Můj svět fantazie

Druhý den s ním jdu na tu jeho pracovní schůzku. Pozorně je poslouchám a dělám si poznámky o jednání. Pak mě vezme na nákupy. Což se mi moc nelíbí. Nejsem ženská, abych lítal po nákupech, ale nenechá si to vymluvit. Musí mi nakoupit špičkové oblečení. Tvářím se u toho všelijak. Jemu to zřejmě nevadí. Den samozřejmě zakončíme v posteli. Takhle to jde až do pátku, kdy odlétáme. Tedy kromě nákupů. To mě vždycky vezme buď do kina, divadla nebo restaurace. V letadle se na něj podívám a kousnu se do rtu.

„Greyi, přes víkend nebudu ve městě.“ Nakousnu. Zamračí se na mě.

„Kam jedeš?“

„Do Nevadských hor. Slíbil jsem to Markovi a už je to zaplacené.“ Přiznám. Kývne.

„Dobře, každý večer mi zavoláš, že jsi v pořádku.“ Klade si podmínku. Pokrčím rameny.

„Nemám tvé číslo.“ Najednou se zvedne a z jedné tašky vytáhne dárkovou větší krabici. Podá mi ji.

„Ale já nemám narozeniny.“ Jen se na mě uculí.

„Otevři to.“ Povzdechnu si, ale otevřu to. Je to menší notebook od Applu a dotykový špičkový telefon.

„Tohle si ale nemůžu vzít.“ Potichu.

„Musíš.“ Odtuší. Povzdechnu si, vytáhnu telefon z krabičky a zapnu ho. Okamžitě naskočí. Projedu ho a zjistím, že v rychlé volbě mám číslo na Greye a pak tam je kontakt na nějakého Troye.

„Kdo je Troy?“ Usměje se na mě.

„Má ochranka. Kdybych nezvedal telefon, tak on ti ho zvedne a řekne ti, jestli nemám náhodou schůzku.“ Kývnu a uklidím to zpátky do krabice. Pak se opřu a dívám se z okýnka. Přesune se ke mně a obejme mě. Vzhlédnu k němu. Pohladí mě po tváři, pak se skloní a políbí mě. Oplatím mu polibek a užívám si jeho blízkost. Upřímně mám obrovský strach, co bude dál. Nezvládnu tlak veřejnosti a jejich osočování, že jsem s ním jen kvůli penězům, ale teď je to jedno. Jakmile dosedneme na letiště, oba vstaneme a vylezeme ven. Ochranka okamžitě přistaví auto. Kousnu se do rtu.

„Mám tu své auto.“ Přiznám. Grey kývne a políbí mě.

„Buď opatrný, zavolej mi, jak si dojel.“ Trochu se na něj usměju a odejdu ke svému nenápadnému autíčku. Dám věci do kufru a zalezu za volant. Okamžitě pocítím, jak mi neuvěřitelně chybí. Povzdechnu si a vyjedu směr můj malý byt. U domu vystoupím a odnesu si věci dovnitř. Vybalím si to, co jsem měl v New Yorku, a sbalím si věci do hor. Nezapomenu si sebou vzít jak svůj starý, tak nový telefon. Notebook uklidím tak, aby nebyl na očích.  Pak zkontroluju byt a znovu nasednu do svého auta. Vyjedu za svým synem. Netrvá dlouho a zastavuji u domu své bývalé ženy. Vystoupím a zazvoním. Otevře mi Marika. Bývala kočka. Tedy vlastně ještě je. Dlouhé černé vlasy jí splývají po zádech. Hnědá kukadla, rudé rty a hubená malá postava. Mark je spíš po ní.

„Ahoj.“ Pozdravím ji. Usměje se na mě. Vycházíme teď spolu dobře. Samozřejmě, když jsme byli v rozvodovém řízení, tak mě nemohla ani vystát. Hnusil jsem se jí. Sotva jsem si vybojoval kontakt se synem.

„Ahoj, pojď dál. Mark tu bude za chvíli. Ještě něco dobaluje.“ Vysvětlí mi a pustí mě dovnitř. Vejdu tedy a jdu za ní do kuchyně.

„Jak se máš?“ Prohodím.

„Dobře, André. Sam je dobrý manžel a stará se o nás.“ Zamračí se na mě. Zvednu ruce k obraně.

„Nic jsem tím nemyslel, Mari. Opravdu. Jen jsem se ptal, aby řeč nestála.“ Bráním se. Po chvíli se její obličej projasní úsměvem.

„No dobře. Ptal se mě, kam jedete a jestli by nemohl s vámi. Chce se blíže poznat s Markem.“ Pozvednu obočí.

„Promiň, ale už je to zaplacené jen pro dva. Nepočítal jsem s tvým novým manželem. A snad chápeš, že bych chtěl být taky jen s Markem.“ Usměje se na mě.

„Ne, neboj se. Vymluvila jsem mu to. Chápu, že po tom rozvodu před dvěma lety jste spolu neměli šanci být tak dlouho sami.“ Pohladí mě po ruce. Usměju se na ni.

„Děkuji.“ Od dalšího rozhovoru nás vyruší Mark. Vejde oblečen do starých džínů a černého trika s nějakým nápisem. Je menší než já. Hubená vypracovaná postava, delší černohnědé vlasy a čokoládové oči. Je spíše po Marice, jak jsem už říkal. Usměju se na něj.

„Ahoj, synu, připraven na dobrodružství?“ Vrátí mi úsměv.

„Ahoj, jasně, tati. Všichni ve škole mi to záviděli.“ Zasměju se a obejmu ho kolem ramen.

„Tak ahoj, Mariko. Vrátím ho v neděli k večeru.“ Otočím ještě hlavu k mé bývalce.

„Jasně, a nechcete přijet na večeři? Ugrilovali bychom si a ty by ses seznámil se Samem.“ Navrhne mi. Podívám se na Marka.

„Já nejsem proti, co ty, synu?“ Usměje se.

„Jsem pro, tak jdeme, ne. Čau, mami.“ Křikne a s taškou v ruce vyletí ze dveří. Ještě zamávám Marice a následuju ho pomalejší chůzí. Dálkově mu otevřu auto a nasednu na místo řidiče. Posadí se ke mně na místo spolujezdce. Počkám, až se připoutá a vyjedu směr hory. Cestou si povídáme jen tak, aby řeč nestála o všem a o ničem. Smějeme se vtipům, co jeden či druhý řekl, nebo si povídáme o příhodách, co se nám staly, když jsme ještě s Marikou byli spolu.

„Tati, stalo se něco?“ Promluví najednou vážně. Letmo se na něj podívám.

„Ne, proč se ptáš?“ Kousne se do rtu.

„Jsi divný. Takový nervózní, a co chvíli pohledem kontroluješ ten nový telefon.“ Tiše si povzdechnu.

„Nic se nestalo, Marku.“ Statečně zapírám.

„Ty konečně někoho máš, že jo.“ Vybafne nečekaně, až sebou trhnu.

„Jak to myslíš?“ Zmateně se na něj podívám.

„Tati! Koukej se na cestu!“ Napomene mě.

„Myslím to tak, jak jsem to řekl. Máš přítele, že jo. Nebo aspoň milence.“ Přesunu pohled zpátky na cestu a chvíli mlčím.

„Nevím, zda ho mohu nazývat přítelem.“ Zamumlám.

„Miluješ ho?“ Zašeptá. Chvíli mlčím a snažím se vyznat ve svých citech. Pak si povzdechnu.

„Nevím, Marku. Jsem zmatený. Všechno se stalo hrozně rychle.“ Přiznám. Kývne.

„Ale on tě musí hodně milovat, když ti dal ten prsten.“ Poznamená. Ušklíbnu se.

„Spíš chce vědět o každém mém kroku.“ Pozvedne obočí.

„Cože?“

„Ten prsten má v sobě GPS lokátor a taky monitoruje mé životní funkce.“ Odtuším. Mark se zasměje a poplácá mě po ruce na řadící páce.

„Takže to je někdo z horních deseti tisíc obyvatel?“ Kývnu.

„Jo.“ Tiše zamumlám nepříliš nadšeně.

„Ale zase si vezmi, že budeš do konce života zajištěný, když si tě vezme.“

„Marku, nechci, aby mě někdo osočoval, že jsem s ním jen pro prachy.“ Nešťastně se kouknu na syna. Ten si povzdechne.

„S tím nic neudělá, tati. Někdo tě pořád bude takhle osočovat, ať už je to pravda nebo ne. Důležité je, že pravdu zná on, ty a rodina, ne?“ Usměje se na mě povzbudivě. Slabě mu vrátím úsměv a po zbytek cesty mlčíme. Do hor se dostaneme až k večeru a k hotelu až dávno po večeři. Zaparkuji u něj a spolu vystoupíme.

Vezmeme si tašky a jdeme se ubytovat. Na recepci nahlásím své jméno. Recepční mi podá klíče, řekne mi, v které části pokoj je a popřeje nám hezký pobyt. Poděkuju jí a s Markem se vydáme do útrob hotelu. Pokoj najdeme docela snadno. Ubytujeme se a odejdeme se do jídelny najíst. Podle recepční se jídlo ještě podává. Kupodivu ho opravdu dostaneme. Než se do něj stačím pustit, rozezvoní se mi telefon. Trvá mi chvíli, než si uvědomím, že je můj a je to ten nový. Vytáhnu ho z kapsy a přijmu hovor od Greye.

„Ahoj, děje se něco?“ Zmateně zamrkám.

„Ne, neděje. Jak to, žes mi ještě nenapsal?“ Vyjede na mě. Povzdechnu si.

„Teď jsme dorazili a teprve večeříme. Opravdu bych se ozval. Nezapomněl jsem na to, neboj se.“ Na chvíli je v telefonu ticho.

„Zítra odpoledne mě čekej. Přijedu.“ Oznámí mi. Zaskočeně zmlknu a zamrkám. Mark mě pobaveně pozoruje.

„Nemusíš jezdit, jsem v pořádku.“ Namítnu potom.

„Přijedu. Nenechám tě samotného. Ne teď, když jsem tě našel. Rozeznám ten podtón. Chybím ti.“ Zavrčí a vypne hovor. Vykuleně si oddálím telefon od ucha a chvíli na něj zírám.

„Co se děje, tati?“

„Chce přijet.“ Podívám se na syna. Ten kývne a beze spěchu se pustí do jídla.

„Měl by ses najíst.“ Pobídne mě mezi sousty. Jen nepřítomně kývnu a také se pustím do jídla. Pomalu se najím a zaplatím. Pak se vrátíme na pokoj. Osprchuji se a v pyžamových kalhotách a triku na spaní si lehnu do postele. Jen uslyším, jak si Mark také lehnul do své postele, a usnu. Nespí se mi nejlépe. Celou noc se převaluji. Neuvěřitelně mi chybí, i když jsme spolu strávili jen čtyři dny. Ráno vstanu rozlámaný a nevyspalí. Povzdechnu si, v koupelně se zkulturním, vezmu si na sebe nějaké tepláky a vyběhnu ven. Vyberu si nějakou trasu a pustím se po ní. Do hodiny jsem samozřejmě zpátky a s vyčištěnou hlavou. Zaběhnu do našeho pokoje, dám si sprchu a obléknu si nějaké trekkingové oblečení. Pak se vrátím do pokoje a vzbudím syna.

„Marku?“ Rozespale se na mě podívá.

„Jo?“ Zívne.

„Vstávej, za chvíli musíme vyrazit, abychom něco stihli.“ Usměju se na něj. S povzdechem se vyhrabe z postele, a zatímco se zkulturňuje, já sbalím nějaké věci do batohu. Potom se vydáme na snídani, kde se pořádně najíme. Dostaneme balíčky jídla na cestu a můžeme vyrazit. Vydáme se spolu na túru po zelené. Mám sebou i mapu s vyznačenými trasami, takže se neztratíme.

Nechám Marka, aby fotil. Ten toho využívá do sytosti. Miluje focení. Občas mu posloužím jako model a někdy se vyfotíme společně. Užijeme si spolu krásný den a pozdě odpoledne se vrátím zpět do hotelu. Unaveně se protáhnu a nejdříve zamířím do našeho pokoje, kde si oba dáme sprchu. Zkulturníme se a vrátíme se dolů do jídelny, kde se usadíme k jednomu stolu. Číšník k nám přijde s jídelními lístky. Objednáme si pití a začtu se do lístku. Najednou se nad námi objeví stín dvou lidí. Vzhlédnu a zamrkám, zda se mi to nezdá. Nad námi stojí sám Grey s ochrankou a propaluje mě pohledem.

„Ahoj.“ Nervózně se usměju. Nahne se ke mně a políbí mě tak žhavě až mám co dělat, abych rozdýchal vzrušení.

„Ahoj.“ Zavrní a posadí se k nám. Naprosto vyveden z míry polknu.

„Já jsem Mark.“ Promluví můj syn a natáhne k němu ruku. Grey mu ji stiskne.

„Těší mě, jsem Grey Simons.“ Mark po mě uznale mrkne.

„Vím, kdo jste. Táta o Vás psal v časopisu.“ Kývne Mark. Grey překvapeně pozvedne obočí.

„Ty ten časopis čteš?“ Usměje se.

„Jasně, těším se na každý článek, co táta napíše. Je to dobrý novinář a spisovatel. Víte, že vydal knihu?“ Práskne na mě.

„Marku.“ Povzdechnu si.

„Co? Náhodou jsem na tebe pyšný. Měla velký úspěch.“ Usměje se. Grey se na mě se zájmem podívá.

„A co to bylo za knihu?“ Zavrtím hlavou.

„Tu bys stejně nečetl. Je to fantasy.“ Přiznám. Mark se zazubí.

„Můžu Vám ji půjčit. Mám ji tady. Můžete si ji přečíst, až budete odpočívat po sexu.“ Ztiší spiklenecky hlas.

„Marku!“ Zhrozím se. Grey se zasměje.

„Máš odvážného syna, André.“ Povzdechnu si a napiju se. Mark se na mě uculí.

„No co, tati. Nedělám si iluze, že spolu celou noc budete diskutovat o horách. Jen doufám, že Vaše ochranka je aspoň trochu zábavná.“ Mrkne na nás a vybere si nějaké jídlo. Po chvíli k nám dorazí číšník.

„Dobrý večer.“ Pozdraví Greye a jeho ochranku a podá jim jídelní lístky.

„Co si dáte k pití?“

„Láhev šampaňského, toho nejlepšího, co máte. Pro Troye vodu. A doneste dvě skleničky.“ Poručí mu Grey. Číšník si to zapíše a odběhne. Zavřu svůj jídelní lístek a podívám se na něj ne moc nadšeně.

„Jak si věděl, v jakém hotelu jsme?“ Pozvednu obočí.

„Ne, počkej. Zapomněl jsem na ten prsten.“ Povzdechnu si. Přikývne a stiskne mi ruku, co mám na stole. Ošiju se. Nakloní se ke mně a lehce mě políbí.

„Miluju tě.“ Zašeptá mi do rtů. Podivně zranitelně se kousnu do rtu.

„Greyi.“ Zašeptám neschopen říct nic jiného. Nemůžu mu to říct. Sám nevím, co cítím. Pohladí mi palcem ruku, kterou drží.

„To je v pořádku, miláčku.“ Usměje se na mě.

„Kam půjdeme zítra? Půjdete s námi, Greyi?“ Najednou promluví Mark, až se trochu leknu.

„Měl jsem v plánu, že bychom šli na protější horu.“ Ozvu se.

„Půjdu moc rád. V kolik se vychází?“ Promluví Grey.

„Vycházeli jsme v osm nebo v půl deváté. Přesně se nepamatuji.“ Kývnu. Usměje se na mě a chce něco říct, když přijde číšník s jeho objednávkou. Položí nejprve před toho Troye vodu a pak rozmístí dvě skleničky na sekt. Láhev toho nejdražšího šampaňského otevře a naleje ji.

„Máte vybrané jídlo?“ Zeptá se poté.

„Ano.“ Kývnu a nadiktuju mu, co jsme si se synem vybrali. Grey mu pak nadiktuje to, co si vybral on a Troy. Číšník pak odejde a Grey se na mě podívá.

„Budeš dnes spát u mě v pokoji.“ Prohodí a vezme svou sklenku do ruky. Pohledem mě pobídne, ať vezmu já tu svou. Povzdechnu si, ale vezmu ji do ruky a pozvednu k přípitku. Přiťukneme si a napiju se. Jasně na sobě cítím Markovi pobavené oči. Ví moc dobře, že sekt moc nemusím. Grey si mě prohlíží.

„Tobě šampaňské nechutná?“ Pokrčím rameny.

„Moc ne.“ Mark se zasměje.

„Táta pozná maximálně bílé, růžové a červené. Ještě se tak vyzná v tom, co znamená polosladké a suché. Tím jeho vinařské dovednosti končí.“ Zašklebím se na syna.

„Ty mlč. Aspoň jsem se neztřískal ve třinácti.“ Zavrčím. Ještě dnes jsem vzteky bez sebe, když na to pomyslím. Ten pitomec vzal láhev vodky, nalil si ji do džusu a skoro celé to vypil. Samozřejmě tak, abychom to nevěděli. Málem se otrávil alkoholem. Myslel jsem, že ho zabiju. Od té doby všechen alkohol před ním zamykám. Odfrkne si.

„Chtěl jsem vyzkoušet, jak to chutná.“ Brání se. Pozvednu obočí.

„Celá láhev vodky?“ Grey si odkašle.

„Tys vypil celou láhev vodky?“ Podívá se na Marka. Ten se uculí.

„S džusem.“ Kývne.

„A buď klidný, tati. Od té doby nemůžu vodku ani cítit.“ Mrkne na mě.

„Tos mě uklidnil.“ Povzdechnu si.

„Tak teď mi můžeš říct o tom Samovi.“ Pobídnu syna. Podívá se na mě pohledem, jako kdyby ho boleli zuby.

„Je to pitomec, co ti mám povídat. Máma je hlavně spokojená, že platí hypotéku.“ Zavrčí. Pozvednu obočí.

„Rád bych se nastěhoval k tobě, tati.“ Promluví najednou vážně. Zakuckám se, protože jsem se právě napil. Grey naši debatu sleduje se zájmem. Povzdechnu si.

„Marku, víš přeci, že to nejde.“ Tiše lítostivě se na něj podívám. Už je s podivem, že mi dovolila, abych ho vídal a podílel se na výchově. Když jsem jí přiznal, že jsem gay, málem mi vyškrábala oči a oznámila mi, že nechce, aby takový dobytek jako já, vychovával našeho syna. Nakonec se nechala obměkčit, ale dala si podmínku. Abych mohl Marka aspoň jednou za čas vidět, nesmí to být v mém bytě. Abych ho náhodou nepřivedl do prostředí, kde šukám ostatní chlapy. Tak to tenkrát nazvala.

„Proč?“ Zamračí se na mě. Od odpovědi mě zachrání číšník, který nám donese jídlo. Tiše mu poděkuju a pustím se v tichosti do jídla. Vím, že bude chtít odpověď později, ale teď to nechci řešit. Najím se a sklenku šampaňského vypiji najednou. Pak vypiju i colu, co jsem si objednal spolu se synem. Mlčky pak sedím pohroužen do svých myšlenek a nepřítomně si hraju se sklenkou.

„Můžeme jít.“ Promluví najednou Grey, až trochu nadskočím. Zmateně se na něj podívám.

„Ale já nezaplatil.“ Mark se uchichtne.

„Grey to zatáhl, tati.“ Postaví mě před hotovou věcí. Povzdechnu si a zvednu se. Grey mě okamžitě chytí za ruku. Nechám ji v jeho sevření a jdeme k pokojům. Zastavím se před mým a synovým. Grey se na mě usměje a pohladí mě po tváři.

„Za chvíli tě čekám u mě. Jsem hned naproti.“ Ukáže na dveře naproti těm naším. Kývnu, odemknu dveře a vklouznu do pokoje.