Můj svět fantazie

Sluha přiběhne ke mně do pracovny. Tázavě se na něj podívám.

„Co se děje?“

„Pane, před domem je nějaký muž. Přijel za Vámi.“ Vydýchává se. Pozvednu obočí.

„Kdo to je?“

„Mám Vám vyřídit, že si pro Vás přijel hrabě Miro.“ Oznámí mi. Zkoprním a zůstanu na něj koukat.

„Cože?“ Vyderu ze sebe ztěžka.

„Nějaký hrabě Miro si pro Vás přijel.“ Zopakuje mi. Okamžitě vyskočím a běžím před dům. Zastavím se, až když vyletím z hlavních dveří. Opravdu tam stojí. V celé své kráse. Vycítí zřejmě můj pohled a otočí se na mě. Mé srdce se zběsile rozeběhne a v očích mě začnou pálit slzy. Hrabě ke mně dojde, vezmi mi bradu do ruky a jemně pozvedne mou hlavu. Zadívám se mu do očí. Usměje se.

„Už tě nepustím, Ricko.“ Zašeptá a přede všemi mě políbí. Vůbec se nedá říct, že by mi to vadilo. Obejmu ho kolem krku a polibek mu s radostí oplácím. Odtáhne se ode mě až, když mi dojde dech. Pohladí mě po tváři a lehce se usměje.

„Přijel si.“ Zašeptám.

„Pokud si vzpomínáš, měl jsem to v plánu.“ Zavrní. Pustím ho. Ano, to si tedy vzpomínám.

Rozhlédnu se kolem nás. Všichni stojí a pozorují nás.

„To nemáte co na práci?“ Vyštěknu. Okamžitě se rozeběhnou pryč. Kývnu na hraběte, aby šel za mnou, a vydám se do salónku.

„Rózo, přines nám prosím čaj.“ Křiknu na služku. Pak se posadím do křesla a prohlížím si ho. Je stejný jako před několika měsíci. Nezměnil se. Jen nechápu, jak může upír chodit na slunci. Zavrtím hlavou, abych se zbavil přebytečných myšlenek, a poděkuji Róze, která přinesla čaj. Postaví ho na stůl a s úklonou odejde. Mlčky si vezme šálek a stále se na mě dívá. Také si ho vezmu a zadívám se mu do očí.

„Nejsem on, hrabě.“ Zamumlám po chvíli.

„Prosím, jsem Miro.“ Usměje se na mě. Nadechnu se a kývnu.

„Miro, nejsem on.“ Klidně se mi dívá do očí.

„To ukáže až čas, ale jsi mu neuvěřitelně podobný. Jak povahou, tak vzhledem.“ Odpoví mi.

Napiju se čaje a chvíli si ho prohlížím.

„Nehledám povyražení, Miro.“ Zašeptám. Odloží čaj, vstane a přejde ke mně, aby mě vzal za ruku a klekl si přede mne.

„Čekal jsem na tebe od té doby, co ho zabili. Nikdo se vám dvoum nevyrovná. Chci tě. Je mi jedno, kdo jsi. Chci tě takového, jaký jsi.“ Dívám se na něj dost zaraženě a vlastně nevím, co mám říct.

„Miro.“ Zašeptám ztraceně. Najednou vstane a nahne se ke mně pro polibek, když v tom přijde Róza.

„Moc se omlouvám, pane, ale přijel pan Hartig.“ Miro se napřímí a probodne ji pohledem. Róza polkne. Vstanu a kývnu.

„Jistě, přiveď ho, Rózo.“ Podívám se na služku. Ukloní se mi a rychle vypadne. Miro mě probodne pohledem.

„Je to můj šéf, Miro.“ Upozorním ho. Kývne.

„Půjdu, přijdu večer.“ Rychle mě políbí a zmizí. Jen zamrkám, jak to bylo rychlé. Pak nad ním už nemůžu přemýšlet, jelikož mě zaměstná můj šéf.

Ten naštěstí večer odjede. Oddechnu si, dám si večeři se zbytkem sluhů a jdu si dát horkou lázeň do koupelny vedle mého pokoje, kterou mi připravila Róza. S rozkoší se ponořím do horké vody, opřu se, zakloním hlavu a zavřu oči. Jsem tak ponořený do vzpomínek na hraběte, že neslyším otevírání dveří. Neslyším ani jeho kroky po místnosti. Všimnu si ho, až když mě políbí. Polekaně otevřu oči. Nade mnou se sklání sám hrabě Miro. Usměju se na něj.

„Mohu se přidat?“ Zavrní. Kývnu.

„Když si to ty, tak jo.“ Zavrním. Poodstoupí a já se narovnám, abych ho měl pěkně na očích. Využije toho, že ho sleduju, a začne se před mnou svlékat. Pootevřu ústa a zrychleně dýchám, jak mnou začne projíždět vzrušení. Otočí se kolem své osy, abych si ho pořádně prohlédl, a pak si vleze ke mně do kádě. Je to nádherný mužský exemplář. Nemůžu uvěřit tomu, že chce mě. Udělám mu místo a lehce se na něj usměju.

Vrátí mi úsměv. Vezme mýdlo ze stolečku vedle kádě a začne mě mydlit. A dost důkladně musím říct. Když skončí, jsem vzrušený a zrychleně dýchám. Předkloním se a ukradnu si jeho rty. Milerád mi polibek oplácí stejně náruživě a hladově. Vtáhne si mě do náruče. Prsty vyhledá můj vztyčený penis. Zasténám a prohnu se k němu. Uculí se a pomalu mi po něm rukou začne přejíždět. Sténám a prohýbám se k němu. Nutím ho k rychlejšímu tempu, ale on se nedá. Mučí mě slastí. Vybičuje mě až k samému okraji propasti, pak trochu zrychlí a přitlačí a to stačí, abych vyvrcholil. Vykřiknu přitom a zatmí se mi před očima. Tohle jsem nikdy nezažil. Když se vzpamatuji, Miro je už umytý a zrovna vylézá. Kousnu se do rtu. Otočí se ke mně a usměje se.

„Pojď ven, poprvé se tu milovat nechci.“ Zašeptá mi, nakloní se ke mně a políbí mě.

Oplatím mu polibek a trochu si oddechnu. Opláchnu se a také vylezu z kádě. Ukážu Mirovi ručník a sám se utřu. Vezmu si jen kalhoty, zatímco Miro se oblékne kompletně. Zbytek svých věcí vezmu do náruče. Otočím se ke zdánlivě holé zdi, přejdu k ní a otevřu tajné spojovací dveře do mé ložnice. Miro mě následuje. Položím věci na prádelník, zamknu hlavní i tajné dveře a otočím se k Mirovi. Ten přejde ke mně a sevře mě v náručí. Také ho obejmu a položím si hlavu na jeho hruď. I když vím, že je upír, stejně mě překvapí, že mu nebije srdce.

„Jak to, že můžeš chodit i za dne?“ Špitnu. Cítím, že se pousmál.

„Jsem zvláštní případ, zlato.“ Zavrní.

„Proč si utekl?“ Položí mi otázku, které jsem se tak obával. Vyvléknu se z jeho náruče a posadím se na postel. Miro mě sleduje.

„Tvůj sluha říkal, že si dal namalovat ten obraz podle mé fotky, že si ty deníky narafičil.“ Podívám se na něj. V očích mu proběhne celá škála emocí. Od vzteku přes lítost až ke smutku.

„Ten obraz v jeho pokojích ano, ale na chodbě je to originál. Deníky jsem jen přesunul z mé krypty do jeho pokojů, protože jsem se bál, aby nechytli plíseň. Jsou tím nejcennějším, co mi po něm zůstalo.“ Posadí se ke mně. Vezmu ho za ruku.

„Omlouvám se.“ Špitnu. Překvapeně se na mě podívá.

„Za co?“ Sklopím hlavu.

„Že jsem nepočkal na tebe a nenechal si to vysvětlit.“ Usměje se na mě.

„To nic. Zase jsem tě našel a tentokrát tě už nepustím.“ Zavrní, nahne se ke mně a ukradne si mé rty. Rozhodně se nenechám pobízet a oplácím mu polibek. Jemně na mě nalehne, až mě povalí do postele. Svlékne mi kalhoty, které jsem si jako jediné oblékl. Nebráním se ani jeho prstům, které se rozeběhnou po mém těle. Prsty po chvíli následují i jeho rty. Netrvá dlouho a jsem opět vzrušený. Tiše sténám. Ve svých prstech sevřu prostěradlo a drtím ho. Miro se po chvíli vrátí ústy k mým. Pustím prostěradlo, políbím ho a povalím pod sebe. Překvapeně pozvedne obočí, ale nechá mě dělat, co chci. Kdyby to nechtěl, nic by s ním nehnulo. Sehnal jsem si totiž nějakou literaturu, kde se psalo, že upíři mají obrovskou sílu. Zatřesu hlavou, abych z ní vyhnal přebytečné myšlenky, a začnu ho svlékat. Velmi rád mi pomůže. Uculím se a začnu zkoumat jeho tělo. Rty se přesunu k jeho krku, kde ho jemně kousnu, až tiše vzdychne. Pousměju se a polibky se přes klíční kost dostanu na bradavky, kde zůstanu o něco déle. Tiše zasténá. Když jsem spokojený, sjedu na jeho bříško a jakoby omylem se otřu o jeho vztyčený penis. Zasténá a prohne se ke mně. Uculím se, ale polibky přesunu k jeho vnitřní straně jednoho stehna, kde ho začnu jemně okusovat. Sténá a vzdychá. Prohýbá se, jak se snaží vyrovnat s tou slastí.

Když už to nemůže vydržet, vytáhne si mě k sobě a tvrdě políbí na ústa, než mě povalí pod sebe.

„Lež.“ Zašeptá hlasem zhrublým vzrušením. Zvědavě se dívám, co bude dělat. Miro vstane, přejde ke svým pohozeným kalhotám, které jsem mu svlékl, a vytáhne z něj nějakou dózu. Vrátí se ke mně na postel a otevře ji.

„Teď se uvolni, lásko.“ Zašeptá. Roztáhne mi nohy, prsty namočí do té dózy a přesune je k mému zadečku. Kousnu se do rtu a trochu vyděšeně se na něj podívám.

„Pšt, bude to v pořádku. Bude se ti to líbit.“ Zavrní a ukradne si mé rty, abych na to nemyslel. Trochu se mu to povede. Nemyslím na to, dokud dovnitř nestrčí první prst. Zalapám po vzduchu.

„Jsi tak těsný, lásko.“ Zašeptá mi do ucha a prstem ve mně začne pohybovat. Vůbec se mi to nelíbí, dokud prstem nenarazí do nějakého místa ve mně. Vykřiknu a prohnu se k němu. Takovou slast jsem ještě necítil. Usměje se a po chvíli přidá další prst. Sténám a prohýbám se k němu. Když přidá další prst a znovu polaská to místo, vyvrcholím.

Miro toho využije, nanese si tu hmotu na svůj penis a pronikne do mě. Jednu nohu si zahákne za stehno a rovnou se začne pohybovat. Najde takový úhel, že při každém přírazu, se dotkne toho místa ve mně. Netrvá dlouho a jsem opět vzrušený. Sténám a pohybuju se proti němu. Vyvrcholíme společně a Miro se na mě svalí. Obejmu ho. Prsty si zapletu do jeho dlouhých vlasů. Pootočí hlavu a ukradne si mé rty. Tiše zasténám a polibek mu náruživě oplácím. Nikdy mě nenapadlo, že budu spát s mužem. Zavrní mi do rtů a prsty se rozeběhne po mém těle. Zasténám mu do rtů a sevřu v sobě jeho penis. No ano, ještě ho ze mě nevysunul. Zasténá a nadzvedne se na loktech.

„Ale ale, chceš další kolo?“ Zavrní poťouchle. Usměju se na něj a pohnu pánví k němu.

„Snad si nemyslíš, že mi to bude stačit jednou, když tě tu konečně mám.“ Zasténá a já cítím, jak ve mně ztvrdnul.

„Och to mi nemusíš říkat dvakrát. Celou noc tě nepustím.“ Zavrní a začne se pohybovat. Začnu sténat a pohybovat se proti němu. Najednou přestane a úplně ze mě vyjde. Vzrušeně se na něj podívám, zvědav, co bude dělat. Otočí si mě na břicho a znovu do mě zasune svůj penis. Zasténám a víc vyklenu svůj zadeček. Sevře v rukou mé boky a začne do mě přirážet. Sténám a vycházím mu ve všem vstříc. Opět se mého penisu nemusí ani dotknout, vyvrcholíme společně a Miro se mi v zápalu vášně zakousne do krku. Zasténám trochu bolestí, ale není to tak hrozné. Napije se jen trochu a ránu olízne.

Tentokrát ze mě vyjde a lehne si. Otočím se bokem k němu. Usměje se a vtáhne si mě do náruče. Nechám se a zavřu oči. Teď už jsem si jistý. Miluju ho a chci ho.

„Miro, to ti stačí?“ Zeptám se po chvíli, aniž bych otevřel oči.

„Co máš na mysli, lásko?“ Slyším v jeho hlase otazník.

„Jestli ti ta trocha mé krve bude stačit.“ Upřesním.

„Tím se netrap, poklade.“ Políbí mě do vlasů.

„Spi, zůstanu u tebe.“ Zašeptá mi a skutečně v jeho chladném objetí, obklopený jeho láskou, usnu ani nevím jak.