Můj svět fantazie

Probudím se jako vždycky poslední tři měsíce v náručí Gabriela. Miro si už šel lehnout do své rakve. Gabriel se zavrtí a jeho ruka sjede na můj penis. Vzdychnu. Takhle je to téměř každý den. Gabriel se mě nemůže nabažit, stejně jako Miro. S Mirem se milujeme každou noc a s Gabrielem téměř celý den. Začíná to ranním sexem s Gabrielem v posteli a končí to s Mirem také v posteli. Povzdechnu si.

„Zlato, jsem unavený. Nemůžeme toho na pár dní nechat?“ Zamručím zmučeně. Už toho fakt bylo dost. Mé tělo ten nápor sexu nějak nezvládá. Gabriel pustí můj penis a okamžitě mě povalí na záda. Se soustředěným výrazem mi studuje tvář.

„Bolí tě to, že? Proč si to neřekl dřív?“ Starostlivě mě pohladí po tváři. Povzdechnu si.

„Myslel jsem, že to přejde. Ale včera mi tekla trochu krev.“ Přiznám. Zamračí se, rukou sjede na můj zadek a prstem vjede dovnitř. Napnu se a syknu bolestí. Vytáhne prst a zamračí se, když na něm má krev.

„Měl si to říct dřív. Okamžitě bychom to řešili. Takhle sis přivodil víc bolesti, než si musel, kocourku.“ Políbí mě a sleze ze mě. Přejde do mé koupelny. Asi bych měl říct, že se usídlili u mě v domě. Tedy Miro na den mizí do té své barabizny, ale jinak jsou u mě. Otroci si na ně také už zvykli. Hlavně tedy Gabriela vzali na milost ve chvíli, kdy usadil Mira a odtáhl ho od jednoho z nich. Snažil jsem se, aby je nechal na pokoji, ale nedal si říct, dokud se do toho nepřipletl Gabriel. Usměrnil Mira a mí otroci mu byli dost vděčný. Gabriel vyleze z mé koupelny s nějakou dózou. Posadí se ke mně na postel.

„Otoč se na bříško, zlato.“ Podívá se na mě. Vyhovím mu, ale otočím na něj hlavu, abych viděl, co dělá. Usměje se, prstem nabere nějakou mastičku a vsune mi ho dovnitř. Znovu se napnu a zakňourám. Pohladí mě po zádech.

„Musím to tam rozetřít, lásko.“ Nahne se ke mně a políbí mě. Nechám ho to dodělat, i když to pekelně bolí. Když skončí, zazátkuje dózu a odejde si umýt ruku. Mlčky čekám, až se vrátí, což se stane po chvíli. Usměje se na mě.

„Ještě chviličku, aby se to pořádně vpilo, lásko.“ Posadí se ke mně. Nakonec se vytáhne na postel, opře se o čelo a mě si vtáhne do náruče. Nechám se a tulím se k němu.

„Zítra provedeme ten obřad. Je úplněk.“ Promluví. Kousnu se do rtu.

„Dobře, proč zrovna při úplňku?“ Potichu. Pohladí mě po tváři.

„Protože o úplňku bývají rituály silnější. Provedeme ho v noci, aby se zúčastnil i Miro.“ Odpoví mi.

„Musíš být v pořádku, takže ode dneška žádný sex. Stejně nemůžeme, když si zraněný.“ Políbí mě. Oplatím mu polibek a po chvíli se vymotám z jeho náruče. Obléknu se a spolu potom odejdeme do jídelny na snídani. Rita se na nás usměje.

„Dobré ráno, pánové.“ Vrátím jí úsměv.

„Dobré ráno, Rito.“ Posadím se ke stolu. Popřeju zbytku dobrou chuť a pustíme se do jídla. Dojím v docela dost rekordním čase. Gabriel také dojí a kývne na mě. Vstanu tedy a jdeme do stájí. Okamžitě mi vyvede mého koně a pomůže mi do sedla. Počkám na něj a nechám se vést do té barabizny, které Miro říká dům.

„Opravdu to musíme udělat už teď?“ Zeptám se ho po cestě. Kývne.

„Ano, musíme. Nechci ani domyslet, co by se stalo, kdyby nás vypátrali a tebe zabili. Zničilo by ho to. Znovu by to neunesl a mě by to ranilo také.“ Natáhne se ze svého koně a pohladí mě po rameni. Trochu se na něj usměju a už mlčím celou cestu až k domu, kde sesedneme. Uvážu koně a jdeme dovnitř. Gabriel mě odvede do sklepení do nějaké místnosti, kde začne připravovat rituál. Pomáhám mu s tím po celý zbytek dne. Večer se pak vydáme zpátky do mého domu. Navečeříme se a já se odeberu do pracovny. Stačím vyřídit jen jeden list, než do pracovny vtrhne Miro jako velká voda.

„Gabriel říkal, že jsi zraněný.“ Zamračí se na mě. Vzhlédnu k němu dost zmateně.

„Prosím?“ Zamumlám myšlenkami úplně mimo. Miro ke mně přejde, zvedne mě ze židle a rukou vjede do kalhot na můj zadek. Napnu se a trhnu sebou, když přejede po mé dírce. Okamžitě vytáhne ruku a starostlivě si mě měří.

„Ošetřil ti to?“ Kývnu.

„Ano, hned ráno.“ Pohladí mě po tváři a políbí.

„Dobře, tak pojď, ošetřím ti to a půjdeš si lehnout. Na zítra musíš být odpočinutý.“ Povzdechnu si.

„Dobře, jen mě nech to sklidit, ano.“ Kývne a pomůže mi sklidit stůl. Potom mě odvede do ložnice, kde mě svlékne z oblečení.

„Polož se na postel na bříško, zlato.“ Políbí mě za ouško. Lehnu si tedy na postel a natočím hlavu tak, abych na něj viděl. Stejně jako Gabriel si namočí prst do dózy, kterou má v ruce a namaže mi mou dírku. Potom si odejde umýt ruku. Vrátí se po chvíli a lehne si ke mně. Vtáhne si mě do náruče. Přitulím se k němu.

„Kde je Gabriel?“ Zeptám se po chvíli ticha.

„V mém domě. Připravuje nějaký lektvar pro rituál.“ Pousměje se.

„Měl bys už spát, zlato.“ Pohladí mě po vlasech. Pousměju se.

„Nechci teď spát, když je to jediná doba, kdy tě můžu vidět.“ Zamručím se zavřenýma očima. Uchichtne se mi do ucha.

„Já vím, ale zítra si mě užiješ až až. Celou noc budeš vzhůru, lásko.“ Pousměju se.

„Dobře, Miro. Můžu se na něco zeptat?“ Pozvedne obočí.

„Tak se ptej.“

„Nějak moc snadno ses smířil s tím, že jsem i Gabrielův.“ Přiznám mu, co mi vrtá hlavou. Pohladí mě znovu po vlasech.

„Zabil by tě a to by mě zničilo. Zemřel bych také. Na živu mě držela jen myšlenka na to, že tě najdu. Že se jednou znovu narodíš. Ale kdyby tě zabil Gabriel, už by to bylo navždy. Už by ses nikdy nenarodil. Stejně jako kdyby tě zabil někdo z našich nepřátel. Proto jsem souhlasil, že můžeš být i s ním. Raději se smířím s tímhle, než abych tě navždy ztratil.“ Políbí mě na čelo. Přikývnu.

„Proč si byl na mě tak zlý, než přišel?“ Špitnu po chvíli. Zhluboka se nadechne.

„Jako člověk jsem nebyl nejlepší. Mučil jsem, zabíjel a znásilňoval. Jako upír se to o trochu zhoršilo. Neumím být jinačí. Jen vy dva mě dokážete udržet na uzdě, ale jen když jste spolu.“ Políbí mě. Otevřu oči a oplatím mu polibek.

„Ale já jsem…“ Nedokončím.

„Vím, takhle jsem se choval i k němu. Vydíral jsem ho, aby mě neopustil. Nakonec toho měl už dost a před hlavní bránou ho dostihla smrt.“ Smutně zašeptá a víc si mě přitáhne k sobě. Obejmu ho a pohladím po boku. Pousměje se, ale smutek z jeho očí nezmizí.

„Spi, lásko.“ Zašeptá nakonec. Jen si povzdechnu, znovu zavřu oči a po chvíli skutečně usnu. Probudím se tentokrát v náručí Gabriela. Opatrně se zpod něho vymotám. Gabriel se jen zavrtí a spí dál. Pousměju se, obléknu se a jdu do kuchyně, kde si vezmu nějaké jídlo. Pak se odeberu do své pracovny. Rozložím si znovu papíry a pustím se do práce. Ani neslyším, když se otevřou dveře a vejde Gabriel.

„Lásko, jak to, žes nebyl na snídani?“ Leknu se ho tak, až nadskočím, jak jsem ho neslyšel.

„Tys mi dal!“ Zrychleně dýchám a držím se za srdce. Uměje se na mě.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“ Pohladí mě po zádech.

„Dobrý.“ Uklidním se.

„Potřebuješ něco?“ Kývne.

„Ano, namazat ti zadeček, lásko.“ Usměje se na mě.

„Jedl si?“ Zeptá se pak. Kývnu. „

Ano, jedl, vzal jsem si jídlo v kuchyni.“ Pozvedne obočí.

„A ten zadeček?“ Povzdechnu si.

"Tak jo, jdeme do ložnice.“ Nechám papíry na stole a jdeme do mé ložnice, kde mi namaže zadeček. Vrátím se pak do pracovny. Vyruší mě až na večeři Rita. Vzhlédnu k ní.

„Ano?“

„Večeře, pane. Nebyl jste ani na obědě.“ Pokárá mě jemně. Usměju se na ni.

„Zabral jsem se do práce.“ Pokrčím rameny a jdu se najíst. Po večeři mě vyzvedne Gabriel.

„Pojď, už musíme jet.“ Pohladí mě po tváři. Kývnu a vyhoupnu se na připraveného koně. Gabriel se také vyhoupne na svého a vyjedeme do domu Mira. Do hodiny jsme tam a zajistíme před domem koně. Spolu pak vejdeme dovnitř.

„Při rituálu musíš být nahý. Budeš sedět uprostřed pentagramu.“ Podá mi papírek.

„Tohle si přečti. Budu ti to předříkávat, ale jistota je jistota.“ Kývnu a vezmu si ho.

„Oba budeme v místnosti, tak nemusíš mít strach.“ Znovu přikývnu.

„Bude to bolet?“ Zašeptám po chvíli.

„Ano, ze začátku hodně, pak si na to zvykneš.“ Políbí mě.

„Po rituálu v pentagramu se s tebou oba musíme pomilovat, zlato, aby nás to spojilo.“ Kousnu se do rtu.

„Ale co mé zranění?“ Pohladí mě po tváři.

„Musíš to zvládnout. Budeme se snažit, aby to bolelo co nejmíň“ Znovu mě políbí. Oplatím mu polibek a vejdeme do místnosti, kde je vše připraveno na rituál. Na zemi uprostřed místnosti je namalovaný pentagram v kruhu, který lemují černé svíce. Na stolku u jedné zdi bublá v kotlíku nějaký lektvar a nějaké byliny. Gabriel přejde ke kotlíku a přidá do něj nějakou bylinu.

„Lektvar je hotový.“ Oznámí mi. Kývnu, posadím se u zdi na zem a začnu si číst věty na papírku.

„Musíš to zopakovat třikrát, zlato.“ Přejde ke mně a posadí se vedle mě. Mlčky čekáme, než se objeví Miro. Ten vejde chvíli před půlnocí. Vstanu a podívám se na něj. Usměje se na mě uklidňujícím úsměvem, přejde k nám a každého z nás políbí. Oplatíme mu polibek a já se začnu svlékat. Gabriel si ode mě bere oblečení a skládá ho na stolek. Když jsem nahý, přejdu doprostřed pentagramu a posadím se. Gabriel zatím obejde pentagram a zapálí svíčky. Pak přejde ke stolu a naleje do sklenky lektvar. Jakmile odbijí hodiny půlnoc, Gabriel na mě kývne a začne mi předříkávat. Opakuji to po něm a díky tomu, že jsem si to poslední hodiny četl, tak to nespletu. Zopakujeme to třikrát, než mi opatrně podá lektvar. Vypiju ho a v tu chvíli mě zaplaví nepředstavitelná bolest. Vykřiknu a okamžitě se musím položit na záda. Koutkem oka si všimnu, že Gabriel zastavil Mira, který chtěl vlétnout do pentagramu. Bolest poleví až po několika minutách. Oddechnu si a jen vyřízeně ležím.  V té chvíli do pentagramu vejde Miro. Je již nahý. Sveze se ke mně na zem a nahne se nade mě. Začne mě líbat. Mdle mu polibky oplácím. Snaží se být něžný a ohleduplný, ale jsem vysílený, a jakmile do mě pronikne, zabolí to. Stisknu zuby a vydržím to. Mira vystřídá Gabriel. Jakmile do mě pronikne on, vykřiknu bolestí a zareju mu nehty do paží. Sehne se a políbí mě. Snaží se to ukončit co nejdříve, ale stejně si užiju jen bolest. Vyjde ze mě na něj dost brzy. Pak kývne na Mira a spolu mě obléknou. Miro mě vezme do náruče a odnese do ložnice tady v domě. Okamžitě mě tam znovu svlékne a začne mi ošetřovat zadeček. Zasténám bolestí a rozpláču se. Gabriel si lehne ke mně a vezme mě do náruče. Utěšuje mě a jeho a pak i Mirovi doteky mi pomůžou od bolesti. Nakonec usnu. Probudím se dost brzy. V posteli nikdo není. Pokusím se posadit, ale zadek mám v jednom ohni. Zasténám a padnu zpátky.

„Lež, lásko.“ Vejde do místnosti Gabriel. Okamžitě mě ošetří.

„Spojení se utvořilo.“ Pohladí mě po zádech. Otočil mě totiž na břicho, když mě ošetřoval. Zmučeně se na něj podívám. Sehne se a políbí mě. Mdle mu ho oplatím.

„Všechno už bude v pořádku. Postaráme se o tebe.“ Zašeptá mi do rtů a nechá mě o samotě.

„Kam jdeš?“ Zašeptám.

„Pro jídlo, zlato. Musíš něco sníst, aby ses uzdravil.“ Usměje se na mě. Přikývnu a nechám ho tedy jít. Zavřu oči a po chvíli skutečně usnu. Probudím se nejspíš odpoledne. Gabriel je u mě. Pohladí mě a podá mi tác s jídlem. Opatrně se posadím a najím se.

Oba se o mě starají svědomitě celý týden, než se uzdravím. Jen mě utvrdí v tom, že jsem udělal dobře. Mám dva hříšně krásné muže, kteří mě milují. Miro ten dům nakonec nechal opravit, i když se nastěhoval ke mně. Jsme jedna velká šťastná rodina, jen jedno mi chybí. Nějaké dítě. To je kouzelné na vztahu se ženou. Měl bych malé caparty, o které bych se mohl starat. Miluju děti. Ale ti dva se o tom se mnou nechtějí ani bavit. Však já je časem nějak umluvím. Zašklebím se na svůj deník a zavřu ho. Vstanu, když hodiny odbijí devátou večer a jdu do postele za mými partnery. Oba miluju a nenechám si je ničím a nikým vzít. Ach Gabriel mě začal učit bojovat i přes nechutenství Mira. Však bude rád, až nás někdo napadne. Uchichtnu se a vejdu do své ložnice, kde se už milují ti dva. Chvíli je sleduji, než se rozejdu k posteli a začnu se cestou svlékat rozhodnut se k nim přidat.