Můj svět fantazie

Vrátím se do svého pokoje i s papíry, co jsem si vzal kvůli práci. Uklidím je a musím se opláchnout studenou vodou. Od vzrušení, které mi způsobil ten jediný polibek, mi to nepomůže. Povzdechnu si a než se převléknu do nočního úboru, ulevím si. Pak si zalezu do postele a zavřu oči. Pořád na to musím myslet a spánek ne a ne přijít. Nakonec to vzdám, vylezu z postele, přehodím přes sebe župan a v pantoflích se vydám na procházku hradem, i když mě hrabě varoval, abych byl po setmění buď jen ve svých komnatách, nebo v jídelně. Potřebuji se nějak odreagovat. Vezmu si zapálený svícen a vyjdu z pokoje. Náhodně si vyberu stranu a jdu rovnou za nosem. Hrad je tichý a temný. V noci strašidelný. Ale já si vzal sebou pistoli, takže jsem i ozbrojený. Díky bohu za to. Opatrně postupuji vpřed a snažím se si zapamatovat nějaké orientační body, abych trefil do svého pokoje.

Už bloudím po hradě dobrou hodinu, když zabočím do chodby, odkud se line světlo. Lehce se zamračím, nechám svícen na začátku chodby, aby mě neprozradil, a pomalu se vydám ke světlu. Dveře jsou pootevřené, proto se z nich line světlo. Lehce nakouknu a kousnu se do rtu. V místnosti je hrabě a nějaký mladík. Je pohledný. Dlouhé černé vlasy mu rámují kulatý obličejík. Plné rty zrozené k líbání, trochu větší nos a černé oči hluboké jako dvě studně. Zamračím se a potichu poslouchám.

„Jak to jde s tím právníkem, hrabě?“ Zrovna říká ten mladík. Hrabě něco zabručí a přejde k němu. Mladík se uculí.

„Takže stále chcete mé služby?“ Hrabě se na něj stále dívá.

„To je snad evidentní, ne?“ Zavrčí a začne ho svlékat. Zamrkám a držím se, abych nezalapal po dechu, když ho zcela svlékne, otočí ho, aby se opřel rukama o opěradlo pohovky, na které seděl, a svým penisem pronikne do jeho zadku. Úplně cítím, jak mé tváře hoří, a vzrušením skoro ani nedýchám. Hrabě si ho vezme ještě několikrát a vždycky v jiné pozici. Pak se upraví a hodí mu několik mincí. Mladík se na něj usměje a oblékne se. Zamrkám a okamžitě potichu tam odtud vypadnu. Rychle se vrátím do svého pokoje a snažím se nedělat hluk. V pokoji zajistím dveře a vytáhnu svůj pulzující penis. Rukou po něm přejedu, až tiše zasténám. Zatímco si ho rukou hladím, myslím na to, jak do něj pronikal. Bože, takhle hříšné myšlenky jsem měl naposledy na vysoké, kde jsme zkoušeli všechno možné. Samozřejmě jsme o tom nikdy nemluvili. O těch nocích v jedné posteli s rukou na penisu toho druhého. Opět vyvrcholím dost rychle. Opláchnu se, upravím a zalezu si do postele, kde konečně usnu.

Probudím se tentokrát pozdě odpoledne zborcený potem a vzrušený na nejvyšší míru. Opět se mi zdál ten sen jako včera, jen v trochu jiné formě. Tentokrát jsme po aktu spolu leželi a on mi propletl prsty na levé ruce, kde se skvěl zlatý snubní prsten. Do ucha mi šeptal, jak mě miluje, a já mu jeho šepot oplácel! Krucinál, co se to tu děje. Proč si vybral zrovna mě? Musím to zjistit. Zatvrdím se. Znovu zpracuju svůj penis, opláchnu se a oblečený sejdu dolů do jídelny. Najím se a tentokrát se vydám prozkoumat hrad za denního světla. Chci vyjít i na nádvoří, ale hlavní dveře jsou zamčené. Trochu mě to zarazí, ale vydám se tedy jinam. Narazím na obrovskou knihovnu, kde si vyberu knihu a pustím se do čtení. Jsou tu knihy v latině, němčině, angličtině a dokonce v hebrejštině. Tak obrovskou knihovnu jsem ještě neviděl. Začtu se do příběhu zřejmě předka hraběte a pohltí mě to tak, že zapomenu na to, že se stmívá. Vzpomenu si na to, až když uslyším zvuk otevíraných dveří. Zadržím dech a zkoprním.

„Drahý Ricku, tady jste.“ Vyjde zpoza rohu hrabě. Vydechnu zadržovaný dech.

„Omlouvám se, začetl jsem se.“ Vstanu, abych vrátil knihu do regálu, ale hrabě mi stojí v cestě. Nasaje vzduch kolem mne a usměje se na mě. V očích mu čtu vítězství. Zmateně se na něj dívám.

„Mohu projít?“ Zachovám si klid. Hrabě neustoupí, vlastně spíš přistoupí až těsně ke mně. Nervózně se na něj trochu usměju a poodstoupím od něj o krok.

„Znervózňuju Vás, Ricku?“ Zavrní. Neodpovím a on ani nejspíš odpověď nečeká. Jen se na mě dívá tím žhavým pohledem.

„Včera v noci jste byl u zlatého salónku, že?“ Prohodí konverzačně. Trochu polknu.

„Nevím, o čem to mluvíte, hrabě.“ Zapřu to. Zasměje se.

„Cítil jsem u dveří Vaši kolínskou.“ Polknu a znovu udělám krok zpátky, až spadnu do křesla, na které jsem tak trochu pozapomněl.

„Co uděláte?“ Zašeptám. Přejde až ke mně a položí si ruce na opěrky křesla, takže mě v něm uvězní.

„Vzrušuju Vás?“ Zavrní a znovu natáhne vzduch do plic.

„Ano, jasně cítím, jak Vám vzrušení rozechvívá tělo. Každou buňku ve Vašem těle.“ Zašeptá.

„Co po mě chcete?“ Zašeptám vyprahlými ústy. Uculí se.

„Vás, celého a jen pro sebe.“ Zavrní. Nakloní se ještě blíž ke mně a políbí mě. Polibek mu oplatím, než si uvědomím, co vlastně dělám a odtáhnu se od něj. Vítězství v jeho očích je téměř nesnesitelné.

„Půjdu na tebe pomalu. Máme celý měsíc.“ Zavrní, pustí opěrky a narovná se.

„Už to nedělejte, Ricku. Hrad je po setmění nebezpečný. Mohlo by se Vám něco ošklivého stát.“ Poodstoupí. Vstanu, opatrně ho obejdu a uklidím knihu. Pak mě vezme za paži a odvede do jídelny. Nechám se, i když z jeho doteku mě mrazí a zároveň mě rozpaluje do běla. V jídelně se mu vymaním a posadím se k prostřenému stolu.

„Vy jíst nebudete, hrabě?“ Rýpnu si do něj, i když to nejspíš není moudré.

„Jedl jsem ve městě. Bohužel jsem zaměstnaný muž a nemůžu si dovolit odmítat obchodní schůzky.“ Přivře oči.

„Jak jinak.“ Odseknu. Zavrčí, přejde ke mně a jedním pohybem mě zvedne ze židle a přitáhne k sobě.

„Nezahrávej si se mnou, Ricku. To, že mám pro tebe slabost, neznamená, že ti budu tolerovat drzost.“ Promluví skrz zaťaté zuby. Teď jde z něj vážně strach. Odkašlu si.

„Omlouvám se, hrabě. Zapomněl jsem, že jsem zde stále hostem. Nechtěl jsem Vás urazit.“ Vyderu ze sebe s největším sebezapřením, ale mám přivřené oči. Pustí mě.

„Dojezte si večeři a jděte do svých komnat. Jestli Vás najdu někde jinde…“ Zavrčí v jasné výhružce. Polknu.

„Jak si přejete, hrabě.“ Zašeptám pokorně. Myslel jsem, že odejde, ale on místo toho čeká, až dojím. Což se stane v rekordním čase, nemám na to totiž moc chuť. Odložím příbor, vstanu a odejdu do svého pokoje. Hrabě mě následuje, a jakmile zavřu dveře, zamkne mě. Povzdechnu si. No tak to je fakt hezký. Jsem tu třetí den a už mě tu zamyká jako vězně. Posadím se na postel a dám hlavu do dlaní. To je fakt úžasný, co budu dělat? Povzdechnu si, vstanu z postele, přejdu k psacímu stolu a pustím se do práce. Zaberu se do toho tak, že ani nevnímám ubíhající čas. Pero odložím, až když si všimnu, že svítá. S povzdechem tedy vstanu, odstrojím se, převléknu se do nočního úboru a padnu do postele. Neusnu, jen mám zavřené oči. Nemůžu spát, pořád dokola si přehrávám výrazy hraběte. Jak dokáže být v jednu chvíli okouzlující a v té druhé hrozivý a krvežíznivý. Třeba zase přišel ten mladík, aby si s ním užil. Proč říkal, že chce mě? Co tím myslel? Nechápu to. Měl jsem mu odporovat, když řekl, že chce, abych tu zůstal celý měsíc. Já hlupák mu na to kývl. Praštím zaťatou pěstí do madrace, vstanu z postele a začnu přecházet po místnosti. Musím najít nějakou cestu ven. Rozhodnu se. Znovu se převléknu do svých šatů a snažím se najít pistoli, co jsem měl v noci u sebe. Prohledám každou píď pokoje, ale nikde nic. Dokonce tu nemám ani břitvu, kterou se holím. Zamračím se. Tak tohle tedy ne. Okamžitě dám pokoj do původního stavu a přejdu ke dveřím. Trochu zadržím dech a vezmu za kliku. Vydechnu, když se dveře otevřou. Rozrazím je a vyběhnu k hlavnímu vchodu.

Vezmu za kliku a nepřekvapí mě, že se nic nestane. Vezmu sponku, co jsem si vzal od Lory, a pustím se do otevírání. Zámek po chvíli cvakne a dveře se otevřou. Ohlédnu se za sebe, zda mě nikdo nesleduje, a vyjdu na nádvoří. Nikdo nikde. Naposledy se podívám na hrad a vydám se pryč. Cesta k průsmyku nemusí být daleká. Ale samozřejmě to nemůžu vědět, když jsem jel v kočáře a ještě jsem napůl spal. Cesta se po několika mílích stočí do lesa. Zastavím se na okraji a ohlédnu se k hradu. Je tichý a temný. Kousnu se do rtu, ale otočím se zpátky a vejdu do lesa.