Můj svět fantazie

Z pohledu hraběte Mira

           Vzbudím se jako vždy při západu slunce. Vylezu ze své hrobky a jdu se nejdříve najíst do vesnice. Najdu si jednoho neopatrného chlapce a napiju se z něj. Pak se vrátím zpět na hrad a jdu do svých komnat. Zmateně se zastavím u dveří. Proč jsou otevřené? Jasně jsem nařídil sluhovi, ať ho zamkne. Vrazím do komnat a prohledám je. Nikde není. Jen pár jeho zapomenutých věcí se tu povalují a hlavně zbytek deníků, které jsem pro něj nechal v komnatách Arika. Co se tu u všech ďáblů stalo? Seberu deníky a položím je na stolek. Pak se otočím a vyjdu z komnat.

„Hrbáči!“ Zařvu po celém hradě. Trvá jen chvíli, než se přibelhá. „Volal jste, pane?“ Ukloní se. Všimnu si, že si nějak divně drží ruku, a má ustrašený pohled.

„Co se stalo? Kde je Ricko?“ Polkne a sklopí hlavu.

„Utekl. Nevím, co mu přeletělo přes nos. Vzal si pohrabáč a zlomil mi ruku. Hrozil, že mě zabije, jestli mu neřeknu, jak se odtud dostane.“ Vzlykne. Přejdu k němu a natáhnu ruku.

„Ukaž mi ji.“ Ustrašeně ke mně vzhlédne, ale natáhne ji, abych si ji mohl prohlédnout. Opatrně mu ji prohmatám.

„Ano, máš ji zlomenou. Pojď, ošetřím ti ji.“ Kývne a jde za mnou. Odvedu ho do jedné komnaty, kde skladuji věci na ošetření. Ukážu mu, kam se má posadit a ošetřím mu ruku.

„Tak a teď mi řekni, kam si ho poslal.“ „Do druhé vesnice na severu.“ Přizná. Na chvíli sklopím hlavu, abych se uklidnil.

„Začni připravovat zbytek věcí na odjezd. Pozítří chci být pryč.“ Rozkážu mu a odejdu. Nejradši bych ho zabil. Ten idiot mu pomohl utéct. Nedovolím, aby zase zmizel. Ne, když jsem ho teď našel. S radostí jsem ty tři sprovodil ze světa. Ublížili přeci mému Rickovi. Vyzvednu v komnatách deníky a odnesu je zpět do své krypty. Jeden deník a dvě mé knihy o válčení chybí. Zřejmě je ve spěchu sebral Rick. Však, jak přijedu do Ameriky, ho najdu a už nikdy nepustím, i kdybych měl zabít tu jeho snoubenku. Vyběhnu ze své krypty na nádvoří, kde se proměním do netopýra. Takhle tam budu rychleji. Do vesnice se dostanu do půl hodiny. Jako netopýr to obhlídnu, ale není tam. Zamračím se. Není tu ani můj kůň. Zamyslím se. Pokud bych byl na jeho místě, jel bych dál až do dalšího města. Napadne mě. Okamžitě tam vyrazím.

Měl jsem pravdu. Svého koně objevím v městské stáji. Ve stinné uličce se proměním a vyjdu na hlavní ulici. Všichni se po mě podívají, ale rychle sklopí pohledy zpět. Zastavím si jednoho chlápka a zeptám se na Ricka. Ustrašeně mi odpoví, že odjel před setměním do většího města na vlak. Pustím ho, dojdu si pro svého koně a vyhoupnu se do sedla. Okamžitě vyrazím do toho města. Musím ho chytit dřív, než odjede ze země.

Nepodaří se mi to, i když ženu koně s větrem o závod. Ricky má náskok několika hodin, které se mi nepodaří dohonit. Vzdám to v půlce a obrátím koně zpět. Najdu si ho v Americe. Nový svět bude náš nový začátek. Zpět do hradu se dostanu chvíli před svítáním. Jen tak tak jsem koně neuhnal. Předám otěže sluhovi a jdu si lehnout do krypty. Všude se povalují krabice. Krabice a bedny plné hlíny. Spokojeně se usměji, zalezu si do své rakve a usnu. Probudím se hned, jak zajde slunce. Vyjdu ze své krypty a sluha mi oznámí, že je vše připraveno.

„Dobře, hned jak se najím, můžeme vyrazit.“ Oznámím mu a jdu naposledy do vesnice pod hradem, kde si odchytím nějakou ženu. Napiju se z ní a vrátím se zpět do hradu. Na hlavním nádvoří je už připravený kočár. Mlčky si nastoupím a sluha vyjede. Trvá celý den, než se dostaneme k lodi. Záměrně jsem vybral tu, kde budeme jedni z osmi pasažérů a míří přímo do Ameriky. Nalodíme se a necháme ubytovat. Upravím si lože, abych na něm mohl spát a nebylo to podezřelé. Pak si vytáhnu obrázek Ricka a dívám se na něj.

„Brzy budeme spolu. Už tě nepustím.“ Zašeptám do ticha. Zkontroluju oblohu, převléknu se a zalezu do postele. Trvá měsíc a půl než přeplujeme ten hrozný oceán. Měsíc a půl, kdy nemůžu skoro spát, jak se o Ricka bojím. Celou tu dobu buď přecházím po kajutě, nebo jsem opřený o zábradlí na hlavní palubě a dívám se do moře. Skoro s nikým se nebavím a nikdo mě v mé samotě neruší. Jediné, co zdánlivě zaznamenám, je, že se začíná ztrácet posádka a pak i cestující. Po několika dalších zmizeních mě začnou podezírat, ale nemají jediný důkaz. Můj sluha jim to vyvrací, že se jen vzpamatovávám ze smrti své snoubenky, kterou jsem nikdy neměl. Jeho řeči doprovodím svým smutným pohledem. Tomu už uvěří a nechají mě na pokoji. Ušklíbnu se a otočím se zpátky k moři. Než dojedeme do přístavu, zmizí téměř celá posádka a všichni pasažéři.

Do přístavu se dostaneme za prudké bouře. Nechám loď se zastavit až o břeh a kývnu na svého sluhu. Okamžitě zmizí z lodi. Zkontroluji svůj náklad beden zeminy a také zmizím z lodi. Podle map vím, kde je mé nové panství, takže se proměním do netopýra a vyletím tím směrem. Sluha se tam dostane svou cestou a po svých. Koně mám až na panství. Dorazili jsme přímo do New Yorku, takže se nejdříve prolétnu nad městem, které nikdy nespí. V ulicích tohoto obrovského velkoměsta se nasytím nějakým mladíkem a pokračuji v cestě. Trvá další tři hodiny, než se dostanu z města a zamířím na své panství. Podle adresy, kterou jsem si zjistil u Ricka, když posílal své dopisy, bydlí kousek ode mne. Takže to k němu nemám moc daleko. Díky všem ďáblům za to. Musel bych pak využít našeho spojení, abych ho našel. Spojení, které jsem vytvořil, když jsem ho kousnul. Spal, tedy byl v bezvědomí po tom, co ho zřídili ti tři. Využil jsem toho a napil se z něj. Ano, tušil jsem, že uteče. Znovu. Ale tak nějak jsem doufal, že jsem ho přesvědčil.

Povzdechnu si a slétnu před dům, kde se proměním. Nezdržuji se prohlídkou a okamžitě vejdu dovnitř, jelikož už pomalu svítá. Některé bedny už tu jsou, takže si upravím rakev, kterou také dovezli, a vlezu si tam. Trvá dost dlouho, než tentokrát usnu. Mám obavy, jak se bude Rick chovat. Miluju ho. Jsou si tak podobní a přitom tak rozdílní. Oba mi podlehli dost rychle, ale dokázali mi říct i ne. Ale tam kde Arik byl neústupný, Rick se mi podřižuje, a naopak. Potřesu hlavou a na mysli mi vytane ta žhavá noc s Rickem. Jeho prstíky na mém těle, rty na mém přirození. Zalapám po dechu, jak mnou projede vzrušení. Dnes už neusnu. Vylezu z rakve a jdu si prohlédnout dům.

Narazím na nějakou místnost s nějakými kohoutky či co. Lehce se zamračím a zjišťuji, k čemu to slouží. Když zjistím, že z toho teče voda, opláchnu se. Pak se vydám na další průzkum. Dům je složen z přízemí a patra. Je dost rozsáhlí. Přízemí tvoří vchod do krypty, kde mám své bedny a rakem, pak kuchyň, rozsáhlý vstupní prostor a zřejmě přijímací místnost. Patro pak ta místnost, kde teče voda, a tři ložnice pro hosty a jedna hlavní. Obhlédnu to a vrátím se dolů. Chci obhlédnout stáje, ale ty jsou za domem. Budu muset jít ven. Povzdechnu si a otevřu hlavní dveře.

S malou dušičkou vejdu do slunečního svitu. Je to už dlouho, co jsem chodil na světlo. Ano, můžu chodit na světlo. Ale proč toho využívat, když není pro koho. Pokrčím rameny a vydám se do stájí. Dojdu k větší podlouhlé budově a vejdu dovnitř. Jsou to stáje a dost rozlehlé. V celých stájích najdu jen dva koně. Pozvednu obočí a jednoho si osedlám. Vyvedu ho ven a nasednu. Překvapím Ricka. Uculím se a vyjedu na stranu, kde má být jeho dům. Trvá hodinu, než se tam dostanu. Koně jsem moc nehnal, spíše jsem jel mírnějším tempem. Neznám to tu, takže nechci o koně přijít. Už z dálky uvidím obrovský dům a kolem něho obdělávané pozemky. Zřejmě na nich pracují otroci. Netušil jsem, že je zastánce otroků. Pokrčím rameny a přijedu až k domu. Okamžitě z něj vyběhnou sloužící a nějaký muž se mě zeptá, co si přeji.

„Přijel jsem navštívit pana Ricka.“ Odpovím mu a sesednu z koně.

„Jistě, koho mám ohlásit?“ Ukloní se.

„Řekněte, že si pro něj přijel hrabě Miro.“