Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. kapitola - Duch v bytě

Tentokrát ani domů nedojedeme. Telefon mi zazvoní už v půlce cesty. Zajedu ke krajnici a vezmu ho.

„Prosím?“

„Nazdárek, Sime, tady Black.“

„Jé ahoj, jak se máš?“

„No, moc dobře ne. Mám tady menší problémek s duchem.“

„Že ty sis koupil tu barabiznu po starym Koudelkovi.“

„Tu ne, jen jsem koupil byt.“ Ozve se ve sluchátku povzdech.

„Kde bydlíš, zajedu tam.“ Pousměju se. Poděkuje mi a nadiktuje mi adresu. Zapíšu si ji, zavěsím a vyjedu směr Jaroměřice nad Rokytnou.

„Kdo to byl?“ Zeptá se Erik.

„Kamarád, byli jsme spolu na střední.“

„Tys chodil do školy?“ Vypadne z Lucifera chytrá otázka.

„Představ si to, že jo, divná představa, co?“ Zavrčím. Erik vyprskne smíchy stejně jako Michael. Lucifer zavrčí.

„Když jsem tu byl naposledy, tak škola byla jen pro bohaté.“

„Teď je pro všechny a je povinná.“ Vysvětlí mu Erik. Lucifer si jen uraženě odfrkne, ale pozorně sleduje cestu. Už do něj nereju, ale soustředím se na cestu. Dorazíme do Jaroměřice a musím zavolat kamarádovi, aby mě navigoval. Vymotám se z centra a dorazím do sídliště. Zaparkuju a vystoupím. Okamžitě je u mě můj kamarád a vřele se přivítáme.

„Blacku, dovol, abych ti představil svého přítele, Erika. Eriku, tohle je Black, kamarád ze střední.“ Představím Erika. Potřesou si rukou a zvědavě se podívá na ty tři. Potichu si povzdechnu.

„To je Samael, Lucifer a Michael.“ Představím je.

„Jsou tu jen na výpomoc.“ Odtuším. Black kývne.

„Mají divný jména, kdo proboha pojmenuje své dítě po démonech?“ Zavrtí hlavou. Lucifer přivře oči.

„A Michael divný jméno není?“ zavrčí. Black pokrčí rameny.

„Michal je normální jméno.“

„Lucifer taky.“ Prskne vytočeně. Black se na něj udiveně podívá.

„Nezlob se na mě, ale Michal je běžný český jméno. Já osobně znám několik Michalů, ale Lucifera ani jednoho.“ Obhajuje se. Lucifer se na něj povýšeně podívá.

„Každýho dalšího s tímhle jménem bych zabil.“ Odtuší. Zavrtím hlavou.

„Musíte debatovat o takové hovadině? Blacku, ukaž mi ten byt.“ Lucifer si odfrkne.

„A co je tohle za jméno Black. Možná tak pro psa.“ Prskne. Black se zasměje.

„Já se normálně jmenuju Lukáš Smutný, ale Simon mi říká Black.“ Michael se na mě podívá.

„Proč Black?“ Pokrčím rameny.

„Protože chodí jen v černé.“ Black se zasměje.

„Jasně, že jo, přece na pohřby nebudu chodit v barevným, neblázni.“ Jen protočím oči a jdeme za ním do bytu.

„Jak se pořád máš, Sime? Nebyl si ani na posledním srazu.“ Pokrčím rameny.

„Jo, dobrý, bydlím v domku po babičce a na něm jsem nebyl, protože na něj šel Slim. Víš jak ho nesnáším.“ Kývne.

„To máš pravdu, to tam byl. Vy dva jste si prostě nesedli. Tvá babička zemřela?“ Podívá se na mě dost zaskočeně. Zavrtím hlavou.

„Ne, šla do domova důchodců. Prý je na ten barák už moc stará a děda zemřel. Tak jsem se tam nastěhoval. I když je fakt, že ta zahrada vypadala mnohem líp za babičky.“ Zašklebím se. Black se zasměje.

„To si dokážu představit, nikdy si nebyl typ, co se rád rýpe v zahrádce.“ Jen se na něj zašklebím a vejdu do bytu, který odemkne. Jakmile tam vstoupím, okamžitě se otřesu. Takový chlad jsem cítil naposledy na hodně zamořeném hřbitově, který byl už nepoužívaný a starý minimálně šest set let. Vážně se podívám na Blacka.

„To si tu nebyl na prohlídce?“

„Byl, já tu bydlím už tři roky, ale tohle se děje až poslední tři měsíce.“ Přizná. „Takže tady padá to, že tu zůstal po předchozích majitelích.“ Zamračím se. „Nestalo se tady něco někomu?“ Black se zamyslí a pak zavrtí hlavou.

„Ne, ale prý se zjevuje v hostinském pokoji.“ Přizná. Kývnu.

„Tak mi ho ukaž, ubytuju se tam.“ Black na mě vytřeští ty svoje žárovičky.

„Děláš si srandu?! Ani náhodou!“ Erik taky na mě vytřeští oči.

„Nezbláznil ses?! Vždyť je to určitě duch! Co když ti ublíží?!“ S klidem se na ně podívám.

„A jak mám zjistit, co se tady děje a kdo to je? Při piškvorkách asi těžko.“ Utrousím. Oba po chvíli zapnou své mozky a začnou přemýšlet. Po půl hodině konečně uznají, že mám pravdu. Ty tři se při tom náramně baví. Odnesu si věci do hostinského pokoje. Hlavně tedy vybavení. Erik se okamžitě přidá ke mně. Jen pozvednu obočí. Pokrčí rameny.

„Přece tě nenechám samotného, zvlášť, když vidím duchy.“ Odtuší. Jen si povzdechnu, ale nehádám se. Ty tři se usadí v obýváku a zvědavě se dívají kolem sebe. Black nám naservíruje občerstvení a povídáme si, dokud nezapadne slunce. Viditelně se napne a rozhlíží se kolem sebe. Mrknu na Erika a protáhnu se.

„Tak já půjdu, dobrou noc.“ Popřeju jim a odejdu do hostinského pokoje. Erik se po chvíli ke mně přidá. Nastavím kamery, snímače a další vybavení a lehneme si do postele. Jakmile byt ztichne, to začne. Nejdřív jde z chodby zvuk, jako kdyby se pořád cvakalo vypínačem. Potom se ozvou zvuky z vedlejšího pokoje, jako kdyby někdo bušil trubkou do topení. A když ani na to nereagujeme, zapne se v obýváku televize a to tak nahlas, že by to zabilo mrtvého. Podíváme se s Erikem na sebe a jdeme tam. Když tam přijdeme, televize už je vypnutá a Lucifer, Michael, Samael a Black jsou na nohou a rozhlížejí se kolem sebe.

„Co to bylo?“ Ozve se Michael. Ostatní pokrčí rameny. Donesu další vybavení a rozmístím kamery a senzory už po celém bytě.

„Jděte spát, kdyby něco, tak vás vzbudím.“ Ozvu se. Všichni kývnou a jdou si lehnout. S Erikem odejdeme do hostinského pokoje a znovu si lehneme. Netrvá to moc dlouho a zvuky se ozvou znovu. Tentokrát se místo televize zapne rádio v hostinském pokoji. Otočím se a vypnu ho. Nic se nestane a pořád hraje. Zamračím se, vstanu a vytáhnu ho ze zásuvky. Bohužel pořád hraje. Erik mě chytí za ruku. Otočím se na něj, ale on se dívá do rohu pokoje. Podívám se tam taky, ale nic nevidím. Zamračím se a dojdu ke kameře. Je tam duch. A ne moc dobře naladěný. To poznáme po chvíli, když na nás začnou létat různé věci. Popadnu kameru a vyběhneme z hostinského pokoje. To už jsou na chodby ty čtyři a dívají se na nás.

„Co se tam děje?“ Pokrčím rameny.

„Nasraný duch.“ Lucifer se ušklíbne.

„Copak jste mu provedli?“ Erik se na něj naštvaně podívá.

„My nic, ale co jste mu udělal vy?!“ Vyjede na něj. Black se na mě podívá.

„Kafe? Dneska už zaručeně neusnu.“ Souhlasně kývnu.

„Udělej i Erikovi, ale předtím.“ Najedu na kameře na obraz ducha a ukážu ho Blackovi. Chvíli se na něj dívá, než pokrčí rameny.

„Nevím, je možné, že jsme ho pohřbívali, ale těch mrtvých je hodně, že si je nepamatuju.“ Omluvně se na mě podívá.

„V pořádku, najdeme něco v místní kronice. Musím do knihovny.“ Kývne.

„Mají od osmi, ale něco mají i na internetu.“ Prozradí mi. Donesu si tedy počítač a začneme hledat v jejich databázi. Začneme články starými čtyři měsíce a pročítáme ten měsíc. Už je dost nad ránem, když se Erik napřímí.

„Asi jsem něco našel.“ Ozve se. Přejdu k němu a zadívám se na článek.

„Je o úmrtí jednoho podnikatele. Někdo ho dost brutálně zabil. Pravděpodobně, aby se dostal k prachům.“ Kývne.

„A je tu i jeho fotka.“ Sjede myší níž. Podívám se na ni a přejede mi mráz po zádech.

„To je ten duch.“ Zašeptá Black celý bílý. Okamžitě ho posadím a podám mu sklenici vody. Napije se a poděkuje mi.

„Už si vzpomínám. Připravovali jsme ho na pohřeb. Byl to hroznej pohled. Naši chlapy, co ho balzamovali, se několikrát málem pozvraceli a to je už, co říct, protože ti zažili už leccos.“ Povzdechne si. Podíváme se na sebe.

„Oni ho nezadržovali, kvůli vyšetřování?“ Zavrtí hlavou.

„Ne, hned jak ho dopitvali, tak nás volali. Jeho rodina ho chtěla, co nejdřív pohřbít a policajti nebyli proti.“ Kývnu.

„Počkáme tu do další noci, ty si jdi trochu odpočinout.“ Black kývne.

„Buďte tu jako doma.“ Přikývnu a Michael ho odvede do jeho ložnice a uloží. Zkontroluju ostatní kamery, ale do svítání se už nic nestane. Udělám tedy snídani a v tichosti se najíme. Lucifer se zamyšleně dívá do stolu.

„Stalo se něco?“ Ozvu se. Zavrtí hlavou.

„Vy lidé jste složití. Místo, abyste po smrti odešli, tak se tu držíte zuby nehty. To do toho ráje k Bohu nechcete?“ Zavrčí.

„Ono to není tak jednoduché, jak si myslíš, Lucifere.“ Odtuším.

„Spousta lidí zemře dřív, než něco důležitého dořeší, nebo se také stává, že zemřou násilnou smrtí a čekají, až jejich vrah dojde spravedlnosti. Což bude asi i tenhle případ, bohužel se nalepil na Blacka.“ Povzdechnu si.

„Co budeš dělat?“ Ozve se Samael. Pokrčím rameny.

„Pozvu ho do obrazu s krajinou, a když vrah dojde spravedlnosti, zmizí sám. Ovšem s tím obrazem se nebude smět hýbat.“ Lucifer se napřímí a zvědavě se na mě podívá.

„To bude nějaký složitý rituál, že?“ Erik vyprskne smíchy.

„Ne, jen před něj postavíte obraz a řeknete mu, aby šel na lepší místo, že ho tam zvete.“ Lucifer se zamračí.

„Tys to už dělal?“ Erik zavrtí hlavou.

„Ne, ale už jsem o tom četl.“ Jen se uchichtnu a do večera se poflakujeme a hrajeme hry. Dokonce se domluvím s Blackem, který obraz k tomu bude vhodný. A když zapadne slunce, jsme připraveni na řádění ducha. Ten se projeví už v deset večer. Začne to jako včera tím hrozným zvukem vypínače. Pokračuje zvukem trubky přes topení a pak rádio v hostinském pokoji. Vezmu obraz a s Erikem se tam vydáme. Jakmile vejdeme, Erik se zasekne pohledem v rohu pokoje. I kamery tam naznačují ducha. Postavím obraz před sebe.

„Zvu tě na lepší místo.“ Pronesu tiše. Chvíli se nic neděje, ale pak všechny zvuky ustanou a obraz ztěžkne. Pochopím, že přijali mé pozvání a pověsím obraz. Erik vykřikne, když se na něj podívá. Zmateně si ho prohlédnu a pochopím. Na obrazu, kde byl dříve jen borový les se srnkou, se objevila tvář ducha. Pohladím Erika a začnu sklízet vybavení.

„Snad nechceš jet takhle v noci?“ Objeví se Black.

„Už mě tu nepotřebuješ, kamaráde.“ Pokrčím rameny.

„Ani náhodou, v noci tě nikam nepustím!“ Zamračí se. Povzdechnu si a přespíme tu do rána. Ráno odjedeme už brzy, jen Michael tu zůstane, že prý musí zůstat kvůli duchovi, že by se bál o Blacka. Jen se uculím a nekomentuju to. Konečně jsem se zbavil jednoho anděla, ale co teď s těmi dvěma démony? Co já u všech svatých s nimi budu dělat? To bude horor, když je teď nekrotí anděl!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:DD

(akyra, 25. 6. 2017 19:09)

Tak Michael se nám zakoukal, ale dva démoni na jednom písečku tohle bude víc jak veselé už se těším dál :D

Re: :DD

(Lafix, 30. 6. 2017 19:17)

:D to si piš