Můj svět fantazie

Ostatní počkají, až se trochu vzpamatuju z toho kousnutí a s úšklebkem mě kousnou taky. Znovu zařvu a modlím se, aby mě hrabě našel brzy. Vždy se jen trochu napijí, olíznou ránu a chvíli počkají, než se napijí z jiného místa. Bolí to. Třesu se. Zpod mých zavřených očí tečou slzy. Baví se tím, a když mají dost, prostě si lehnou vedle mě a začnou se muchlovat. Ti tři mě zabijí, jen nevím, jak dlouho to bude trvat. Můžou to být hodiny, nebo i dny. Snažím se usnout a probudit se v mém pokoji s hrabětem po boku a zjistit, že to byla jen noční můra, ale nestane se tak. Zrovna se do mě znovu zakousne černovlásek, když se rozletí dveře. Už jen tiše zaúpím, jak to zabolí, a hraběte už ani nevnímám.

„Co to má znamenat?!“ Zařve na celou místnost. Černovlásek se ode mě odtáhne.

„Chtěli jsme zjistit, co si schováváš za pochoutku, hrabě.“ Zavrní zrzek. Přejde k hraběti a obejme ho kolem pasu. Hrabě jeho ruce strhne.

„Jasně, jsem vám řekl, že na něj nesáhnete!“ Vztekle se mu blýskne v očích.

„Přece nemůžeš být tak zlý a schovávat si ho jen pro sebe!“ Odsekne blondýn. Hrabě k němu přiskočí a vrazí mu facku, až mu na tváři roztrhne kůži. Vyvalí se z ní tři kapky krve a pak se zatáhne. Všichni tři strnou a s hrůzou se dívají na hraběte.

„My….my moc se omlouváme.“ Špitnou a zmizí. Dívám se na to zpod přivřených víček. Hrabě pak přejde ke mně.

„Říkal jsem ti, ať se netouláš po setmění mimo vyhrazené prostory, že.“ Pohladí mě po tváři. Zvedne mě do náruče. Zanaříkám, jak to zabolí, ale zvednu ruce, obejmu ho kolem krku a zabořím tvář do jeho ramene. Povzdechne si a odnese mě pryč z té hrozné místnosti.

„Omlouvám se.“ Zašeptám asi v půlce cesty. Zastaví před nějakým pokojem a políbí mě.

„Ty nemáš proč. Co jsi dělal v mé kryptě?“ Opatrně zvednu hlavu a podívám se na něj.

„Hledal jsem kuchyň.“ Špitnu popravdě. Zamračí se na mě.

„To si s ním vyřídím.“ Zavrčí, vejde do pokoje a položí mě do cizí postele. Zmateně se rozhlédnu. V tomhle pokoji jsem se probudil po svém útěku.

„Kde to jsem?“ Pohladí mě a opatrně přikreje.

„V mých komnatách. Tady budeš v bezpečí, neodváží se sem. Nechám ti donést tvé věci.“ Otočí se k odchodu. Zavřu oči.

„Jsi upír, že.“ Zašeptám už v polospánku.

„Ano, jsem. Spi, dnes ti už nikdo neublíží.“ Odpoví mi a odejde. Jakmile zaklapnou dveře, usnu ani nevím jak. Probudím se uprostřed dne. Opatrně se posadím a zasyknu, jak mě rány zabolí. Zmateně se podívám na obvazy, kterými mám překrytý všechny rány, které mi způsobili. Už chci vstát a obléct se, když si všimnu, že na nočním stolku stojí podnos s jídlem. Opatrně si ho vezmu na klín a najím se. Pak ho odložím zpátky na noční stolek, vstanu a obléknu se. Všimnu si také, že tu mám všechny své věci. Takže dodržel slovo a nechal mi je sem přenést. Co že to říkal? Že je to jeho pokoj? Zastavím se v půlce pohybu a uculím se. Mohli by tu být ty deníky. Zasvítí mi oči a pustím se do prohledávání pokojů. Ano, jsou to tři pokoje, které tvoří jeden celek. Jeden je úplně vzadu, kde je zřízena umývárna. Pak pokoj, do kterého vejdete při vstupu, tam je pracovna a takové malé posezení při krbu. A třetí pokoj je ložnice, kde jsem se probudil.

Prohledám všechny, ale nic tu není. Vůbec nic. Ani zmínka, že by tu kdy hrabě vůbec žil. Prohrábnu si vlasy a povzdechnu si. Pak mě něco napadne a opatrně vylezu z pokoje na chodbu. Co když jejich pokoje sousedili? Pokud ho miloval, tak si ho chtěl držet co nejblíže. Napadne mě a nejdříve zkusím pokoje naproti. Prohledám je, ale nic tam není, jsou prázdné. Pak zkusím pokoje napravo, ale to samé. Trefím se do třetí možnosti. Pokoje vlevo byli nejspíše toho muže. Hned naproti dveřím visí obrovský obraz. Zastavím se ve dveřích a zírám na něj dobrou minutu v šoku. Ten na tom obrazu jsem totiž já v životní velikosti, jen v jiném oblečení. Zalapám po dechu, vejdu dovnitř a zavřu za sebou. Tady budou odpovědi. Pustím se do prohledávání, až narazím na malou skříň. Zkusím ji otevřít, ale nejde to. Povzdechnu si a tak zkusím zacloumat klikou. Po chvíli najednou skříň povolí a dveře se otevřou. Jenže na mě vypadnou knihy. Zaúpím, jak mě praští do některých ran, a svalím se na zadek. Zaúpím, jak to zabolí. Ušklíbnu se, vezmu jednu knihu a náhodně otevřu.

„Říkal jsem hraběti, ať si ji vezme. Ale neposlouchá mě. Jestli to takhle půjde dál, tak mě nechají odstranit, aby se zaměřil na ženy. Podle jejich slov je tento vztah nemorální a proti bohu. Miluju ho a chci, aby ho nechali být, proto odejdu.“ Uculím se. Jeho deníky. Všechny poberu a vrátím se do pokojů hraběte. Podnos s prázdnými talíři tam již není. Je tam připravený další podnos s jídlem. Trochu si uždibnu a schovám deníky. Už se stmívá, takže za chvíli je tu hrabě. Posadím se do křesla k plamenům, kde je teplo, a s šálkem čaje, který byl na podnosu. Napiju se a pohodlněji se opřu a vychutnávám si tuhle chvíli. Vyruší mě až příchod hraběte. Vzhlédnu k němu. Usměje se na mě.

„Dobrý večer, Ricku.“ Přejde ke křeslu, nahne se ke mně a políbí. Polibek mu oplatím, ale hned sklopím červenající se tváře.

„Jak ti je?“ Pokrčím rameny.

„Lépe, děkuji. Chtěl jsem se zeptat.“ Nakousnu.

„Ano?“ Posadí se do křesla naproti mně.

„Když mě kousli, bude ze mě no to?“ Špitnu. Zavrtí hlavou.

„Ne, musel bys pít i jejich krev.“ Přikývnu a trochu si oddechnu.

„Řekneš mi, jak zemřel?“ Nakousnu. Napne se a zadívá se do ohně.

„Nevzpomínám na to moc rád.“ Zašeptá. Sklopím hlavu k šálku a napiju se. Trvá dost dlouho, než zase promluví.

„Chtěli, abych si vzal nějakou šlechtičnu. Nechtěl jsem, miloval jsem a miluju Arika. Bohužel se Arik rozhodnul i za mě. Jednou se sbalil a chtěl odjet, ale odchytli ho před bránou. Zastoupili mu cestu. Stáhli ho z koně a než jsem stačil doběhnout k bráně, zabili ho. Sťali mu hlavu.“ Dokončí šeptem.

„Pak ho nechali spálit, nemohl jsem nic dělat. Kromě pomsty. Zabil jsem je všechny a pak napůl šílený z té ztráty jsem se dobelhal do kostela, kde mi kněz řekl, že sem vrazi a sodomité nepatří. Mě, co pro tu jejich církev krvácel.“ Vztekle vyskočí z křesla a začne rázovat po místnosti.

„Rozčílilo mě to. Chytil jsem kněze pod krkem a řekl jsem mu věci, na které nejsem pyšný.“ Zastaví se a podívá se na mě. Střetneme se pohledem, protože ho celou dobu sleduji.

„V tu noc jsem se stal upírem.“ Zašeptá.

„Proč?“ Nakloním hlavu na stranu. Pozvedne obočí.

„Proč co?“

„Proč jste se stal upírem?“ Osvětlím.

„Protože jsem tě chtěl znovu najít. Ale jak roky plynuly, vzdával jsem se naděje. Až dokud jsem nedostal tvůj obrázek.“ Zavrní, přejde ke mně a políbí mě.

„Znovu Vám opakuji, že nejsem on, hrabě.“ Zašeptám. Pohladí mě po tváři.

„Vím, že nejsi on, ale jsi mu setsakra podobný. Navíc, kdybys mě nechtěl, odolal bys.“ Znovu zavrní. Hm, musím uznat, že v tomhle má pravdu. Odolal bych mu, kdyby mě muži nepřitahovali. Stisknu si kořen nosu a podívám se na něj. Vítězně se na mě culí.

„Zkusím to s Vámi, ale žádné kousání.“ Určím si podmínku. Přikývne.

„Tykej mi, nechápu ten váš zvyk někomu vykat.“ Povzdechnu si.

„A jak ti mám říkat?“ Usměje se na mě.

„Mé jméno znáš, pokud vím, ale jinak se jmenuji Miro.“ Zavrní. Pousměju se a nijak to nekomentuji.

„Pojď, musíš odpočívat.“ Vstane a za ruku mě vytáhne na nohy. Povzdechnu si a vstanu. Usměje se na mě a odvede k posteli, kde mě pomalu svlékne. Nechám se a čekám, co bude dělat. Opatrně mi odváže obvazy a zkontroluje rány. Pak mi rozestele postel.

„Prosím.“ Usměju se a zalezu si do ní. Přikryje mě a lehne si ke mně. Vezme mě do náručí a já se k němu milerád přitulím. Pohladí mě po zádech a jinak leží v klidu.

„Zabíjíš je?“ Zašeptám po chvíli do ticha. Pozvedne obočí.

„Koho?“

„No ty, ze kterých se krmíš.“ Upřesním. Pokrčí rameny.

„Záleží na okolnostech, ale ano, dřív nebo později zemřou.“

„Takže, když se ze mě napiješ, tak zemřu?“ Zajímám se. Zavrtí hlavou.

„Ne, nedovolil bych to, donutil bych tě, aby ses napil mé krve.“

„A co kdybych nechtěl?“ Popíchnu ho. Zavrčí na mě.

„Nesnáším, když mě popichuješ.“ Zasměju se.

„No, je to logická otázka.“ Vycení na mě zuby.

„Donutil bych tě.“ Odpoví mi nepříliš nadšeně. Pozvednu obočí, ale už se v tom nepitvám. Je vidět, že je mu to nepříjemné. Položím si hlavu na jeho hruď a zavřu oči. Nechá mě a začne si pobrukovat nějakou písničku. Ukolébá mě to ke spánku.