Můj svět fantazie

Přijedeme tam po půl hodině. Marek vyskočí ze schodu a doslova k nám utíká. Vylezeme oba z auta a Erik začne vyndávat vybavení.

„Tak mi to vysvětli, Marku. Proč ho tam odtud nemůžete pro boha živého dostat?“

„Uvěznil ho tam démon, nefunguje ani svěcená voda. Nejdou ani otevřít dveře, zkoušeli jsme je i vypáčit.“ Vzlykne. Podívám se na Erika, který mě zvědavě pozoruje.

„Půjdu tam.“ Rozhodnu se. Vezmu si nějaké zbraně od Marka, kříž a svěcenou vodu a vydám se k domu.

„Hodně štěstí.“ Špitne Erik a s obavou mě sleduje. Kývnu na něj, že jsem slyšel, a vystoupám schodu k domu. Po chvíli rozmýšlení se na ně zaklepu. Všichni za mnou zatají dech.

„Kdo je?“ Ozve se ze vnitř hlas mladé dívky.

„Jsem lovec, jdu si pro vidoucího.“ Odpovím klidně.

„Když se ptám, kdo je, tak chci jméno, pitomče.“ Zavrčí najednou mužský hlas. Pozvednu obočí.

„A proč bych ti ho měl říkat?“ Ten vevnitř si odfrkne.

„Jestli chceš tohohle fešáka, tak mi ho říct musíš, jinak dovnitř nepůjdeš.“ Krátce se v duchu pomodlím k bohu.

„Jsem Simon.“ Najednou se dveře se skřípáním otevřou. Zhluboka se nadechnu a vejdu dovnitř.

„Proč ho nepustíš?“ Zeptám se, jakmile jsem vevnitř.

„Protože bych jinak nedostal tebe.“ Vejde do haly na první pohled nenápadný muž. To, že je démon, poznám až po chvíli, kdy si všimnu větších rohů a kočičích rudých očí.

„Proč mě?“ Nechápu.

„Chtěl jsem vědět, kdo tak šikovně odklidil zpátky do pekla Kroana.“ Jen pozvednu obočí.

„To byl ten démon na samotě?“ Kývne.

„Nebyl jsem sám.“ Upozorním ho.

„Ale tys mě zaujal.“ Zvědavě přejde ke mně a obejde mě.

„Co po mě chceš?“ Klidně. Znovu mě obejde.

„Přežil si řádění Santia.“ Zamručí si jakoby pro sebe. Zmateně se na něj podívám.

„Kdo to je?“

„To není správná otázka.“ Uculí se a odmítne mi na ní odpovědět. „Každopádně jsi velmi silný a toho si já cením.“ Zavrní.

„Kdo vůbec jsi?“ Zavrčím. Zasměje se.

„Já jsem Samael.“ Zamrkám a polknu. Tak proti tomuhle nemáme nejmenší šanci.

„Co po mě chceš?“ Zašeptám. Usměje se takovým tím kočičím způsobem.

„Pustím toho tvého kolegu, ale pod jednou podmínkou.“

„Pod jakou?“ Opatrně se zeptám. Zasměje se.

„No ne, a to jsem slyšel, že vy lovci jeden pro druhého uděláte téměř nemožné.“ Zavrní mi do ucha. Otřesu se, jak mi po páteři přeběhne mráz a odstoupím od něj o krok.

„Chci, aby ses stal mým partnerem.“ Vykuleně na něj zůstanu zírat doslova jako tele na nový vrata.

„A z které polepšovny tě pustili?“ Vypadne ze mě po chvíli.

„Za prvé už svého partnera mám a za druhé, spát s démonem mě vůbec neláká.“ Odtuším chladně.

„A teď mi vydej Lukáše nebo tě poženu zpátky do toho vašeho pekelného blázince.“ Zavrčím. Přivře oči, jediným krokem se dostane ke mně a stiskne mi pařát kolem krku.

„Tady si určuju podmínky já, človíčku.“ Zavrčí mi do obličeje.

„Buď budu tvým partnerem, nebo ho už nikdy neuvidíte. Doufám, že jsme si rozuměli.“ Zavrčí a zřejmě čeká na odpověď. Tu bych mu rád poskytl, kdyby mě neškrtil. Zřejmě si to uvědomí a pustí mi krk. Promnu si ho a trochu od něj poodstoupím.

„Fajn, ale nejdřív to musím probrat se svým partnerem.“ Zašeptám. Kývne a mávne ke dveřím.

„Ať jde dovnitř. Ven tě nepustím.“ Odtuší. Povzdechnu si a jdu ke dveřím. Opatrně je otevřu. Všichni venku se napnou a podívají se na mě.

„Eriku, můžeš na chvíli, prosím?“ Kývne a jde za mnou dovnitř.

„Co se děje, Sime?“ Špitne, když je vevnitř a zvědavě se na mě dívá. „Tady ten,“ ukážu na démona, „nepustí Lukáše dokud mu neodsouhlasím, že bude mým partnerem.“ Zavrčím. Erik se zamračí. „Ale to přece nejde, ne? Já jsem tvým partnerem.“

„To jsem mu říkal taky.“ Povzdechnu si. Vůbec nevím, jak z té šlamastyky ven.

„Já to rozhodnu, tak prostě budu s vámi oběma, když se tě nechce vzdát.“ Usměje se. Erik zamrká a prohlédne si ho.

„No jo, ale co s tebou asi tak budeme dělat? Jsi hrozně nápadný, každému dojde, že jsi démon.“ Trochu si oddechnu a obejmu Erika kolem pasu. Uchichtne se a v momentě tam stojí normální člověk, jeho oči jsou tak tmavé, až se v nich doslova utopíte a po rozích není ani památky.

„Jsem Samael.“ Přejde k nám a vezme Erika za bradu. Zadívá se mu do očí a usměje se.

„Ano, to půjde. V lovení vám bránit nebudu, ale démoni se vám budou vyhýbat. Jsem totiž jedním z nejvyšších.“ Zavrní a nejdřív políbí Erika a pak mě. Erik jen kývne a podívá se na mě.

„Fajn, dobře, a teď pusť Lukyho.“ Zavrčím neochotně. Zářivě se na mě usměje a mávne rukou. Skoro okamžitě vběhne do haly Lukáš. Jakmile nás uvidí, ulehčeně se usměje.

„Díky, Simone. Porazili jste ho?“ Kývnu.

„Jo.“ Zalžu. Přikývne a s úsměvem se vydá ke dveřím. Překvapeně se za ním dívám. On Samaela neviděl? Vyměním si pohled s Erikem a jdeme také ke dveřím. Samael nás zadrží.

„Neviděl mě, protože jsem kromě vás dvou pro všechny neviditelný. Zatím.“ Vysvětlí. Kývnu, vyprostím svou ruku a vypadnu z toho zatraceného domu. Erik mě následuje. Jakmile vyjdeme z domu, všichni se na nás sesypou a děkují nám. Jen to odmávnu, že by to udělal každý, a jdu k autu.

„Tak zas někdy.“ Rozloučí se s námi všichni. Také se s nimi rozloučíme, naskládáme vybavení do auta a odjedeme. Samael bůhví jak se objevil při cestě v autě. Jen stisknu rty k sobě. Erik mě pohladí po noze. Trochu se na něj usměju.

„Jak si to jako všechno představuješ?“ Zavrčím na Samaela.

„Přece normálně. Budete všechno dělat jako doteď jen s tím rozdílem, že budeme tři.“ Usměje se.

„Ty ses asi musel parádně nudit v tom vašem pekle.“ Odtuším. Zasměje se.

„Ani nevíš jak. S tím Kreonem si mi krásně nahrál do karet.“ Zavrní. „Co tím jako myslíš?“ Zmateně se na něj podívám přes zpětné zrcátko.

„Tak jak to říkám. Kreon dost zuřil. Sliboval vám dost krutou pomstu. Řekl jsem mu, že to zařídím.“ Zavrní. Pozvednu obočí.

„A tohle je ten tvůj trest, jo?“ Zeptá se Erik. Kývne.

„No jasně, že jo. Víš jaký je to zadostiučinění, když zjistí, že jsem si vás nechal jako partnery?“ Podíváme se s Erikem na sebe.

„To nechápu. Trestáš nás nebo toho démona?“ Zeptá se po chvíli Erik. Samael se pousměje.

„Přeci Kreona. Jak si vůbec dovolil na vás byť jen špatně pohlédnout? Takový nic.“ Odtuší. Povzdechnu si a zabočím k jednomu motelu. „Tady nebydlíte.“ Zamračí se Samael.

„Jasně, že ne, ale už mám hlad. Na rozdíl od démonů, my lidi jíme.“ Odtuším. Erik se zasměje a vystoupí. Samael jde s námi bez pobízení. Zamknu auto a jdeme dovnitř. Usadíme se u volného stolu. Hned je u nás obsluha s jídelními lístky a rozdá nám je.

„Co si dáte k pití?“ Erik se zamyslí.

„Kolu prosím.“

„Máme jen pepsi.“ Erik přikývne. Obsluha si to poznamená a podívá se na mě a Samaela.

„Já si dám džus, hruškový.“ Objednám si. Kývne a zapíše si to. Samael si nakonec dá také kolu. Obsluha odběhne. Pousměju se a zatím se začtu do jídelního lístku. Netrvá moc dlouho a obsluha přijde s objednaným pitím. Poděkuju a nadiktujeme jí, co jsme si vybrali za jídlo. Zapíše si to a odběhne. Mlčky se napiju a prohlížím si Samaela. Ten se na mě usměje a nechá mě. Vlastně není ošklivý. Delší černé vlasy po lopatky, uhrančivé černé oči, malý nosík a plné rty. Už na první pohled je jasné, že má vypracovanou statnou postavu. Povzdechnu si a raději si vytáhnu z tašky notes a začnu listovat případy, co jsme zatím letos měli. Po deseti minutách nám donesou jídlo, a tak to sbalím a najím se. Potom zaplatíme a jdeme zpátky do auta.

„Ty Sime?“ Ozve se Erik.

„No, copak?“

„Víš, že to auto, co stojí naproti nám, nás sledovalo už od té vesnice?“ Špitne. Podívám se na auto, ale řidiče nevidím, protože má kouřová skla.

„Uvidíme, jestli za námi pojede.“ Odtuším a nastoupím. Počkám, až se ti dva připoutají a vyjedu. Auto hned vyjede za námi.

„Ten je teda nenápadnej.“ Zavrčím. Erik kývne a stále ho sleduje. „Nelíbí se mi to.“ Kývnu.

„Tak to jsme dva.“

„Tři.“ Ozve se Samael.

„Buď to je jeden z vašich fanoušků nebo někdo od nás.“ Rozvede to. Pokrčím rameny.

„To uvidíme u mě.“ Erik kývne. Po zbytek cesty mlčíme a jen sledujeme to zatracený černý auto za námi. I když je volná silnice a může jet rychleji, pořád se drží za námi. Povzdechnu si a projedu svou vesnicí.

„Je pořád za námi.“ Hlásí Erik.

„Já vím.“ Kývnu. Ale i tak zajedu ke svému domu a zastavím. První vystoupí Samael a okamžitě se otočí čelem k přijíždějícímu autu. Také s Erikem vystoupíme a čekáme, co se bude dít. Auto zastaví a z něj vystoupí nějaký muž. Hádal bych kolem třicítky, vysoký, vypracovaná postava. Delší blond vlasy k ramenům. Přejede nás pohledem ocelově šedých očí a zastaví se na mě a Erikovi. Samael okamžitě strne, jakmile ho uvidí.

„Vybral sis moc dobře, Samaeli.“

Pozn.: Podle stránky pekelne.webnode.cz je Samael serafín tedy padlý anděl stejně jako Lucifer, i když je Lucifer stále ten nejvyšší. Tuto hierarchii bych chtěla zanechat.