Můj svět fantazie

Probudím se pozdě dopoledne zborcený potem a ještě vzrušený ze snu. Pane Bože, doufám, že se nikdy nesplní. Ten sen mě vyděsil. V myšlenkách se přesunu zpět do snu a musím se kousnout do rtu, abych nezasténal. Přišel ke mně sám hrabě a začal mě líbat. Oplácel jsem mu polibky stejně vášnivě, jako on mi je dával. Pak mi svlékl košili, opatrně položil na postel a začal laskat mou hruď. Úplně cítím jeho dotek, jako kdyby to bylo doopravdy. Rukou zajedu do rozkroku a sevřu svůj pulzující penis. Potom mi rozepnul kalhoty a můj penis vzal do úst. Zasténám. Bože, tohle nedělali ani děvky v bordelu, a že jsem jich měl. Laskal ho rty a jazykem a v tom nejlepším přestal. Vysvlékl mi kalhoty, sobě mimochodem také, a svůj penis vrazil do mého zadku. Nikdy bych nevěřil, že mám takovéhle chutě. Bylo to tak vzrušující a lákavé. Udělám se tak rychle, jako dychtivý mladíček, co nedokáže svou vášeň udržet na uzdě.

Rychle vstanu a očistím se. Potom se obléknu, vezmu svou práci sebou a jdu do jídelny. Musím nějak zaměstnat myšlenky. V jídelně se najím a na druhém konci stolu si rozložím práci. Tak se zaberu do smluv a různých právních kliček, že ani nepostřehnu, že se setmělo, prostřeli k večeři a hrabě stojí u stolu. Všimnu si ho po chvíli a pořádně se leknu. Zasměje se.

„Hrabě, málem jsem z Vás měl smrt.“ Položím si ruku na hruď a snažím se uklidnit splašené srdce.

„To snad ne.“ Usměje se na mě. Musím zatřepat hlavou, abych na něj nekoukal jako zamilovaná školačka.

„Prostřeli Vám k večeři.“ Zamrkám.

„Vy se mnou nepovečeříte?“ Omluvně se na mě usměje.

„Již jsem jedl ve městě. Obchodní večeře.“

„Jistě.“ Přikývnu, posadím se k jídlu a pustím se do něj. Hrabě se zatím zvědavě začne probírat mými papíry.

„Promiňte, ty smlouvy napravo, úhledně složený komínek, jsou od Vašeho pozemku.“ Navedu ho mezi sousty. Podívá se na mě a po chvíli najde své smlouvy. Posadí se s nimi do křesla a pustí se do čtení. Nechám ho a zatím dojím večeři. Pak vstanu a uklidím na hromadu jiné smlouvy, co jsem si vzal sebou.

„Dáte si víno, Ricku?“ Promluví na mě hrabě.

„Ano, děkuji.“ Usměju se a obejdu stůl. Posadím se do křesla u krbu. Hrabě mi zatím nalije sklenku a podá mi ji. Vezmu si ji.

„Děkuji.“ Usměje se na mě a znovu se posadí do svého křesla. Napiji se a pozoruju ho, jak čte smlouvy a dokumenty o pozemku. Jeho dlouhé štíhlé prsty. Musím polknout, jak se mi vybaví sen. Raději se napiji ze sklenky. Na jeden zátah vypiji skoro celý její obsah. Hrabě odloží dokumenty. Vzhlédnu k němu.

„Jsou v pořádku, kde to mám podepsat?“ Zeptá se mě. Trochu se usměju a ukážu mu, kde má dokumenty podepsat. Smlouvy jsou ve dvou provedeních. Jakmile je podepíše, jedno provedení zapečetím a připravím k odeslání do naší pobočky v New Yorku.

„Mohl byste prosím odeslat tyto dopisy?“ Podám mu jak zapečetěné smlouvy, tak osobní dopis pro Loru. Usměje se na mě a vezme si je.

„Jistě, zítra to zařídím.“ Podívá se na adresy a pozvedne obočí.

„Kdo je Lora Harkerová?“

„Má snoubenka.“ Odpovím mu ne příliš nadšeně. Zadívá se na mě podivným pohledem a trochu lišácky se usměje.

„Zařídím, aby dopisy odešli zítra ráno.“ Slíbí mi, založí si dopisy do vnitřní kapsy černého saka, co má na sobě, a dolije mi sklenku. Poděkuju mu a znovu se napiju.

„Jak jste se vyspal první noc?“ Zeptá se mě najednou a usedne naproti do křesla.

„Dobře, děkuji za optání.“ Vyderu ze sebe, jak mi na mysli opět vytane ten sen. Cítím se neklidný v jeho přítomnosti a vzrušený? Ano, vzrušený. Také cítím horkost ve tvářích. Bože, já se červenám. Uvědomím si po chvíli. Hrabě se na mě pobaveně dívá.

„Copak se Vám zdálo, drahý Ricku?“ Polknu a znovu si přihnu ze skleničky, až na jeden zátah vypiji celý obsah.

„Raději bych to nerozebíral.“ Zamumlám. Uculí se a uličnicky mu zajiskří v očích.

„Tak teď jste oživil mou zvědavost. Copak se Vám zdálo?“ Zhluboka se nadechnu.

„Raději se přikláním k možnosti Vám to neříct.“ Zasměje se.

„Však se to jednou dozvím, navíc, když ho nepovíte, tak se splní.“ Šibalsky na mě mrkne. Dívám se na něj dosti vyveden z míry a zatoužím po něčem ostřejším, než je víno. Hrabě mě s úsměvem dívá a i ten úsměv je okouzlující a slibující něco hříšného a vzrušujícího.

„Jaká je Vaše snoubenka?“ Zeptá se najednou. Trochu si oddechnu, že převedl rozhovor jinam, a rozmluvím se o ní.

„Je nádherná a okouzlující. Na každého je ohromně milá a každému by nejraději pomohla. Je to učitelka na základní škole. Své žáky naprosto zbožňuje. Jsou to takové ty malé děti plné naivity a neznalosti okolního světa.“ Pousměju se.

„Nic ji nerozhodí. Naprosto ji miluji.“ Zakončím. Kdybych se na něj nedíval, jistě by mi unikl jeho výraz. Zatvářil se, jako kdyby mu boleli zuby a v očích mu probleskla zuřivost s krvežíznivostí, když jsem řekl, že ji miluji. Raději jsem od něj rychle odvrátil zrak, aby nevěděl, že jsem to viděl. Po chvíli se však usměje. Jeho přetvářka je naprosto dokonalá. Po předešlém výrazu není ani stopy.

„Jednou bych ji chtěl poznat.“ Promluví. Tak to určitě, abyste ji zabil, ne? Pomyslím si.

„Pokud Vás budeme i nadále zastupovat, tak v tom nevidím problém. Jsem si jistý, že budete čestným hostem na naší svatbě.“ Přemůžu se. Znovu mu v očích probleskne nelibost, ale usměje se.

„Rád.“

„Povíte mi něco o svém rodu, hrabě?“ Přejdu na jiné téma. Úplně vidím, jak mu zazáří oči.

„Můj rod je starý. Už od léta páně tisíc sto dvacet tři jsme pány této země. Chráníme ji a bojujeme za ni. To naši lidé a my jsme tu bojovali a umírali, aby se sem Osmanská říše nedostala. To naši předci tu zavlažovali půdu svojí krví!“ Rozohní se. Sklopím pohled před tím jeho planoucím.

„A pak nás zradili. Králové ostatních států nás hodili takzvaně přes palubu, protože jsme se před nimi nesklonili.“ Zavrčí. Nevěda, co bych na to měl říct, raději mlčím. Hrabě najednou vstane a dolije mi sklenku. Poděkuju mu a napiju se.

„To víno je skvostné. Je odtud?“ Změním téma. Chvíli se na mě dívá planoucím pohledem, než kývne.

„Ano, je domácí.“

„Hm…takové jsem ještě nepil. Ty z Kentucky stojí za dvě věci. Umíme spíše burbon a whisky.“ Pokrčím rameny. Nahne hlavu na stranu a prohlíží si mě.

„Vy nejste z New Yorku?“ Zavrtím hlavou.

„Ne, pocházím z Kentucky. Do New Yorku jsem přijel za prací.“ Hrabě nakloní hlavu na stranu.

„Jaké to tam je?“ Lehce se zamračím.

„Myslíte v New Yorku?“ Kývne.

„Ano, tam.“ Pokrčím rameny.

„Je to město, co nikdy nespí. Přes den jsou ulice plné pracujících lidí a v noci těch, co se chtějí bavit. Samé hospody a bary. Alkohol tam teče proudem. Ženy lehčích mravů si tam přijdou na své.“

„A u Vás v Kentucky?“ Se zájmem se na mě dívá.

„Zemi, kde jsem vyrůstal, pokrývají převážně lesy a hory. Nejsou tam žádná velká města, ale vesnice nebo menší městečka. Najdou se tam i farmy s dobytkem a koňmi. Na jedné takové jsem vyrůstal. Můj otec choval koně.“ Pokrčím rameny.

„Proč to také neděláte?“ Podívám se na něj, vstanu a přejdu ke krbu, kde se zadívám do ohně.

„S otcem jsme se pohádali, je to už dlouho. Táhlo mě to do města na školu a on nechtěl pochopit, že bych se pak vrátil a o farmu se staral s ním. Tak jsem prostě odjel a už se nevrátil.“ Potichu dodám a ztratím se ve vzpomínkách na minulost. Po chvíli však zavrtím hlavou a vrátím se do přítomnosti. Zřetelně na sobě cítím jeho pohled. Jak si mě prohlíží. Nejsem nijak vysoký. Ale jsem štíhlé vypracované postavy. Krátké kaštanově hnědé vlasy, malý nos a tenká ústa. Jediné, co je na mě asi zajímavé, jsou mé oči. Jsou zeleno modré. Zdědil jsem je po matce. Narovnám se do své plné výšky a otočím se na hraběte. Lehce se na mě pousměje a vstane. Přejde ke mně a zadívá se mi do očí.

„Ani se nedivím Vaší snoubence, že Vás chce mít jen pro sebe.“ Zašeptá a jemně se otře svými rty o ty mé. Úplně zkoprním a nejsem schopen slova ani pohybu. Potom si podrží mou hlavu a políbí mě. To mě dostatečně probere na to, abych se vymanil z jeho sevření.

„Co si to dovolujete!“ Zařvu, až mi trochu přeskočí hlas. Jen se na mě usměje.

„Tak zítra večer, Ricku. Hezké sny.“ Zavrní a odejde. Zůstanu stát sám v prázdné jídelně, přerývavě dýchám a snažím se utišit vášeň, kterou ve mně zažehl. Ten jediný polibek mně doslova pobláznil a já teď nevím, co vlastně chci. Stačili dva večery s hrabětem Mirou, abych se naprosto pomátl. Dva večery a dost živý sen.