnese do postele.

„Greyi, umím chodit.“ Zaprotestuju. Grey se usměje.

„Já vím, že ano, ale nech mě alespoň chvíli tě rozmazlovat, lásko.“ Povzdechnu si a nechám ho. Položí mě do obrovské postele s nebesy a přikreje mě.

„Není to neslušné?“ Zajímám se. Usměje se.

„Rodiče tě omluví, zlato. Uzdravuješ se, potřebuješ odpočívat.“ Políbí mě na čelo.

„Spi.“ Jen kývnu a zavřu oči. Kupodivu usnu ani nevím jak. Probudím se nejspíš uprostřed noci. Grey tu ještě není. Najdu svůj kufr a obléknu si nějaké oblečení. Vydám se hledat nějakou kuchyň. Mám obrovský hlad. Schody najdu celkem rychle. Sejdu je a bezradně zůstanu stát pod nimi. Co teď? Rozhlédnu se kolem sebe a zkusím jít do prava. První dveře, které otevřu, vedou do nějaké pracovny. Potichu je zavřu a přejdu k dalším. Ty vedou do nějaké další chodby. Také je zavřu. Takhle otevřu asi dalších pět dveří, než se trefím do nějakého salónku, který zřejmě slouží jako obývák. Je tu celá rodina. Všichni se ke mně otočí a Grey vstane.

„Zlato, co se děje?“ Přejde ke mně a vezme mě za ruku. Kousnu se do rtu.

„Omlouvám se, hledal jsem kuchyň.“ Špitnu nejistě. Usměje se na mě.

„Počkej tu, ano. Něco ti donesu.“ Cože?! Počkat sám s jeho rodinou? Zbláznil se?! Nejspíš se mi něco promítne v očích, protože si povzdechne. Skloní se ke mně.

„Neublíží ti, zlato.“ Zašeptá mi do ucha. Polknu, ale statečně kývnu.

„Tak jo.“ Políbí mě, než se otočí a odvede mě za ruku k pohovce.

„Omluvte mě, donesu Andrému něco k jídlu.“ Prohodí k rodičům a odejde. Greyova máma se na mě usměje.

„Je ti lépe?“ Nejistě se na ni pousměju.

„Ano, děkuji. Omlouvám se, za tu nezdvořilost.“ Jeho táta jen mávne rukou.

„Hlavně, že ti je lépe. Prý jsi novinář a spisovatel.“ Prohodí. Kývnu.

„Ano.“ Greyova sestra, myslím, že se jmenuje Elena, se na mě usměje.

„Tak jste se poznali?“ Znovu kývnu.

„Dělal jsem s ním rozhovor.“ Kail se Saimonem se zamračí.

„Jak jste se dali dohromady?“

„Grey si mě vyžádal v redakci. Chtěl, abych ho doprovodil na konferenci.“ Zamumlám.

„A tys jel?“ Pozvedne obočí Kail.

„Neměl jsem na výběr, pokud jsem nechtěl přijít o práci.“ Odtuším.

„Grey pak využil situace a nasadil mi ten zpropadený prsten.“ Stisknu si kořen nosu, jak mi začne bolet hlava. Leona, Greyova máma, se zamračí.

„To stačí, děti. Nechte ho, vždyť měl těžkou nehodu. Je div, že je na živu a vy ho hned musíte vyslýchat.“ Zavrčí.

„Hlavní je, že je s ním Grey šťastný. To jediné mi stačí.“ Zamračí se na ty tři. Víc se opřu do pohovky a snažím se být neviditelný. Z této situace mě zachrání Grey, který mi donese jídlo. Poděkuju mu a vezmu si to. Je to nějaký sendvič, ale vůbec mi to nevadí. S chutí se do toho pustím. Mám fakt obrovský hlad. Grey se usadí vedle mě. Pomalu dojím a postavím talíř na stůl. Grey mě obejme kolem ramen a nechá mě, abych si položil hlavu na jeho rameno.

„Kdes byl před třemi týdny o víkendu, Greyi?“ Ozve se Kail.

„Počítali jsme s tvou pomocí a ty ses neukázal.“ Zavrčí. Grey se pousměje.

„S Andrém v horách.“ Odpoví mu klidně. Všichni se po sobě podívají.

„Počkej, chceš říct, žes nás zazdil kvůli němu?“ Nevěří vlastním uším Saimon. Grey jen kývne. Ušklíbnu se.

„Vážně by mě zajímalo, proč si za námi přijel. Málem jsem z tebe měl infarkt.“ Podívám se na Greye. Zasměje se.

„Ale neříkej, že ti to vadilo.“ Zavrní a políbí mě.

„Ne, nevadilo.“ Povzdechnu si.

„Tak vidíš, navíc, užili jsme si to, ne? Tvůj syn byl nadšený.“ Pohladí mě po zádech. Všichni strnou.

„Ty máš syna?“ Vypálí na mě Elena. Kývnu hlavou.

„S bývalou manželkou.“ Greyova máma se zamračí.

„Jak je starý a jak dlouho jste spolu byli?“

„Bude mu sedmnáct, s Marikou jsme spolu byli od výšky. Před třemi lety jsme se rozvedli.“ Podívají se po sobě.

„Proč?“ Ozve se Greyův táta. Povzdechnu si.

„Protože jsem si uvědomil, že nejsme šťastní. Vlastně jsem si ji vzal jen kvůli tomu, že se to očekávalo.“ Pokrčím rameny. Grey pozvedne obočí.

„Matka je to skvělá. Tvůj syn je dobře vychovaný.“ Kývnu hlavou.

„Ano, to je pravda.“ Souhlasím a víc se k tomu nevyjadřuju. To, že mi ublížila a vlastně nechtěla, abych se k Markovi vůbec přibližoval, raději neříkám. Jen by to rozvířilo vzpomínky, které jsem zadupal hluboko v sobě. Grey to zřejmě vytuší, takže změní téma a baví se o nějakém zápase. Saimon s Kailem se k němu přidají a baví se. Víc se opřu o Greye a jen poslouchám. Vlastně se mi i zavírají oči. Grey mě najednou pohladí po tváři. Otevřu oči a podívám se na něj. Usměje se na mě.

„Pojď si lehnout, zlato.“ Narovnám se a kývnu.

„Omlouvám se.“ Zamumlám. Greyova máma se na mě usměje.

„Nemusíš se omlouvat. Dobrou noc.“

„Dobrou noc.“ Popřeju i jim a s Greyem jdeme do pokoje. Grey mě tam dovede bez jediného zaváhání. Já už bych se ztratil. Posadím se pak na postel a začnu se svlékat, když mě zadrží jeho ruce.

„Cítíš se na milování, zlato?“ Zašeptá, sehne se ke mně a políbí mě. Oplatím mu polibek a tiše zasténám.

„Moc bych chtěl, Greyi.“

„Budu opatrný, lásko.“ Slíbí mi a začne mě svlékat. Nechám se a svlékám jeho. Prsty přitom mapuju jeho opálenou vypracovanou hruď. Jen vzdychne, sehne se víc ke mně a začne mě líbat, zatímco prsty zkoumá mé teď už nahé tělo. Prstů ve mně si všimnu až, když tam strčí třetí. Jen zasténám a pohnu se proti nim.

„Klid, lásko, musím tě připravit. Dlouho jsme se nemilovali.“ Zavrní mi do ucha. Musím říct, že jeho příprava je opravdu důkladná. Zvládnu jen sténat a vzdychat jeho jméno. Grey po chvíli prsty vytáhne a nahradí je svým penisem. Ani netuším, kdy mě stihl celého položit na postel. Zasténám trochu bolestí. Grey se přestane hýbat a dá mi tak čas na to, abych si zvykl. Vztáhnu ruku a za krk si jeho hlavu přitáhnu k sobě. Ukradnu si jeho rty. Nemůžu se nabažit jeho polibků. Jsou tak sladké. Grey se ode mě odtáhne až ve chvíli, kdy nám dochází dech. Napřímí se a pohne se ve mně. Zasténám rozkoší a pohnu se proti němu. Usměje se na mě a začne se ve mně pohybovat. To zvládnu už jen sténat a užívat si to. Vyvrcholíme společně. Opatrně ze mě vyjde, lehne si a přitáhne si mě do náruče. Nechám se, položím si hlavu na jeho rameno a během chvíle spím. Už nevím, že nás Grey přikryl.