Můj svět fantazie

Miro se ode mě odtrhne a sleze z postele.

„Co tu chceš?“ Zavrčí. Muž se ušklíbne.

„Čekal jsem jinou otázku, ale budiž. Ty víš, co chci. Jsi můj.“ Miro se zamračí.

„Jak si mě našel?“ Prohodí dlouhými vlasy, aby je dostal z očí. Muž pozvedne obočí.

„Nebylo to tak těžké. Už nějaký ten pátek mi došlo, koho to hledáš. Takže nebylo tak těžké ho najít a hlídat. Viděl jsem, co si provedl, hrabě.“ Odtuší. Miro zavrčí a zaútočí na něj. Muž to zřejmě čekal, protože najednou vystřelí, fakt vystřelí z pistole. Miro se zastaví v půli kroku a zalapá po dechu.

„No ano, stříbrné kulky, hrabě. Ale neboj, jen tě to škráblo. Zítra budeš zase v pořádku.“ Uculí se. Miro se chvíli dívá na muže, ale pak zmizí jako pára nad hrncem. Roztřeseně se nadechnu a posadím se.

„Kdo jste?“ Podívám se na muže. Ten si sundá klobouk a kabát, vše položí na křeslo, které mám v pokoji.

„Jmenuji se Gabriel. Jsem lovec.“

„Lovec?“ Zmateně se zeptám.

„Ano, lovec upírů a dalších monster.“ Upřesní mi. Rychle si navleču košili na spaní. Uchichtne se.

„Nemusíte se obtěžovat. Hrabě dneska už nepřijde. Zůstanu tu.“ Polknu.

„Chcete ho zabít?“ Zašeptám. Podívá se na mě, přejde ke mně a vezme mou čelist do prstů.

„Ne, chci ho. Je to můj partner, jen on si to nemyslí. Ale nebude mi vadit, když budeme tři. Navíc, dokážu ho usměrnit. Tvým otrokům se už nic nestane. Nedovolím, aby ti vyhrožoval a ubližoval ti.“ Pak se ke mně nahne a políbí mě. Vytřeštím oči a zalapám po vzduchu nad tou drzostí. Gabriel toho využije a prohloubí polibek. Neoplácím mu ho, ale jemu to nejspíš ani nevadí. Z očí se mi spustí slzy. Fakt je toho na mě už moc. Pustí mi čelist a palci setře mé slzy. Pak mě najednou obejme.

„Pšt, všechno bude v pořádku.“ Slyším sám sebe vzlyknout. Také ho obejmu a naplno se rozpláču. Utěšuje mě a já, ani nevím jak, se ocitnu v posteli. V jeho objetí tím vším vypětím usnu. Probudím se dost brzy v něčí náruči. Strnu a nejsem schopen se pohnout. Ležím totiž na boku, muž za mnou mě objímá rukou hozenou přes bok a tiskne se k mým zádům. Ruka na mém boku se najednou posune a sevře přes kalhoty můj penis. Polknu a zrychleně dýchám.

„Dobré ráno, kocourku. Nasnídáme se a ty mi pak ukážeš, kde sídlí ten zlobivý upír, co ty na to?“ Zabrouká mi do ucha.

„Proč to chceš vědět?“ Zašeptám. Cítím, jak se usmál.

„Potřebuju ho. Je to můj partner. Každý lovec má nějakou nadpřirozenou bytost, ze které čerpá sílu.“ Zavrní.

„Jak? Zabíjíte je?“ Zasměje se mi do ucha.

„Ne, spíme s nimi. To nám dává sílu. Musím být samozřejmě dole, ale u tebe udělám výjimku. U lidí jsem rád ten nahoře.“ Políbí mi do ucha. Odtáhnu se od něj i od jeho ruky, která mi masírovala můj napůl ztvrdlý penis.

„Nebudu s tebou spát.“ Namítnu.

„Tak to tě budu muset zabít.“ Nevzrušeně mi oznámí. Strnu v půli pohybu a otočím se k němu. Má naprosto netečný výraz.

„Ale bude to škoda.“ Prohodí. Polknu. Jak jsem se do téhle šlamastyky kruci dostal? Chvíli přemýšlím jak z toho ven. Zablokoval mi všechny únikové cesty. Uvědomím si po chvíli.

„To kvůli tobě chtěl tak moc sem do Ameriky, že jo?“ Napadne mě. Usměje se.

„Myslel si, že ho nenajdu. Smůla pro něj je, že jsem se napil jeho krve a on mé. Utvořilo se mezi námi pouto. Pouto, které můžeme využívat oba.“ Nadechnu si a zhluboka vydechnu.

„Dobře, budu s vámi.“ Přitáhne si mě do náruče a pohladí prstem po tváři.

„Výborné rozhodnutí, můj sladký kocourku.“ Zavrní a políbí mě. Oplatím mu ho s dost velkou nechutí, což on naštěstí neřeší. Odtáhne se po chvíli ode mě.

„Jdi se obléct, ať můžeme vyrazit.“ Kývnu, vstanu z postele a převléknu se. Gabriel také vstane z postele, převlékne si košili a nechá se vést do jídelny. Neptejte se mě, nevím, kde tu čistou vzal. Vejdeme do jídelny plné mých otroků. Pozdraví mě a já je. Přitom se zamračeně dívají na Gabriela. Marthy vstane a vztekle probodává Gabriela pohledem.

„Můj pane, kdo je ten cizák?“ Zavrčí. Povzdechnu si a stisknu si kořen nosu, jak mě začne bolet hlava.

„Marthy prosím, uklidni se. Neublíží vám.“ Posadím se na své místo do čela stolu. Gabriel přejde ke mně a usadí se na místo po mé levici. Všichni ho probodávají pohledem, ale už mlčí. Za dusivého ticha se najíme.

„Rózo, přijedu až večer, kdyby mě někdo sháněl, vyřiď mu, že se mu ozvu.“ Podívám se na služku. Kývne hlavou.

„Jak si přejete, pane.“ Vstanu a mlčky si jdu pro kabát. Marthy si mě odchytne, když jdeme do stájí.

„Kdo je to, pane?“

„Lovec.“ Řeknu jediné slovo. Zamračí se.

„Najednou se tu objevil jo? Je to nějaké podezřelé. Máme o Vás strach, pane.“ Poplácám ho po zádech.

„Namočil jsem se do toho sám, Marthy. Neměj strach, neublíží mi.“ Povzdechne si a kývne.

„Buďte opatrný. Nelíbí se mi to.“ Ještě mě varuje, než mě pustí za Gabrielem do stájí. Jen se na něj usměju a odejdu do stájí. Vyvedu si svého polodivokého araba, osedlám si ho a nasednu na něj. Gabriel si vyvede dalšího už osedlaného a také si na něj vyskočí.

„Tak veď.“ Kývne na mě. Pobídnu koně na severovýchod a vedu ho na pozemek hraběte Mira. Ženu koně tryskem, abych to měl už za sebou. Stejně trvá nejméně hodinu, než se dostaneme na jeho pozemek, a další půl hodina k jeho domu, kde seskočím z koně. Musím uznat, že je to skutečně barabizna. Potřebovalo by to tady opravit. Gabriel se nerozpakuje a vejde do domu. Povzdechnu si, zajistím koně a jdu za ním. Projdeme skoro celý barák od shora dolů, než ho najdeme spát ve sklepení v rakvi plné zeminy.

„Pojď, necháme ho odpočívat, aby se uzdravil.“ Zavře rakev, popadne mě za ruku a odvede do jednoho pokoje, který byl uklizený. Nechám se a v pokoji se posadím na pohovku, která tu je. Místnost je laděná do béžova. Kromě té pohovky jsou tu ještě dvě křesla a stolek, na kterém jsou čtyři skleničky a whisky. Prvotřídní, pokud mohu na první pohled soudit. Alkohol je také v dalších skříňkách lemujících jednu zeď. Gabriel se zvedne a naleje nám sklenku. Mlčky si ji od něj vezmu. Gabriel si i se svou sklenkou sedne do křesla.

„Nějak rychle ses se mnou smířil.“ Podívám se na něj. Pousměje se.

„Je dobré mít na své straně právníka. Jen budeme muset něco udělat s tou tvou smrtelností.“ Zauvažuje. Pozvednu obočí.

„O čem to mluvíš?“

„Existuje rituál, který tě zbaví smrtelnosti. Což znamená, že budeš nesmrtelný. Jako já a hrabě.“ Nakrčím nos.

„A proč bych to měl chtít?“ Vstane z křesla, přesune se ke mně na pohovku a nakloní se ke mně.

„Protože ho miluješ.“ Podívám se na něj a trochu se odtáhnu. Tedy pokusím se. Jeho ruka na mé tváři mi to nedovolí. Spíš si mě nakloní k sobě a ukradne si mé rty. Mlčky se mu podvolím a oplácím mu polibek. Odtáhne se ode mě, až když mi dojde dech.

„Jak víš, že ho miluju.“ Uculí se.

„Pil tvou krev, ví to moc dobře. Stejně jako já vím, že on tebe také.“ Zavrní. Lehce si povzdechnu a skloním hlavu.

„Až se vzbudí, chci, aby ses napil jeho krve.“ Zamrkám a zůstanu na něj koukat.

„To nemyslíš vážně!“ Pousměje se.

„Smrtelně vážně. Dokud neprojdeš rituálem, chci tě mít pod kontrolou takto. Nechci, aby se ti něco stalo. Mám dost nepřátel a hrabě také.“ Pohladí mě po tváři.

„Zřejmě nemám na výběr, že.“ Povzdechnu si. Pousměje se.

„To skutečně ne.“ Kývnu a znovu se napiju. Potom se ho snažím aspoň trochu poznat do doby, než vejde sám Miro. Netváří se moc přívětivě. Na Gabriela hází nabručené pohledy. Posadí se z druhé strany ke mně a přitáhne si mě do náruče. Nechám se.

„Tak už ti to řekl?“ Zavrčí. Kývnu.

„Jo.“ Povzdechne si.

„Říkal, že mě akceptuje.“ Nadhodím. Kývne.

„Jak chceš vyřešit jeho smrtelnost?“ Prohodí ke Gabrielovi.

„Rituál.“ Řekne jediné slovo. Miro kývne a políbí mě.

„Pojď, půjdeme do ložnice. Chci tě. Včera nás někdo vyrušil.“ Zavrní a loupne pohledem po Gabrielovi. Ten se jen uchichtne.

„Měl by se spojit i se mnou. Chci, abys mu dal napít své krve.“ Miro se na mě podívá.

„Máš pravdu, samozřejmě.“ Zavrčí nevrle. Pohladím Mira po rameni. Podívá se na mě a usměje se.

„Omlouvám se, jen nejsem nadšený z toho, že tu je.“

„No, ale jestli máte tolik nepřátel, je dobře, že tu je.“ Nadhodím, vstanu a odejdu z místnosti. Ti dva mě urychleně následují. Miro mě předběhne a dovede nás do hlavní ložnice, která je také uklizená. Pak se ke mně otočí a začne mě líbat. Oplácím mu polibky neméně vášnivě. Včera mě dost vyděsil, ale dnes je takový jako předtím. Začne mě svlékat, když za sebou zaznamenám někoho dalšího. Gabriel mu pomůže se mým svlékáním, a tak jsem nahý v rekordním čase. Miro mě položí na postel a polibky se přesune na mé tělo. Tiše sténám a prohýbám se k němu. Gabriel zatím svlékne Mira a sebe a posadí se na postel v dostatečné vzdálenosti, aby nám dal prostor. Dívá se na to, jak mě Mirovi polibky a prsty zbavují soudnosti a zábran. Vykřiknu a sevřu v prstech prostěradlo, když najde ten malý hrbolek ve mně. Když si je jistý, že mě dostatečně připravil, pronikne do mě. Zasténám a vyjdu mu vstříc. Zavrní a začne se ve mně pohybovat. Sténám a pohybuju se proti němu. Jakmile je dost blízko vrcholu, zakousne se mi do toho samého místo, co předevčírem. Vykřiknu a kupodivu mě to dostane na vrchol. Vyvrcholí ve stejný moment, jako já. Olízne mi ranky, které způsobil, a pak se kousne do svého zápěstí. Nabídne mi svou zraněnou ruku.

Podívám se na něj. Usměje se na mě uklidňujícím úsměvem. Vezmu tedy jeho ruku do své a napiju se jeho krve. Je to tedy odporné, to vám povím. Mám co dělat, abych to spolknul. Napiju se jen trochu a pustím jeho ruku. On si ránu olízne a ta se zatáhne. Pak ze mě vysune svůj penis a přenechá své místo Gabrielovi. Zadívám se do jeho hnědých hloubek a kousnu se do rtu. Usměje se na mě zvláštním úsměvem. Pak mě políbí. Oplatím mu polibek a zasténám, když se jeho prsty rozeběhnou po mém těle. Milování s ním je o hodně jiné, než s Mirem. Ale stejně krásné. Jakmile do mě vstoupí, jsem si jistý, že vše zapadlo na ty správná místa. Zasténám a vyjdu mu vstříc. Vyvrcholíme spolu a Gabriel ze mě vyjde. Ještě se dívám na to, jak se Gabriel pomiluje s Mirem, než mě přemůže únava.

Vzbudím se v náručí Gabriela. Ještě je noc, ale Miro tady není. Gabriel mě pohladí po boku a políbí mě.

„Jak dlouho jsem spal?“ Zavrním a oplatím mu polibek. Usměje se.

„Jen asi dvě hodiny. Miro se šel najíst. Tak nějak jsem tušil, že čeká jen na tebe. Je teď spokojený.“ Pohladí mě po tváři. Usměju se na něj a můj úsměv se ještě rozšíří, když vejde Miro. Cestou k posteli se začne svlékat. Roztouženě vzdychnu. Ano, teď už můžu říct, že má cesta do Transylvánie byla nejlepší rozhodnutí, co jsem kdy mohl udělat. Mám dva milence, kteří mě ochrání. A já udělám vše proto, abych ochránil je.